-Tak jsme tady!!! (≧o≦) Dámy, Pánové, Obojetníci, Maidky, Kočky, Psi, Vlkodlaci i Upíři, Vítám vás zpět u tohoto příběhu! (≧ω≦) Tak já to už nebudu zbytečně prodlužovat (stejně se stalo :P) a vrhneme se na to!! (ᵔ.ᵔ)

¸.·'¯'·.¸¸><((((º> ¸.·'¯'·.¸¸><((((º> ¸.·'¯'·.¸¸><((((º> ¸.·'¯'·.¸¸><((((º>    

Chvilku na to, co ten had už nedusil Tachika, se vrhl na mě. Doslova mě povalil a přišpendlil k zemi. Škubala jsem sebou a snažila se mu jakkoliv vykroutit, jenže to při pohledu na jeho uvolňující se čelist ustalo a já jen nevěřícně hleděla na tu odpornost. Netrvalo dlouho a mou pozornost upoutal Tachiko, který se ve své pravé podobě z části svíjel v křečích, stál na dvou nohách a jeho tělo opět měnilo svou podobu, ale jak jsem za chvilku zpozorovala, neměnil se v člověka ale v něco děsivě velkého. Špičáky se prodloužili tak, že trčeli z tlamy, na čele se objevilo další oko, ale žlutě zbarvené, ocas se zkrátil, srst dostala žíhané zbarvení ve světlé, velmi tmavé a až krémově hnědé barvě, postava získala vzpřímené držení těla a vzrostla přibližně do výšky tří metrů což už samo o sobě nahánělo hrůzu.

Už jsem byl proměněný. Chvíli jsem věnoval ustálení svého dechu a by mohla odeznít bolest která doprovázela každou proměnu až na to, že tohle opravdu hodně bolelo i když už jsem se vydýchal. Zas jsem pohledem našel Ryliu. Ona i Skrijdýr na mě zaraženě hleděli čehož jsem využil, vrhl se po něm a strhl ho k zemi kde jsem se snažil zakousnout se mu do krku dřív, než se zase přemění do pravé podoby. Bohužel se mu podařilo mezi nás vsunout jeho tělo kterým si mě držel od krku a započal svou proměnu. Začal jsem se po něm sápat ještě zběsileji a jednou se mi podařilo ho lehce škrábnout do tváře ale to bylo vše. 

Tachiko byl na tom teď mnohem lépe ale stále byl v nevýhodě.  Sebrala jsem tedy nejbližší špičatý klacek, který ležel asi metr ode mě, a s ním jsem přiběhla k hadovy který si mě v tuto chvíli vůbec nevšímal a už byl asi v polovině přeměny. Neváhala jsem tedy a klacek s co největší silou zabodla do jeho krku. Had se v bolestech prudce prohnul a tím ze sebe odhodil Tachika který zády narazil do stromu a pak se svalil na zem ze které se ale po chvilce zvedl. Hadovo škubání a protáčení začalo zpomalovat až úplně ustalo. Mlčky jsem seděla na místě neschopná pobrat, co jsem to právě udělala.

Z ničeho nic mě Skrijdýr ze sebe odhodil a můj let ukončil jeden strom. Dopadl jsem na zem ze které jsem ale po chvilce vstal a chtěl zas zaútočit ale zůstal jsem nevěřícně hleděl na Ryliu která teď asi byla v šoku. Skrijdýr už byl mrtvý, Tlustý klacek mu trčel z krku a kaluž krve pod ním se stále zvětšovala. Tak jsem za Ryliou pomalu došel a sedl si kousek od ní. "V pořádku?" Zeptal jsem se a náhle mi došlo že v této formě zvládnu mluvit i s lidmi. Musím se toho ještě sám o sobě hodně naučit.

Tachiko si ke mě přisedl ale ne moc blízko, za což jsem byla v tuto chvilku vděčná až do doby, kdy promluvil. Nejdřív jsem se na něj podívala jakoby se tu náhle zjevil ale pak jsem se k němu přisunula a objala mu ruku... nebo tlapu? To je teď jedno. "Už... to je lepší." Řekla jsem téměř neslyšně. I když byl děsivě velký a vypadal jako kočičí mutant, uklidňovalo mě že mluví jako člověk, i když oproti normálu má výrazně hrubší hlas, Díky čemuž jsem neměla pocit že je jen divoké a nebezpečné zvíře.

Nechal jsem jí objímat mou ruku a dobře jsem slyšel její slova. "Vypadneme odsud a někde se uložíme na noc, ano?" Zeptal jsem se na což ona jen kývla. Dnes by nebylo dobré více cestovat už kvůli ní. Je mi jasný že tohle pro ní musí být psychicky vyčerpávající když s cestováním, bojem a ani s Kouzelnými tvory nemá vlastně téměř žádné zkušenosti. Vzal jsem jí tedy do náruče... spíš jako dítě, do jedné ruky a rozešel se pryč od tohoto místa, ven z bažin, abych našel co nejbezpečnější úkryt.

Tachiko mě vzal do jedné ruky, původně jsem chtěla začít protestovat že bych to zvládla, jít po svých, ale nakonec jsem to neudělala a natiskla se k jeho hrudi kde jsem do srsti schovala svou tvář. To teplo, lehce kolébavá chůze, tlukot srdce a samotná jeho přítomnost mi dodali pocit bezpečí díky kterému jsem u něj nakonec usnula.

Netrvalo dlouho a její tělo se úplně uvolnilo. Poznal jsem že spí což bylo teď pro ní nejlepší. Slunce už se schovalo za obzor když jsem vyšel z bažin a na jakési mýtině našel místo na spaní pod obrovským balvanem. Musel jsem ještě vyplašit nějakou obyčejnou zvěř než jsem se tam s Ryliou uložil. Ležel jsem zády ven tak, aby ona byla v teple a bezpečí. Netrvalo dlouho a únava se začala projevovat takže jsem po chvilce usnul i já.

- Konečně další díl!! (≧ω≦) Zatím se zas musíme rozjet takže je to takové spíš o ničem ale miláček je na tom už s náladou dobře tak by jsme měli zase psát. Já se budu snažit průběžně (možná na střídačku) přidávat díl po díle ke každému příběhu. Škola nás oba ale teď ke konci roku dost zaměstnává takže pravidelnost neslibuji... Ale jednou do týdne by určitě mohlo něco přibýt. (=^.^=) Hlas i komentář nás moc potěší (◕‿◕✿) a ahoj zas u dalšího dílečku!!   (✿◠‿◠) Váš Dezzinou se loučí!! :3

 (Jinak kdo neví, píšu i Role-play s úchylnou Kawaki-sama a její tvorbu rozhodně doporučuji!!)