Když jsem se probrala, ležela jsem v pokoji přikrytá dekou a na sobě místo oblečení, co jsem měla včera, jsem měla něčí mikinu. Polekala jsem se a okamžitě se vymrštila do sedu. Hlavou mi však projela bolest a já zase klesla na polštář. Rozkoukala jsem se a zjistila, že jsem vlastně u sebe v pokoji. Oddechla jsem si a najednou jsem uslyšela uchechtnutí. Otočila jsem hlavu ke dveřím, kde stál on. Kluk s vlasy, co připomínaly mix čokolády a vanilky, oči v barvě jakou má oceán a rty v nemalém úsměvu. Přišel ke mně a a podal mi sklenici s práškem na bolest hlavy.

,,Díky," špitla jsem a zapila prášek.

,,Není zač," zazubil se a posadil se ke mně na postel. Odložila jsem skleničku a sklopila pohled. Natáhl se ke mně a chytil za bradu. Tak mě donutil se mu podívat do očí. Polkla jsem, když se mě po tak dlouhé době dotkl. Najednou se přiblížil a spojil naše rty až mi projel mráz od hlavy až po špičky prstů na nohách. Mrzelo mě, že najednou se se mnou líbá a je na mě tak milý, když ještě nedávno si mě nevšímal. Ale mému tělu se to líbilo a i když můj mozek nechtěl, jsem mu ruce obmotala kolem krku a malinko polibek prohloubila.
Po chvíli se odtáhl a na tváři měl úsměv od ucha k uchu.

,,Same.. Proč si se se mnou nebavil, ignoroval mě a neodpovídal na zprávy?" vyhrkla jsem najednou a všimla si, jak se mu v očích mihla bolest.

,,Prepáč mi to, Kája. Já ti to chcem ríct, ale neide to. Keby se dozvedela, že to vieš, nedopadlo by to dobre. Prepáč..." zamumlal a opravdu to znělo smutně. Bylo mi ho opravdu líto. Pohladila jsem ho po tváři a znovu ho políbila, ale tak lehce, až se jejich rty škod nedotýkaly. Jakmile jsem se odtáhla, objal mě a já jeho.

*

Celý den jsme byli spolu. Bylo to ale trochu jiné. Sice Sam nebyl na mobilu, ale bylo tu to menší napětí z toho, co se stalo. Koukali jsme spolu na filmy, spoustu jsme toho spolu napovídali a nasmáli, dali si společnou vanu a nakonec usnuli ve společném objetí u mě v posteli.

Pátek 7:47
,,Ahojte,"pozdravila jsem Dee s Miou. Obě na mě už čekaly ve třídě, kde už skoro nikdo nebyl.

,,Čauky," ,,Zdareeec," pozdravily mě obě naráz a objaly mě. Zazubila jsem se a odtáhla se. Sedla si do lavice a vytáhla jsem si učebnice a tak. Po chvíli se začala třída naplňovat a najednou se ozval rozhlas.

,,Ať se prosím, dostaví slečna Karolína Wolfová do ředitelny! Opakuji: Ať se prosím, dostaví slečna Karolína Wolfová do ředitelny! Konec rozhlasu."

Překvapeně jsem vykulila oči. Včetně Mii a Dee se na mě podívala celá třída.

,,Co jsi provedla?" zeptala se jako první Mia.

,,Dobrá otázka," vysoukala jsem ze sebe. ,,Tak já jdu.." šeptla jsem, posbírala si znovu věci a i s věcmi se vydala do ředitelny.

*
*
*

,,Dále,"ozvalo se po mém zaklepání na dveře. Ředitel seděl na své židli a pobídl mě, abych si sedla. Avšak tam nebyl sám - seděly tam další dvě dívky, jenž jednu jsem poznala. Laru.

,,Dobrý den," pozdravila jsem po tom, co jsem se posadila.

,,Kdyby dobrý,"slyšela jsem jak zavrčel tiše ředitel. Cukla jsem sebou.

,,Tak začneme.. Prý jsi dnes ráno zbila tyto dvě dívky. Je to pravda?" nechodil kolem horké kaše a hned na ni tohle vypálil.

,,Já..eh.. To.. To není pravda!" přemýšlela jsem co říct a pak jsem najednou vyhrkla
tohle.

,,Nelži!" vyštěkl. ,,Obě jsou zbité jako pes a prý tě viděla jedna dívka!" rozkřičel se na mě a já sebou zase cukla, ale tak noc, až jsem málem spadla ze židle.

,,Ale ale to n-není pra-vda!" hájila jsem se tou samou větou. ,,Já by-ch toho n-nikdy neuděla-a.." koktala jsem. Lara mlčela a ta druhá dívka, kterou jsem neznala měla přes hlavu kapuci a byla zrakem zabodnutá do země.

,,Moc dobře víš, že neztrpím šikanu na pozemku naší školy..." řekl už klidněji a promnul si oči. ,,I když to dělám nerad - tak dobrá studentka jako ty a udělá tohle - Budeš za to týden po škole.." povzdechl si. Chtěla jsem něco říct, ale nakonec jsem sklopila také oči, jako ta dívka.

,,Dobře pane řediteli.. Jestli dovolíte, půjdu už do třídy.. Nashledanou.."hlesla jsem a zvedla se. Periferně jsem si všimla, jak se Lara šklebí. Ta zmije. Moc dobře jsem věděla, proč to udělala - nechtěla aby byla se Samem. Možná v tom, že s ní nesmí být Sam s ní, má prsty. Zavřela dveře do ředitelny a tiše si pro sebe něco říkala. Měla chuť do něčeho praštit, ale ovládla se.

*
*
*

,,Tak já jdu... Mějte se," povzdechla jsem si a rozloučila se s Miou a Dee. Obě to stejně jako já nechápaly, ale co s tím udělám? Nic.

Otevřela jsem dveře od třídy, kde jsem měla strávit po zbytek týdne minimálně hodinu.
Sedla jsem si na úplně dozadu a vytáhla si nějaký kus papíru s tužkou. Začala jsem si kreslit, když se najednou otevřely dveře. Ve dveřích stál Lukas. Toho jsem teda pěkně dlouho neviděla...

~~~~~~
Mňaur!
Zdravím vás!
Moc se omlouvám, že je kapitola později, ale nemohla jsem psát, jelikož u nás od středy do dneška (soboty) byly sestřenice :P
Doufám, že se kapitola líbila!

Tak já se loučím a......

🌽😸Čauky mňauky! 😸🌽