Jakmile dvojice vešla dovnitř a Nicolas rozsvítil, odkryl se před nimi pohled na precizně zařízený interiér chaty, jenž vypadal jako z filmu. Díky dřevu působil každý kout tak neskutečně útulně, že se tu Olivie cítila jako doma. Nejvíce ji pravděpodobně zaujal obývací pokoj s velkým krbem, velice prostornou pohovkou a kytarou.

"Ty hraješ?" podivila se rusovláska a přešla až k onomu nástroji, který obdivně zvedla do výšky. Tmavovlasý chlapec zavrtěl hlavou.

"Ne, ta je tátova," vysvětlil, "já se na to hrát nikdy nenaučil." Olivie trochu posmutněla, užuž se začínala těšit na Nicolasův koncert.

"Řádnou prohlídku provedeme až ráno, přeci jen bychom se měli vyspat," prohlásil najednou Nic a jakmile kytaru uklidil stranou, i s Oliviinou taškou začal stoupat po schodech do prvního patra.

"Neboj se, místa na spaní je tu požehnaně," vysvětloval, zatímco pokračoval v chůzi, "já mám pokoj na konci chodby vpravo a ty tady na začátku vlevo." Jakmile dvojice vystoupala schody, Nicolas zabočil z malé chodbičky do prvních dveří nalevo.

"Páni," rozhlédla se Olivie uchváceně, "tohle bude můj pokoj?" Místnosti vévodila velká manželská postel, vedle níž byly postaveny noční stolky. Naproti postele se nacházela komoda, dále malý stoleček s křesílkem a velké okno, kolem něhož byla také pověšená vánoční světýlka. Vedle okna se nacházel průchod na malou terásku, respektive takový provizorní menší balkon.

"Tak co, vydržíš to tady?" usmál se na dívku Nicolas a položil její tašku na postel. "Vybíral jsem docela dlouho, místností je tu totiž dost, ale tahle se mi pro tebe líbila nejvíc."

Rusovláska se široce usmála. "Je perfektní, děkuju."

Nic se opět jen usmál a vyhlédl z pokoje na chodbu. "Koupelna je napravo, první dveře na které narazíš. Osprchuj se a půjdeme na kutě, zbytek ti povím až ráno." Poté se na rusovlásku usmál a odešel, tudíž dívka v pokoji osaměla. Ještě chvíli se kochala faktem, jak je všechno v chatě perfektně sladěno a jak na ni interiér působí. Po chvíli se však skutečně odebrala směrem do koupelny, po sprše popřála Nicolasovi dobrou noc a ulehla do měkkých peřin. V polospánku pak ještě naťukala rychlou zprávu Thomasovi a zavřela oči.

Vypadalo to, že je čekal opravdu nezapomenutelný víkend.

***

Dalšího dne se Olivie probudila do nádherně slunečného rána. Okny do místnosti proudily příjemně teplé sluneční paprsky a dívka se tak ihned po probuzení usmívala od ucha k uchu.

Její bystrý sluch po chvíli zaznamenal jakési cinkání a pohyb v dolním patře, z čehož usoudila, že je Nicolas již vzhůru. Jakmile se konečně přemluvila, vstala z postele a pyžamo vyměnila za větší pohodlné šedé tepláky a jakousi rudou huňatou mikinu. Na nohy si nazula bílé bačkory, jenž loni na Vánoce dostala od Madison, a vyhlédla z pokoje. Na chodbě bylo ticho, proto rusovláska hned zamířila po schodech dolů, za zdrojem onoho neznámého hluku.

"Dobré ráno," ozvalo se, jakmile dívka vkročila do kuchyně. Nicolas stál u sporáku a cosi smažil na pánvi. To cosi poměrně lákavě vonělo, tudíž se Olivie usadila u čtyřmístného stolu a usmála se.

"Dobré," pozdravila nazpět a zívla si, "je tu vážně nádherně. Spala jsem jako zabitá." Tmavovlasý chlapec se na dívku otočil a úsměv jí oplatil.

"To rád slyším," pokývl hlavou, "snídaně bude za chviličku." Rusovláska přikývla a zatímco Nic na pánvičce dokončoval přípravy jejich snídaně, vyhlédla ven. Pohled na zasněženou krajinu a les ji donutil svůj úsměv ještě o něco rozšířit.

"Co máme dnes v plánu?" zeptala se chlapce zvědavě, zatímco onu neznámou pochutinu skládal na talíře. Tázaný se usmál.

"No, kromě prohlídky chaty skoro nic," pověděl jí, zatímco pokládal vajíčka se slaninou na stůl, "i když, něco by se našlo, takové malé překvapení. Určitě se ti to bude líbit, ale abych nepředbíhal - nejdřív se nasnídáme!"

"Dobrou chuť," popřáli si navzájem a pustili se do jídla. Olivie se však již během snídaně doslova třásla nedočkavostí a dumala nad tím, co si pro ni Nicolas připravil.