Jakmile se Olivie vrátila zpět k Nicolasovi a usmívala se, došlo mu, že Thomas jejich plánovaně neplánovaný výlet schválil. O chvíli později došel s letmým úsměvem i zmiňovaný muž a oběma položil ruku na rameno.

"Hlavně opatrně, děcka," kladl jim na srdce, "a ty mi vrať prcka v celku, jasný?" Po otázce vyslal významný pohled směrem k Nicolasovi, který pohotově přikývl.

"Ano, pane!"

Všichni tři se následně hlasitě rozesmáli a rusovláska Thomase naposledy objala. Poté se však na chvíli zarazila a vrhla k muži tázavý pohled.

"Jak se dostaneš domů, Thomasi? Hádám, že jsi pil a-..." Zmíněný se smíchem zavrtěl hlavou, čímž dívku přerušil.

"O mě si nedělej starost," mávl rukou. Olivie však rázně zavrtěla hlavou.

"Ani náhodou, přece tě tady nenechám! Oba šupejte do auta, Thomase zavezu domů, vezmu si svoje auto a pojedeme ke mně na byt. Nějaké otázky?" Nenechala ani jednoho z přítomných se byť jen nadechnout a sama si odpověděla.

"Žádné, výborně, tak jedeme!"

Nezbýval čas na protesty. Oba poslušně nastoupili do Thomasova černého Jeepu a jakmile se Olivie posadila za volant, vyjela tato svatá trojice směrem k Thomasovu domu.

***

"Tak se mějte! A užijte si to!" mávala jim Madison s Emily i Thomasem, jakmile rusovlasá dívka u rodinného domku muže vysadila a přestoupila společně s Nicem do svého auta.

Oba rodince s úsměvem zamávali a vyrazili směrem k bytu, v němž Olivie již pár let bydlela.

"Vypadají moc mile," zkonstatoval Nicolas po chvíli ticha, narážeje na rodinu Greenových. Dívka s úsměvem přikývla.

"To oni jsou, bez nich bych byla ztracená," pověděla chlapci upřímně, načež se interiér auta opět ponořil do ticha. To po chvíli přerušil opět tmavovlásek.

"Hele, proč ti Thomas říká 'prcku'?" zeptal se, v hlase jasné známky pobavení. Rusovláska pouze převrátila oči v sloup a se smíchem zakroutila hlavou.

"Říká mi tak odjakživa, možná kvůli tomu, jak malá jsem v dětství byla," pokrčila rameny, "vlastně mě zná skoro od narození, takže je ta přezdívka docela adekvátní. A hlavně mě tím hrozně rád a často provokuje."

Jako na povel se oba rozesmáli a to už Olivie parkovala na menším parkovišti před odlehlejším panelovým domem. Oba vystoupili a Nicolas se rozhlédl kolem sebe.

"Tady bydlíš?" zeptal se, ačkoliv se jiná možnost snad ani nenabízela. Rusovláska však i přes to přikývla, zamkla auto a pomalu vykročila ke vchodu.

"Jo jo, přesně tady, ve druhém patře," přitakala a oba tak po vstupu do budovy začali stoupat po schodech vzhůru. Jakmile stanuli před správnými dveřmi, Olivie vytáhla klíče a byt odemkla.

"Nuže, chovej se tu jako doma!" pobídla Nicolase se smíchem, zvouc jej dál. Oba tedy záhy vešli a zatímco se chlapec zvědavě rozhlížel, Olivie si vyzula boty a zamířila do své ložnice, načež si do větší sportovní tašky začala postupně skládat oblečení, potřeby denní hygieny i věci, které snad ani neměla v plánu použít.

Na ženu byla sbalená poměrně rychle a když s taškou přes rameno vyšla z ložnice, našla Nica v předsíni. Prohlížel si obrazy a fotografie na stěnách a rozkošně se u toho usmíval.

"To jsi ty, že?" poukázal na jednu z fotografií prstem. Olivie přikývla a taktéž se pousmála. "Ta se mi líbí nejvíc." Byla to fotografie ještě z dob, kdy byl její táta naživu. Seděla mu na klíně a čemusi se oba smáli. Vlastně to byla i její nejoblíbenější fotografie.

"Jo, na té fotce mi bylo osm. Máma nás opustila hned po porodu a táta zemřel těsně po mých desátých narozeninách. Ještěže byl Thomas jeho dlouholetým přítelem, jinak bych skončila v děcáku. S pomocí Thomase jsem mohla vyrůstat s ním, Maddie a Emily. Jsou pro mě vším."

Nicolas se odmlčel, viditelně litoval, že se vůbec zeptal.

"Musí být pro tebe těžké o tom mluvit," špitl po chvíli. Dívka k jeho překvapení zavrtěla hlavou.

"Vlastně ani ne," zamyslela se, "tedy, vždycky to těžké bylo, ale teď najednou ne. Myslím, že s tím máš co dočinění ty." Rusovláska se na Nicolase usmála a hravě ho strčila do boku, načež mezi dvojicí zavládlo ticho. To po chvíli opět přerušila Olivie.

"Můžeme jet?" zeptala se po chvíli, kdy oba jen mlčky zírali na vystavené fotografie a byli pravděpodobně ztraceni ve svých myšlenkách. Nicolas sebou trochu cuknul, jakoby se právě probral ze zamyšlení.

"J-jasně, můžeme!" vyhrkl okamžitě. "Promiň, že jsem si je tak prohlížel, je to tvoje soukromá věc a nic mi do toho není."

Rusovláska se zasmála a mávla rukou. "Z toho si nic nedělej, nevadí mi to."

Nicolas se lehce pousmál a podrbal se na zátylku. Dělal to často, když začínal být nervózní.

"Tak pojďme, v noci je tam ta cesta poněkud zdlouhavá, tak ať dojedeme ještě dnes," vybídl poté dívku a společně opustili byt. Jelikož tmavovlásek požil punč s rumem, ujala se řízení Olivie. Prý ji chlapec bude navigovat.

Výprava do neznáma tak mohla oficiálně započít!