20.kapitola Ne!
xXx Pohled Káji xXx
Pustil mě a já se na něj podívala…Po tak dlouhé době a naše rty znovu spojily..Nemohla jsem uvěřit tomu co řekl…Že si vzpomněl…Znovu se mi do očí nahrnuly slzy…Rozbrečela jsem se na novo…Sam mi je utřel palcem a usmál se,V jeho oceánově modrých očích šťastě poskakovaly jiskřičky a usmíval se na celé kolo..Jak moc mi chyběly tyhle chvíle…Nechci,aby se znovu něco stalo,nechci….Z té krásné chvíle nás ale vyruší odkašlání a Mia s mobilem v ruce..
„No?“zvednutu ho a čekám kdo mi odpoví..
„Tvá hrozba zlato.. Můžeš si nechat jen zdát,že budeš žít klidný život,budeš jeho, a on bude tvůj..“ zašeptá osoba,co má hlas,který neznám,ani Matyáš tak nemluví…Byl podobný někomu,někomu kdo už mě delší dobu nemá rád.Ale já nevím kdo…
„C-Co?“vykoktám a ozve se mi jen zlomyslný smích dívky…
„Užívej si společné chvíle s tvým milovaným..Protože Bude můj a ty zůstanež s tím,koho nenávidíš“ řekne a rozesměje se..
„Ne,nebude,my budeme spolu..NAVŽDY!“křiknu a hovor típnu..
Odložila telefon a obejmula Sama..On si mě více přitiskl k sobě a zazubil se.Po pěti minutovém objímáním jsme se odtrhli a vrátili se zpět na gauč..
Kde jsme si všichni povídali a my s rukou v ruce na ně koukali a usmívali se.Pořád mi v hlavě zněla slova té osoby…
"Můžeš si nechat jen zdát,že budeš žít klidný život,budeš jeho, a on bude tvůj..“
„Užívej si společné chvíle s tvým milovaným..Protože Bude můj a ty zůstanež s tím,koho nenávidíš“
Dostala jsem strach..Jsme zase spolu ani né dvacet minut a už nám zase něco hrozí?
Ano,ale nenechal se zastrašit..
Co?Kdo jsi?
Tvoje podvědomí,hlupáčku
Dobře,ja snad zešílela?!
Proč?
Povídám si tady sama se sebou a to tu mám při tom přátele!
To máš,ale nevíš co máš říct.
To není pravda!
Je
Není
Fajn,radši se vrať zpátky do reality a povídej si
Už jdu mami
Nejsem tvoje matka!Jsem tvé podvědomí!
OK OK,jdu
***
Ležím už hodinu v posteli a koukám do stropu,Sam odešel a holky taky.Rodiče spí v ložnici a já o půl třetí ráno čumím do stropu,protože nemůže spát..Mé myšlenky zastaví však hluk bouchajících kamínků a okno.Tak se tedy zvednu o otevřu okno, a hned naproti na mě stojí Sam…
„Nemůžeš taky spát?“zeptám se a on kývne..Pak mi hodí papírek a zamává mi,já mu pošlu vzdušnou pusu a taky zavíram okno,papír rozbalím a leham do postele.Rozsvítím lampičku a čtu…
-
Zajtra o 17:30 ťa vyzdvihnem pri kostole, pekne sa obleč a príprav se..Budu sa tešiť.
-Sam
To zní zajímavě,proč ne?
Nakonec jsem zhasla a s dobrým pocitem usnula…
***
Pondělí
Ráno mě probudil ten otravný budík...nechci do školy!
Nesnáším Pondělí!
Tak jsi si zanaříkala a teď běž do koupelny ze sebe udělat člověka,nasnídej se a hezky se obleč..
Díky „Mami“
Nejsem tvá matka
Když myslíš mami
Bože….
Tak jsem tedy vstala a dopotácela se do koupelny..Kde jsem ze sebe takzvaně „udělala člověka“.
Po deseti minutách jsem vyšla a došla do kuchyně.Udělala jsem si ovesnou kašis jahodami a k tomu borůvkový čaj.Vše jsem si vzala nahoru a položila to na stůl.Než mi aspoň trochu vychladne kaše,se obléknu.Na sebe jsem si vzala černé skinny džíny a bílou košili,vlasy jsem si rozčesala a udělala si vysoký culík,dala si modrou čočku,stříbrné náušnice a náhrdelník,oči si přejala řasenkou a udělala si linky.
Po 15ti minutách jsem byla hotová a tak si sedla ke stolu kde jsem se konečně najedla..
Vzala jsem si batoh a dala do něj učebnice a sešity…Seběhla jsem po schodech dolů a do batohu si hodila jablko a lahev s vodou.Nazula si bílé Vans,hodila si batoh na záda a šla na zastávku kde na mě čekaly holky…
√ • √
„Jsem doma!“zavolala jsem a zabouchla dveře.
Je půl třetí,Mamka není doma?Asi se zdržela v práci..Jestli chci stihnout to setkání,měla bych si udělat úkoly teď,nevím co se z toho vyklube.
„Nenávidím Matiku!“zakřičím protože ji nechápu..
Bylo za deset minut čtvrt na pět a já si dodělala vše co jsem měla dělat do školy.Rozhodla jsem se jít chystat…
Zalezla jsem do koupelny kde jsem se vysvlékla a vlezla do sprchy..
Umyla si hlavu a celkově i celá.V ručníku jsem vylezla z koupelny a sedla si je stolu,trochu jsem se nalíčila a došla ke skříni.Vybrala jsem si meruňkové šaty nad kolena,bílý svetřík na ramena a bílé lodičky.Rovnou jsem si to oblékla a šla zpět do koupelny si vyfoukat vlasy.Když byly skoro suché jsem si vlasy trošku nakulmovala a zastříkala lakem na vlasy..
Už jsem si jen vzala stejné meruňkovo-bílé psaníčko do kterého jsem si dala potřebné věci,jako je peněženka a telefon.Už jen oblíbeny parfém a jsem připravená.Sešla jsem dolů do obýváku kde si zapla televizi a čekala...Čekala jsem,než budu moct vyrazit a setkat se s ním..
---------------------------
❤❤❤❤❤❤❤
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro