Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Zmrzlina

,,Mají jahodovou, čokoládovou, banánovou, citrónovou..."

,,Čokoládovou." Jak jinak, že. Usmála jsem se na Alici a postavila ji zpátky na zem. Ali se vytáhla na špičky a bedlivě sledovala počínání zmrzlináře s kovovou lžící. ,,Mami, čokoládovou. Dám si čokoládovou. Mamiii, můžu dva kopečky?" Otočila se na mě, až jí černé copánky poskočily po ramenou.

,,Ne, Broučku. Jeden stačí."

Odpolední slunce se nám opíralo do zad a příjemně hřálo.

,,Bolelo by tě bříško." ozvalo se za námi ve frontě.

Instinktivně jsem chytila dceru za drobnou ručku, než jsem se otočila za majitelem hlubokého hlasu, který poznám do nejdelší smrti. Nebyla jsem si jistá, jestli smrt není nepříjemně blízko, vzhledem k mému třiatřicátému roku života.

,,No, to má pravdu." kývla jsem Hansimu na pozdrav a zaplatila za zmrzlinu. Hansiho jsem neviděla přesně týden a doufala, že to tak nadále zůstane, že to všechno vyšumí, jako zvětralá limonáda.

Posadily jsme se na lavičku ve stínu. ,,Jaká je?" vyzvídala jsem, i když myšlenky se mi honily na míle daleko od čokoládové vášně.

,,Výborná." Alice si olízla rty a všechny prsty na pravé ruce.

,,Přisednu si, jestli to nevadí." Hansi nečekal na odpověď a uvelebil se na lavičku vedle mě. Vychutnával si zmrzlinu a pozoroval Ali.

Prosím, pane Bože prosím. Nic neříkej. Vůbec svou kalkulující mysl nepouštěj tímhle směrem.

Alice spořádala bez nehody svojí porci sladkého potěšení a nechala si otřít pusu a ruce. ,,Utíkej si hrát." Na nic nečekala a vyrazila za ostatními dětmi na zmenšenou verzi prolézaček.

Oba jsme ji bezděčně pozorovali. Opřela jsem si bradu o propletené prsty a modlila se, aby Hansi zmizel stejným kouzlem, jako se objevil.

,,Nezapomnělas mi něco říct?" zeptal se řezavým, nepříjemně chladným hlasem.

,,Neptal ses." odpověděla jsem mu jeho vlastním způsobem.

Prudce se nadechl. Neohlédla jsem se, nechtěla jsem vidět emoce valící se přes celé jeho tělo jako seizmické vlny.

,,Nejsi vdaná."

,,Ne, Hansi. Ani jsem nebyla. To k porození dítěte není nutné, víš?" Pozorovala jsem Ali jak běhá s ostatními a obratně prolézá dřevěnou opičí dráhu. Nic lepšího a důležitějšího jsem v životě nedokázala.

,,Kolik jí je?" zeptal se potichu.

,,Tři."

,,Kdy přesně se narodila?" zasyčel.

Zavrtěla jsem hlavou, jako bych nechápala jeho nesmyslnou otázku. Vzal mě za rameno a lehce k sobě otočil. ,,Nesnaž se mi lhát."

Dívala jsem se mu zpříma do očí. ,,Devatenáctého dubna dva tisíce třináct, v sedm hodin patnáct minut. Není tvoje." dodala jsem na jeden nádech.

Na pár vteřin zmlkl, stisk na rameni však zesílil.

,,Kdo je její otec?"

,,Do toho ti nic není." odsekla jsem a shodila jeho ruku ze své paže. Postavila jsem se poodešla pár kroků od supícího Hansiho. Třásla jsem se jak osikový list. Založila jsem si ruce přes hrudník a zahleděla se do korun stromů, jako bych v nich mohla najít záchranu.

Za necelou minutu se ke mně připojil. Stoupl si těsně za mě až se hrudníkem téměř dotýkal mých zad. Promluvil rozvážně, těsně nad mým uchem. ,,Amy, nehraj si se mnou. Zeptám se ještě jednou. Kdo je její otec?" Nikdo náš rozhovor nemohl slyšet.

,,To není podstatné. Ty to nejsi." Chtěla jsem udělat krok dopředu, ale Hansiho ruce na mých předloktích mě zadržely v pohybu.

,,Do prdele, Amy! Umím počítat. A kdybych neuměl, stačí se na Alici podívat. Černé vlasy, zelené oči. To je panečku náhoda."

,,Není tvoje." zachrčela jsem staženým hrdlem, jímala mě hysterie. Snažila jsem se vymanit z jeho sevření. Začínala jsem se s ním nadobro prát, nehty zarývajíc do jeho zápěstí.

Povolil, jen aby mě ve svých pažích otočil čelem k sobě. ,,Šššš. Uklidni se, jestli tě takhle uvidí, vyděsíš ji."

,,Tak mě pusť." šeptla jsem v beznaději.

Místo toho mě pevně objal, až jsem nedobrovolně zabořila obličej do jeho trička. Vzlyky otřásaly mou hrudí.

,,Nejsi její táta." zmohla jsem se na poslední odpor.

Nepřel se se mnou, nechal mě plakat a poočku hlídal Alici.

Strávili jsme zbytek odpoledne na dětském hřišti. O otcovství nepadlo ani slovo, seděli jsme na lavičce a čekali, až se Ali vydovádí.

Hansi nás vyprovodil až ke dveřím.

,,Myslím, že není dobrý nápad, abys šel dál." Byla jsem psychicky vyčerpaná, zmítal mnou strach a nejistota.

,,Nenechám tě v takovémhle stavu samotnou."

,,Prosím." dodala jsem potichu.

Neodpověděl, jen se kolem mě protáhl do předsíně.


Ohřála jsem všem večeři a za rozverného štěbetání Alice, která byla unešená nenadálou návštěvou, jsem ji do sebe bez chuti nasoukala. Vykoupala jsem Ali, přečetla mechanicky pohádku a uložila ji do postele, sama víc zničená, než můj potomek.

Hansi na mě čekal s otevřenou lahví a dvěma skleničkami. Usadila jsem se do měkkého ušáku šikmo od něj. Nalil mi i sobě skleničku a čekal. Trpělivě. Přivřela jsem oči a přemýšlela nad nejvhodnější strategií úniku ze svého soukromého pekla. Ozvalo se zazvonění, tři rychle následující za sebou. Mag? Mag! Začala jsem se hrabat na nohy.

,,Dojdu tam." nabídl se Hansi.

,,To není nutné."

Byl rychlejší. Než jsem došla do předsíně, už jsem slyšela Magiin smích. Promnula jsem si spánky a připravila se na kanonádu. Mag, měj slitování.

,,Teda Amy." vrtěla hlavou a chichotala se jako puberťák. ,,Netvrdilas mi minulý týden, že..."

,,Mag, prosím." zaúpěla jsem.

,,Pojď dál." Hansi ji pustil kolem sebe. ,,Rád tě zase vidím." usmál se na ni.

,,I já tebe."

,,Přišla jsem jen na skok. Simon s dětmi odjel k Hannah."

,,Jasné, jen pojď, když už jsi tady." pobízela jsem ji. Jen na skok většinou končilo v brzkých ranních hodinách. Třeba tě seslal sám anděl strážný, abys mě vysvobodila.

,,Nebudu vás rušit."

,,Dáš si s námi?" objevil se Hansi s další skleničkou na víno v ruce.

,,Jen jednu." odpověděla s pousmáním.

,,Ty to teda bereš hopem." zašeptala Mag mým směrem a šťouchla mě loktem do paže.

,,Neblbni. Potkali jsme se dneska v parku na zmrzlině. A nějak se zapovídali." Pravda. Osekaná o pár důležitých částí.

,,Rozumím." poťouchle na mě mrkla.

Právě, že vůbec nerozumíš. Pokusila jsem se jí vrátit úsměv.

,,Vypadáš, jako bys snědla pavouka. Mám vypadnout?"

,,Ježíš ne. Jen jsem utahaná a Alice se snažila Hansimu říct uplně všechno. Několikrát. Mám vymluvenou díru do hlavy."

,,Aha. Takže už jsi se seznámil s malou tiskovou mluvčí? Neumí zavřít papulku, co?" otočila se na Hansiho.

,,Je naprosto úžasná." usmál se a já se jen modlila, aby Mag nezaregistrovala pýchu v jeho hlase, která mě děsila až do morku kostí. Ještě nás čekala dlouhá cesta.

,,Dneska jsem se podruhé zamiloval."

,,Huh...podruhé?" povyjelo Mag obočí.

Doprčic, doprčic, mlč proboha. Mlčte oba.

,,No jo, takové stvoření nejde nemilovat." stočil pohled ke mně. Deklaroval něco horšího než válku a já ho pochopila moc dobře.

,,Je to zlatíčko. Obě jsou."  odsouhlasila Mag a taktně vynechala otázku, do koho se zamiloval poprvé.

Nakonec nezůstalo u jedné skleničky, ani u jedné láhve vína. Mag vyprávěla historky z nemocničního podsvětí, společně jsme se smáli a během posledního příběhu jsem zcela nepozorovaně usnula, hlavou opřená Hansimu o rameno.


Pustila jsem notebook a napsala email do nemocnice. Z rodinných důvodů potřebuji akutní dovolenou. Odeslala jsem omluvný email do školky a poslala rezervaci do ubytování, kde jsme s Ali strávily loňskou dovolenou. Vše klaplo.

Svižným tempem jsem pobalila kufry, což mi s Aliciinou asistencí trvalo déle, než bych chtěla. Nemohla jsem ztrácet čas. Potřebujeme zmizet a to rychle. Dřív než ztratím odhodlání.

Zkontrolovala jsem všechna okna a zamkla dveře na terasu. Připravila jsem dva kufry do předsíně. Ali kolem mě poskakovala jako naspeedovaná veverka.

,,Máš zebru?"

,,Neee." zarazila se.

,,Tak utíkej."

Otočila se na patičce a zmizela po schodech nahoru. Aspoň hodím věci do auta, otevřela jsem dveře a málem jsem vrazila do Hansiho, který stál těsně za nimi, ruku ještě zvednutou u zvonku.

,,Někam jedeš?"

,,Ano. Na dovolenou."

,,Ne." odvětil prostě.

,,Prosím?" asi jsem se přeslechla.

,,Že nikam nejedeš."

Rozkročila jsem se a prudce šťouchla Hansiho prstem do hrudníku. ,,Tak o tom ty nerozhoduješ."

Musím být silná, neuhnout. Nenechat se zastrašit.

,,A v tomhle se Amy pleteš. Neutíkej přede mnou." stál ve dveřích, neuhnul, ani nešel dovnitř.

,,Tohle," rozhodila jsem rukama jeho směrem, ,,je přesně důvod, proč pádím pryč. Musím se s tím vším nějak popasovat. Sama."

,,Už na to nejsi sama, Amy." řekl potichu.

Vykročila jsem proti němu, až jsem stála těsně u něj. ,,A v tom se Hansi pleteš ty. Byla jsem na to sama a pořád jsem. Do našeho života nepatříš."

,,Včera v noci to tak nepůsobilo."

,,Cože?" vyhrkla jsem a cítila, jak rudnu. Skryla jsem si obličej do dlaní. Byla jsem opilá, ale tak moc? Že bych měla okno? Pořád je sexy jak samotný pobočník Satana, ale přece bych neudělala takovou kravinu. Znova! Dvakráte do stejné řeky nevstoupíš.

Podívala jsem se skrz prsty na Hansiho, v očích mu plály ohníčky a pusu měl od ucha k uchu, náramně se bavil mými rozpaky.

,,Kecáš." vypálila jsem od boku. ,,Nespali jsme spolu. Včera." dodala jsem.

,,Jsi si jistá? Jak jsi se dostala do postele?"

Touhle otázkou jsem se trápila celé ráno, ale tak divoké řešení mě nenapadlo. Nechal mě dusit ve vlastní šťávě dokud se neozvalo cupitání bosých nožiček po schodišti.

Naklonil se ke mně. ,,Odnesl jsem tě do postele. Ve vší počestnosti." přiklonil se ještě blíž, až mě jeho teplý dech polechtal na uchu. ,,Až na to dojde, nebude to upocená rychlovka, protože jsme se opili."

Měla jsem chuť mu vrazit políček, jenže Ali akorát doťapala za námi do předsíně.

,,O tom si můžeš nechat zdát."

,,Každý večer." zasmál se.

,,Hansi." procedila jsem mezi zuby. Sama jsem nevěděla, jestli se víc snažím ukočírovat vztek vůči němu, nebo mé tělesné reakce na něj.

,,Ahoj Hansiii." vykřikla Alice, když si všimla, kdo stojí ve vchodu. Lehce mě strčila do stehna, aby se k němu dostala. Vztáhla k Hansimu ručky a než jsem se nadála, měl Alici v náručí. Držela se ho jako malá opička a nadšeně výskala.

,,Půjdeme do parku, prosíííím." zapištěla.

Překvapeně jsem na ně zírala. Oba zářili jako sluníčka, nebo spíš jedno sluníčko a jeden měsíček na hnoji, přesně tak se Hansi tvářil. Bodlo mě u srdce, když mě zasáhla vlna štěstí, která Hansiho obklopovala.

Ukročil dozadu na dřevěnou podestu. Zkoprněla jsem hrůzou, že se s mojí dcerou otočí a jednoduše uteče. Polil mě studený pot. Zabila bych ho. Bez váhání.

Hansi se s Ali otočil, ale jen proto, aby jí mohl zatočit v náručí. Ulicí se rozlehl její smích.

,,Půjdeme do parku?" zopakovala znova, když se mohla pořádně nadechnout.

,,Maminka mi říkala, že někam jedete."

,,Mamiii, nechci jet pryč. Chci jít s Hansim do parku."

Nasupeně jsem pokrčela rameny. ,,To byla podpásovka, Hansi."

,,Ve válce a v lásce jsou povoleny všechny zbraně." mrkl na mě.

Chvíli jsem zvažovala možnosti, ale nic rozumného mě nanapadlo.  ,,Dojdi si pro sandálky, princezno." kapitulovala jsem.


Šli jsme loudavým krokem mezi stromy a Alice kolem nás obíhala jako družice.

,,Nemrač se, stejně bych tě nenechal odjet." promluvil potichu.

,,A jak bys mi v tom chtěl zabránit?"

,,Přesvědčil bych tě." pokrčil rameny. ,,Před problémy nemůžeš utíkat. Pokud se pamatuji, vždycky jsi se k nim stavila čelem."

,,Možná jsi tak velký problém, že útěk je nejlepší řešení." poznamenala jsem sklesle.

,,Není. Mám prostředky jak tě najít. A navíc bys zbytečně stresovala sebe i naší dceru."

,,Nikdy jsem neřekla, že je tvoje."

,,Amy, prosím tě. Mám nechat udělat testy? Nepřijde ti to ponižující, když víš předem výsledek?" mluvil konejšivým hlasem, jako k vyplašenému zvířeti.

,,Nemůžeš vědět, jestli jsem se nevyspala s někým jiným."

,,Jasně. V době, kdy jsi byla zamilovaná až po uši a hledali jsme společné bydlení." pobaveně se zasmál.

,,Mohla být počata později a narodit se předčasně." snažila jsem se zasít semínko pochybnosti.

,,Marná snaha, Amy. Mluvil jsem včera s Mag."

,,Toliko k lékařskému tajemství."

,,Neptal jsem se jí na nic, co by soused nemohl vědět. Proč se tak bráníš přiznat, že je moje?"

,,Nemáš nejmenší právo vtancovat nám do života, a..."

,,Alice má právo na tátu." přerušil mě suše.

,,Ano, ale ne na tebe."

,,Jasné. Trestaný člověk, pracující na hraně zákona nemůže být dobrý táta. Nikdy nemůžu být dost dobrý, co?" přes obličej mu přeběhl černý mrak.

,,Do prčic, Hansi. Každý děláme rozhodnutí a musíme nést za ně odpovědnost. A žít s jejich následky." založila jsem si ruce přes prsa.

,,Mohla jsem jít na potrat a neudělala jsem to. Jedinkrát jsem nelitovala, i když to někdy bylo hromsky těžké. Alice je to nejlepší v mém životě a nikdy nedopustím, aby se jí něco stalo, dokud to budu moct ovlivnit. A ty, se svým stylem života, pro ni představuješ chodící balíček nebezpečí."  pálilo mě v krku, jak  jsem se snažila mluvit rychle.

Zlehka se mě dotkl na paži. Otočila jsem se k němu.

,,Nejsem vrah, ani vymahač, nic tomu podobného. Jsem účetní." úpěnlivě se na mě díval.

,,Pro velmi nebezpečné lidi."

Přikývl. ,,Nemám doma ani kancelář. Není tam nic, co by mě s mým zaměstnáním pojilo."

,,A kde teda pracuješ?"

,,Mám kancelář v jejich klubu, kousek za městem."

,,Jejich?" podivila jsem se. ,,Nejsi členem?" už mi to hlava přestávala brát.

,,Jsem. Ale nejsem aktivní, už leta ne."

,,Byl jsi členem v Richmondu?"

,,Ano."

,,Do háje dubovýho. Tak málo tě znám."

,,Není to důležité teď, stejně jako to nebylo důležité tenkrát."

,,Mně to přijde docela zásadní." namítla jsem ostře.

,,Amy, s aktivní účastí jsem skončil v pětadvaceti. Už mě to neoslovovalo. Místo poflakování v klubu jsem si dodělal vejšku. To přece o mně víš, ne?"

,,Proč jsi tedy neskončil s Ranaři?"

,,Protože řídí byznys jako každý jiný. Nabídli dobré peníze, práci která mě uspokojovala. Měl jsem svůj život, na Ranařích nezávislý. A teď do něj konečně vklouzávám zpátky. A ty," pohladil mě po vlasech, ,,do něj patříš stejně, jako tenkrát."

Ustoupila jsem o krok. ,,Hansi, to už je passé. Mezi námi je mrtvo."

Zachechtal se, až mi přeběhl mráz po zádech. ,,Lhářka jsi opravdu mizerná."

,,Kolik jsi k sobě pustila chlapů od srpna 2012?"

,,Mám chuť ti jednu vrazit." sykla jsem.

,,To bych nedělal." zrušil vzdálenost mezi námi.

,,Nic ti do toho není." Zamračila jsem se na něj a pohledem zkontrolovala Ali. Stavěla z větviček a šišek domeček u vyvráceného pařezu. Nebo alespoň pokus o něj. Byla zcela ponořená do své činnosti.

,,Tipnul bych si tak jednoho, maximálně dva. A jen na krátko."

,,Nemáš nejmenší právo šťourat se v tom, co jsem dělala nebo dělám."

,,Jen jsem zvědavý." pokrčil rameny. ,,Překvapilo mě, když jsem zjistil, že sis nikoho nenašla."

,,Copak? Vaše mafiánská klika tě neudržovala v obraze?" zeptala jsem se poťouchle.

,,Ne. Jestli o tobě a Alici někdo věděl, držel jazyk za zuby."

,,Překvapivě hodně aplikované logiky a zdravého rozumu." řekla jsem. ,,Nesnažil by ses dostat  za každou cenu ven, kdybys věděl, že jsem byla těhotná?"

,,Vyhrabal bych se z té díry holýma rukama."  promnul si šíji a zakroutil hlavou.

Posadili jsme se na lavičku a pozorovali Ali v jejím budovatelském úsilí. Bezmyšlenkovitě vzal mezi prsty pramen mých vlasů, který vyklouzl z volného culíku. Staré zvyky umíraly těžko. Tolik jsme toho nestihli, ani se pořádně rozejít.

,,Věděla jsi, že jsi těhotná, když mě zatkli?"

Zírala jsem na olupující se lak na mém palci u nohy, který nepatřičně vykukoval ze sandálu. Parkem se neslo štěbetání ptáků, občas přerušené veselým dětským křikem.

,,Nevěděla. Zjistila jsem to až v jedenáctém týdnu, asi čtrnáct dní po tom, co tě odsoudili."

,,Jak se to vůbec stalo?"

,,Tys u toho nebyl?" hořkosladký sarkasmus.  ,,U výroby evidentně jo." jemně mě zatáhl za pramen vlasů, který stále držel mezi mozolnatými prsty.

,,Selhání antikoncepce. Není to časté... a my měli to štěstí." usmála jsem se.

,,Krásný výsledek selhání." dodal Hansi potichu.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro