,,A to znamená co? Objasněte mi, co znamená '...zase začít žít' ?"
,,Připadám si spoutaná. Jako bych seděla někde v koutě a nevěděla, jak vstát."

,,A sakra." zaklela vedle mě Morgan. Já jsem se nehodlala tak snadno vzdát. Vyběhla jsem a běžela odbít letící míč. Ten vůl Kasias míč odbil špatně a ten teď letěl dozadu.  Pokud to nechytím tak profesoři vyhrajou a to jsem nechtěla dopustit. Ne když jsme teď měli takovou velkou šanci. Diváci divoce fandili, abych ten míč odbila.

Běžela jsem jako o život a míč se až moc rychle blížil k zemi. ,,Ne, znovu ne." procedila jsem mezi zuby. Odrazila jsem se a skočila, doufajíc, že ho odbiju. Natáhla jsem pravou ruku a zaťala pěsť.

,,Pane Bože jo!" vykřikla jsem nadšeně, když se míč odrazil o mou pěsť a letěl zpět na protivníkovo hřiště. Stále jsem ležela na oranžovém písku a sledovala letící míč.

,,To snad ne." vydechla jsem naštvaně a částečně zoufale. Letěl moc daleko. Míč dopadal na zem, velice blízko čáře. Nikdo se ani nehnul.

,,Dopadl do hřiště!" vykřikl nějaký druhák, asi.

,,Jo, já to taky viděla!" přidala se další studentka.

,,V tom případě celý turnaj vyhrává třetí á." oznámil trochu smutně profesor Peasant.

Všichni začali šíleně jásat, skákat do vzduchu, obímat se a vbíhat na hřiště. Já se zaraženě stavěla na nohy, stále jsem nemohla uvěřit, že jsme vyhráli.

,,Diano, my vyhráli!" letěla ke mě celá šťastná Morgan.

,,Jo, vyhráli jsme!" vykřikla jsem stejně hlasitě jako ona. Všichni k nám přiběhli a začali nás obímat, plácali nás po rameni či jen gratulovali.

,,Co uděláme!?" začali náš pokřik.

,,Zůčastníme se!"

,,Co uděláme?!" zeptali se hlasitěji.

,,Vyhrajeme!"

,,Co uděláme!!?" vykřikli s plných plic.

,,Rozdrtíme je!!" vykřikli jsme celý šťastný. Skákali jsme jako divý, kluci pustili party remixy a začala oslava.

,,Gratulujeme vám," řekly uznale profesorka Rootletová a třídní Neilová.

,,Děkujeme."

,,Skvělá hra Diano," uznal profesor Hippo. ,,Ale ty tvoje kroky jsem už někdy viděl."

,,Jo, no, víte," podrbala jsem ostýchavě za krkem. ,,Před třemi a půl lety jsem hrála na mistroství ve střední Evropě ve volejbale. No a jak jsem odbila ten míč proti béčku, tak to jsem vymyslela právě na tomto mistroství. Ale i tak jsme skončili třetí." řekla jsem trochu smutně.

,,Už si vzpomínám. Odbili míč moc daleko a nějaká holka to nestihla odbít."

,,To jsem byla já."

,,Tomu bych věřil." řekl profesor upřímně. ,,A chtěl jsem se zeptat. Proč jsi to první kolo hrála tak hrozně? Omlouvám se za ten výraz, ale..."

,,Neomlouvejte se, že máte pravdu," přerušila jsem ho. ,,Chtěla jsem zjistit, kdo jak hraje. Kdo je v čem silnej, v čem slabej. Kdo je pravák, levák, celkově jak se chová na hřišti. Když jsem sledovala turnaj jako divák, tak jsem béčku moc nevěnovala pozornost. To první kolo jsem musela zjistit, kdo jak hraje a zmást protihráče a přesvědšit je, že mě Morgan oslovila, protože ji nic jiného nezbývalo." vysvětlila jsem profesorovi.

,,Chování profíka, to se mi líbí," řekl uznale. ,,A ještě jednu věc mi prozraď. Proč jsi zvolila Tomase na tu smeč? Vždyť Kasias nebo Stinsen mají větší sílu."

,,To je pravda, ale oni mě nemusí a nevěřím jim. Tomasovi ano. A taky jsem si ho vybrala, protože chodil k roztleskávačkám a má zmáknutou techniku." řekla jsem popravdě. ,,Dneska jsem si ještě radši hledala pravidla. Nevěděla jsem jestli po mém kousku na mistrovství náhodou nezměnili pravidla."

,,Proto jsi přišla málem pozdě." vydechla chápavě Morgan. Jen jsem přikývla.

,,Ale tam nic takového nepíší, že by to bylo povolený." řekl nechápavě profesor Hippo.

,,Právě proto. Já se neřídim slovem vyřčeným, ale slovem zatajeným." řekla jsem si spíš pro sebe než pro ostatní.

"Každopádně, ještě jednou gratuluju." a odešel. Vypletla jsem se z hloučku stále šílejících lidí. Rozhlédla jsem se a hledala kluky. Nikde jsem je neviděla.

,,Proč jsi tak skleslá?" ozvala se vedle mě Morgan. ,,Vyhráli jsme." snažila se mě povzbudit.

,,Promiň, jen mi ty dnešní zápasy něco připomněli."

,,Jak to?" zeptala se lítostivě. ,,Nemusíš mi to říkat, pokud nechceš." dodala rychle.

,,Ne to je dobrý. Připomnělo mi to lidi s kterými jsem volejbal hrála, teda nejen volejbal, dělali jsme spolu všechno. Byli pro mě druhá rodina, ale nic netrvá věčně." řekla jsem smutně. Myslí mi probleskly vzpomínky, které jsem se snažila pohřbít hluboko v paměti, ale vždy si našly cestu ven.

,,Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným." prohlásila tiše Morgan. Měla pravdu. Škoda že zapomínám obtížně.

,,No nic, musím jít, musím toho doma hodně udělat." zalhala jsem. Neměla jsem v úmyslu jít domu, ne teď.

,,Příjdeš do Klubu na oslavu konce roku?" zeptala se Morgan než jsem stihla odejít.

,,Možná se stavim." řekla jsem upřímně.

~

,,Právě teď oficiálně začínají ty nejlepší prázdniny ever." vykřikl celý šťastný Malcolm.

,,Škoda, že trvají jen týden." ušklíbl se Driven.

,,To je jedno," ozval se Erik ,,Za měsíc máme další. Tohle jsou totiž první prázdniny, které budeme trávit s Dý."

,,A první bez Kat." prohlásila jsem tiše a smutně. Podívala jsem se na svoje vysvědčení. Až do teď jsem se neuvědomila jak moc mi Kateřina chybí. Náš společný smích, řeč, které jsme rozuměly jen my dvě... tak strašně moc mi chybí.

,,Možná ne, možná ne celé." řekl David, vycházejíc před školu.

,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Koukám, že velkoměsto se ti podepsalo na rozumu Blackwoodová." ozval se za mnou pobavený hlas.

,,Jako vážně?" řekla jsem unaveně. ,,To fakt nemáš na práci něco lep-šího?" otočila jsem se a byla jsem připravena dát Daisy čočku. Nehodlala jsem si nechat kazit prázdniny. Jenže Daisy to nebyla. Ne, takhle holka té slepici nesahala ani po kotníky.

,,To máš pravdu, že ne. Neletěla jsem přes půlku světa, abych se nechala tak snadno odpálkovat."

,,Jsem ráda, že ses za tu dobu, co jsme byly odloučeny, ani trochu nezměnila."

,,To já říct nemůžu." zkřížila si ruce na hrudi a prohlédla si mě. ,,Změnila sis vlasy. Ale mrtě ti to sluší."

,,Já vím." řekla jsem se smíchem. ,,Jak ses sem vůbec dostala?"

,,To ten tvůj roztomilej skorobrácha," kývla směrem Davidovi. ,,Jeho to celé napadlo a taky to celý zaplatil."

,,Vážně?" překvapeně jsem se otočila na Davida. Ten se nejistě podrbal za krkem.

,,Čekal jsem, že se ti po Kat bude stískat, takže tu bude celých týden."

,,No tak to ne ne!" vykřikla jsem nevěřícně. Skočila jsem Davidovi kolem krku a pořádně objala. ,,Strašně moc ti děkuju." pošeptala jsem mu do ucha a odstoupila kousek od něj.

,,Není za co." spokojeně na mě mrkl.

,,Takže, kočko, předveď se." povzbudila mě Kat.

,,Jen si hodím věci dom a vyrazíme."

,,Já ti je tam klidně hodím," ozval se David.

,,Znova moc děkuju." podala jsem mu malou tašku s papírem, který dokazoval, že jsem dokončila třeťák. ,,Tak co, holka, ready?" otočila jsem se na Kat.

Spiklenecky se usmála ,,To si piš."