Prudce zabouchl dveře svých komnat a zhluboka si oddechl. Konečně byl sám.

Posledních pár hodin byl nucen strávit se svými kolegy. Nejprve proběhla slavnostní večeře ve Velké síni, naštěstí oproštěná od většiny studentů, a poté čajový dýchánek ve sborovně. Nejraději by zůstal celý večer ve svých komnatách a třeba opravoval eseje, ale Minerva byla neoblomná.

Odfrkl si, když si vzpomněl na její chabý argument, proč nesmí vynechat.

„Jsou přece Vánoce, Severusi!“ sdělila mu a její výraz ho nenechal na pochybách, že pokud se rozhodne nepřijít, tak mu to rozhodně nebude tolerovat. A tak tam radši šel, i když vážně nerad.