Gwen Stoneová seděla u krbu na velké pohovce a zamyšleně hleděla do plamenů, v ruce sklenku se skřítčím vínem. Už měla trošku v hlavě a moc dobře to věděla. Věděla také, že by neměla více pít, ale její poťouchlé druhé já ji k pití ponoukalo.

Ucítila, jak si k ní někdo přisedl. Podívala se směrem k němu. Vedle seděl ředitel její koleje, Severus Snape a díval se na ni zvláštním pohledem. Po chvíli mlčení promluvil: "Proč se nebavíte s ostatními? Vyhráli jste přeci famfrpálový zápas proti Nebelvíru."

Nepatrně usmála. Nenávist Nebelvíru a Zmijozelu byla odvěká. Nikdo už vlastně ani neví, proč se jejich koleje tak nenávidí, ale jakmile někdo vstoupil do Zmijozelu, je mu tato nenávist předurčena.

Ona však byla jiná. Kdyby však dala najevo svůj opravdový názor, ostatní by ji zřejmě ukamenovali. Takže raději byla zticha, pokud se o Nebelvírech špatně mluvilo nebo pokud jim její spolužáci ubližovali. Raději se otočila a dělala, že to nevidí.

Byla tak trochu zbabělec, ale
pokud šlo o to, jak získat zájem nějakého chlapce, byla mistr ve svádění. Teď, když byla v náladě, si usmyslela, že to zkusí na svého profesora Obrany proti černé magii.

Chvíli si Snapea jen tak prohlížela a když zjistila, že se na ní také pozorně dívá a čeká na nějakou reakci na vyřčenou otázku, otevřela ústa v odpovědi: "Famfrpál mě moc nebere, ale družněji oslavovat bych mohla, to je fakt," odložila prázdnou skleničku a mávla hůlkou na stolek. Objevila se tam nová sklenice a tak sebrala lahev se skřítčím vínem, nalila a podávala ji Snapeovi. Významně přitom na něho mrkla a řekla: "Dáte si se mnou, že ano?"

Severus zvedl obočí v údivu, nečekal, že s ním bude Gwen takto jednat, jakoby byl její starý známý a ne její profesor. Neměl nikdy nic proti tomu, aby jeho starší studenti oslavovali s kapkou alkoholu, ale toto bylo něco jiného.

Určitě má něco za lubem, napadlo Severuse, když si od ní sklenku přebíral. Přiťukli si a napili se toho lahodného vína. Bylo výtečné.

V krbu praskalo dřevo a oheň příjemně hřál. Při rozhovoru s Gwen Severus ani nevnímal čas. Bylo mu s ní dobře. V podstatě si spolu mohli povídat o čemkoli. Byla to kupodivu příjemná společnice a dobrá vypravěčka. A proto nebylo divu, že toho spolu také docela dost vypili.
Na nástěnných hodinách ve tvaru hada odbila půlnoc.  Zůstali ve společenské místnosti sami. Všichni behem večera postupně zmizeli ve svých ložnicích a oni si toho vůbec nevšimli.

"Zřejmě bychom už měl jít spát, slečno Stoneová," řekl Severus a rychle vstal z pohovky. Ale když to udělal, zamotala se mu trochu hlava a on zavrávoral. Nebyl v podstatě zvyklý pít. Vstala také a pokoušela se ho zachytit. Ale jelikož toho vypila dost, byla také malátná a její tělo ji nechtělo poslouchat. Nakonec spolu spadli zpět na pohovku. Severus ležel na Gwen a ona teď přerývaně dýchala. Oči měla rozšířené jako kočka v noci a čekala, co se bude dít.

Severus jí propaloval ohnivým pohledem plným vášně. Věděl, že by to neměl dělat, ale jeho zdravý rozum mu odplul někam pryč a teď za něho jednaly jeho zvířecí pudy.

Naklonil se ke Gweniným rtům a spojil jejich ústa ve vášnivý polibek. Nebránila se, s ochotou se podvolila.

Když jejich dechberoucí polibek přerušil, zasténala, aby nepřestával. On však téměř probrán vstal a pokoušel se chodit po společenské místnosti.

Tohle bychom neměli, není to správné. U Salazara...

Zatímco Severus horečně uvažoval co dál, Gwen vstala a vrávoravě k němu došla. Položila ruku na jeho rameno, aby se na ni otočil.

" Chci tě líbat," zašeptala mu do ucha a při tom ho do něho jemně kousla. Severusovi se podlomila kolena.

Jak se mám něčemu takovému bránit? Každý normální chlap by se z toho zhroutil. Ne nesmím podlehnout, vzdyť je to moje studentka. Nespím se svými studentkami.

A zatímco Severus vedl svůj vnitřní boj, Gwen od něj trochu odstoupila. Povolila si kravatu a pomalu si rozepínala knoflíčky od košile. Když došla na konec té řady, odhalila tak černou podprsenku.

Merline, dej mi sílu, tohle zvládnout. Bojoval Severus s tou touhou, která ho zevnitř spalovala.

"Zadrž, může někdo přijít. Půjdeme ke mně," rozhodl Severus. Hodil přes Gwen svůj plášť a táhl ji co nejrychleji ven ze zmijozelské koleje.

Potřeboval uvolnit to napětí, které cítil a nechtěl, aby si to mezitím rozmyslela. Už nechtěl trávit další bezesnou noc, kdy se bude převalovat v posteli sem a tam a k ránu si udělá dobře při pomyšlení, že někoho svírá ve svém náručí.

Dotáhl ji ke své pracovně, pak popošli kousek dál a svou hůlkou Severus načrtl na zdi obrys dveří, pak cosi zahuhlal a kamenná zeď se otevřela.
Jako první nechal vejít ji. Zatím nikdo, kromě něj, v jeho království nebyl, natož nějaká žena. Nebyl tu však nepořádek, na to že Severus je muž, byl čistotný. Jelikož je puntičkář, musel mít všechno na svém místě. V policích měl pečlivě srovnané knihy od zdola až nahoru. Ve skříni srovnané všechno oblečení. Samozřejmě všechno bylo černé. Vlastně celý tenhle pokoj vyzařoval temnotu. Severus tomuto místu vtiskl svůj osobitý ráz. Stejně tak, jak to bylo s učebnou lektvarů, které kdysi učil a teď, když učil Obranu, tato učebna byla temnější, než v dobách kdy ji vyučoval někdo jiný.

Jakmile vešel, hůlkou znovu mávl na zeď, která se změnila v dveře a s prásknutím se zavřely. Gwen sebou trhla při té hlasité ráně. Byla tak fascinována pohledem na jeho pokoj, že téměř zapomněla, proč sem vlastně přišli.

Severus však nezapomněl, byl hladový po jejím těle a hodlal využít příležitosti, že s ním přišla dobrovolně. Mezitím však Gwen trochu vystřízlivěla a její šílený nápad vyspat se se Snapem jí už nepřipadal tak lákavý. Severus však její protesty nebral na vědomí. Netušil, že je ještě panna. Gwen sice sváděla chlapce, ale nikdy to nedotáhla do konce, protože pokaždé dostala strach a utekla. Teď však nemohla utéci, byla v pasti. Raději se tedy rozhodla říci Snapeovi pravdu...

"Prosím? To nemyslíš vážně, že ne  Teď už nemůžeš vycouvat, tohle se nedělá," zahromoval Severus, když mu řekla onu zprávu.

" Ale to není fér," brečela Gwen.

"Život není férNa to si budeš muset zvyknout. A teď mi tu nebreč. Běž do koupelny a opláchni se. Přijď, až budeš připravená stát se ženou," zamračil se na ni a ukázal jí dveře od koupelny.

Gwen skoro až utekla schovat se do koupelny. Bohužel,dveře neměly zámek, který by zamkla, a i kdyby se o to pokusila, Snape by její kouzlo určitě zrušil dřív, než by stačila mrknout a ještě víc by ho to naštvalo.

Prohlížela si svou uplakanou tvář v zrcadle a stále nemohla uvěřit tomu, že za pár okamžiků se mu bude muset oddat. Věděla, že udělala chybu, když ho provokovala. Snape přeci není žádný chlapeček, se kterým si může jen tak beztrestně zahrávat. Všechno má své následky a ona za svou hloupost zaplatí tím nejcennějším co má. Svým panenstvím...