"Wohou! Na to ti nevlezu!" Spustila jsem ihned vyděšeně když nasedal.

"Je to jednoduchý. Pojď, jinak tě tady nechám." Vyhrožoval jsem zlehka a začal k tomu netrpělivě mrskat ocasem ze strany na stranu.

"Tak... nechceš aspoň... chvíli počkat..?" Zeptala jsem se tiše. Vím, že chce za tím svým Dezzinem ale já mám z těch oblud dost nahnáno. Vždyť jsem do nedávna nevytáhla paty z města a teď má, lítat na tomhle? LÍTAT na TOMHLE?!

Seskočil jsem z griffina a chytil její ruku kterou jsem přiložil na jeho zobák. Chvilku se mi snažila vyškubnout ale nenechal jsem jí. "Zkus ho vnímat jako mě. Nic ti neudělá." Zašeptal jsem jí přímo do ucha.

Pociťovala jsem silný strach ale zkusila jsem ho uposlechnout. Griffin mě pozoroval svýma zelenýma očima a já je upřeně sledovala. Až po chvilce jsem se odvážila podívat na Tachika. Potuleně se usmíval a vtipně střihal ušima. Musela jsem se usmát.

"Víš co? Dnes ještě zůstaneme ale zítra už na nic čekat nebudu." Řekl jsem nezaujatě a viděl jakousi jiskru a úlevu v jejích očích. Stále lidi nechápu ale nikdo mi to nemůže vyčítat. Lidé také nechápou nás. Nikdy se vzájemně nepochopíme a tak budou vznikat spory. Nedá se tomu vyhnout.

Nepopsatelnou radostí se mi rozzářili oči a okamžik na to jsem ho už objímala. "Děkujuuuu!!! Jsi úžasný!!" Radovala jsem se a odtáhla se. Pár vlasů mu padalo do čela a tak jsem se pokusila dát mu je na stranu.

To zvláštní gesto jsem jí opětoval a když si začala pohrávat s mými vlasy, začal jsem vrnět. Už tak dlouho jsem nevrněl. Slastně jsem přivíral oči a hlavou lehce tlačil proti její ruce která mi začala vlasy prohrabovat a díky bohu, stále nepřestávala. Už jsem byl na kolenou a opíral se o její nohy když mě hladit přestala. Podíval jsem se na ní se smutným výrazem který dokonale říkal vše, co jsem chtěl.

Byl jako opravdová kočka. Vrněl, nechal se drbat a když jsem přestala, hodil na mě ten nejsmutnější kukuč který jsem kdy viděla. "Oooohh..." Usmála jsem se a začala ho ve vlasech drbat dál. Tomu se nedalo odolat!! Rovnou jsem ale využila své příležitosti a zas začala zkoumat jeho uši. Občas s nimi škubl když se mu můj dotek na nich nezdál ale jinak seděl jako přikovaný k zemi. Ne že bych zrovna dvakrát chtěla, ale pohled mi sklouzl k jeho velké jizvě na stehně. Měl štěstí že o tu nohu nepřišel.

Tohle bylo libový. Po chvilce už jsem se stočil do klubíčka a klidně oddechoval. Když nad tím tak přemýšlím, je vůbec dobře že se za ním tak ženu? Ano, chci zas být s ním, cítil jsem se u něj výjimečně ale teď cítím jak moc mi ty cesty s minimem přestávek a odpočinku nesvědčí. "Rylio?" Zvedl jsem k ní své oči a když se na mě podívala, pokračoval jsem. "Je špatné se takhle hnát, že jo?"

Trochu jsem si poposedla a zas ho pohladila po hlavě. "Nemůžu říct, jestli jo nebo ne. Ale nemáme žádný plán. Ženeme se jen k hradu ale co bude pak? Jen tak nás tam nepustí a pokud je ten tvůj Dezzin opravdu princ, obávám se že bude složité se k němu dostat. Nebude to žádná procházka růžovým sadem." Řekla jsem po pravdě ale naději jsem mu nebrala, protože stále je.

Lehce jsem kývl a zavřel oči. "Nemám něco ulovit? Zníš hladově." Škubl jsem ocasem.

"Jak jako hladově?" Zeptala jsem se vykuleně a hned na to mi zakručelo v břiše a já trochu zrudla.

Uchechtl jsem se a posadil. "Tohle dělal i on." Řekl jsem a sledoval jak mění barvy. Lidi jsou opravdu vtipní. Mohl bych to sledovat celé dny ale ona má hlad a tak jsem došel ke griffinům. Normálně bych kvůli své noze někde rozložil pasti tak, jak mě to naučil právě on ale o vše jsme přišli tak mi nezbylo nic jiného.

"Jdu s tebou." Řekla jsem a šla hned vedle něj k... nim. Přece ho nenechám dělat mi poskoka.

"Zůstaň tady. Let na nich je lehký, ale lov už ne." Vysvětlil jsem, na jednoho z nich naskočil a hned se s ním vznesl do vzduchu. Kroužili jsme na obloze dokud jsem si nevšiml stáda srn na které jsme se střemhlavě vrhli a těsně nad zemí to zvedli při čemž jsme jednu srnu srazili k zemi.

"Al-..." Nestihla jsem protestovat. Už jsem ho jen sledovala jak si počíná a chvilku na to už se střemhlavě řítil k zemi. Srdce se mi při tom pohledu málem zastavilo ale i tak jsem se rozeběhla za ním. Padal někam za nedaleké stromy takže bych tam měla být rychle ale ono ani nebylo třeba jak jsem za chvilku zjistila. Griffin se i se srnou v pařátech vyřítil z korun stromů, srnu pustil pár metrů ode mě a až pak s Tachikem přistál. "Páni..." Bylo jediné na co jsem se zmohla.

Už jsem z griffina slezl a rozešel se za Ryliou která stála bez hnutí na místě. Těšil jsem se až srnu upečeme a možná i ochutíme něčím co v okolí najdeme. K večeru už jsme se cpali pečeným masem. ničím jsme ho neochutili protože Rylia neznala zdejší rostliny a tak nechtěla riskovat ale i tak mi moc chutnalo a zbytky srny jsme nechali griffinům aby nám přes noc neuletěli. Ve chvilku kdy jsme se ukládali ke spánku jsem se proměnil na kočku a uvelebil se jí u krku.

Jen jsem se usmála a začala ho hladit po hřbetě. Spokojeně vrněl ale vrnění pomalu utichalo dokud jen klidně neoddechoval díku čemu jsem poznala že spí. Za chvilku jsem usnula i já a v noci mě překvapivě nic nebudilo.

- Áááááhoj!! :D tak něco málo jsme přidali. ano vím, nezáživné ale dál už by se to mělo pomalu rozjet pokud nám nic nezkazí plány :3 jistě i vy máte teď ke konci roku v hlavě hlavně školu a tak doufám že pochopíte proč nejsme tak moc aktivní v přidávání kapitol. Občas taky kvůli určitým lidem není nálada na vymýšlení takže to je ještě pomalejší ale bohužel. já osobně nechci přidávat nic co by bylo ovlivněno mojí špatnou náladou takže se na to kolikrát raději vykašlu.

Snad se kapitolka líbila a zase příště u dalšího dílu :3 mám vás moooc rááád!!!