Ohlédla jsem se a ztuhla. Zaťala jsem pěsti a polkla. Přede mnou stála Evelyn. Ano, ta Evelyn, které jsem pomáhala, když ke mně tenkrát přišla polomrtvá. Nyní stála s lanem v jedné ruce a nožem v druhé, plná energie.

,,Co...?" Zachraptěla jsem a ona mě chytla hbitě za bradu tak silně, až se mi její nehty zarývaly do kůže. Sykla jsem.

,,Ale copak?" Ušklíbla se a vrazila mi facku. Cukla jsem sebou. Točila se mi hlava a než jsem se stačila vzpamatovat, svázala mě lanem. Vytáhla mě na nohy a někam vedla. Pak do mě strčila a já padla na kolena doprostřed polorozpadlé místnosti.

,,Co po mně chceš," zavrčela jsem a sevřela na několik sekund pevně víčka k sobě. Když jsem je znovu otevřela, ostré světlo mi málem vypálilo oči. Zamrkala jsem a snažila se zorientovat. Poté jsem zahlédla několik osob, které jsem jakmile poznala, stáhl se mi žaludek a v ústech mi vyschlo jako nikdy předtím. Na židlích, čtyři metry od sebe, seděla Diana, Mia, Matyáš, Sam a dokonce i... Lara. Všichni byli zbití jako psi. Na jejich tvářích, rukách, nohách.. prostě všude, jsem viděla obrovské modřiny a malé i velké ranky. Zalapala jsem po dechu a nebyla ničeho schopna. Nejvíce byl zraněný Sam, což mi bylo okamžitě jasné.

,,Co to má znamenat?!" zařvala jsem na ni a snažila se nepropuknout v srdcervoucí hysterický pláč. Bolelo mě srdce při pohledu na ty osoby. Jediný, kdo se na mě koukal byl Matyáš.

,,Co myslíš?" Ušklíbla se a nožem mi přejela po líci.

,,Jak to mám vědět ty huso!?" Chladná ocel se zastavila a já už počítala se svou smrtí.

,,Na to, že tady jde o život tobě i tvým přátelům jsi dost drzá." Zase mi vrazila. Zavrčela jsem a začala jsem sebou škubat. Jen se tomu smála. ,,Že jsi to ty, ráda ti to vysvětlím." Dodala a přešla jako první k Laře.

,,Víš, všechno to začalo už před několika lety. Tvoje matka a můj otec jsou sourozenci - jak nečekané viď? Když mi bylo dvanáct, má matka zemřela a otcovi jsem byla ukradená. Žárlila jsem. Žárlila jsem na všechny, kdo měli pevnou a šťastnou rodinu - ze všech nejvíc, jsem záviděla tobě. Milující matka, otec a dvě milé starší sestry. Nikdy jsme se spolu moc nebavily a ani jedna z nás nevěděla, že jsme příbuzné. Po základce jsme se rozdělily a každá šla studovat úplně jinam. Ty jsi na mě zapomněla, ale já na tebe nikdy. Den co den jsem vymýšlela plán, jak ti tu ohavnou nespravedlnost oplatit. Najednou jsem přišla na geniální plán - prvním krokem bylo najít tvého největšího nepřítele. Poté jsem se dozvěděla spoustu informací tady od Lary." Rozesmála se a přestoupila k Matyášovi. Oči měl plné strachu a ať udělal co udělal, v ten moment mi ho bylo přeci jen trochu líto.

,,Tohohle určitě také poznáváš. Chlapec, který vlastně pomáhal celou tu dobu nevědomě mně. Lara dostala úkol tebe a Samuela rozdělit - slíbila jsem jí, že jí pomohu ho mít jen a jen pro sebe. Netušila, co vše se za tím souhlasem skrývá. Matyáš tě měl rád, ale to už víš. On zase od Lary dostal příkaz, aby jí pomohl. Určitě tušíš, že nechtěl zacházet tak daleko, ale neměl ne výběr. Tak tedy souhlasil. Vcelku se mu to dařilo, ale pořád jsem se nedostávala, tam kam jsem chtěla. Inu, tak jsem se do plánu musela také vložit. Přišla jsem k tobě jako zbitá, na prahu smrti a chudá dívka. Udělala jsi přesně to, co jsem si myslela - pustila jsi mě k sobě a postarala se o mě. Ten kluk, Oliver, a vše kolem byla jen pouhá lež a ty jsi mi na ni skočila." Ušklíbla se a tentokrát se přesunula k Samovi.

,,Další překážkou byl samotný on. Nedalo se s ním vůbec po dobrém - byl tvrdohlavý jako mezek. Musela jsem ho k tomu donutit tedy násilnou cestou." Pokrčila rameny a vzala pramínek jeho vlasů do ruky. Poté se na mě zadívala. ,,Ano, to já jsem mu zakazovala se s tebou bavit, vídat se, psát si a tohle všechno. Dělala jsem, že jsem ta záhadná Melissa. Ptáš se, jak jsem ho přinutila? Jednoduše. Říct, že člověku vyvraždíš ty, na kterých mu záleží, potvrdíš to pár drobnými rankami a máš to." Vysvětlila, jako by to byla ta nejsnadnější věc na světě. ,,Pak už se vše vcelku dařilo. Tedy do doby, než tahle," ukázala na Dianu ,,se ve všem začala až moc šťourat. Poznala jsem, že ona je poslední věcí, co mi braní v dokončení mého plánu. Musela jsem se tedy zbavit i jí. Snadné by bylo ji třeba zabít, ale ten fakt, že je tvoje nejlepší přítelkyně mi hrál do karet. Věděla jsem, že ji budeš hledat a tak jsem mohla vše připravit a už na tebe jenom chvíli vyčkat. Doufala jsem, že nejsi tam hloupá, jak by se mohlo zdát a to se mi i potvrdilo. S tou druhou holkou jste ji přišly hledat, a když jsi zahlédla tuhle budovu, napadlo tě jít sem. Sama jsi mi vpadla do pasti." Rozesmála se a zase se ke mně přiblížila.
,,Je tu ještě jedna věc. Mé jméno. Nejmenuji se Evelyn Anna Rood. Ve skutečnosti jsem Kailey Francis." Na chvíli se mi zastavilo srdce - před očima mi prolétlo několik snímků. Já a nějaká dívka, když mi bylo sedm a hrály jsme si na pískovišti. Pouť, kde jsme byly zase obě dvě, jak spolu běháme na louce.. Holčička se v obličeji podobala značně Evelyn, teda vlastně Kailey. Polkla jsem a pomalu se na ni podívala.

,,To jsi byla ty..?" Zachraptěla jsem a vlasy mi spadly do očí. Kývla a uchechtla se. ,,Ty mrcho! Nikdy jsem ti nic neudělala! Nemohu za to, že se ti zkurvila rodina! Myslíš si, že jsem to vždycky měla hrozně jednoduchý?! Kurva, proč si myslíš, že tímhle stupidním plánem něčeho docílíš!?" Nadávala jsem jako dlaždič, zmítala sebou, cukala, křičela, kopala.. Jen mě pozorovala a očividně jí to přišlo k smíchu, tedy do doby, dokud se mi ji nepodařilo udeřit do kolene. Možná jsem jí ho málem prokopla, ale vypadala vcelku v pohodě. Zase mě chytla pod krkem a tím mi omezila přístup kyslíku. Nožem mi přejela po kůži na spánku a přitlačila, takže mi udělala menší ranku. Horká krev mi stékala po tváři a já sykla znovu bolestí.

,,Dobře si rozmysli, co říkáš." Prskla mi do obličeje, znovu mi stiskla hrdlo a poté odstoupila o dva kroky dozadu. ,,Mám pocit, že máš několik otázek, že ano?" Nadzvedla obočí a já vycenila zuby. ,,Tak mluv."

,,Mám milióny otázek," sykla jsem a v hlavě mi vyběhla dvě jména. ,,Jsou v tom tvém plánu zapojeni i Lukas a Erik?"

,,Dá se to tak říct," ušklíbla se a předhodila na zem dva metry ode mě Lukase i Edena. ,,Lukas byl dost náhodná osoba, ale stejně jako Eden tě měl jen rozptýlit a odlákat tvou pozornost." Pokrčila lhostejně rameny a ve mně se vařila krev. Nevím odkud, ale najednou měla v ruce sirky. Zablesklo se jí v očích a po chvíli už sirka hořela. Kousek od ní byla hromada dřeva a každé tři metry další a další. Postupně zapálila každou hromadu, až hořely všechny. Začala jsem se dusit kouřem a ostatní až na Laru se probudili. V krku mě škrábalo a oči pálily od kouře. Stále jsem byla svázaná a věděla jsem, že je to naše smrt, když se Kailey přestala najednou smát a spadla na zem. Za ní stál ze všech nejvíce potlučený, Sam. Nějak se mu podařilo dostat z provazu, jakým způsobem teď bylo úplně jedno. Jen co si mě všiml, rozběhl se ke mně a pokusil se mě vyprostit z lan. Celou dobu něco mumlal a vypadalo to, že se mi nejspíš omlouvá. Jak se mi uvolnili ruce, okamžitě jsem mu vpadla do náruče. Bohužel tohle nebyl zrovna nejlepší moment, a tak jsme se od sebe odtáhli a v rychlosti se domluvili. Oheň se zatím nešířil moc rychle, ale bylo jen otázkou času, kdy začne hořet celá budova. Poté jsme se vrhli k ostatním a pokusili se rozmotat provazy. Jako první jsme vysvobodili Dianu a Miu. Obě byly stále ještě omráčené, ale když si všimly situace, otřepaly se a šly pomoct ostatním. Po chvíli byl na svobodě i Lara, Eden a Lukas. Jako poslední byl Matyáš, jelikož byl od ohně nejdál. Lara byla stále v bezvědomí stejně jako Lukas a Eden. Sam popadl Lukase, Matyáš Laru a Mia s Dee se nějak popraly s Edenem. Táhli jsme je ven jak nejrychleji to šlo, dusili jsme se, oči nás pálely a poznala jsem, že brzy omdlí  minimálně Sam. Po snad nekonečné cestě jsme se dostali ven, kde všichni až na mě a na Sama klesli na kolena. Lapali po dechu, mezitím co my dva jsme se objímali. Něco mi tu ale nehrálo. Něco bylo špatně.

,,Kailey!" Vykřikla jsem. Zůstala tam. Udělala toho hrozně moc. Nenáviděla jsem ji. Ale nikdy bych jí nepřála smrt v téhle podobě. ,,Musím se tam vrátit!"

,,I přes to, co všechno ti udělala?" Zachraptěl Sam a já semkla rty. Opatrně jsem přikývla.

,,Ano, udělala toho spoustu a já jí to nikdy neodpustím, ale.. je to stále moje příbuzná." Šeptala jsem. Přikývl. Otočila jsem se, že se rozběhnu zpět, ale v tom mě nejspíš Matyáš chytil za pas a nepouštěl. Chtěla jsem začít sebou zmítat, než jsem pochopila, proč to udělal. Sam se i přes to všechno vrhl do budovy. Oheň byl větší. Mnohem větší. Spustily se mi slzy. ,,Same! Samueli! Vrať se! Nenechám tě tam jít! Samueli Williame Miščíku! Nechoď tam!" Křičela jsem, zmítala jsem se, brečela, škrábala, ale bylo to k ničemu. Hlava mi třeštila a jediné co jsem chtěla bylo, aby se Sam okamžitě vrátil. Pak se mi udělalo nevolno. Zdálo se mi, že se kolem mě všechno jen točí. Ležela jsem na zemi a odolávala nutkání zavřít víčka. Nakonec jsem to ale nevydržela. Ještě předtím, než jsem upadla do bezvědomí, jsem zahlédla osobu táhnoucí jinou, která nakonec také padá k zemi..

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ciao!

Takže, tohle je poslední kapitolka..
Pak už následuje jen epilog a poděkování.
Tak, co si myslíte? Překvapilo vás to? Doufám, že ano!
Jsem vcelku spokojená, jak jsem to vymyslela :DD
Tak snad se vám i kapitola líbila! Má přes 1600 slov! Dobré ne?
Po více jak měsíci xd
Jsem se nějak pustila tenhle týden do psaní no :D
Už nevím co říct, takže se s vámi loučím u další, ale už u poslední oficiální kapitoly příběhu!

😼💫Čauky mňauky! 💫😼