Po chvíli se tohle bádání rozhodl vzdát. Snad zítra, pomyslel si. Byl čas jít spát. Dopil poslední doušek koňaku a vstal. Mimoděk si představil, jak to teď asi v Doupěti vypadá a znovu poděkoval všem bohům, na které si dokázal vzpomenout, že Potterovo pozvání nepřijal.

Ztracený v myšlenkách se dostal do postele. Zamračeně sledoval, jak se místností rozprostírá tma. Napadlo ho, že by možná místo spánku měl sledovat, kdo se mu v noci vloupává do komnat, ale než se k tomu odhodlal, hluboce spal. To byl další důvod, proč měl ten koňak tolik rád, umožňoval mu alespoň občas dobře spát.