„Posaď se, udělám čaj,“ oznámil a i s krabicí se otočil k odchodu. Potřeboval být chvíli sám. Urovnat si myšlenky. Vymyslet, co dělat dál.

Jak tak Pottera sledoval, nabyl jistotu, že to není žádná hra. Potter se vážně bál, že když Severus zjistí, že ho má rád, tak ho vyžene. Ušklíbl se pro sebe. Ještě před rokem by to udělal, ale dnes…

Uvařil do nové konvice čaj. Potter na to šel dobře. Postupně si ho získával. A Severus ho začal mít docela rád.

Uvědomil si, že by toho spratka mohl dokonce milovat. A možná by mohl mít i Vánoce rád.

Konec