" Matko," vykřikl Severus a vrhl se k ženě, která bezvládně ležela u staré vrby, obličejem k zemi. Nebylo pochyb, že se jí něco stalo.

Otočil ji a v její tváři nebyl sto rozpoznat nějaký výraz. Byla klidná, bez emocí a chladná, jako vítr, který ji ovíval.

" Ne....," zašeptal Severus.

Objal matku a kolíbal se s ní ze strany na stranu, jak to dělávala ona s ním, když byl malý. Když se po nějaké chvíli uklidnil, vzal ji do náruče a pomalu kráčel k domu.

Gwen ho vyhlížela z okna celou dobu. Už si začínala dělat starosti, když se tak dlouho nevracel, když však uviděla stín v bouři, přicházející k domu, byla si jistá že je to on a šla mu v ústrety.

Když otevřela dveře, byl to pro ni šok. Její muž, zničený bolestí , držel svou matku v náručí. Vešel dovnitř a odnesl Eileen do obývacího pokoje na pohovku. Gwen pro jistotu zavolala léčitele, ale i ten když dorazil, mohl už jen zkonstatovat smrt.
Když chtěl Eileenino tělo sebou odnést, Severus mu v tom chtěl zabránit. Chtěl být se svou matkou, alespoň ještě nějaký čas. A tak mu ho dopřáli. Nechali ho s ní hodinu o samotě. Ani Gwen k nim nesměla. Severus se loučil a nechtěl být nikým rušen, i kdyby to byla jeho vlastní žena.

***
Po čase...

Od doby, kdy Severus našel matku v zahradě, uběhlo několik týdnů. Vzal si v práci neplacené volno. V takovém stavu nedokázal učit. Stal se z něho jen stín muže jakým kdysi byl. Jeho už tak bledou tvář, hyzdily velké kruhy pod očima. Mastné vlasy spadající na ramena míval rozcuchané. Téměř nejedl a ani nepil.
Plížil se domem a nejčastěji ho mohla Gwen najít v Eileenině pokoji sedět starém houpacím křesle, jak se nepřítomně zírá ven z okna na místo, kde zemřela.

Gwen to dělalo velké starosti. Její manžel se o nic nestaral, neměl zájem o nic a nikoho. A jí nebral téměř na vědomí. Dokonce se odstěhoval se z jejich ložnice do pokoje matky.

Gwen se mu pokoušela snad stokrát pomoci, ale pokaždé ji odehnal, že chce být sám. Nakonec takhle uběhly tři měsíce. Blížili se Vánoce a Gwen byla stále zoufalejší. Severusova psychika se trochu zlepšila, ale byl stále uzavřený a nekomunikoval.

V takovém prostředí se jen těžko mohla udržet sváteční nálada. I tak se o to Gwen pokoušela. Celý dům pomocí kouzel vyzdobila a postavila vánoční stromeček. Snad doufala, že to Severuse z té jeho apatie vyvede.

Byl sice trošku udiven, že je celý dům vyzdoben a spíše byl překvapen, že už se nechýlil čas Vánoc. Byl ve své ochranné slupce tak dlouho, že nepostřehl, že čas plyne dál.

Nakonec po dlouhém naléhání se nechal přemluvit, aby zasedl ke štědrovečerní tabuli. Když přišel čas na modlitbu, stačilo, aby se Gwen jen slovem zmínila o Eileen a Severus se opět uzavřel do sebe. Tentokrát toho měla ale Gwen dost.

" Severusi takhle to dál nejde. Už mě to přestává bavit," mrskla ubrouskem po něm. To ho probralo a podíval se na svou ženu udiveně.

" Prosím?"

" Slyšels! Myslíš, že jsi jediný komu chybí? Já mám taky city a tobě je to jedno. Zaobíráš se jen sám sebou. To co ti řeknu asi nebude příjemné, ale něco tě probrat musí. Nejsi jediný, kdo v životě ztratil matku. Takových je spousta. Navíc ty jsi věděl, že se to může stát, jen sis to asi nehodlal připustit. Už to, žes jí to neřekl, o tom svědčí. Život jde dál, ano zemřela je nám to strašně moc líto, ale ty jsi nezemřel. Ty žiješ, dýcháš a každý den se probouzíš a můžeš vnímat tu krásu života. Ale ty nechceš. Nic tě nezajímá a netěší vůbec nic, ani já ani naše dítě. Každým dnem má přijít na svět a tobě je to jedno. Budeš se muset rozhodnout. Buď si tu smutnit dál po památce tvé matky nebo budeš žít a to naplno s námi," řekla a pohladila své velké bříško.

" Ale ..." Severusovi se v první chvíli nedostávalo slov. Gwen na něho hleděla vyčítavě a když se od něho ničeho nedočkala. Naštvaně odpochodovala do ložnice. Severus šel za ní. Když si začala balit věci do kufrů snažil se ji zarazit.

" Proč to děláš?"

" Pokud se nehodláš změnit, tak jsi tu buď sám. Já jdu pryč. Vrátím se do Bradavic. Brumbál mi pomůže," řekla. Vytrhla mu oblečení z rukou a hodila ho do kufru.

" Ne to nemůžeš, zbláznila jsi se?"

" nebylo by divu. Žít s mužem, který chodí po domě jako stín a za celý den řekne maximálně dvě slova, to by přivedlo do blázince hodně lidí. Nech mě jít! Ty mě tu nepotřebuješ ani nechceš. Nestojíš o mě ani dítě, tak co," řekla plačtivě.

" To není pravda. Jsi moje jistota," vyhrkl Severus a klekl si před ní, " prosím zůstaň tu se mnou. Miluju tě."

Gwen byla jeho nečekaným vyznáním překvapená. A nevěděla co a to říct. Avšak příroda to za ní vymyslela sama. V tu chvíli jí totiž začaly porodní bolesti...

"Auuuu," zavila Gwen a chytila se za břicho.

" Co se stalo?" zeptal se vyděšeně.

" Mám pocit, že už asi chce ven," procedila bolestí skrz zuby.

" Počkej pomůžu ti," řekl. Vzal ji do náruče a donesl ji na postel.

"Co mám dělat?" zeptal se zmateně.

" Zavolej léčitele. On bude vědět," křikla Gwen.

Za pár minut u nich byl léčitel, který se o Gwen, po celou dobu jejího těhotenství, staral.

" Tak paní Snapeová teď vás vyšetřím a uvidíme jak se věci mají," řekl léčitel a jal se vyšetřovat. Severus se přinutil odvrátit hlavu od jeho počínání a začal se procházet po pokoji sem a tam jako lev v kleci.

"Jelikož je to vaše první dítě, porod může trvat ještě poměrně dlouhou dobu. Zatím jste otevřená jen na dva centimetry. To je dost málo. Takže až budete mít další kontrakci, nebudete tlačit, budete se ji snažit rozdýchat. Povrchní psí dýchání. Pokud vás při tom bude bolet v bederní krajině. Můžete si ji hranou ruky masírovat, nebo požádáte manžela. Můžete také pomoci miminku tím, že ve stoje budete kroužit pánví, aby se lépe dostalo do malé pánve," instruoval Gwen léčitel.

" Dobrá," vydechla vděčně.

" Teď můžeme jen čekat. Pane Snape pojďte se mnou, potřebujete se uklidnit," vyzval Severuse. Vyšli na chodbu, tam ho léčitel zastavil a zatřepal s ním. Severus totiž vypadal, že vůbec nevnímá.

" Pane Snape, musíte se vzchopit. Teď vás vaše žena potřebuje. Musí cítit vaši podporu. Chcete být u porodu?"

" Ano."

" Tak se musíte sebrat. Běžte si dát panáka na kuráž, pak přijďte. Já zatím půjdu za vaší ženou," poplácal ho po rameni a zašel zpět do ložnice.

Severus zašel do obývacího pokoje, kde měl v baru schovanou dvanáctiletou whisky. Nalil si pořádného panáka a na kopl ho do sebe.

Když se trochu vzpamatoval, vystoupal schody do patra a vešel do ložnice. Když uviděl svou ženu jak se snaží vydržet bolesti, ihned k ní přistoupil. Vzal ji za ruku a šeptal jí do ucha, že všechno dobře dopadne.

***

Uběhlo několik hodin a první doba porodní a dítě již sestoupilo do malé pánve.

" Takže teď už budu od vás chtít, abyste zatlačila," řekl léčitel a sedl si před Gweniny roztažené nohy. Severus byl stále u její hlavy a tiskl jí ruku.

" Gwen můžete teď zatlačte, ano... tlačte...... už je vidět hlavička... Tlačte...... ramínka...... tlačte...... už jen kousek... ano už je tady.. je to... holčička," vykřikl léčitel a Gwen si mohla oddechnout, když ji uslyšela křičet. A ječák měla tedy pořádný.

Když léčitel podvázal pupečník, zabalil do čistého plátna, podal ten malý uzlíček Severusovi. Se zájmem pozoroval svou dceru, Byla krásná. Černé vlásky a modré oči. Byla taková celá zmuchlaná.

Když to řekl Gwen naštvaně mu řekla: " Taky jsi vypadal, tak mlč. Náhodou je krásná na to, že je tvoje," převzala si od něj dceru a políbila ji na čelo. Když malá uslyšela tlukot Gwenina srdce zklidnila se.

" No to ti teda děkuji," odfrkl si Severus.

" Nerad vás ruším ale, mám tu problém," řekl léčitel.
" Jaký?" zeptal se Severus.
" Placenta se neodloučila. Budu tomu muset pomoci."

" A jak?" řekla vyděšeně Gwen.
" Manuálně jí vyndat. Ale pokud bude srostlá, hrozí tu komplikace," varoval je léčitel.

" Ach ne!" hlesla Gwen. Políbila svou dceru a předala ji Severusovi. Ten ji uložil na do postýlky kterou vyčaroval. Pak se vrátil ke své žene a opět ji chytl za ruku.

" Nic nedělejte, snažte se být uvolněná," řekl léčitel. Vsunul ruku pomalu do rodidel až do dělohy a pomocí prstů se snažil přilepenou placentu odchlípnout.

Pro Gwen to bylo velmi bolestivé až z toho ztratila vědomí. Nakonec se podařilo placentu vytáhnou celou. Ale ztráta krve byla vcelku velká, než se mu podařilo zastavit krvácení kouzlem. Musel jí podat několik dokrvujících lektvarů a pak ji nechal odpočívat. Poté léčitel odešel s tím, že kdyby se cokoli dělo, ať ho Severus znovu zavolá.

Severu si sedl k manželce na postel. Přitáhl si postýlku k nim. Houpal holčičku a ta spokojeně usínala. Podíval se na Gwen byla bledá, ale ze spánku se usmívala. Asi se jí něco zdálo.

" Nesmíš mě opustit i ty! Zbláznil bych se. Ani nevím, jak se starat o dítě. Jste mé všechno, obě dvě," zašeptal Severus a políbil Gwen na čelo.

***

Druhý den se Gwen ráno probudila. Bolelo ji celé tělo, ale bylo jí už lépe. Našla Severuse, jak se krčí u jejích nohou a ruku má položenou na postýlce. Pomalu se přinutila posadit, i když to dost bolelo. Pohladila manžela po tváři. Ten se trhnutím vzbudil.

" Dobré ráno," popřála mu Gwen.

" Díky Merlin!" vydechl Severus. Objal ji a políbil ji.

" A co malá?" vyzvídala.

" Je v pořádku," odpověděl něžně. Pak ji vytáhl z postýlky a podal ženě.

" Je nádherná, jak jí budeme říkat?"  zeptala se.

" Nevím, mohla by se jmenovat po tobě," navrhl.

" Ne mám lepší nápad, pokud teda budeš souhlasit," mrkla s úsměvem na Severuse.

***

O 3 roky později...

Byl sváteční čas. Čas zimních radovánek, klidu a míru. Sníh za okny poletoval a mráz maloval obrazce na sklo.
Uvnitř Severusova domu bylo živo. Malá černovlasá holčička pobíhala kolem vánočního stromečku. Své modré oči doširoka rozevřené, plné očekávání.

"Eileen,... ten velký dárek ti tu nechal Santa. Můžeš si ho rozbalit," řekl Gwen své dceři. Ta se na velký balík s křikem vrhla a papír roztrhala. Našla tam velkého plyšového medvěda.

" A ten malý je pro tebe lásko," řekl něžně Severus a políbil ženu do vlasů. Gwen našla v balíčku krabičku a v ní krásný zlatý náramek na ruku.

" A co já? Kde mám dárek já?" vyzvídal Severus.

Gwen se šibalsky uculila a řekla : "Hledej."

"Prosím?" pozvedl Severus obočí, ale poté opravdu začal hledat.

" Samá voda... voda... ty to snad nikdy nenajdeš," smála se Gwen.

" Tak mi pomoz," vystrčil hlavu zpod stromku.

" Dobrá, tak pojď ke mně. A dívej se," řekla Gwen a se záhadným úsměvem si vyhrnula svetr a odhalila tak ploché bříško na kterém byla nalepená mašle.

"To myslíš vážně?" pozvedl Severus obočí.

" Už je to tak tatínku. Budeme mít další miminko."

" To je skvělé. Ale tentokrát to musí být kluk," objal svou ženu.

"No jo, pokračovatel rodu," zasmála se Gwen a políbila manžela. Pak na ně najednou zezadu skočila jejich malá dcerka.

" Mamí, já chci taky pusinku," zaprosila Eileen a tak z každé strany dostala jednu.

Pak se Severus uchechtl: " Víš co se divím? Že se nám to povedlo i s tímhle kazitelem romantických chvilek."

" To já se taky divila," zasmála se Gwen a pak šla za malou, která už jí táhla k velkému medvědovi za ruku.

KONEC