,,Víš, co je zač, že jo?" zeptal se Martin kousavě.

,,A to mluvíš na mě, nebo na Mag?" zeptala jsem se stejně jízlivě. ,,Zrovna ty bys měl pomlčet." přivřela jsem víčka proti neonovému  nápisu za barmanem. Vůbec jsem nepobírala, jak k téhle diskuzi došlo.

Mag pohledem přeskakovala ode mně k Martinovi a zpátky. ,,Co máš, Martine, na mysli? Asi jsem se ztratila."

,,Víš, nebo nevíš, kdo je Hansi?" zadíval se na Mag.

Nechápavě zavrtěla hlavou. ,,Přítel Amy. O co ti jde?"

,,Amy, pochlubila ses někdy, že Hansi seděl? A za co? Nebo, že frčí s Ranařema?"

Sevřela jsem vztekle skleničku a měla co dělat, abych mu ji neroztříštila o hlavu. ,,To mám za to, že jsem ti chtěla pomoct?" sykla jsem.

,,Pomoct? Už nebylo s čím. Brácha je mrtvej. Chápeš to? Všechno to bylo k hovnu, totálně zbytečný." ramena se mu začala otřásat nezvladatelnými vzlyky.

Pár lidí se na nás otočilo.  Kopl do sebe dalšího panáka.

,,Měla by ses ho zbavit dřív, než ti ublíží." pronesl mrtvolným hlasem.

,,Ať jdou všichni Ranaři do prdele!" zařval na celý bar.

Tentokrát se na něj otočilo výrazně víc lidí. Tohle v Summervillu nebyla bezpečná hláška, i když jsme byli v centru, v podniku, kde se scházely spíš kancelářské krysy, než motorkáři.

,,Pojď, seženeme ti tágo." procedila jsem mezi zuby. Neuvěřitelně mě vytočil, ale zapíjel žal a to nejmenší, co jsem pro něj mohla udělat, bylo nechat ho odvézt domů dřív, než si vykoleduje pár zlomených kostí a vyražených zubů.

Společnými silami jsme s Mag vyvedly lehce vrávorajícího Martina na vzduch a usadily ho do taxíku. Aspoň, že adresu si pamatoval.

,,Stejně už tam na mě nikdo nečeká." zamumlal, když za ním Mag zavírala dveře.

Cože? Vždyť má manželku, nebo ne?

Svezla jsem se na obrubník a opřela se zády o kmen stromu. Mag na mě zírala, stále ještě lehce otřesená. ,,Co to bylo?"

,,Umřel mu před čtrnácti dny brácha." Evidentně to už nebylo tajemství.

,,Jak?"

,,Já nevím." zalhala jsem. Netušila jsem, co Samuel Martinovi řekl. A jestli tu informaci vůbec má od něj.

,,Ach jo. Kolik mu bylo?"

,,Jednadvacet, tuším." zamračila jsem se.

,,No to je strašný."

Co dodat, neštěstí nechodí po horách, ale dupe po lidech.

,,A to s Hansim? On fakt seděl?" natočila se na mě.

Přikývla jsem.

,,To si ze mě děláš srandu. Ty chodíš s trestancem? Probůh, vždyť je to Ali táta."

,,No, v tom je celý ten průšvih." řekla jsem potichu.

,,Jinak by jsi s ním nebyla?"

,,Mag, já nevím." vzala jsem si tváře do dlaní. Ulicí projížděla auta a z baru byla tlumeně slyšet hudba. ,,Není to tak jednoduché."

,,Tak mi to prosím osvětli." sedla si vedle mě.

,,Chodili jsme spolu v Richmondu, neplánovaně jsem otěhotněla a mezitím ho stihli zavřít."

,,Co provedl? Nějaké čarování s čísly?"

,,Ne, Mag." nemělo smysl jí lhát o něčem, co jde snadno zjistit a dříve či později vypluje na povrch jako nafouklá mrtvá žába. ,,Za ublížení na zdraví."

Prudce se nadechla a vytřeštila na mě oči.

,,Než začneš soudit, bránil těhotnou ženskou před vlastním manželem. Měl tu smůlu, že narazil na moc velkou rybu."

,,Uvědomuješ si, jaké riziko pro tebe představuje?"

Hořce jsem se zasmála. Ve zrychlené verzi Mag proběhly hlavou stejné myšlenkové pochody jako mě před nějakými čtyřmi měsíci. ,,Pro mě žádné."

,,A pro Ali?"

,,Nulové. Je jeho, nikdy by jí neublížil."

,,To nemůžeš vědět." zavrtěla nešťastně hlavou.

,,Mag, to nemůžeš vědět s jistotou o nikom. Každému může křápnout v kebuli."

,,Jo, jenže jemu se to už stalo."

Tohle jí asi nevymluvím.

,,Dívej, nejhorší způsob jak Alici může ublížit je, že si na něj zvykne a pak zmizí." Ne o své vůli. Neměla jsem sílu vyslovit myšlenku, která mě děsila do morku kostí, zvlášť po zážitku z minulého víkendu.

,,A Ranaři? Nemůžou vás zatáhnout do nějakého hnoje?"

Už se stalo.

,,Ne, Mag. Nejsem s nimi v kontaktu a ani to neplánuji. Hansi není aktivní člen. Dělá účetního."

Zachechtala se. Asi to opravdu byla ironie.

Lži dovedou být milostivé.

Stiskla mi ruku. ,,Amy, opravdu to takhle chceš? Nedrží tě pod krkem? Nevydírá tě?"

,,Ne." Ale na vybranou mi moc nedal. Nechtěla jsem přemýšlet nad alternativami, které mi nebyly umožněné. S Alicí tvořili sehranou dvojku a kdybych tvrdila, že ho ve svém životě nechci, lhala bych i sama sobě.

,,Mohla bych ti sehnat pomoc."

Zavrtěla jsem hlavou.

Vrátily jsme se zpátky do baru, objednaly si panáka kubánského rumu, rychle následovaného mojitem. Seděly jsme a pily, ponořené do vlastních myšlenek. Nebylo snadné přijmout problémy  druhých, ale stoupající hladina alkoholu ze mě sejmula jejich tíživý tlak. Byla jsem ráda, že Mag byla se mnou.

,,Půjdeme si zatancovat?" navrhla.

,,Kvůli tomu jsme původně přišly, ne?" než náš holčičí večer narušil Martin.

DJ hrál šedesátkové oldies, světla nad tanečním parketem rytmicky poblikávala a my vpluly do davu s jediným cílem. Užít si noc a nechat hudbu, jejíž tóny jsme znaly nazpaměť, vyplavit s tancem z těla kyselou a smutnou náladu.

,,Help, I need somebody." řvaly jsme z plných plic s ostatními pařmeny, blboucími právníky, manažery a doktory. Na pomoc nám překvapivě nikdo nepřišel. Zpocené a lehce opilé jsme se objaly, měly jsme sebe navzájem a to na záchranu života stačilo.