„Mistře, stále tomu nerozumím. Voldemort byl v Evropě, nijak nás neohrožoval,” promnul si unaveně čelo asistent Song. „Válka dávno skončila a nemá smysl se tím nyní zaobírat.“

Starší muž, který do té chvíle nehnutě stál u okna, se prudce otočil na svého asistenta a rozčílil se: „Nemá smysl se s tím zaobírat? Voldemort nás neohrožoval? Tohle myslíš vážně? Je jedno, zda se jedná o Evropu, Asii nebo Ameriku, válka je pořád válka. Umírali lidé a nikdo nemůže říct, kde vznikne další ohnisko bojů. Nyní máme v ruce moc, která může takovým bojům zabránit a naše ministerstvo ji chce utajit. Ho Beume, opravdu si myslíš, že nemá smysl se zapojovat?“

Song Ho Beum sklopil zrak a pozoroval špičky svých bot.  Nenáviděl, když se mistr Bang rozčiloval. V takových chvílích si připadal jako nováček, který ničemu nerozuměl. Po pár minutách ticha se odvážil znovu promluvit: „Omluvte mou hloupost, mistře, ale pořád nechápu, jak s tím souvisí Voldemort? Byl poražen a zabit před více než dvaceti lety. Museli bychom  vyslat někoho do minulosti, aby ho zastavil dříve než Harry Potter. Tím by se vyřešila tehdejší válka, ale stále by se nic nezměnilo na tom, že to kouzlo je přísně tajné.“

„Víš, proč jsem chtěl, abys byl mým asistentem? Proč jsem nechal zrovna tebe dohlížet na Sedmičku?“

„To nevím, mistře. Upřímně jsem nad tím nikdy nepřemýšlel,“ odvětil asistent a usilovně uvažoval, jaký důvod měl mistr Bang ke změně tématu.

„Už ve škole jsi vynikal svou milou a empatickou povahou, ale taky jsi dokázal řešit okamžité problémy a přemýšlet nad budoucími následky. Tohle z tebe dělalo jedinečného kandidáta na pozici asistenta a za celé roky jsem tvého přijetí nikdy nelitoval,“ vysvětlil Bang, zatímco se posadil ke stolu. „Jedna vlastnost ti však chybí. Zpětná analýza. Nedokážeš si představit jak by věci probíhaly, kdyby se v minulosti staly jinak. Kdybychom dokázali zastavit Voldemortovu válku v zárodku, nejen, že bychom zachránili spoustu životů, ale ukázali bychom světu mocné zaklínadlo. Británie by si nic takového nenechala pro sebe, tím jsem si jistý a zbraň proti zlu by se stala světově známou.“

Song Ho Beum na mistra vytřeštil oči. Konečně si začal plně uvědomovat význam jeho slov a nevěřil vlastním uším. Byl to Bang Si Hyuk, který před lety založil firmu, která se navenek tvářila jako talentová a nahrávací společnost, ale uvnitř se jednalo o malou školu pro nadějné čaroděje a čarodějky. Ho Beum věděl, že některé mistrovy nápady bývají šílené, ale vždy vedly k úspěchu. Ovšem tentokrát měl vážně pocit, že se mistr Bang zbláznil.

„Nejsem si jist, zda vám správně rozumím, mistře,“ pronesl váhavě a pokračoval: „Vy chcete zastavit válku, která se odehrála v minulosti za pomocí kouzla, které jste objevil ve starodávných svitcích?“

„Přesně tak,“ pousmál se mírně Bang a kouzlem přivolal šálek s kávou, který zapomněl v kuchyni.

„U Merlina, jak?!“ zeptal se zděšeně asistent.

„Copak tebe samotného nic nenapadá, Ho Beume?“

Ho Beum si odpustil poznámky ohledně psychického zdraví svého mistra a zamyslel se. On sám by nad něčím takovým nikdy neuvažoval, ale Bang byl jiný. A jestliže měl nápad, měl i řešení jeho realizace.

„Kdybych nebral v potaz všechny zákony, které bych porušil, tak by bylo nejjednodušší použít obraceč času a poslat někoho do minulosti. Tam by musel použít vámi objevené kouzlo buď na Harryho Pottera nebo na Severuse Snapea. Ovšem nic z toho udělat nemůžeme, protože bychom riskovali vězení,“ sdělil svou úvahu asistent Song a vůbec se mu nelíbil směr, kterým se jejich rozhovor ubíral.

„Výborně, Ho Beume,“ pochválil ho mistr. „Ještě než bych někoho do minulosti vyslal, kontaktoval bych své mladší já, abych se spojil s ředitelem Brumbálem. Mluvíš o porušování zákonů, ale není to tak jednoduché, jak si myslíš. Kdyby na mě ministerstvo přišlo ve chvíli, když už by někdo byl v minulosti, moc dlouho bych ve vězení nebyl. Nezapomeň, že změna minulosti by se promítla do budoucnosti. Kouzlo by již bylo prozrazeno a nikdo by mě za to nemohl soudit, protože by se tak stalo vlastně dříve než jsem ho objevil. Cestování v čase není v zákoně jasně zakázané a nikdo by nemohl dokázat, že jsme změnili minulost, jelikož by všichni znali jen novou historii. Znáš pravidla našeho obraceče. Pravdu znají pouze ti, kteří cestu časem podstoupí a ti, kterým je pravda sdělena během cestování. Ve své podstatě se jedná o celkem bezchybný plán.“

„To myslíte vážně? Opravdu pošlete někoho do minulosti, aby zničil Voldemorta, se kterým nemáme nic společného? Mistře, myslel jste vůbec na toho člověka, který by do té doby cestoval? Čím vším by si musel projít a jak nebezpečné by to bylo? Zuřila tam válka a jak jste sám podotkl, umírali lidé! Koho byste do toho pekla chtěl poslat? Kdo by měl být tím šťastným?“ rozohnil se Song a bylo mu jedno, že na mistra zvýšil hlas. Copak se dočista zbláznil?

„Rozhodl jsem se a to, že na mě budeš křičet, můj názor nijak nezmění. Už jsem mluvil s vhodným kandidátem. Pro tvou informaci, všech těchto rizik jsem si vědom a také jsem mu je sdělil, protože mým cílem není kohokoliv k takovému úkolu nutit. Ovšem opět jsem se přesvědčil, že členové Sedmičky jsou nejen špičkovými kouzelníky i zpěváky, ale také lidmi se smýšlením shodujícím se s mým,“ pronesl s přísným výrazem Bang a Ho Beum zbledl.

„Členové Sedmičky? Chcete poslat někoho ze Sedmičky? A co jejich turné jako BTS? Konečně se zbavili všech problémů, které je poslední roky provázely a vy uděláte tohle?!“

„Uklidni se. Jsem si plně vědom toho, že Sedmička má mnohem raději svou civilní roli než kouzlení. Než začne turné, bude zpět a co víc, celá Sedmička bude volná. Už jim nebudu dávat žádné kouzelnické úkoly, aby mohli žít život podle svých představ. Samozřejmě, že na ně, jako na BTS budu stále dohlížet, je to má povinnost, ale už budou svobodní,“ řekl klidně mistr, ale Song viděl, jak mu přes tvář přelétl stín. Sedmička byla nejsilnější kouzelnickou skupinou, kterou měli. Jakýkoliv úkol splnili na sto procent a nikdy neselhali, proto stále měli platnou kouzelnickou smlouvu o pomoci zemi. Bude docela problém, když už nebudou k dispozici.

„Kdo? Kterého člena jste vybral?“

„Oba víme, že ideální by bylo poslat celou skupinu, ale to není možné. Proto jsem dospěl k názoru, že pro tento úkol bude nejlepší Kim Namjoon.“

*

Celý byt byl ponořen do tmy a ticha. Opatrně si zul boty a tiše položil klíče na botník. Aniž by si rozsvítil, zamířil rovnou do ložnice, odkud bylo slyšet pravidelné oddechování. Usmál se, když ve tmě rozeznal Yoongiho postavu rozvalenou přes celou postel. Opatrně se posadil na kraj postele. Věděl, že jakmile si bude chtít lehnout, Yoongi mu uhne, aniž by se vzbudil.

V tichu jejich domova se konečně mohl pořádně zamyslet nad svým rozhovorem s mistrem Bangem.

Cesta časem. Stále se nedokázal rozhodnout, jak by se měl cítit. Měl by být nadšený? Nebo se obávat a mít strach? Celý život si přál poznat Harryho Pottera, kouzelníka, který porazil Voldemorta, ale neočekával, že by se s ním setkal takovýmto způsobem. Vrátit se v čase do doby, kdy Voldemort znovu povstal a pokusit se ho zničit dříve, než začne válka. Může to být nebezpečné. Nemá žádnou jistotu, že se mu nic nestane. Povzdechl si.

„Joonie, konečně jsi zpátky?“ zamumlal za jeho zády rozespale Yoongi. „Kolik je hodin? Byl jsi u mistra docela dlouho.“

„Ještě je noc, klidně spi dál,“ odvětil tiše Namjoon, ale Yoongi ho neposlechl. Místo, aby pokračoval ve spánku, posadil se. Znal Namjoona dlouho, prakticky spolu vyrůstali, žili i s ostatními kluky v jednom bytě, později ve stejném domě a nyní žil jen s Namjoonem, proto okamžitě poznal, když ho něco trápilo.

„Co ti chtěl mistr?“ zeptal se Joonieho a posunul se blíž k němu. „Zníš ustaraně.“

„Mistr si mě zavolal kvůli novému úkolu,“ odpověděl s povzdechem Namjoon.

„Máme nový – “ začal Yoongi, ale Namjoon ho přerušil.

„Ne, nemáme. Mám ho jen já. Proto si mistr zavolal jenom mě.“

„Proč? Vždycky všechno řešíme společně! O co vlastně jde?“
Namjoon se podíval na staršího muže a znovu si povzdechl. Příčilo se mu, že nemůže Yoongimu říct pravdu. Neměl před ním žádné tajemství. Až do teď.

„Nemůžu ti říct žádné podrobnosti, promiň. Mistr mě posílá, abych předal jedno z jeho objevených zaklínadel.“

„Kam?“

Vůdce jejich skupiny jen sklopil zrak a Yoongi pochopil.

„A jak dlouho budeš pryč mi říct můžeš?“

„Na naše turné bych teoreticky měl být zpátky. Alespoň to se domnívá mistr Bang,“ vysvětlil Joonie. „To je pozitivní, ne?“

Yoongi si lehl a zkoumal strop, na kterém stíny vytvářely zvláštní obrazce. Namjoon se nikdy nezmění. Ať se jednalo o jejich tajný život nebo o kariéru BTS, vždy stavěl ostatní na první místo. Vždy ho zajímalo, zda zvládnou své úkoly a vystoupení. A nikdy nebral v potaz, že by ostatní mohl zajímat on sám.

„Opravdu si myslíš, že mě sere nějaké turné, když nevím, kam půjdeš a co tam budeš dělat? Nejsem hlupák, Namjoone. Nemůžeš mi nic říct, takže to bude zase nějaká šílenost, kterou Bang vymyslel a určitě to nebude nic jednoduchého. A ty považuješ za pozitivní, že se vrátíš na turné?! Jdi do prdele, Joonie!“ zvýšil hlas a otočil se na bok.

„Proč se tak vztekáš? Vůbec to k tobě nesedí,“ pokusil se Namjoon o smířlivý tón, ale ve výsledku Yoongiho ještě více rozčílil.

„Proč? Ty se mě ptáš proč?!“ Yoongi vystřelil z postele a přešel k oknu. „Uvědomuješ si vůbec, že je rozdíl mezi vztahem, který jsme mezi sebou měli dřív a který máme teď? Ksakru, Joonie! My spolu chodíme! Je snad jasné, že se budu rozčilovat, když tě mistr posílá na nějaký úkol o kterém mi nemůžeš nic říct! Víš, jak se tomu říká?! Jsou to obavy! To totiž ke vztahu patří nebo snad ne? Ty bys nebyl naštvaný, kdyby byla situace opačná? Turné začíná za dva měsíce, to znamená, že dva měsíce budu trnout hrůzou, jestli jsi v pořádku. Bez ohledu na to, jak skvělý kouzelník jsi, nikdy nemůžeš vědět, co se může stát.“

Popadl z parapetu cigarety a vyšel na balkón. Potřeboval se uklidnit. Nechtěl na Namjoona křičet, ale nemohl si pomoct. Často celou jejich skupinu mistr vysílal plnit různé úkoly, kterými ochraňovali obyvatele Koreje a ne vždy se jednalo zrovna o bezpečné akce. Ta poslední se protáhla téměř na dva roky a nejednou jim šlo o život. Zatímco se jako Sedmička snažili zastavit nárůst černé magie na jihu země, jejich pečlivě vybraní a očarovaní dvojníci za ně plnili vojenskou službu jako členové BTS. Už příliš dlouho žili tenhle dvojí život – na jedné straně nejsilnější kouzelnická skupina a na té druhé světově známá kpopová skupina. Byl jednoduše unavený a ta únava se podepsala na jeho chování vůči Namjoonovi.

Dveře za jeho zády tiše klaply. Ucítil známý parfém, jehož vůni tolik miloval. Nechtěl se hádat, proto šel na balkón, ale měl očekávat, že Namjoon celou situaci bude chtít vyřešit.

„Máš pravdu. Úplně ve všem, Yoonie. Nikdy nemůžu s jistotou říct, že se nic nepokazí. Nemůžu říct jak dlouho budu pryč a nemůžu ani tvrdit, že to nebude nebezpečné. Vím, že o mě máš obavy a já ti je nemohu nijak vyvrátit. Kdyby byla situace obráceně, taky bych se bál. Nesmím ti prozradit co je mým úkolem ani kde, ale něco bych ti přece jen rád řekl. Mohl jsem odmítnout, mohl jsem říct, že nebudu riskovat, ale neudělal jsem to, protože mi mistr nabídl něco, co za to riziko stojí.“

„Co? Co tak skvělého ti nabídl, že půjdeš pryč a budeš na celý svůj úkol úplně sám?“ Yoongi se na Namjoona obrátil a když viděl jeho vážný výraz pochopil, že se jednalo o nabídku, která se neodmítá.

„Svobodu. Svobodu pro nás všechny. Celá Sedmička bude osvobozena od kouzelnických misí. Zůstane jen BTS. Žádné riskování, žádné úkoly a žádný dvojí život. A tohle je něco, co chceme všichni. Žít normálně nebo alespoň tak, abychom nebyli soustavně jednou nohou v hrobě. Taky…“ krátce zaváhal Namjoon a pokračoval: „Mistr se rozhodoval mezi třemi kandidáty a jedním z nich jsi byl ty. V tom případě byla moje volba jasná ještě dřív, než jsem zjistil, co nám Bang nabízí.“

Kim Namjoon byl zvyklý, že Yoongi nepatřil mezi upovídané lidi, ale tentokrát bylo jeho mlčení skličující. Přál si vědět, co se mu honilo hlavou. Do jeho cesty časem zbývaly tři dny a rozhodně je nehodlal strávit hádkami.

*

Albus Brumbál skrze své půlměsícové brýle pozoroval mladého muže, který ho přišel navštívit. Jeho příběh byl natolik neuvěřitelný, že musel být pravdivý. Něco tak šíleného si opravdu nikdo nemohl vymyslet.

„Dovolte mi, pane Bangu, abych si zrekapituloval informace, které jste mi sdělil. Prosím, opravte mě, pokud se v něčem budu mýlit. Navštívilo vás vaše o třicet let starší já, aby vás za mnou poslalo. V budoucnosti jste objevil svitek s jedinečným kouzlem, které by skrze Severuse nebo Harryho dokázalo zničit Voldemorta. Vaše ministerstvo ho za žádnou cenu nechce zveřejnit a vy se domníváte, že je chyba takovou mocnou zbraň proti černé magii tajit a rozhodnete se jednat. Vyšlete do naší doby jednoho ze svých nejlepších kouzelníků, aby zde kouzlo použil a zničil tak Voldemorta dříve než způsobí válku. Jakmile toto splní, vrátí se zpět do své doby a po mně budete chtít, abych kouzlo vydával za svůj objev a dal tak světu do rukou zbraň proti černé magii. Chápu to všechno správně?“

„Ano,“ přikývl mladší muž uctivě. Stále nemohl uvěřit, že seděl s Albusem Brumbálem, nejmocnějším čarodějem své doby. „Podle všeho je nutné kouzlo použít nejprve na pana Pottera, aby se zničil viteál, kterým se nechtěně stal. Teprve pak je možné použít kouzlo na znamení zla pana Snapea a tak zničit veškerou černou magii spojenou se znamením včetně jeho stvořitele. Vím, že to zní neuvěřitelně, ale neměl bych žádný důvod lhát. Jsem si jistý, že jsem zvážil všechna pro a proti než jsem vyslal sám sebe do minulosti.“

„Nejde o to, že bych vám nevěřil, pane Bangu. Spíše je důležité vymyslet, jak celý tento váš plán provést. Dovolte mi otázku, je nutné, aby to kouzlo prováděl onen vyslanec z budoucnosti?“ zeptal se Brumbál a bedlivě Banga sledoval.

„To bohužel nevím. O tom jsem nemluvil, ale předpokládám, že kouzelník, kterého pošlu to bude vědět,“ odvětil Bang.

„Jistě chápete, že pro mě není jednoduché náhle přijmout cizince z budoucnosti, aniž bych vzbudil podezření. Zde, v Bradavicích, je Dolores Umbridgeová, která udělá vše pro to, aby zničila mě a všechny, kteří mi důvěřují. Za zdmi hradu jsou smrtijedi a Voldemort. Jistě rozumíte, že musím být nanejvýš opatrný. Ať je váš plán sebelepší, nebudu riskovat, že se někomu něco stane.  Požádal jsem profesora Snapea, aby za námi přišel. Jelikož se ho celá situace týká, je nutné, abyste i jemu převyprávěl váš příběh.“

„Samozřejmě, pane řediteli. Udělám vše, co bude potřeba, abych vám jakkoliv pomohl. Koneckonců, sám jsem tohle vymyslel,“ usmál se Bang. „Rád bych vám řekl, že mě mrzí komplikace, které jsem vám způsobil, ale neznělo by to dostatečně přesvědčivě. Abych byl upřímný, do dnešního dne jsem neměl ani ponětí, že se lord Voldemort vrátil, co víc, že vlastně nezemřel. Do Koreje se mnoho informací o dění v Evropě nedostane a většina jich bývá značně zkreslená. Ty kvalitnější mám od svých přátel z Británie, přesto nevím všechno.“

Bang se odmlčel. Vlastně ani netušil o čem by měl s Brumbálem mluvit. Byl to muž se kterým se neměl nikdy setkat. Když se před ním ráno objevila jeho starší verze, nebyl překvapený. Slyšel o spoustě případů, kdy lidé obraceč času využili, aby změnili minulost či budoucnost ve svůj prospěch. Naštěstí nebylo tak jednoduché se k obraceči dostat. Nikdy by ho však nenapadlo, že jednoho dne bude také cestovat časem. Ovšem hřálo ho zjištění, že v budoucnu bude natolik mocný, aby měl k obraceči přístup.

Jeho myšlenky přerušilo rázné zaklepání na dveře a do ředitelny vešel Severus Snape. Bang Si Hyuk nepatřil mezi ustrašené osoby, ale z černě oděného muže mu běhal mráz po zádech. Něco v jeho výrazu a v jeho postoji na něj působilo hrůzostrašně.

„Severusi, omlouvám se, že jsem si tě zavolal takto ve spěchu, ale jedná se o neodkladnou záležitost,“ přivítal Snapea Brumbál a Bang se nemohl zbavit pocitu, že je mezi nimi zvláštní napětí.

„To je v pořádku, řediteli. Aspoň jsem nemusel déle setrvávat v přítomnosti Umbridgeové,“ odvětil Severus hlubokým hlasem, který podtrhoval jeho přísný vzhled.

„Dobře tedy,“ řekl ředitel a rukou profesorovi pokynul, aby se posadil. „Dovol, abych ti představil pana Banga, kouzelníka z Jižní Koreje. Přicestoval sem ve velice zvláštní záležitosti.“

„Rád vás poznávám, profesore Snape,“ podal mu Bang ruku, kterou Snape beze slov vlažně přijal.

„Pane Bangu, buďte tak laskav a povyprávějte Severusovi svůj příběh,“ přikázal mírně Brumbál a Bang si odkašlal. Opravdu se před Snapem cítil nesvůj, přesto se znovu pustil do vyprávění. Dával si pozor, aby mluvil jasně a aby nic nevynechal. Tlačil je čas a jeho starší já věřilo, že vše dokáže zařídit. Když domluvil, v ředitelně nastalo nepříjemné ticho.

„Vy tomu věříte, řediteli?“ zeptal se Snape a nijak nedával najevo, co si o celém příběhu myslí.

„Stejnou otázku jsem si také položil, Severusi a abych byl upřímný, tak ano, věřím. Pan Bang by neměl žádný prospěch z toho, že by lhal. Navíc, tohle si snad ani nelze vymyslet. Ovšem na nás nyní je, abychom zařídili, že tento neuvěřitelný plán vyjde,“ odpověděl Brumbál.

„Jak myslíte, řediteli. Já bych s tou důvěrou nebyl tak horlivý, nicméně je pravda, že podle mých informací se v Koreji Pán zla nikdy nepohyboval, takže by tam neměl mít žádné známosti. Co chcete dělat?“

Bang tiše poslouchal. Neměl se jak zapojit a úspěch celého plánu nyní ležel na rozhodnutí dvou mocných kouzelníků. Nebylo to tak, že by byl slabý, ale rozhodně se těm dvěma nemohl ani zdaleka rovnat.

„Co napadá tebe, Severusi?”

„Jako jedinou přijatelnou možnost vidím štáb Fénixova řádu. Tam nemůže ani Umbridgeová ani Pán zla. Naopak bychom tam mohli bez větších potíží dostat Pottera. Jak dlouho trvá, než se účinky kouzla projeví?“ otočil se Snape s otázkou na korejce.

„To bohužel nevím. Sdělil jsem vám vše, co jsem věděl. Jak jsem již říkal panu řediteli, domnívám se, že s podrobnostmi bude obeznámen kouzelník, který  přicestuje,“ odpověděl Si Hyuk a povzdechl si. „Opravdu bych vám velmi rád poskytl jakékoliv další informace, ale bohužel je nemám.“

„Rozumím, pane Bangu. Souhlasím se Severusem, že Fénixův řád bude nejlepší volbou. Jak jste sem přicestoval?“ optal se mladšího muže.

„V Londýně bydlel jeden můj přítel. Nyní je na cestách, ale jeho krb je stále volný. Použil jsem letax a od něj jsem se přemístil kousek od Prasinek, kde jsem následně čekal na vaši odpověď.“

„Znamená to, že by ten krb mohl použít i kouzelník, kterého pošlete?“ zajímalo ředitele dál a Bang přikývl.

„Ano. Podle toho, co vím, tak naše obraceče fungují trochu jinak než ty vaše, ale jedna věc zůstává stejná – cestující se objeví na stejném místě jen v jiném čase. Jelikož jsem se objevil u sebe v bytě, tak jsem v něm musel použít obraceč. Předpokládám, že ze stejného místa bude cestovat i ten kouzelník.“

„V tom případě je to vyřešeno. Dáte nám adresu bytu vašeho přítele a my tam cestovatele vyzvedneme. Ale jak vlastně v budoucnosti zjistíte, že jste se s námi domluvil?“

„Objevím se zítra ve stejnou dobu jako dnes.“

Krátká a jednoduchá odpověď. Opravdu už neměl, co dalšího by řekl.

„Zvláštní,“ ozval se Snape, „nevypadáte jako geniální mozek nebo mocný čaroděj. Zajímalo by mě, co se stane tak podstatného, že se změníte, protože plán, který jste vymyslel se dá považovat za geniální.“

„Severusi!“ napomenul profesora Brumbál a Bang ztuhnul. Snape byl vážně arogantní!

„Pane profesore, podle jakých měřítek posuzujete něčí inteligenci a moc? Nevím, na co jste zvyklý, ale my na návštěvě neukazujeme jak mocní a inteligentní jsme. Ve své zemi rozhodně nepatřím mezi slabé čaroděje. Nicméně naše kouzelnická komunita se snaží držet stranou od světového dění, proto byste o mně neslyšel ani kdybych byl nejslavnější čaroděj Koreje.“

„Sdělil jsem vám pouze svůj osobní názor,“ pronesl s nezájmem Snape.

„Severusi, pan Bang je mým hostem a přišel proto, aby nám pomohl. Bylo by nanejvýš vhodné, abys ho neposuzoval jako nějakého studenta,“ vložil se do rozepře Brumbál. „Pane Bangu, nikdo vás zde nechce urážet. Myslím, že jste jasně dokázal svou úroveň už jen tím, jak rychle jste schopen jednat. Již jsme vás připravili o spoustu času a nerad bych vás ještě dále zdržoval. Myslím, že není nutné, abyste zde setrvával, obzvláště, když se jedná o nepříjemné posezení.“

„Máte pravdu, pane řediteli. Je na čase, abych se vrátil. Všechno, co se zítra dozvím vám sdělím skrze expresní poštu. Rád jsem vás poznal, pane řediteli,“ postavil se Bang a potřásl si s Brumbálem rukou.

„Potěšení je na mé straně,“ pronesl kouzelník a usmál se. Bang vykročil ke dveřím, ale na poslední chvíli se otočil na profesora Snapea.

„Doufám, že se někdy setkáme za jiných okolností, abyste měl lepší možnost posoudit mou inteligenci a moc,“ ušklíbl se a opustil ředitelnu.

*

„Jsi připraven?“ zeptal se Bang, když Namjoonovi předával obraceč. „Pokud vše půjde podle plánu, tak se vrátíš do měsíce a budeš se moct věnovat už jen hudbě.“

„Napadají vás nějaké komplikace, které by mohly nastat?“ zeptal se mladík a do jeho hlasu se promítla nervozita, kterou pociťoval.

„Z naší strany ne, otázkou je, zda se něco nepokazí u Brumbála. Za každé situace se řiď jeho instrukcemi. Brumbál byl nesmírně mocný a inteligentní muž a pokud by nastaly jakékoliv problémy, věděl by si s nimi rady. Ale, Namjoone,“ povzdechl si mistr, „kdyby to bylo nebezpečné, tak jim tam prostě to kouzlo nechej a vrať se. Vybral jsem si tebe, protože jsi rozvážný a neženeš se do všeho po hlavě. A tvé bezpečí je stále důležitější než splnění úkolu.“

Namjoon si povzdechl a spravil si batoh na zádech. Byli zde jen oni dva, asistent Song zajišťoval hladký průběh jejich nadcházejícího turné.

„Mohl byste dohlédnout na Yoongiho, mistře? Mám o něj obavy, nenesl můj odchod zrovna dobře.“

„Spolehni se, Namjoone.“

Bang od něj odstoupil a Namjoon začal nastavovat obraceč. Jeho touha poznat Harryho Pottera se změnila na touhu vrátit se rychle domů.

Zavřel oči, aby ho nepřemohla nevolnost z množství obrazů míhajících se kolem něj. Netrvalo dlouho, když ucítil něčí dotek na rameni. Opatrně otevřel oči a zjistil, že stojí na stejném místě, ale muž který se na něj díval byl mnohem mladší než mistr, kterého znal.

„Povedlo se?“ zeptal se překvapeně. Nikdy dřív časem necestoval a vlastně neměl ani zdání, jaké pocity ho budou provázet.

„Ano, povedlo. Jsi v roce 1995. Víš vše potřebné?“ pronesl mladý mistr Bang a Namjoon pouze přikývl.

„Dobře. Krb jsem dočasně omezil pouze na jednu adresu, aby ses někde omylem nezatoulal. Na jeho konci tě bude čekat profesor Snape a odvede tě na místo, kde budeš dočasně žít. Cestou ti vše vysvětlí. I když spíše asi ne a řekne ti to až ředitel Brumbál. Hodně štěstí.“

Bang rychle opustil místnost. Namjoon tomu rozuměl. Snažil se zkrátit čas, který strávil s návštěvou z budoucnosti. Ne každý chtěl využít moc obraceče ve svůj prospěch. Zhluboka se nadechl a přistoupil ke krbu. Když nabíral letax, ruka se mu třásla.

Opět zavřel oči a otevřel je, až když se přestal točit a mohl bezpečně vystoupit z krbu. Před krbem na něj čekal muž v černém oděvu, který se ani zdaleka nepodobal podobiznám v jejich učebnicích.

„Přemístíme se,“ pronesl Snape chladně a popadl Namjoona za předloktí. Než se mladý muž nadál, ucítil známé škubnutí a vzápětí stáli před oprýskanými domy. Namjoona zaujalo, že chybělo číslo dvanáct. Snape mu vrazil do ruky lístek s adresou. Jakmile si ji přečetl a zvedl zrak, domy se rozestoupily a objevil se vchod s číslem dvanáct.

„Skvělé krytí,“ konstatoval Namjoon, ale nezdálo se, že by Snape měl v plánu cokoliv říct. Pochopil, že s tímto mužem toho opravdu příliš nenamluví. Následoval ho do domu a tiše sykl bolestí, když si nakopl holeň o nějaký stojan v hale. Byl to nepatrný zvuk, ale někdo ho slyšel. A ten někdo začal nelidsky vřískat.

„Parchanti! Hajzlové! Zplozenci špíny a zla! Hybridi, mutanti, šílenci, vypadněte odsud! Jak si dovolujete znesvětit dům našich otců!“

Namjoon se zmateně rozhlédl, aby zjistil, odkud se ten řev ozývá a spatřil portrét v životní velikosti. Žena, která na něm byla vyobrazena měla výraz šílence. Měl pocit, že mu z toho jejího ječení prasknou bubínky, proto lehce pohnul rukou a závěsy kolem obrazu se zatáhly.

„To není možné! Závěsy se nedají kouzly zatáhnout! Jak?“ vyhrkl muž s dlouhými černými vlasy, který se objevil ve dveřích naproti nim. Namjoon se lekl, že něco udělal špatně a zvedl ruku, aby závěsy znovu roztáhl.

„Ne, to ne! Nechte to tak nebo zase bude vřískat!“ přikázal muž a přistoupil k nim. „Je v pořádku, že jste je zatáhl. Jen mě udivuje, že se vám to povedlo kouzlem. Ty závěsy jsou plné černé magie a odporují i Brumbálovi. Kdo vlastně jste?“

Namjoon se chystal odpovědět, ale k jeho překvapení promluvil Snape: „Kde je ředitel, Blacku? Nemáme čas si tady povídat.“

Když viděl napětí, které mezi oběma muži vládlo, zvažoval, zda se má zapojit nebo raději mlčet. Nakonec se rozhodl, že by neměl jen tak tiše stát.

„Jmenuji se Kim Namjoon a přišel jsem za ředitelem Brumbálem v důležité záležitosti,“ pronesl s mírnou úklonou.

„Ach, vy jste ten vzácný host! Myslel jsem si to. Sirius Black,“ napřáhl k němu ruku, „a s mou matkou jste se již seznámil.“

„Vaše matka…?“ váhavě řekl Namjoon s pohledem upřeným na zatažené závěsy.

„Ano, velice milá paní,“ ušklíbl se Black. „Brumbál je v salónku, pojďte.“

„Blacku, jedná se o soukromou záležitost, do které ti nic není. Jdi čmuchat někam jinam,“ odsekl Snape a rozešel se chodbou. Namjoon ho opatrně následoval. Nejspíše bude rozumnější se mezi ně neplést. Jejich vztah byl opravdu napjatý.

„Neměl by ses chovat jako pán domu, Srabusi,“ zavrčel Black, ale Snape si ho vůbec nevšímal a dál pokračoval v cestě. Namjoonovi to připomínalo chování malých dětí.

Vešel za Snapem do salónku a spatřil starého muže. Brumbál vypadal jako milý dědeček, přesto z něj energie a síla čišely do dálky. Rozhodně to byl člověk, který vzbuzoval respekt.

„Pane řediteli, je mi ctí se s vámi setkat,“ řekl neuctivějším tónem, který dokázal použít. „Jsem Kim Namjoon, vedoucí Sedmičky, skupiny pro boj s kouzelnými nepokoji a černou magií.“

„Rád vás poznávám, pane Kime. Přes dveře jsem slyšel, že jste kouzlem dokázal zatáhnout závěsy kolem paní Blackové. To je vskutku pozoruhodné, uvážím-li, že ani já toho nejsem schopen,“ usmál se Brumbál a zvědavě si ho prohlížel.

„Náš způsob používání magie se liší od vašeho nebo spíše od zbytku světa. Jsou věci, které dokážeme lépe než vaše kouzelnická společnost, ale platí to i naopak. Například tři zakázané kletby nejsme schopni použít nebo to alespoň nikdo nikdy nezvládl,“ odvětil Namjoon. „Předpokládám, že máte spoustu otázek, pane řediteli. Jsem připraven vám vše zodpovědět.“

„Tak to tedy je,“ promnul si Brumbál bradu. „Máte pravdu, jsou otázky, které vyžadují odpovědi. Prosím, posaďte se a vysvětlete mi, jak přesně účinkuje kouzlo, které plánujete použít na Severuse a Harryho.“

Kim Namjoon poslechl a posadil se naproti Brumbálovi. Snape zůstal stát. Neustále si ho nedůvěřivě prohlížel, až to Namjoonovi bylo nepříjemné.

„Abych vám vysvětlil fungování tohoto kouzla, musím zabrousit trochu do historie. Nebudu vás zatěžovat všemi boji a válkami, které naši zemi provázely a ve kterých byla používána magie, ale s tím vším souvisel vznik Hwarangu. Původním plánem bylo soustřeďovat do této instituce šlechtice a vycvičit je tak, aby se pak mohli stát vůdci různých odvětví. Jenomže celý tenhle plán se zvrtl a ve Hwarangu se ve velkém začala využívat a učit černá magie. Přestože rozdělení magií na černou a bílou je v našem pojetí odlišné od vás, stále je černá magie považována za tu horší. Pár členům Hwarangu v čele s Won Kwang Bopsem se toto jednání nelíbilo a snažili se najít způsob, jak z Hwarangu vymýtit černou magii. Do nedávné doby jsme věděli, že se to podařilo a vznikl nový Hwarang, ale neznali jsme žádné podrobnosti. Až do minulého roku, kdy mistr Bang objevil svitky sepsané mistrem Wonem. Vymysleli kouzlo, které shromažďuje černou magii a postupně sílí a stahuje se k jejímu původci a nakonec ho zničí. Pokud ho použiji na znamení zla, které vytvořil Voldemort, pohltí veškerou jeho magii a začne automaticky vyhledávat další místa a osoby na které jeho magie byla použita. Takto se dostane ke všem smrtijedům a vysaje z nich všechnu Voldemortovu magii až se dostane k němu. Ve Voldemortovi začne stahovat jeho vlastní magii až exploduje a pohltí ho. V tomto případě kouzlo lze použít skrze znamení zla a jizvu Harryho Pottera, ale lze ho použít přímo na uživatele černé magie,“ vysvětlil Namjoon.

„Když má Korea takto silné kouzlo, k čemu tedy potřebuje skupinu pro boj s černou magií?“ otázal se nepříjemným tónem Snape, ale Namjoona z míry nevyvedl.

„Pokud jste dobře poslouchal, pane profesore, pak jste jistě slyšel, že tyto svitky objevil mistr Bang minulý rok. Naše skupina je aktivní již více než deset let pokud nepočítám i dobu našeho studia. Logicky jsme nemohli takové kouzlo využívat a bohužel ani nyní není jeho použití možné. Naše ministerstvo chce, aby kouzlo zůstalo v tajnosti. Nebýt mistra Banga, nebyl bych zde.“

Namjoon použil stejný tón, kterým od sebe a BTS odháněl nepříjemné reportéry a viděl, že přece jen trochu Snapeův výraz polevil.

„Nejste zde, abychom se hádali nebo znevažovali vaši magii, pane Kime. Severusi, očekávám, že si další nemístné připomínky odpustíš. Domníval jsem se, že chceš tohle všechno ukončit stejně jako my ostatní,“ promluvil přísně Brumbál a otočil se zpět na Namjoona. „Pane Kime, pan Bang říkal, že je nutné kouzlo použít nejprve na Harryho, protože je viteálem. Tuhle informaci jsme doposud neměli ani my.“

„Samozřejmě, že nyní to ještě nevíte, ovšem v našich učebnicích se o tom již píše. Nejen, že Harry Potter porazil Voldemorta a ukončil tak válku, ale dvakrát přežil smrtící kletbu. Poprvé, když ho ochránila jeho matka a podruhé, když zjistil, že je viteálem a šel se dobrovolně vydat Voldemortovi. Tento jediný viteál byl stvořen neúmyslně a do poslední chvíle o něm Voldemort nevěděl. Nebylo použito zaklínadlo pro jeho vytvoření, proto tento viteál není svázaný s Voldemortem a ani ostatními viteály a nebude tak zničen při použití kouzla na znamení zla. Mohlo by se stát, že by se Voldemortova duše pokusila Harryho ovládnout. Proto je důležité, abychom nejprve zničili viteál v Harrym a pak teprve použili kouzlo na znamení zla.“

„Jak dlouho to bude trvat, pane Kime?“

„U Harryho předpokládáme, že by za dva dny měl být viteál zničen. U smrtijedů by mělo trvat přibližně deset až patnáct dní než kouzlo stáhne všechnu Voldemortovu magii. Co ovšem nevím, jak celý tento plán zapůsobí na vaši vládu a obyvatele. Nejspíše vás a Harryho Pottera budou stále považovat za lháře.“

Brumbál si Namjoona bedlivě prohlédl. Nebyl to žádný mladíček a evidentně měl za sebou spoustu bojů. Zjevně věděl o čem mluvil a přemýšlel i nad následky.

„Kdo kouzlo použije?“ optal se nakonec.

Namjoon si povzdechl. Tohle byla zrovna část, kterou se mu zrovna nechtělo řešit a která by mohla způsobit problémy.

„Příkazem mistra Banga je, abych kouzlo použil já. Na konci bych vám měl kouzlo předat. Mistr Bang má ve vás a profesora Snapea naprostou důvěru, ale nechce, abych vám kouzlo předal dokud nebudu odcházet. Také je mým úkolem ho použít.“

„Váš mistr se obává, že byste se mohl dostat do nebezpečí, kdybyste předal kouzlo příliš brzy, že ano? Nicméně, nemůžete ode mě očekávat, že vám dovolím, abyste použil neznámé kouzlo na mé blízké,“ pronesl vážně Brumbál. Kim Namjoon něco podobného předpokládal.

„Rozumím. Bohužel netuším, jak bych mohl tuto situaci vyřešit. Jediné, co vám v tuto chvíli mohu poskytnout je vzpomínka na kouzlo i rozhovor s mistrem Bangem. Mám své rozkazy a ty musím plnit, je to má povinnost.“
Brumbál se na chvíli odmlčel a následně se obrátil na Snapea, který stál tiše a nehnutě.

„Nemá smysl to protahovat. Severusi, prosím přiveď Harryho z Bradavic. Ovšem buď opatrný a pokuste se vyhnout Dolores Umbridgeové.“
Severus nevypadal ani trochu nadšeně, ale s přikývnutím opustil místnost.

„Pokud na vás spěchám, pane Kime, stačí říct. Domnívám se však, že ani vy zde nechcete být déle, než bude nezbytně nutné.“

„Od dětství jsem toužil poznat Harryho Pottera. Je slavný a mocný čaroděj. Už jako dítě dokázal porazit černokněžníka. Ale nechtěl jsem ho poznat za takovýchto okolností, takže ano, budu rád, když se budu moct vrátit domů. Budu však doufat, že se s vámi všemi jednou setkám za jiných okolností a budeme si moci nezávazně povídat o jiných věcech než je válka,“ odpověděl Namjoon.

„Vskutku, toto není téma vhodné k příjemné konverzaci. Ovšem i když se ještě někdy setkáme, nebudeme se znát. Možná bude těžké navázat rozhovor,“ usmál se Brumbál a hned vypadal přívětivěji.

„To není tak úplně pravda, pane řediteli,“ zakroutil hlavou Namjoon, „vy a profesor Snape si mě budete pamatovat, protože znáte mou pravou identitu. Pokud byste to sdělili i někomu dalšímu, tak to bude vědět také bez ohledu na změnu budoucnosti. Proto by možná bylo vhodné, aby se Harry nedozvěděl pravdu. Nejspíše by nebylo špatné ani kdyby vůbec nezjistil, že jsem na něj kouzlo použil. Vyhnuli bychom se jeho zvědavým otázkám.“

„Chcete na něj kouzlo použít tajně?“

„Není to až tak nereálné, pane řediteli. Mohu si kouzlo připravit a pak ho jen přenést na Pottera. Nejednou jsme museli něco podobného při našich úkolech použít,“ řekl mladík a postavil se. Udělal rukou kruh ve vzduchu a pak zamumlal formuli. Kruh se rozzářil jasně modrým světlem, ale hned vzápětí zmizel. „Teď ho stačí pouze vyslat.“

Ředitel ho ze zájmem sledoval. Poznal, že se nejednalo o žádného průměrného kouzelníka, ale vskutku mocného čaroděje. Ve své době musel být jistě velmi vážený.

„Pane řediteli? Proč jste si mě zavolal do Siriusova domu?“

Do místnosti vstoupil mladík s černými, rozčepýřenými vlasy a kulatými brýlemi. Jeho obličej byl poznamenán jizvou ve tvaru blesku a Namjoon okamžitě poznal, že tohle je Harry Potter. Vypadal jinak, než v jeho představách. Obyčejný patnáctiletý kluk a přesto zanedlouho by měl stanout proti Voldemortovi v bitvě o Bradavice. Ředitel se na něj podíval. Namjoon si opřel bradu o vztyčený ukazováček se kterým sotva znatelně pohnul. Vyslal kouzlo, aniž by o tom mladík věděl.

„Chtěl jsem ti představit pana Kima. Žije v Koreji a s tamními kouzelníky zkoumají kouzla proti černé magii. Přišel mě navštívit v souvislosti s několika novými poznatky a při té příležitosti si posteskl, že by tě někdy rád poznal. Jeho práce je více než záslužná, tak jsem se domníval, že bych mu tě mohl představit. Je docela pravděpodobné, že za pár let budeš sám některá z jeho kouzel používat.“
Namjoon musel uznat, že rychlost vymýšlení výmluv byla u Brumbála trysková. Byl v tom ještě lepší než Jungkook.

„Hodně jsem toho o vás slyšel, pane Pottere a je mi ctí, že vás poznávám,“ napřáhl k hochovi ruku.

„Ehm, taky vás rád poznávám, pane. Ale nevěřte všemu, co slyšíte. Nejsem ničím výjimečný,“ odvětil Harry a Namjoon se pousmál.

„Rozhodně nejste. Jen jste ochránil Kámen mudrců, bojoval s Voldemortem, zachránil svou kamarádku a zabil baziliška. Myslím, že loňský rok ani zmiňovat nemusím. Není ve vás ani špetka výjimečnosti. Říkejme tomu tedy štěstí nebo třeba schopnost být ve správný čas na správném místě.“

„Myslím, že mám štěstí v přátelích. Bez nich bych nic nedokázal,“ zašklebil se Harry a Namjoon se na okamžik zarazil.

„Máte pravdu. Pár takových přátel mám také a bez nich bych nebyl tam, kde jsem.“

„Harry, moc ti děkuji, že jsi se s panem Kimem setkal. Udělalo mu to radost a já tě taky rád viděl. Jestli chceš, můžeš se stavit za Siriusem a Molly. Pak by ses měl vrátit zpátky, ať si profesorka Umbridgeová nevšimne, že jsi pryč.“

Harry přikývl, rozloučil se s Namjoonem a opustil místnost.

„Pane Kime, měl jste pravdu, jakmile bude Voldemort zničen, budeme považováni za lháře. Přesto si myslím, že to za to stojí. Urážky za čas ustanou, ale Voldemort bude pryč,“ promluvil Brumbál. „Požádal jsem Molly, aby vám připravila pokoj. Cokoliv budete potřebovat, stačí říct. Kdy budete chtít odcestovat zpátky? Až bude Voldemort zničen nebo hned jakmile použijete kouzlo na Severusovo znamení?“

„Rád bych počkal, až kouzlo Voldemorta zničí. Chci vědět, že se vše podařilo, tak jak mělo.“

„Myslel jsem si to. Samozřejmě, jste vítán.“

*

Následující den, když se Namjoon probudil, na okamžik zadoufal, že jeho cesta do minulosti byla jen sen. Bohužel se hned vzápětí přesvědčil o opaku, protože někdo docela vytrvale klepal na dveře.

„Pane Kime, vím, že je brzy, ale pan ředitel a profesor Snape s vámi chtějí okamžitě mluvit.“

Namjoon se bez váhání zvedl z postele a překvapeně otevřel dveře. Za nimi stála Molly Weasleyová s omluvným výrazem.

„Děje se něco?“ zeptal se Namjoon znepokojeně. Nepředpokládal, že by s ním ředitel chtěl mluvit o počasí.

„To opravdu nevím, ale oba se tvářili nesmírně vážně,“ odpověděla Molly a vedla Namjoona do salonku, kde se předešlého dne s oběma muži setkal.

Jakmile prošel dveřmi, ihned pochopil, že něco je špatně. Ředitel Brumbál se tvářil vážně, ovšem Snape měl vysloveně nenávistný výraz.

„Dobrý den, pane řediteli, pane profesore,“ pozdravil a zvažoval, jaká situace je dovedla za ním.

„Řediteli,“ zavrčel Snape s pohledem upřeným na Namjoona, ale Brumbál ho zarazil dříve, než mohl pokračovat.

„Pane Kime, jaké kouzlo jste včera použil na Harryho? Jak by na něj mělo účinkovat?“

„Na něj?“ nadzvedl udiveně obočí mladý muž a zamračil se. „Na Harryho nijak. Neměl by poznat, že se něco změnilo. Kouzlo, se kterým mě za vámi poslal mistr je vlastně silnější a rozšířenější verze toho, které jsem použil na Pottera. Zatímco mistrovo kouzlo postupuje až ke zdroji, to, které jsem použil na Harryho pouze z těla odstraní veškerou černou magii a to včetně Voldemortovy duše.“

„Jak tedy vysvětlíte, že Potter leží bezvládný na ošetřovně?“ ozval se naštvaně Snape.

„Prosím?“ zeptal se zmateně Namjoon. „To kouzlo v žádném případě nedokáže kohokoliv dostat do bezvědomí. Jednalo se o tajnou zbraň, tohle by rozhodně moc tajné nebylo, pane Snape.“

„Bohužel, nenašli jsme žádné jiné vysvětlení jeho stavu, pane Kime. Žádná otrava ani kletba. Veškerá diagnostická kouzla jsou negativní, přesto Harry leží s vysokou horečkou a nemůžeme ho probudit,“ pronesl vážně Brumbál a Namjoon se zamračil.

„Chcete mi říct, že kouzlo, které se u nás používá po staletí bez jakýchkoliv vedlejších účinků, přivedlo Pottera do tohoto stavu? Ale jak?“

„Doufali jsme, že to budete vědět,“ odvětil Brumbál. Namjoon si podepřel bradu a usilovně přemýšlel, o co se mohlo jednat. Vzpomínal na vše, co se kdy naučil, co četl i slyšel.

„Pane řediteli, je něco, čím Harry obzvláště vyniká? Nemyslím vlastnosti, ale schopnosti. Je něco, co by se u kouzelníka v jeho věku nemělo objevovat?“ otázal se po chvíli přemýšlení.

„Samozřejmě, je to přece Potter,“ odsekl Snape a pokračoval: „Je hadí jazyk a dle mého názoru dokáže magii využívat déle než jeho vrstevníci.“

„Hm, ano, hadí jazyk je zmiňován v knihách o Harryho mladí, stejně jako nezvyklé magické schopnosti. Taky se často hovoří o spojení mezi Voldemortem a Harrym, ovšem to by mělo zmizet spolu s viteálem, ledaže…“ podíval se na oba muže. „Chyba není v kouzlu samotném, ale ve viteálu!“

„Ve viteálu? Můžete nám to vysvětlit, pane Kime?“

„Zde, v Británii nejspíše není běžná nauka o viteálech, že?“ podotkl Namjoon.

„Samozřejmě, že ne!“ měřil si naštvaně Namjoona profesor lektvarů. „Jedná se o nejčernější magii.“

„Ve vašem pojetí ano, my na magii pohlížíme jinak. Možná je to také důvod, proč nemůžeme použít nepromíjitelné. Nelze je používat s čistým srdcem a k dobrým účelům, což je základem pro používání černé magie. Nicméně k vitealům. Je to předmět, do kterého je pomocí zaklínadla uložena část duše. Pokud se nemýlím u vás se za jedinou možnost k rozdělení duše považuje vražda. Viteál obsahuje spící duši, která nejedná sama o sobě dokud její vlastník nezemřel nebo dokud není viteál v ohrožení. Jenomže Voldemortova duše ukrytá v Harrym nebyla uspána, po celou dobu uvnitř bojuje o vládu nad Harryho tělem. Předpokládám, že pouze díky krvi Harryho matky a jeho čistému srdci se mu to nepodařilo. A zde je ten problém. Ta duše je plná černé magie a nyní bojuje o přežití. Použil jsem kouzlo, které je bezproblémové při ničení spící duše, neočekával jsem, že mým úkolem bude ničit duši bdící. Ovšem vy, pane Snape, jste měl patřit mezi mistry nitrobrany, jistě dokážete v Harryho mysli vystavět nitrobranu, která oddělí Voldemortovu duši. Tím bude problém vyřešen. Voldemortova duše už nebude mít jak bojovat a kouzlo ji zničí. Druhá možnost by byla, že bych duši násilně uspal.“

„Vystavět nitrobranu v Harryho mysli?“ zeptal se nevěřícně Snape a snad poprvé ho Namjoon viděl nejistého.

„Samozřejmě, je to úplně stejné, jako když to děláte u dítěte, které zažilo nějaké trauma,“ řekl Namjoon, ale setkal se s nechápavými pohledy.

„Nejsem si jist, zda něco takového někdo z nás dokáže, pane Kime. Naše nitrobrana spočívá pouze v obraně naší mysli, pro vstup do cizí mysli používáme nitrozpyt,“ vysvětlil ředitel Brumbál.

„A-ha,“ pronesl váhavě Namjoon a přeskakoval pohledem mezi muži. „A jak chráníte vaše děti, když zažijí něco děsivého?“

„Nechráníme,“ řekl Snape jednoduše a Namjoon vytřeštil oči.

„Nechráníte? To je přece kruté!“ vyhrkl vůdce Sedmičky nevěřícně.

„Pane Kime, zjevně nejen způsob nahlížení a používání magie se mezi našimi národy liší. Zdá se, že rozdílností je mnohem více. Teď je však důležitější Harry,“ připomněl Brumbál Namjoonovi.

„Ano, to je, ovšem v případě, že nejste schopni vystavět nitrobranu, je situace trochu složitější. Pochybuji totiž, že bych měl tolik vaší důvěry, abyste mě k hochovi pustili.“

„Co byste udělal, kdybychom vás k němu pustili?“ ozval se Severus.

„Jak jsem již řekl, buď lze vystavět nitrobranu nebo uspat duši. Já sám bych volil nitrobranu, k uspání je nutné použití černé magie a vaše těla na to zjevně nejsou uzpůsobena. Přestože jsem si svými schopnostmi jistý, nerad bych Harryho příliš zatěžoval.“

„Vaše učení magie musí být na výjimečné úrovni, pane Kime. Vypadá to, že běžně používáte velice náročná kouzla,“ pousmál se, poprvé za to ráno, Brumbál.

„Náročná? Na nitrobraně není nic náročného, tedy ne u nás. Hlavní rozdíl bude nejspíše ve stylu, kterým se ji učíme my a kterým vy. Není potřeba se rozdíly příliš zaobírat, domnívám se, že máme větší problémy, nemyslíte?“

Ředitel školy krátce pohlédl na Severuse a poté si povzdechl: „Mohu vás tedy požádat, abyste kolem Harryho mysli vystavěl nitrobranu?“

„Řediteli!“ vyhrkl Snape. „To nemyslíte vážně!“

„Severusi, můžeme i nadále držet pana Kima stranou od Harryho, ale nejspíše mu tím nijak nepomůžeme. Myslím, že nemáme na výběr, přestože to neznamená, že bych vám bezmezně věřil, pane Kime.“

„Pane Snape, jestliže se domníváte, že mě tato situace těší, musím vás zklamat. Jsem zde, abych splnil svůj úkol, pokud možno bez zdržení a komplikací. Pro mě je důležité, aby se nic nepokazilo a naše spolupráce nebyla narušena, protože chci domů, za svou rodinou. Ve všech knihách se o vás píše jako o hrdinovi, kterého bylo těžké oklamat, měl byste tedy poznat, zda mám nekalé úmysly,“ pronesl chladně Namjoon. Už ho opravdu nebavila Snapeova nedůvěra a neustálé podezírání. Profesor byl přesně ten typ lidí, které zčásti obdivoval a zčásti nenáviděl.

Celá tahle situace se mu nezamlouvala. Ještě se nestihl ani pořádně rozkoukat a už tady byl první problém a kde se objevil jeden se zpravidla objevily i další. A po tom opravdu netoužil.

„Severusi, chápu tvé obavy, ale pokud se nepřestaneš chovat takto nenávistně, jednoduše tě z celého plánu vyškrtnu a naleznu jinou alternativu. Možná jsem starý, ovšem ne hloupý. Příliš dlouho jsem přehlížel toto tvé chování, ale má tolerance dosáhla své hranice. Ber to jako poslední varování.“
Brumbál ani jednou nezvýšil hlas, přesto z něj byla cítit autorita za jakou by se nemusel stydět ani sám Merlin. Namjoon odolal pokušení o krok ustoupit nebo rovnou utéct do svého dočasného pokoje a namísto toho Brumbála následoval ke krbu.

*

Stavění nitrobrany v cizí mysli bylo běžnou součástí práce korejských kouzelnických skupin. Když někde došlo k nějakému neštěstí, kde byly oběti, kouzelníci se starali o to, aby pozůstalí příliš netrpěli. Byla to pro ně téměř rutinní činnost, kterou všichni naprosto perfektně ovládali.

A Namjoon nebyl výjimkou. Nedokázal spočítat kolika osobám takto pomohl ani u kolika katastrof zasahoval, přesto se mu některé vryly do paměti více než jiné. Jako Sewol. Když pozoroval spícího mladíka, vybavily se mu všechny ty mrtvé děti, kterým již nemohli pomoct. Nebyla to rána jen pro běžnou korejskou společnost, ale i pro tu kouzelnickou. Veřejnost stále neznala příčinu potopení Sewolu, nevěděli, že za to mohla magie a ten kdo ji použil, býval jedním z nich. Mistr Ju byl váženým čarodějem, jenomže to bylo předtím, než se rozhodl ukázat svou sílu na nevinných dětech.

Mladý čaroděj si krátce povzdechl a přistoupil k posteli. Vystavění nitrobrany zabere jen chvíli a pak se vrátí zpět na Grimmauldovo náměstí. Přejel prstem po správných bodech na Harryho dlani, aby se dostal do jeho mysli. Jakmile tak učinil, okamžitě poznal, že něco bylo špatně. Harryho mysl byla chráněna, možná vlivem matčiny krve, ale všude kolem sebe cítil nepřiměřenou černou magii. Rozhlédl se a strnul. 

Četl o něm, slyšel historky o jeho síle, viděl jeho podobizny, přesto ho ochromil strach. Díval se do tváře samotnému Voldemortovi. Duše, která v mladíkovi sídlila se dokázala zhmotnit a vzít na sebe svůj aktuální vzhled. To ukazovalo, jak ohromnou silou disponoval jen zlomek Voldemortovy duše.

Strach vystřídalo odhodlání tenhle střípek zničit. To však nejprve musel zjistit, jak se Voldemortovi podařilo takto rozrůst v mysli svého nepřítele. Byl připraven k obraně, ale duše si ho nevšímala, jako kdyby snad byl neviditelný. Znovu pohlédl na Harryho vzpomínky, které byly řádně chráněny. Uvědomil si, co ho tolik zaskočilo, když se v mladíkově mysli objevil. Nebylo to množství černé magie, ale absence jeho vlastní magie, kterou předchozí den použil. Měla by tady být, pokud ovšem…

Zkusmo poslal k duši jednoduché kouzlo, které využívalo černou magii a Voldemortova část ho beze zbytku pohltila. Tak to tedy bylo. S každým útokem za použití černé magie, Voldemortova duše sílila a rostla. S Harryho dosavadními zážitky to nebylo příliš těžké.

Mnohem těžší bude dostat duši pryč z Harryho mysli. Namjoon zvažoval všechny dostupné možnosti, ale nakonec mu nezbývalo nic jiného než pomocí šedého kouzla vysát z Harryho všechnu černou magii včetně viteálu. Musel doufat, že jeho tělo takový nápor magie zvládne.

Zatímco Namjoon řešil nečekaně silnou přednášku, Severus s ředitelem ho se značnou nervozitou pozorovali. Stále v nich převažovala nedůvěra, ale neměli na výběr. Harryho stav se horšil a zdálo se, že jedině záhadný návštěvník z budoucnosti mu může pomoci.

„Řediteli!“ vyhrkl profesor lektvarů a udělal krok k Harryho posteli, ale byl Brumbálem zastaven. Namjoonova ruka, kterou se dotýkal Harryho, začala zářit jasným světlem zato ta druhá byla obalena černou mlhou, která se v dlani formovala do koule.

„Zadrž, Severusi,“ tiše pronesl ředitel a bedlivě si Namjoona prohlížel. Snažil se odhalit tok magie a po chvíli se mu to povedlo. „Vysává z Harryho viteál.“

„Jste si jistý? Nesnaží se Pottera zabít?“ nedůvěřivě odvětil Severus, přesto ustoupil zpátky.

„Severusi, domnívám se, že bychom jednoduše měli panu Kimovi důvěřovat.“

Uprostřed koule, která se v Namjoonově dlani zformovala se objevila postava, kterou oba čarodějové dobře znali. Voldemort. Brumbál si pořádně prohlédl Namjoonovu tvář a začal mít obavy. Tentokrát však ne o Harryho, ale o pana Kima, který byl stále bledší.

Namjoon se pustil Harryho dlaně a záře se přenesla a obalila celou kouli. Jas se zvětšoval, až nakonec donutil ředitele i profesora přivřít oči. Pak se ozvala tupá rána, koule zmizela a Namjoon se skácel k zemi.

Množství šedé magie, které vydal a množství černé magie, které prošlo jeho tělem a myslí přesáhlo únosnou hranici. Přesto dokázal viteál zničit. Nyní však čelil riziku, že použil příliš mnoho šedé magie a černá magie, kterou vysával z Harryho ho mohla pohltit a zabít. Než se propadl do naprosté tmy, poprosil Yoongiho o odpuštění, že nedodržel slovo a nebyl opatrný.

*

Strop, který spatřil, když otevřel oči, vůbec nepoznával. Nebyl doma. Tak kde byl? Proč se kolem něj ozýval šepot a on ty hlasy vůbec nedokázal rozeznat?

„Stále jsem nedokázal zjistit, co se stalo, že neprovedl svůj původní plán, pane řediteli. Rozhodně však muselo jít o něco vážného. Musel vědět, že odstranit viteál za pomoci šedé magie ho může stát život. Neutrální magie nám doslova vysává život a při jejím použití je potřeba další osoby, která do kouzelníka rovnoměrně dodává černou i bílou magii. Jenomže Namjoon přijímal pouze černou magii z těla pana Pottera. Je zázrak, že dokázal oddělit viteál od zbytku černé magie a zničit ho. Ještě větší zázrak je však to, že vůbec přežil. Ve své době musí patřit mezi nejmocnější čaroděje Koreje.“

„Přiznám se, pane Bangu, že jsem měl vážné obavy o Harryho život, když jsem dovolil, aby pan Kim vstoupil do jeho mysli. Nyní se za svou nedůvěru musím omluvit. Je velmi málo kouzelníků, kteří by pro Harryho ochotně riskovali život. Stále však nerozumím tomu, proč Harryho mysl jednoduše neopustil. Mohli jsme nalézt řešení společně.“

„Těžko říct, co se v mysli pana Pottera událo. Jak se mu vlastně daří? Doufám, že je již v pořádku.“

„Harry je v naprostém pořádku, za což vděčíme panu Kimovi. Pro naši smůlu se však Harry probudil téměř okamžitě poté, co z něj pan Kim dostal viteál i veškerou černou magii. S ohledem na Harryho inteligenci, nám nezbývalo nic jiného než mu povědět pravdu. Velice se zlobil, když zjistil, že pan Kim tolik riskoval, aby mu pomohl. A jelikož je to Harry, tak si to nenechal pro sebe a sdělil pravdu kolem pana Kima i slečně Grangerové a panu Weasleymu.“

Samozřejmě! Byl přece v minulosti! Namjoon si konečně uspořádal myšlenky a uvědomil si, co se stalo.

Voldemort. Zhmotnil se v Harryho mysli a bylo jen otázkou času, kdy by mladíka ovládl. Proto neváhal, přestože znal rizika. Ovšem přežil a mohl pokračovat ve svém úkolu. Nejspíše. Cítil totiž, že jeho magie není v rovnováze. Stále v sobě měl příliš mnoho černé magie, která mu bránila v běžném kouzlení.

„Co se bude dít teď, pane Bangu? Bude pan Kim v pořádku?“

„Pevně věřím, že ano, ale nejprve se bude muset zbavit nerovnováhy magie ve svém těle. Abyste tomu rozuměl, náš způsob čarování vyžaduje, abychom v těle měli stejný poměr černé a bílé magie. Velká část našich kouzel používá právě černou magii a k vyrovnání a správnému účinku jednotlivých kouzel je potřeba i té bílé.“

„Naše lékokouzelnice zná spoustu způsobů, jak odstranit z těla černou magii. Jistě ráda pomůže. Hned ji sem pošlu.“

„Ne, to není třeba,“ promluvil tiše Namjoon a pomalu se posadil. Bolela ho hlava, jako kdyby ho do ní praštil trol.

„Dokážu magii ve svém těle vyrovnat sám. Už nyní jsem ve stavu, kdy jsem schopen použít kouzlo na znamení pana Snapea.“

Oba muži se na mladíka překvapeně podívali. Bang věřil jeho slovům, ale ředitel Bradavic uměl v lidech mnohem lépe číst a věděl, že Kim Namjoon něco tajil.

„Pane Kime, jak se cítíte?“ zeptal se s mírným úsměvem a hledal v Namjoonově obličeji známky lhaní.

„Už mi bylo lépe, ale pokud znovu nestanu proti Voldemortovi, jistě budu v pořádku,“ odvětil Namjoon.

„Proti Voldemortovi?!“ Bang téměř vykřikl, když si uvědomil, co jeho budoucí student právě řekl. „Byl v Potterově mysli?“

„Byl tam po celou dobu, pane Bangu. Viteál byl částí Voldemortovy duše a nebyl vytvořen cíleně, takže se choval jako samostatná jednotka. Sílil s každým zásahem černé magie, kterým si Harry prošel. Když jsem tam vstoupil já, měl již svou podobu. Nechybělo mnoho, aby dokázal Pottera ovládnout. Proto jsem jednal tak unáhleně. Bylo nutné řešit situaci okamžitě.“

„To byl důvod, proč se Harryho stav tak náhle zhoršil?“ zeptal se Brumbál, přestože již tušil odpověď.

„Když jsem na Harryho použil zaklínadlo, viteál ho kompletně pohltil a rozrostl se. Důvodem Harryho stavu byla jeho vlastní obrana. Tělo pochopilo, že je něco špatně a přešlo do něčeho jako byl nouzový režim. Horečku způsobila Voldemortova snaha přetvořit Harryho čistou magii na černou, kterou by mohl pohltit. S ohledem na množství černé magie, které jsem v Harryho mysli nalezl, bylo téměř jisté, že se mu jeho plán dařil. Bylo nutné viteál odstranit a nemohl jsem použít ani černou ani bílou magii,“ vysvětlil Kim a všiml si Brumbálova zamračeného pohledu. Ředitel měl jistě nějaké podezření ohledně jeho vysvětlení, otázkou však bylo, které části nevěřil.

„Jsem rád, že jsi v pořádku, Namjoone. Měl jsem o tebe vážné obavy, když mě pan ředitel kontaktoval. Je velké štěstí, že jsi natolik silný,“ usmál se Bang a rozloučil se. Brumbál za ním zavřel dveře a zvážněl.

„Pane Kime, dovolte mi, abych se vám omluvil za svou počáteční nedůvěru. Bez váhání jste Harryho zachránil, za což jsem vám nesmírně vděčný. Nicméně nyní, když pan Bang odešel, bych rád znal pravdu. Černá magie vás ovlivnila a to mnohem více, než se nám pokoušíte tvrdit.“

„Každého kouzelníka takové množství černé magie ovlivní, pane řediteli. Jak jsem již řekl, zbavím se jí sám a jsem schopen použít mistrovo kouzlo na pana Snapea,“ pevně odpověděl Namjoon a snažil se znít přesvědčivě.

„Ano, to jste řekl, ovšem je zde něco, co tajíte a co vás trápí. Poznám to a byl bych rád, kdybyste mi řekl o co se jedná. Mohli bychom společně nalézt řešení.“

Namjoon mlčel. Nebyl si jistý, zda řediteli chce odpovědět. Nejednalo se o jednoduché rozhodnutí. Na druhou stranu však věděl, že Albus Brumbál je nejen mocný, ale také inteligentní. Nemělo smysl před ním cokoliv zatajovat.

„Nemohu se vrátit zpět. K použití obraceče je nutné, aby byla magie v naprosté rovnováze. A než se moje magie srovná do původního stavu, může to trvat klidně celý rok,“ povzdechl si frustrovaně Namjoon. Ta představa ho děsila. Celý rok mezi cizími lidmi, v cizím prostředí a neznámém období. A bez Yoongiho a všech ostatních. Slíbil, že na sebe bude dávat pozor a že se brzy vrátí. Budou na něj vůbec čekat?

„Proč tedy nechcete pomoc od madam Pomfreyové?“

„Vaše lékokouzelnice je jistě velice schopná, pane řediteli, ale nejde pouze o odstranění černé magie. Je nutné černou magii nahrazovat tou bílou tak dlouho, dokud nenastane rovnováha a tohle není něco, co zvládnou běžní kouzelníci. Jedná se příliš riskantní úkon a jakmile by léčitel překročil správnou hranici skončil by v nejlepším případě jako moták.“

„Tak to máte vskutku štěstí, pane Kime,“ usmál se mile Brumbál. „Nerad se s tím chlubím, ale domnívám se, že jsem hodně mocný kouzelník, což znamená, že vám mohu pomoct.“

Namjoon si Brumbála nevěřícně prohlížel. Samozřejmě, že ředitel byl mocný čaroděj, ale zřejmě si neuvědomoval veškerá rizika, kterým by čelil, kdyby Namjoonovi pomohl. A přestože netoužil po ničem jiném tolik, jako po návratu domů, nemohl přijmout Brumbálovu nabídku. Musel jednoduše vyčkávat.

*

Namjoon odpočítával dny, kdy se bude moci vrátit. Paní Weasleyová byla velice milá žena a opravdu dobře se o něj starala, ale nebylo toho mnoho o čem by si s ní mohl povídat. Nemohl chodit ven, aby nebyl v ohrožení a sedět mezi čtyřmi zdmi ho unavovalo. Krom ředitelových návštěv byl zcela izolovaný. Ovšem právě díky jeho návštěvám byl nyní již zcela v pořádku. Ředitel si nenechal vymluvit svůj plán na pomoc a Namjoon za to byl nesmírně rád. Sice se kvůli viteálu vše zdrželo, ale měl možnost se vrátit domů.

Domů…

Chyběli mu jeho přátelé. Chyběl mu Yoongi. Ve své podstatě se ani nerozloučili a nálada mezi nimi byla až do jeho odchodu velmi napjatá. Rozhodl se, že až se vrátí, řekne mu pravdu. Řekne ji všem, ať se to mistrovi líbí nebo ne.

„Pane Kime?“ ozvalo se zaklepání a Mollyin hlas.

„Ano?“ odpověděl Namjoon a otevřel dveře.

„Mohl byste na chvíli za námi do kuchyně?“

„Samozřejmě,“ odvětil Namjoon, ale uvnitř ho svíraly obavy. Co po něm mohli chtít? V kuchyni seděl Black a Lupin. Molly se k nim posadila a jednoduchým gestem vyzvala Namjoona, aby se posadil.

„Co se děje?“

„Kdo opravdu jste? Jediným mávnutím ruky jste dokázal odstranit portrét mé matky a od vašeho příchodu se dějí divné věci. Nějakým zázrakem Harry, od setkání s vámi, neměl žádnou noční můru a slyšel jsem Snapea, jak Brumbálovi říkal, že po vašem kouzle jeho znamení zla zmizelo. Když k tomu připočtu ředitelovy neustálé návštěvy a zmatek, který panuje mezi smrtijedy, tak nemohu jinak než vás podezírat. Takže? Kdo nebo co jste?“

Namjoon sklonil hlavu a pozoroval své sepjaté ruce. Neočekával, že by mu ublížili, ale nechtěl a ani nemohl další lidi zatáhnout do jeho cestování časem.

„Nejsem nepřítel a jakmile odejdu, nejspíše se už nikdy nesetkáme. Přišel jsem, abych pomohl zničit Voldemorta, nic víc a nic míň.“

„A to se povedlo,“ ozval se za jeho zády hlas ředitele Brumbála. „Dnes ráno byla schůze smrtijedů, které se zúčastnil i Severus. Řešilo se, jak je možné, že všem smrtijedům zmizelo znamení zla. Během tohoto jednání se Voldemort skácel k zemi a krátce na to se změnil v prach. Lord Voldemort zmizel jednou provždy. Nyní bystrozorové po celé Británii zatýkají smrtijedy, jejichž jména známe. Dokázal jste to, pane Kime.“

Namjoonovi se ulevilo. Zvládl to a může domů. Nikdy dříve se tolik netěšil na návrat jako tentokrát. V kuchyni bylo hrobové ticho. Všichni byli v šoku. Namjoon se postavil.

„Bez vás by se to nikdy nepodařilo, pane řediteli. A ani bych se nemohl vrátit. Nastal tedy čas, abych šel domů. Zde,“ natáhl dlaň, na které se v zářícím světle objevil svitek, „ je kouzlo, jak jsem vám slíbil. Věřím, že s ním naložíte tak, aby svět nemusel bojovat s dalším Voldemortem.“

Brumbál si od něj svitek převzal.

„Zůstanete na oslavu? Molly jistě připraví něco dobrého a přijdou i všichni ostatní členové řádu.“

„Ne,“ zavrtěl Namjoon hlavou, „doma mě čekají lidé, kteří se o mě bojí. Nemohl bych si oslavu užít, když tohle vím. Děkuji vám za pohostinnost, nyní si půjdu sbalit věci, abych se mohl vrátit.“

Bez dalších slov opustil kuchyň a teprve po jeho odchodu se z místnosti začal ozývat hluk a jásot. Nebylo potřeba se zdržovat. V rychlosti opustil dům, který mu na více než měsíc poskytl útočiště. Když byl sám, mohl použít svá kouzla na přenos, která byla rozhodně příjemnější než přemístění se Snapem.

V bytě mladého mistra Banga nikdo nebyl a Namjoon si pohrával s myšlenkou, že by se vrátil do dne, kdy odešel, ale znal pravidla. Musel se vrátit o stejně dlouhou dobu do budoucnosti, kterou strávil v minulosti. Nastavil obraceč třicet devět dní po svém odchodu a zavřel oči.

„Je zpátky!“

Ještě nestihl otevřít oči a byl v něčím objetí. Když se konečně mohl rozhlédnout, zjistil, že kolem něj stojí všichni ze Sedmičky. A Yoongi byl tím, kdo ho tak pevně objal.

„Co se děje?“

Byl zmatený. Kromě mistra a Songa přece nikdo nevěděl, že byl v minulosti!

„Všechno se dozvíš, ale teď pojď, čeká tě překvapení,“ pronesl s úsměvem mistr Bang. Namjoon ho i s kluky následoval. Yoongi se držel u něj, jako kdyby se obával, že snad znovu zmizí. Bang je vedl do chodby spojující jeho byt a budovu školy.

„Změnil jsi minulost více, než jsme předpokládali, Namjoone,“ ozval se po pár krocích Bang. „A protože se jedná o překvapení, tak zavři oči.“

Namjoon se nemohl zbavit obav. Neměl rád překvapení a v tu chvíli na ně neměl ani náladu. Chtěl jít domů a v klidu si promluvit s Yoongim.

„VÍTEJ ZPÁTKY!“

Všude kolem něj se ozýval jásot a křik. Namjoon se rozhlédl a překvapením otevřel pusu. Brumbál, Snape, Harry a vlastně všichni, které na Grimmauldově potkal, ti všichni ho vítali.

„Nechtěl jste se účastnit oslavy, protože vás doma čekají vaši přátelé, tak jsme se rozhodli s oslavou přijít za vámi,“ usmál se na něj ředitel Brumbál. „Po vašem odchodu jsem kontaktoval pana Banga a zůstali jsme ve styku až do teď. Tím, že jste změnil minulost, jsme mohli naplánovat budoucnost. Nedovolil jsem, aby vaše úsilí nebylo oceněno, takže jsem světu řekl pravdu a jak se ukázalo, bylo to správné rozhodnutí.“

Namjoon stále mlčel. Nevěděl, co na tohle říct.

„Jsi pěkně slavnej, Joonie,“ promluvil tiše Yoongi. „Věděli jsme o tvé cestě do minulosti, ale mistr nám zakázal ti něco říct.“

„Cože?“

„Každého z nás se ptal, jestli bychom ten úkol splnili, ale vybral si nakonec jen tebe. Věděl jsem to hned, jakmile si tě mistr zavolal. Ale jsi dobrý, fakt jsi neprozradil ani ťuk z toho, co tě čeká.“

Kim Namjoon se začal smát. Smál se, až mu tekly slzy. Tohle celé byl ten nejšílenější zážitek jeho života, ale byl doma. Byl zpátky. S přáteli, s Yoongim, s rodinou. Teď měl ten pravý důvod slavit.

„Pojďme to oslavit,“ otočil se na Yoongiho a společně se připojili k ostatním.

Vše bylo tak, jak mělo být.