Spí tak klidně, bezstarostně, možná i spokojeně. Čolvěk. Tvor který si chce vše přivlastnit a všemu vládnout. Tvor který sem nezapadá a ničí vše co se mu nelíbí. trochu okořením život té zrůdě. Rozhlédl jsem se abych zjistil jaká je celá situace. Mmmm... Poblíž jsou další tři. zajímalo by mě proč je tenhle v kleci se mnou ale asi je to nějaká lidská metoda hlídání. TS! Ukážu jim proč si nemají zahrávat s Dýriony! My nejsme jenom přerostlé kočky které se mění ve člověka! Umíme svojí kočičí podobu i o dost zvětšit! Nejčastěji do velikosti tygra ale ti nejsilnější z nás to zvládnou i na velikost statného koně. Náš vzhled se s proměnou trochu mění, ale to je fuk protože důležité je to, že nejsme bezzbraní!! Tak moc se těším až jim ukážu s kým si nemají zahrávat. Pomalu jsem se začal měnit, nabírat na váze i síle dokud jsem nedosáhl svého limitu. Proměna není nic lehkého, docela to bolí a já ještě nejsem dost zkušený, tak jsem chvíli jen stál, a rozdýchával to.

Nevím čím přesně to bylo ale začal jsem se probouzet. Čím víc jsem se vracel k sobě, tím víc jsem byl zmatený. Jsem si jistý že jsem usínal s tím kocourem na břiše, kde jsem teď nic necítil a na tváři mě cosi pravidelně hřálo a.. smrdělo to. Pomalu jsem otevřel oči, hned na to zařval o pomoc a přitiskl se čelem ke mřížím.

Dost jsem se ho lekl ale nenechal jsem se odradit a zařval na něj, při čemž jsem mu dal tlapu na záda aby se o nic nepokusil. Teď se bojíš co? Za chvilku byli kolem klece ti tři z jeho party. Děsně se začali hádat jaký debil dal do klece tu obludu... Tedy mě. Nemohli se dohodnout co udělají, bylo to až otravné a tak jsem prostě protáhl tlapu mřížemi, jednoho si přitáhl, prokousl mu krk a začal trhat na kusy.

Strachy jsem se ani nehnul. Viděl jsem jak přede mě na zem dopadají kusy masa a všude byla krev. Co ta šelma vlastně dělá v kleci?! Náhle na zem dopadlo znetvořené tělo zrzouna. "Proboha!?" Bleskurychle jsem se zvedl, narazil zády do šelmy a otočil se na ní. Všechno kolem se zastavilo a já hleděl do.. Těch krásných očí.. Až do té doby než se napřáhla a rozrazila dvířka do klece.

Sakra! vedle! No nevadí. Rozeběhl jsem se ven a při tom si toho ubožáka shodil na záda. Slyšel jsem za sebou výkřiky typu: "za ním! nesmí zdrhnout!", "zabij tu obludu!" a taky "nesmí ho zabít! má vysokou cenu!!". Nedělalo mi problém jim utéct, už po pár skocích jsem byl od nich hodně daleko a tak jsem se ukryl mezi keři. Hlavou mi běhali všelijaké otázky a hlavně mi začalo docházet že nechtěli mě, ale toho poseru který se teď přede mnou krčí na zemi. Copak Tahle rasa útočí i na své vlastní druhy? To je zvrácený.

Třásl jsem se schoulený na zemi před tím tvorem a čekal kdy mě zabije. Strach byl tak silný že jsem si pomalu začínal přát aby mi už urval hlavu ale ono nic nepřicházelo. 

Čím víc jsem nad tím vším přemýšlel, tím jsem začal být zvědavější. Nakonec jsem se rozhodl že zjistím, o co tu jde a o co jde jemu. Přeskočil jsem ho a utekl o kus dál kde jsem se proměnil do své kočičí podoby.

Utekl. Nechal mě žít. "Ah b-bože díky..Dě-kuju.." Nemohl jsem pořádně mluvit. byl jsem děsně rozklepaný, tekli mi slzy a tak jsem se jenom uvolnil a odpočíval na tom místě kde mě ten tvor shodil ze svých zad.

Za pět minut jsem došel zpět a zjistil že spí. Musím si získat jeho důvěru aby mě nepodezíral. Lehl jsem si, prohlížel si ho a čekal až se probudí. 

***

Probudil jsem se asi až další den a to tak že jsem se prudce zvedl a rozhlédl se. Šelma nikde.. Ulevilo se mi. Celou tu dobu co jsem spal se mi zdálo že mě pozoruje. Byl to odporný pocit a já měl co dělat abych byl v klidu. 

Vzbudil se dost zajímavě a v duchu sem se nad tím musel zasmát. Vstal jsem, otřel se mu o ruku jako ukázkový hodný kocourek a začal vrnět. Fuj. Hodil na mě dost polekaný a překvapený výraz. Ha! zas jsem se v duchu zasmál. Tohle mě dost baví.

Byl tu zas ten kocour. Zajímalo by mě kam se předtím poděl a jak mě našel. Jeho přítomnost byla zvláštní ale dlouho jsem si s tím nelámal hlavu a začal ho hladit po hřbetě. Uklidnilo mě to.

Aspoň něco příjemného za to všechno co teď budu muset dělat. Vsadím se že si lidé svoje mazlíčky cvičí k tomu, aby jim sloužili nebo tak něco. Jeho snahu jsem mu začal oplácet hlasitějším vrněním a občas jsem se o něj otřel hlavou jako důkaz toho, že se mi jeho přítomnost líbí. I když opak byl pravdou.

(Tachiko, Forma šelmy.)