Olivie se ani nesnažila skrýt své překvapení. Nicolas mezitím postával před ní, tu a tam si usrkl svého punče a těkal pohledem všude po okolí, vyhýbaje se očnímu kontaktu s dívkou.

"T-tys pro mě něco přichystal?" zopakovala po chlapci rusovláska nevěřícně, naprosto vyvedená z míry. Takovouto odpověď nečekala. Už si přehrávala v hlavě scénáře, jak se jí bude omlouvat, jak si vymyslí ty nejstupidnější výmluvy a jak mu stejně nakonec odpustí. Tohle však bylo nad rámec jejích představ.

Tmavovlásek se volnou rukou rozpačitě podrbal na zátylku a pousmál se.

"No...jo," přikývl, "chtěl jsem tě překvapit."

Rusovláska konečně stáhla rty k sobě, aby na Nicolase tak pitomě nezírala a koutky úst jí ihned vyletěly vzhůru, aniž by si toho všimla.

"T-to je od tebe hezké, Nicu," pověděla tiše, "děkuju."

Tmavovlasý mladík je mávl rukou, jakoby to nic nebylo. "To nestojí za řeč. Vezmu tě tam dneska po práci, dobře? Je to takový plán na víkend."

Tentokrát se Olivie zarazila.

"Na víkend?"

Nicolas se nervózně uchechtl, prohrábl si vlasy a po chvíli přikývl.

"No, tak nějak jsem to naplánoval," zazubil se, "ale samozřejmě to uskutečníme jen v případě, že budeš souhlasit!"

To už se rusovláska rozesmála a promnula si dlaněmi obličej, snad jakoby tomu všemu nemohla uvěřit. Nicolas trochu znejistěl, nervózně si upil ze svého kelímku a stočil pohled na chvíli jinam.

"Tohle je šílený," vypravila ze sebe dívka po chvíli, "šíleně zvláštně dokonalý." Tmavovlásek zase v momentě střelil pohledem k Olivii, na tváři překvapený úsměv s náznakem pobavení.

"To mám brát jako souhlas?" zeptal se pro ujištění a jakmile dopil zbytek punče, odhodil kelímek do blízkého koše. Rusovláska přikývla.

"Nejspíš," odpověděla následovně, "jen nevím, co od toho mám čekat." Chlapec se uculil a znovu si prsty zajel do tmavých vlasů.

"Jen to nejlepší, pochopitelně," zasmál se, "stačí, když si sbalíš něco málo na oblečení, na spaní a hlavně něco teplého." Olivie věnovala Nicolasovi na pár okamžiků dosti podezíravý pohled, následně však jen pokrčila rameny a přikývla.

"Nuže dobrá, ale budu si pro ty věci muset zajet."

Tmavovlasý mladík se usmál. "To zní jako plán."

***

Zbytek Oliviiny směny probíhal i nadále ve veselém duchu. Dívka vedla příjemnou konverzaci s Nicem, Thomas jej také přišel pozdravit a po chvilkové výměně ostrých pohledů se na něj uráčil dokonce usmát, koneckonců i zákazníků bylo toho večera požehnaně.

Prostě idylka.

Jakmile se náměstí opět vylidnilo a Olivie společně s Thomasem a Nicem zavřeli stánek, dívka se rozhodla muži předložit svůj plán na víkend. Naprosto spontánní výlet kamsi, s Nicolasem a také s kufrem plným teplého oblečení.

Thomasovi se to ale moc nelíbilo. Vzal si rusovlásku stranou a začal jí promlouvat do duše.

"Poslyš, prcku," začal poněkud vážně, "nemám nejmenší právo ti kecat do života, ale pochop, že o tebe mám strach. Toho kluka skoro neznáš a kdoví, co si pro tebe chystá. Jsi moje naivní malá holčička, jen nechci, aby se ti něco stalo." Olivie jej chápala, dokonce s ním i souhlasila v tom, že je naivní. Jenže tohle bylo něco jiného.

"Rozumím tomu, že se o mě bojíš," přitakala, "ale tohle je něco nevysvětlitelného. Cítím k němu jakési zvláštní pouto a on to má podle mě stejně. Je to jako něco, co cítím i k tobě. Prostě jakousi bezmeznou důvěru a fakt, že ti můžu věřit." Thomas přikývl.

"Asi ti rozumím," promluvil tiše po chvíli, "v tom případě směle do toho. Ale mám pár podmínek! Kdybys něco potřebovala nebo se něco stalo, ihned mi napíšeš. Vlastně i kdyby se nic nedělo. No a alespoň jednu zprávu denně! Můžeš mi to slíbit?" Rusovlasá dívka se usmála a muže objala.

"Slibuju."