Ani nevím kde se tu zjevila, ale zjevila. Sedla si vedle mě a usmála se. Tak milé, tak přívětivě.. Ještě mě nezná pomyslela jsem si.

"Ahoj, jsem Danny, jak se jmenuješ ty?" usmála se a já na ní stále zírala. Byla nádherná.. A bavila se semnou.

"Jsem.. Christiana, ale pro všechny jen Christy" polkla jsem tak hlasitě, že to musela snad i slyšet. Byla jsem totálně nervózní.

"Těší mě. Snad nevadí, že jsem si k Tobě sedla, jsi nejsympatičtější že všech tady" zasmála se a já s ní.

"V pohodě, ale stejnak si brzy odsedneš" pronesla jsem zklamaně a otočila se k tabuli. Cítila jsem její upřený pohled, ale snažila jsem se na ni nedívá. Možná vypadám jak blázen, ale nechci navazovat větší kontakt.. Nechci být opět zklamaná.

"Nemyslím si, ty jejich řeči mě neodradí květinko" usmála se a otočila se do stejné polohy jako já.

Jenže já se vrátila do její. Koukala jsem na ni jak na blázna. Hrozně mě to zahřálo u srdce, ale zároveň.. Jsem si myslela, že si že mě dělá jen pouhou legraci.

Raději jsem to nechala být a zapisovala si dál do sešitu.

-

"Píšeš básně?" nakoukla mi do sešitu, který jsem vzápětí ihned zavřela.

"Jen bláboly.." odpověděla jsem a snažila se věnovat něčemu jinému než konverzaci s ní.

"Neboj, už se ti do něj dívat nebudu, ale jsou překvapivě dobré. Většinou ostatní píšou bláboly" poslední slovo zdůraznila, abych pochopila hlavní část věty.

Zamumlala jsem něco ve smyslu, že děkuji a dál ji opět nevěnovala pozornost. Mám strach, každý mi ubližuje a pak přijde.. Nová, nádherná holka a chová se ke mě hezky?