Olivie se sice statečně bránila, ale Thomas byl snad ještě větší drbna, než jeho žena. Vymámil z ní naprosto všechno, takže mu rusovláska s povzdechem povykládala vlastně kompletně vše, i za cenu toho, že se celou dobu až nepřirozeně červenala. Samozřejmě došlo i na zmínku o jejich loučení, a to už byla dívka rudá jako vařený humr.

Thomas vypadal jako malé dítě pod vánočním stromečkem. Oči mu zářily jako dva lampiony a na konci Oliviina vyprávění vydal jakýsi dojatý povzdech.

"Vy jste vážně rozkošný!" culil se na rusovlásku celou dobu, zatímco dívka klopila pohled všude kolem a raději se Thomasovi nedívala do očí.

"Hele, prcku, všechno v pohodě?" zeptal se muž najednou a přitáhl si dívku do pevného objetí, načež Olivie pouze zabořila obličej do mužovy hrudi, aby skryla své stále rudé tváře. Ještě ani nestačila Thomasovi říct o pocitech, jenž k chlapci už nějakou dobu cítila, ale on jakoby již všechno nějakou dobu tušil. Jeho vševědoucí pohled mluvil za vše.

"Neboj se mu říct, co cítíš, Livi," promluvil Thomas najednou, čímž rusovlásku překvapil, "není chyba něco cítit. A děsit se pomyšlením, co když to ten druhý necítí stejně, je pitomost. Sama dobře víš, že nezjistíš, co cítí někdo jiný, dokud se ho nezeptáš. A nebo dokud mu ty nevyznáš své city. Vy dva jste oba taková rozkošná stydlivá trdla, ale věř mi, že pokud se k tomu jeden nebo druhý odhodlá, tak to určitě bude stát za to."

To Olivii rozesmálo. "Ty vždycky víš, jak povzbudit, Thomasi. Děkuju."

Muž dívce vesele pocuchal vlasy a vzdálil se. "Co bych pro tebe neudělal, prcku." S posledním úsměvem zmizel za rohem na plácek za stánkem, kde se běžně scházel se svými kamarády.

Rusovlásce tak nezbývalo nic jiného, než stánek otevřít, vyvěsit nápojové lístky a nasadit svůj úsměv, kterým již ke stánku nalákala kdejakého zákazníka. Tajně si však přála, aby se mezi davem lidí, který proudil směrem na náměstí, vyskytoval i konkrétní tmavovlásek.

***

Ne nadarmo se říká, že čas příjemně ubíhá, když se člověk dobře baví. Tak to bylo i v případě jedné rusovlásky, která vesele prodávala punč všem, kteří si o něj požádali a znovu si naplno uvědomovala, proč tuhle zimní brigádu tak miluje. Kontakt s lidmi, kteří jsou většinou veselí, klid a mír je cítit všude okolo a hlavně ta příjemná atmosféra napětí a očekávání skutečnosti, že se blíží Vánoce.

Ačkoliv zatím nespatřila tmavé vlasy toho, jehož od začátku směny očekávala, na náladě jí to viditelně neubralo. Již nejspíš pochopila, že Nicolas má svých povinností dost a pokud se na náměstí nedostavil, měl k tomu nějaký důvod. Proto jen vesele a hlavně s úsměvem nadále prodávala zákazníkům punč a ani si nevšimla toho, že se rapidně setmělo a ochladilo.

"Hm, to už je tak pozdě?" podivila se v jedné z volných chvil a zkontrolovala čas na telefonu, který hlásil půl desáté.

"Cože, vážně jdu pozdě?" ozvalo se najednou kdesi před dívkou a Olivie již podle hlasu okamžitě poznala, o koho se jedná.

"Nicolasi!" vzhlédla s úsměvem a odložila telefon stranou. "Už jsem si říkala, že dnes nepřijdeš a chystala jsem se ti odložit jeden punč s rumem stranou, kdyby sis to náhodou rozmyslel." Mladík se rozesmál.

"A nakonec jsem to stihl," uculil se, "a ten punč dostanu nebo ne?" Rusovláska se smíchem kývla a připravila chlapci jeho objednávku, kterou si opět nenechala zaplatit, i přes četné protesty. Nicolas se na ni jen zazubil a nakonec kelímek převzal.

"Víš moc dobře, jak to dopadlo minule," varoval dívku pobaveně, "abych tě zase na oplátku na něco nepozval já." Olivie se jen tiše zasmála a na chlapce mrkla.

"A co když je to přesně to, po čem toužím?"