Doběhl jsem do hradu a hledal podle pachu Rilyu. To nebylo těžké ale zmátlo mě, když mě její pach dovedl po schodech dolů přímo do místnosti s... klecema? Vypadalo to tak. A Rilya u jedné klečela a nejspíš s někým hovořila. Nechtěl jsem jí moc polekat ale když jsem zamňoukal abych upoutal její pozornost, pořádně sebou škubla.

(Opět z pohledu Rilyi)
Kuchař kterému jsem v kuchyni pomáhala mi dal do rukou odporně špinavou misku s... něčím studeným co bych v životě do pusy nedala. Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Ach, istě. Ty isi tu nofá. To je idlo pho fězně. Bhrzy ráno cho dofedli." Vysvětlil mi a nezapoměl ani vynechat svůj přízvuk. Jen jsem přikývla a došla s povolením od strážných do cel. v cele na konci chodby byl jediný vězeň který asi spal opřený o mříže. přisla jsem pomalu a tiše co nejblíž. Byl ve strašném stavu. Od pasu nahoru byl nahý a tak byli vydět všelijaké rány, pohmožděniny, modřiny a jeho tělo nic nechránilo před zde přítomnou zimou. Strasně jsem se lekla když jsem se mu podívala do tváře a zjistila, že se na mě unaveně dívá.
"N-Nesu jídlo..." Špitla jsem a on se jen smutně pousmál.
"Takže... když mě nemůže popravit, nechá mě co nejdýl trpět tady?" Šeptl a zoufale se uchechtl.
Zrovna jsem se nadechla abych se ho na něco zeptala ale ozvalo se mňouknutí a já se strašně lekla.
"Tachi! Co tady sakra děláš?" Lehce jsem se zamračila na hnědého kocoura ale i přes to jsem ho pohladila po hlavě a on tak zavrněl.

Spokojeně jsem zavrněl když mě pohladila po hlavě. Pak jsem upřel pohled na polonahého muže. Nevypadal dobře. přišel jsem k němu, očichal ho a pak se o něj začal otírat a vrnět. on mě začal hladit po hřbětě.
"Meeooowww." Mňoukl jsem spokojeně a lehl si na chvilku u něj a sledoval vykulenou Rilyu.
"Je to krásný kocour. Jako malý jsem měl zrzavou kočku. byla tak úžasná. Ale bohužel se.. stala taková nehoda..." posmutněl a tak jsem mu olízl ruku. Zas se mírně usmál.

Sledovala jsem je a pousmála se.
"Pane... Kdo jste? Jak se jmenujete?" Zeptala jsem se a odložila misku stranou.
"Tomu by jste nevěřila... Nikdo nevěří.." Odvrátil ode mě lehce tvář a delší hnědé vlasy mi zabránili v tom, abych viděla do jeho hnědých očí.
"Zkuste to. Třeba další šance nebude.." Pokusila jsem se ho přesvědčit. Povzdechl si.
"Dobrá... Jsem Terim, nejmladší ze tří princů rodu Wulire. Retari, tedy.. král.. je můj starší bratr." Podíval se mi do očí naprosto vážně. Je pravda že to je neuvěřitelné ale.. S Tachikem jsem zažila taky spoustu neuvěřitelných věcí.

Ihned jsem zpozornil a pak přiskočil k Rilye a začal jí jemně tahat za sukni aby s ním mluvila dál. on nám může pomoct!!!
"Maaaaauuuu...!!!" Skočil jsem jí do klína. Nastěstí pochopila.

"Dobře, řekněme že vám věřím. Co se ale stalo že jste tady?" Zeptala jsem se. Vyslechli jsme si jeho příběh a Tachiko do mě nervozně zatínal drápky když Terim začal mluvit o Dezzinovi. Dokonce se Terim u toho mluvení rozbrečel.
"Pomůžeme ti, tak už nebreč. Víš, já i jeden můj kamarád Dezzina hledáme. Už dost dlouho... Jen nevíme, jestli je to tvůj bratr. Neřekl nic o svém původu." Pohladila jsem Tachika po zádech.
"O-Opravdu..? Jakto.. že ho hledáte?" Zeptal se a začal si utírat slzy.
"Ten kamarád se.. do něj zamiloval když se potkali a nějaký čas spolu cestovali." Broukla jsem a Terim se pousmál.
"To by mohl být on. Miloval volnost." Pousmál se.

Dezzin... on... On je asi opravdu někde blízko!!! Pak jsme od Terima ale museli odejít a já tedy Rilye v soukromí nasěho pokoje prozradil že Mai už o mě ví a že se teď schovává na zahradě v jednom z hustých keřů kvůli králi. Šli jsme tedy společně pro ní a Rilya jí dala čisté oblečení.
"Moc děkuju. I tobě Tachiko." Sehnula se a vzala si mě do náruče. Nejdřív jsem na protest zaprskal ale když mě začala hladit, poddal jsem se a spokojeně jí v náruči vrněl.

Musela jsem se uchechtnout když jsem tak na něj koukala.
"Mai, a opravdu ti nic není?" Zeptala jsem se a ona s úsměvem kývla. Pak se na mě uculila.
"Jsi tak malá." Broukla a já nafoukla tváře. Nemám ráda když si ze mě někdo utahuje.
"A ty jsi zas... AH! Neutahuj si ze mě." otočila jsem se k ní zády aby neviděa jak se začínám červenat. Mai se zasmála a pak mě i zezadu objala.
"Promiň." Broukla.

V duchu jsem se Rilye smál ale když jí Mai objala, vylezl jsem jí z náruče Rilye na rameno a olízl jí tvář. Ta se uculila a podrbala mě mezi ušima. Joooo.... to miluju!!

++++++++++++++

Omlouvám se že to zase trvalo tak dlouho :D ale snad to za to čekání stálo.

Nevím jestli toho budeme schopní ale zkusíme vydávat teď díly o něco častěji. Ne jen proto, že i na můj vkus to vychází strašně trhaně, ale taky proto, že se tento příběh neodvratně blíží do Finishe. Tak aspoň doufám, že to bude stát za to všechno :)