Rozhodla jsem se připsat ještě kousek k povídce. Snad se to bude líbit 🥰

***

Otevřela oči a z té oslepující záře musela zamrkat. Po chvíli si ale zvykla. Bylo to zvláštní místo, kolem dokola nic nebylo jen mlha se vznášela kolem. I ona se cítila zvláštně. Nic ji nebolelo a cítila se jako by nevážila víc než pírko.

Divné...

Po chvíli z dálky uviděla poletující postavu, která se k ní přibližovala. Zamrkala ještě jednou, ta bytost měla křídla. Otevřela nevěřícně pusu.

"Zdravím tě Eileen, " usmál se na ní.

"Ty, ty...jsi..." zašeptala.

"Anděl," přikývlo stvoření před ní.

" Takže já jsem...," zalily se jí oči slzami.

"Zemřela," řekl shovívavě. Některé duše, které sem přicházely, to přijímaly těžce.

"Nechápu to. Já vím, že mi nebylo často dobře ale...." plakala žena.

"Klidně si poplač jestli potřebuješ, nyní maš času víc než dost. Ale měla bys vědět, že čím rychleji se s tím vyrovnáš, tím dříve se budeš moci posunout dál," poplácal jí anděl po rameni. Překvapeně se po něm podívala.

"Ty se mě můžeš dotknout?"

" Jistě v nebi se mohou duše dotýkat."

"A kam dál?" uvědomila si Eileen co slyšela a anděl jí ukázal na schody vedoucí kamsi nahoru.

"A co mě tam čeká? " utřela si oči.

" Pojď a uzříš sama," pousmál se anděl a gestem ji naznačil, aby jej následovala do schodů. Nemusela však vystoupat ani jeden. Vypadalo to, že jsou kouzelné a vynesly jí nahoru samy.

Když se ocitli až nahoře, uviděli před sebou velkou, zlatou, tepanou bránu. Byla zavřená a anděl na ní lehce jen zaklepal. Na druhé straně byl ten zvuk, však mnohem hlasitější...
Přivolal tím dalšího anděla, který jim otevřel.

"Čehož žádáte?" zeptal se druhý anděl.

"Toto je Eileen Snapeová. Její duše opustila tělo a zemský svět dnes ráno," řekl anděl, který přišel s Eileen.

" Ano, zapíšu si ji," řekl anděl, který otevřel bránu. Zasedl ke stolu, kterého si Eileen zprvu nevšimla. Vzal si bílý, dlouhý brk, namočil jej do kalamáře a začal psát ozdobným písmem do tlusté knihy. Když vyřídili všechny náležitosti, dostala Eileen roličku pergamenu. Potvrzení se zlatou pečetí.

Druhý anděl si ji převzal a pokračovali dále od brány. Bílá barva postupně mizela a objevovala se zelená. Opravdu rajská zahrada. Všude plno zvířat a krásných květin.

"Mám doletět pro tvé blízké, kteří tu jsou?" zeptal se anděl.

" Ano," přikývla.

" Dobře, počkej tu," řekl a odletěl. Brzy se vrátil i s jejími rodiči a prarodiči. Bylo to dojemné shledání, plné slz štěstí a objímání.

A pak si Eileen všimla mladé ženy, trochu nervózně postávající trochu dál. Přišla jí odněkud povědomá.

"Promiňte, neznáme se?" zeptala se Eileen. Mladá žena se usmála a přikývla. 

"Jmenuji se Lily," řekla mladší z žen. Eileen si ji více prohlédla. Vzpomínala a pak si přitiskla ruku na ústa v šoku.

"Ty jsi ta Severusova kamarádka," vydechla překvapeně.

" Ano..." přikývla Lily.

"Je to celé tak zvláštní, " povzdechla si Eileen a ukázala rukou neurčitě kolem.

"Ano chvíli trvá, než si člověk zvykne," přikývla Lily.

"A ty jsi tady už dlouho," konstatovala Eileen. Bylo jí Lily líto.

"To ano," řekla posmutněle Lily.

" Co tu vůbec celou dobu děláte?" zajímala se Eileen.

" Uvidíš," mrkla na ní matka. A táhla ji k blízkému domu, kde se svou rodinou bydlela. Eileen se rozloučila s Lily a domluvila se s ní na druhý den, aby si popovídaly. Poté vešla dovnitř.

Byl to moc pěkný domek, vybavený podobně jako dole na zemi. Překvapilo ji velké plátno a promítačka uprostřed obýváku.

" Vy se tu na něco díváte?" nechápala Eillen.

" Ano, to je tady nejlepší zábava," řekl její otec.

"Sedni si, občas se to zapne samo, když se děje něco důležitého, ale mužeš si to navolit i sama anebo se dívat zpětně..." vysvětlila jí matka.

Eillen se dívala zmateně, ale po chvíli se skutečně projektor zapl. Uviděla tam svého syna, jak je smutný z jejího odchodu.

"Chudák..." rozplakala se Eilleen.

" Nemůžeš mu pomoct zlato, však on to časem překoná," chlácholila ji matka.

***

Po čase...

"Už jste si tu zvykla?" zeptala se Lily, která přišla Eillen opět navštívit.

" Ano a líbí se mi tu. Jen mě mrzí, že můj syn se tolik trápí kvůli tomu, že jsem teď tady," posmutněla Eillen.

" Ach, to mě mrzí, přála bych si aby byl šťastný," řekla Lily. Už dávno mu odpustila to, co jí kdysi řekl. Občas na něj dívala u sebe doma. Když zjistila, že bude rodič měla velkou radost.

Nějakou dobu si povídali a pak se projektor spustil. Byla to chvíle, kdy se Severusovi a Gwen narodila dcerka. Pojmenovali jí po babičce.

Eillen v nebi plakala štěstím a Lily také. Sice litovaly, že tuto radostnou událost nemohou sdílet se Severusem na zemi, ale bylo jim útěchou, že je konečně šťastný, tak jak to mělo být už dávno.

Konec