,,Myslíš si, že Popelka někdy sundá tu masku?"
,,Upřímně nevím a ani bych nechtěl?"
,,Proč? Máš strach, že bude ošklivá?"
,,Ne, z toho fakt ne,"
,,Tak z proč?"
,,Protože by okamžitě ztratila své kouzlo. Už by to nebyla taková sranda,"
,,Jen se přiznej, Davide, ty víš, kdo to je,"
,,Možná jenom tuším,"

Když jsme přijeli k domu, kde měl bydlet Dianin otec, Diana vycházela práve ze vchodu. Viděl jsem, že se nepatrně usmívá. Malcolm chtěl jít za ní, ale já mu v tom zabránil. ,,Nechoď za ní. Nasedneme do auta a počkáme na ni tam,"

,,Proč?"

,,Nemusí vědět, že ji sledujeme. Víme, že je v pohodě, to stačí," Diana zahnula za roh. Určitě mířila na metro. ,,Pojďte, jedem," nasáčkovali jsme se do auta a jeli k nám domů. V autě bylo ticho, ale bylo vidět, že se všem ulevilo, že je Diana v pořádku.

Doma byla už Jitka s taťkou. O ničem nevěděli, ale když nás viděli bez Diany, docvaklo jim, že něco nehraje.

,,Kde je Diana?" zeptala se vystrašeně Jitka.

,,Za chvíli příjde, jen se venku zasekla s Morgan, se kterou hrála volejbal," vymyslel jsem ni na místě, ,,Morganě se líbilo, jak Diana hraje, tak se jí snaží přemluvit, aby se přidala k týmu,"

,,Dobře," bylo vidět, že se Jitce ulevilo. ,,Je dobře, že se vrací,"

Když to dořekla, v kuchyni se právě objevila Diana. Ztuhla, když nás tam viděla všechny.

,,Už jste se s Morganou dohodly, ohledně toho volejbalu?" zeptal jsem se rychle, abych podpořil svou lež.

Diana přimhouřila oči. Šrotovalo jí v hlavě, proč jí kryju takhle rychle. Jakoby věděla, že já vím, kde byla. ,,Jo, dohodly. Večer ještě upřesníme detaily,"

,,Takže jsi v týmu?" zeptala se Jitka a mě spadlo srdce do kalhot. To jsem si zase vymyslel lež.

,,To se ještě uvidí. Záleží, jak to vemou ostatní a taky jsem se chtěla zeptat tebe," odpověděla už sebevědoměji.

,,Já s tím problém nemám,"

,,Dobře, tak já ti dám kdyžtak vědět," znovu se podívala na mě. Bylo mi jasný, že mě vyzývá, abych si s ní pak promluvil. ,,No nic, já se jdu vysprchovat a pak asi budu číst, takže..." větu nechala volně ve vzduchu a odešla.

,,My jdeme nahoru něco zahrát," řekl jsem našim a šel s klukama ke mně.

,,Co budeme dělat?" chtěl vědět Driven.

,,Co máš jako namysli?" nechápal jsem.

,,S Dianou. To už nevíš, co říkala Ashley?"

Povzdechl jsem si: ,,Já vím, jenom..." podíval jsem se z okna ven, ,,Nechci to vytahovat. Nechci se s ní pohádat, nebo abych to třteba nezhoršil,"

,,Ale ona musí vědět, že není sama, že jsme tu pro ni,"

,,I mezi stovky lidmi se můžeš cítít sám," zamlumlal Sam.

,,Tím chceš říct co?" vyjel na něj Eric.

,,Tím ti chci říct, že Dianě nepomůžeme, pokud nebude chtít, pokud si nenechá pomoc," odpověděl klidně, ,,A pokud se už rozhodla, tak těžko něco zmůžeme,"

To měl pravdu. Pro jistotu jsem šel k jejím dveřím a zaposlouchal se. Kluci si mě ani nevšilmi. Položil jsem ucho na dveře a poslouchal. Nic jsem neslyšel a já nevěděl, jestli to je dobře. Pomalu jsem otevřel dveře. V pokoji nebyla, ale z koupelny jsem slyšel sprchu. Což bylo dobře. V koupelně měla i vanu. Pokud by si chtěla podřezat žíly, tak by nelezla do sprchy. Tak jsem potichu zavřel dveře a vrátil jsem se za klukama.

,,Tak co podle tebe můžeme dělat, chytráku?" zeptal se podrážděně Eric.

,,Nic," odpověděl jsem místo Sama. Všichni se na mě nevěřícně podívali, ,,Sam má pravdu. A pokud ona sama nepříjde, nemůžeme dělat nic. Jenom jí můžeme hlídat, aby neudělala volovinu. To je celé,"

Eric si povzdechl, ,,Tak aspoň někde začneme,"

Tím to bylo ukončené. Malcolm pustil xbox a dal tam GTA 5. Já se na na hru moc nesoustředil a pořád jsem pokukoval po dvěřích, které vedly k Dianě. Po hodině mi to nedalo. Klukům jsem řekl, že jdu pro něco do kuchyně. Ti mě stejně moc nevnímali, až moc se soustředili na hru.

Znovu jsem přiložil ucho na dveře. Tentokrát jsem tam slyšel hlas. Hlasy. Jeden patřil dianě a ten druhý jsem nepoznal. Ani jsem nerozumněl, co říkají. Pomalu jsem pootevřel dveře, abych je slyšel. Ten druhý hlas patřil Kateřině.

,,Jsi si jistá?" ptala se Kateřina Diany. Hned jsem ztuhl.

,,Ano, jsem. Máma se o tom nikdy nedozví," odpověděla Diana rozhodně.

,,Když myslím. A vědí to kluci?"

,,Určitě něco tuší, protože mě dneska David až moc akčně kryl. Určitě mě sledovali,"  jejda.

,,Nedivím se jim," řekla opatrně Kateřina, ,,Nejde říct, že by ses nějak svěřovala. Mají o tebe strach,"

,,Já vím a nedívím se jim. Mají k tomu dost dobré důvody. A ty důvody jim dávám sama," řekla neutrálně Diana. Musel jsem s ní souhlasit. Nedalo se jinak.

,,No, aspoň se někomu svěřuješ,"

,,Promiň Kat, vím že tě to mrzí, ale nedovedu to říkat někomu, koho znám," O čem to proboha mluvila?

,,Ne, já to chápu. Neříkám, že mi to není líto, že ti nedovedu pomoc, ale aspoň že někdo. Ale víš že-"

,,Ano, vím, že tu jsi pro mě," skočila ji do řeči Diana. Zněla nějak unaveně.

Chvíli v pokoji zavládlo ticho. ,,Promiň, ale už musím jít. Za pár hodin musím vstávat, jdu do práce. Našla jsem si brigádu,"

,,Jo, jasně, romiň, že jsem tě zdržela. Díky, že jsi mě vyslechla," pak se ozval zvuk, který oznamoval, že videohovor skončil.

Přemýšlel jsem, zda mám jít dovnitř. Měl jsem tak trochu strach, ale ten jsem nakonec překonal a zaťukal. Diana vydala zvuk, který jsem bral jako souhlas.

,,Nechceš se přidat k nám?" zeptal jsem se. Dělal jsem, že jsem nic neslyšel. Pokud by mi chtěla něco říct, nechtěl jsem ji tlačit.

,,Asi ne, díky," odbyla mě.

,,A můžu se přidát já k tobě?" zkusil jsem.

Diana si povzdechla: ,,Když musíš," zněla nějak unaveně. Až moc unaveně.

,,Pokud ti to tak moc vadí, tak můžu zmizet," hodil jsem zpátečku. Nechtěl jsem ji otravovat.

,,Ne, asi dobrý. Klidně tu můžeš být. Jenom si potřebuji utřídit myšlenky, to je vše." odpověděla neutrálně. Tiše jsem zavřel dveře a posadil jsem na její postel. Pokud chtěla, abych ji dělal tichou společnost, tak mi to nevadilo. Hlavně aby nemusela být sama. ,,Ty víš, kde jsem dneska bylo po škole, že jo?"

Tušil jsem, že na tohle dojde. ,,Ano," nevěděl jsem, co mám ví c říct. Nechtěl jsem jí říct, co říkala Ashley. Nechtěl jsem, aby se tím musela zabívat.

,,Hádám, že pomohl Eric a jeho taťka, že?"

Přikývl jsem. ,,Promiň, nevěděli jsme, kde jsi. Dostali jsme strach, že se ti něco mohlo stát,"

,,Jo, asi  v pohodě. Předpokládám, že máma neví, kde jsem byla," přikývl jsem. Nevěděl jsem, co mám dělat. Diana jen seděla a koukala před sebe. Tak jsem seděl jsem s ní.

,,Chtěla jsem u něho něco ověřit," prohodila a tím prolomila ticho.  Nechal jsem ji, aby mi řekla, co sama bude chtít. Nechtěl jsem z ní nic páčit násilím. ,,Chtěla jsem...chtěla jsem si ověřit, jako moc jsem nebo nejsem stejná s fotrem,"

,,A?" nevydržel jsem to napětí.

,,Sice z ní pocházím, ale nevím. Nepřipadá mi, že bych s ním měla hodně společného," Pak následovala další chvíle ticha, kterou občas přerušil řev kluků z mého pokoje. ,,Chodím k psychologovi. Nedovedla jsem vydržet ten tlak, co mám v hlavě. Ty noční můry, co stále mám. A ten incident s Kateřinou, když tu byla... jako kdyby mi to celé vybouchlo do tváře. Nezvládám to sama vyřešit. Jestli jsem to nějak zvládla předtím, tak nyní fakt ne. Ty sezení, co s ním mám, mi stále vytváří otázku, jestli to prostě nemám vzdát. Jestli ten chaos, ten bordel, není moc a jestli ho někdy dovedu uklidit,"

Těžko jsem hledal slova. I když jsem to věděl, bylo těžko to poslouchat. Bylo těžké to říct nahlas: ,,Ty přemýšlíš nad..."

,,Sebevraždou, ano," To, jak to řekla nonšalantně, bez skrupulí, mě vyděsilo.

,,A?"

,,Nejsem přeci srab, abych to jen tak zabalila," usmála se na mě a já tak nějak tušil, že to byl upřímný úsměv.

***

Ej ola!

Jste mě tu nečekali, co? Já upřímně taky ne a to z jednoho důvodu... myslela jsem, že takhle kapitola je publikovaná xD

Nějak jsem si teď dělala revizi příběhů a koukám, že tu mám koncept, který tu straší ehm...no...dva roky. Tak jsem šla na jiný prohlížeč, protože víme, že si wattpad často žije svým vlastním životem. Tam také byl jeden koncept. V mobilu a v tabletu rovněž. Tudíž jsem uvěřila, že to fakt není publikovaná kapitola, jak jsem si celou dobu mylně myslela.

Takže jsem ji přepracovala, něco málo dopsala a jakoby... vím, že nikoho asi nepotěším, ale tohle je konečná, vážení a milí!

Otázka do davu: Lepší špatně napsaný konec, nebo žádný konec (rozepsaný příběh)?

Ať už je vaše odpověď jakákoli, máte smůlu, dostanete špatně napsaný konec xD

Hele, co si budem, tohle není nic světobornýho. Hrozně si cením vás, kterým se tento příběh líbí, ale myslím si, že ve psaní a vytváření fiktivních příběhů jsem už dál, proto pro mě posledních několik let (ano, let) bylo téměř nemožné tohle dopsat. Proto ten konec je takový, jaký je, proto je Tajemství z přítomnosti takto krátké v porovnání s prvním dílem. Ale tak to bohužel je, já nemám ambice tento příběh přepisovat a také mi už zcela nic neříká. Ale jakože vůbec.

Takže, mějte se, jak nejlíp umíte a třeba se potkáme u nějakého jiného mého příběhu.

SimonaR

P.S. třeba mi ten děsný konec jednou odpustíte :)