Promíchávala jsem rajčatovou omáčku na těstoviny.

,,Ještě jednou, mami." zatahala mě Ali za levačku.

,,Vteřinu, jen to ochutnám." olízla jsem vařečku a druhou rukou pustila ptačí tanec na youtube. Počtvrté. Alice začala tancovat a já se k ní přidala. Využily jsme celou plochu kuchyně k tanečním kreacím. Obě nás pohyb bavil a čekání, než se dovaří večeře, byl perfektní čas na blbnutí.

,,Ještě jednou." zaprosila.

,,Teď sama, jo? Sleju zatím špagety, hm?"

Odložila jsem hrnec na kovovou podložku, když jsem zaregistrovala v okně odraz pohybu za sebou. Na Ali moc vysoko. Instinktivně jsem sáhla po noži a prudce se otočila.

Jednou z něj budu mít infarkt. ,,Jak dlouho tam stojíš?"

,,Přesně tři a půl minuty." neměl šanci ke mně dojít, Ali, když zaslechla jeho hlas, se k němu okamžitě rozběhla, dožadujíc se potulení.

Tak jednoduché, tak normální. Položila jsem nůž zpátky na linku.

,,Mohl by ses prosím přestat zjevovat jako duch?"

,,Dveře byly odemčené. Volal jsem na tebe, ale přes muziku jste mě asi neslyšely.  A pak jsem vás nechtěl rušit." kolem očí se mu objevily otisky vraních nožek od smíchu. ,,Rozhodně máte obě talent."

,,Příšero." zamračila jsem se na něj. ,,Dáš si s námi?"

,,Prosím."

Nepřekvapil, počítala jsem s jeho vlčím hladem. Ali ho zatím odtáhla kolem jídelního stolu do obýváku, kde měla na koberci rozložené panenky a jejich šatičky. Teď tě teprve čeká správný očistec, zamnula jsem si ruce. Škoda jen, že vás za chvíli budu muset zavolat na večeři.

Naštěstí Ali vzala po jídle věci opět do vlastních rukou a usadila Hansiho doprostřed své růžové záplavy a další hodinu povinně krmil, koupal, česal a převlékal panenky. Uvelelebila jsem se s hrnkem čaje na gauči a jen se smála, jak se Hansi poskládal mezi šatičky, mini příbory a hřebínky, a jak rukama o velikosti menších lopat plní každý pokyn malé slečny.

Hráli si spolu intuitivně, nenuceně. Potěšilo mě to, i když kdesi vzadu v hlavě mě hlodala počínající hrůza. Nedovedu ho od ní udržet a čím víc takových chvil dovolím, tím to bude pro všechny horší. Jenže přes veškerý strach a pochybnosti, jejich vzájemné seznamování působilo přirozeně, správně, jako jediné logické východisko z naší zapeklité situace. Ale můžu na to přistoupit? Rizika se nijak neumenšila, i přes veškerá Hansiho ujištění. Ranařem byl a taky jím zůstane.

Ali dopřála Hansimu oddych, jen když jsem ji šla osprchovat a vyčistit zuby. Vzala si na sebe bledě modré pyžamko s obrázkem Anny a Elsy. Člověk se tomu neubrání.

,,Dneska mi čteš pohádku ty." zabodla do něj diktátorský prstík.

Zachechtala jsem se. Dobře ti tak. Dal ses na vojnu, tak bojuj.

Hansimu se na obličeji rozlil úsměv, jako by dostal největší dárek pod vánoční stromeček. ,,Dobře. Pustíš mě k sobě do postele?" zeptal se  a pak se na mě zaraženě podíval.

Znělo to fakt divně. V tom okamžiku mi došlo něco zcela zásadního. Hansi je jediný muž, o kterém si můžu být jistá, že by mojí holčičce nikdy neublížil. Nikdy. Kdybych našla Ali alternativního tatínka, tuhle jistotu bych nezískávala snadno, jestli vůbec.

Přikývla jsem v tichém souhlasu, na který čekal.

,,Dáme mamce pusu na dobrou noc a jdem na to, jo?" zvedl Ali, aby na mě dosáhla.

,,Můžu taky?" zeptal se jí vážně. Chvíli si ho zkoumavě prohlížela, než mu odsouhlasila jednu pusu. Naklonil se ke mně a něžně mě políbil.

,,Máš silného spojence." jemně jsem ho šťouchla do bicepsu.

,,Nejsem protivník."

,,Já vím." povzdechla jsem si.

V půl deváté jsem se šla podívat, kde Hansi uvázl a jestli nepotřebuje vysvobodit. Potichu jsem otevřela dveře do pokojíčku. Spali namačkaní na její posteli. Ali natažená jako provázek, zády opřená o Hansiho, kopírující délku jeho hrudníku, hlavičku napasovanou v jeho podpaždí. Stála jsem nad nimi v narůstajícím šeru a poslouchala duo klidného oddechování. Nechala bych je tak spát, ale ráno by oba byli rozlámaní a Hansi okopaný jako rané brambory.

,,Hansi." zašeptala jsem a položila mu ruku na paži. Stejně sebou cuknul leknutím. Zmateně se rozhlížel, než si mu myšlenky sedly. Opatrně slezl z postele s růžovým povlečením a naší dcerou zachumlanou uprostřed nich.

,,Díky." řekl, když jsme za sebou zavřeli dveře.

,,Za co?"

,,Že mi s Ali věříš."

,,Komu jinému?" zeptala jsem se potichu. Hleděli jsme si do očí. Uhnula jsem první.

,,Není to vždycky jednoduché a růžové, víš?"

,,Je mi to jasné."

,,Umí být umanutá a vzteklá."

,,Po kom asi bude?" zasmál se.

,,A když je nemocná..."

,,Dovedu si to představit. Blinká. Jako Alík. A jako každé jiné dítě."

,,Není to pobavení na týden nebo na dva měsíce." zašeptala jsem.

,,Amy, není mi dvacet."

,,Přestane tě to bavit."

,,To nemůžeš vědět. Krom toho, vzrušení jsem si užil až dost, snad mám nárok i na klidnější období. Měl jsem dost času na přemýšlení." vzal mě za ruku. ,,Co kdybychom chvilku nebyli tak děsně vážní?"

,,Co by sis tak představoval?" přešlápla jsem z nohy na nohu.

Lišácky se usmál.

,,Hansi, dovedeš myslet i na něco jiného?" povyjelo mi obočí.

,,Upřímně, ani ne. Posledních pár let jsem držel nedobrovolný celibát. A jediné co mě pomohlo zachovat zdání zdravého rozumu, byla představa jednoho božsky dokonalého ženského těla." přitáhl si mě k sobě blíž. ,,Té poslední ženy, kterou jsem držel v náručí." Dotýkali jsme se hrudníky.

,,Nevím, jestli mám být polichocená, nebo vděčná, že jsi mě neznásilnil." opřela jsem se dlaní o jeho hrudní kost. Tento aspekt mě v předešlých dnech vůbec nenapadl. Chodící hora testoteronu, čtyři roky bez sexu. A já si tu chodím v tílku a sukni do půli stehen. Najednou jsem si připadala beznadějně málo oblečená. Ale je to přece Hansi. Jenže je to ten samý Hansi?

,,Ani sama nevíš, jestli to myslíš ve srandě, viď?" pustil moji ruku.

Po chvilce se mě lehce dotkl na tváři. ,,Jsem to pořád já. Bylo...oprava, je to šílené," pohledem sklouzl k mému výstřihu, ,,ale nikdy bych tě nenutil. Nikdy bych ti neublížil."

Stoupla jsem si na špičky a políbila ho na rty. Poprvé.

,,Chtěla bych revanš za včerejšek. Chtěla bych vidět nové tetování, co máš na pravačce. A všechny další, jestli ti ještě nějaké přibyly."

Propletl si znovu prsty s mými. ,,Půjdem do obýváku? Ať nevzbudíme Ali?"

Vůbec jsem si neuvědomila, že stále stojíme a povídáme si na chodbě.

Usadil mě na gauč a přetáhl si triko přes hlavu. Jela jsem pohledem od vyrýsovaného břicha, přes vystupující prsní svaly k namakaným pažím. Byl větší a bledší, než jsem si ho pamatovala. Spousta času na cvičení, ale málo sluníčka.

Na pravém bicepsu měl vytetovaného smrťáka na motorce, s kosou frajersky hozenou přes rameno, tenhle obrázek jsem znala. Levou paži zaujímal šklebící se kouzelník, v jedné umrlčí ruce svíral přesýpací hodiny, v druhé kouzelnickou hůlku. Divná a děsivá kombinace. Prstem jsem mu naznačila, aby se otočil. Záda měl čistá. Stoupla jsem si za něj a dlaněmi přejížděla křivky vypracovaných svalů. Objala jsem ho kolem pasu a opřela si o něj tvář. Chtělo se mi plakat, ale mnohem víc se mi chtělo žít.

Otočil se v mém objetí. Pravačkou mě chytil za čelist a dobyvačně mě políbil. ,,Nebude cesty zpět." řekl potichu.

,,Já vím." přivřela jsem oči a poslala do háje poslední možnost se otočit a utéct. Cítila jsem jeho horké ruce na lemu tílka. Zvedla jsem paže, aby ho mohl ze mne svléknout. Zahodil ho na zem. Vpíjel pohledem každý centimetr mé nahé kůže, jako bych se mohla rozplynout, kdyby mrkl. Zajel palci pod gumu sukně a jedním pohybem mi ji stáhl až ke kotníkům. Klekl si na jedno koleno a pomohl mi z ní vykročit. Stála jsem před ním v černých krajkových kalhotkách a lehce se chvěla. Hladil mi lýtka a tyransky pomalu stoupal vzhůru, přes stehna, až na zadek.

Podíval se na mě. ,,Nebudu umět zastavit."

Vyschlo mi v krku. Tak hrozně dlouho. Přikývla jsem.

Otevřel ústa a políbil mě přes kalhotky. Hladil mě po stehnech v drobných kruzích, až se zastavil u rozkroku. Mírně mi dlaněmi zatlačil na vnitřní stranu stehen. Ukročila jsem levou nohou. Laskal mě prsty kolem vchodu do mého nitra, přes krajkový lem, na uzlíčku nejcitlivějších nervů. Posunul kalhotky stranou a pustil se do dobývání jazykem. Zpracovával mě bez slitování. Líbal a dráždil mě, jako by měl přijít konec světa. Pane bože, smiluj se.  Zajela jsem mu prsty do vlasů. Erotičtější pohled jsem ještě neviděla. Podlamovala se mi kolena. Vsunul do mě prst a já explodovala. Sevřela jsem pevně oči, přesto se realita rozletěla do milionu ostrých střípků.

,,Hansi." vykřikla jsem bez kontroly, bez zábran.

Držel mě, dokud nepovolila poslední křeč. Když jsem se na něj podívala, vracel mi pohled potemnělý touhou a čímsi dalším nečitelným. Prudce se postavil a povalil mě na gauč.

Rozpoutala jsem armagedon, snad ho i přežiju.

Rychle se zbavil oblečení. Tyčil se nade mnou, obraz čisté mužské dokonalosti a síly. Mohl by mě zabít holýma rukama během pár vteřin, blesklo mi hlavou, ale to už si lehal ke mně. Opřel se o předloktí vedle mého obličeje, mohutnými pažemi a hrudníkem mě dokonale uvěznil v malém prostoru. Věnoval mi úsměv, který by pokryl i šesticiferní výhru v loterii. Líbal mě na krku podél napnutých svalů, lehce škrabal vousy, až se zastavil na nejcitlivějším místě a tam mě lehce kousl.

,,Jsi nádherná." zašeptal. Jeho horký dech se mi odrážel od ucha.

Objala jsem ho stehny. Bez varování do mě vklouzl. Nehýbali jsme se, jen se dívali z krátké vzdálenosti do očí.

Propletl si se mnou prsty nad mojí hlavou a začla pomalu pohupovat pánví. Nedobýval. Vracel se po dlouhé a náročné cestě domů. Společně jsme zrychlovali, až jsme ruku v ruce skočili přes krajopád. Za bolestivého vzdechnutí vytáhl právě v čas. Opřel se čelem o moje. Náš dech se mísil, prosycený potem, vzrušením, vzájemností a čirou radostí ze života, bez špetky lítosti.

Nadzvedl se znovu na předloktích, aby mi viděl do obličeje.

,,Bylas a budeš moje."

Vymýval mi šampón z vlasů, pára kolem nás se plnila meruňkovou vůní. ,,Kolik jich bylo?"

,,Nenecháš to spát, viď?" pohlédla jsem na něj přes rameno s lehce pobaveným výrazem. ,,Nech mi má tajemství." poťouchla jsem se usmála a zaklonila hlavu do proudu vody.

Dokončil svůj úkol. Otočil mě za rameno a donutil mě couvnout, až jsem se zády opřela o stěnu sprchového koutu. Vtiskl mi koleno mezi stehna a pokračoval výš. Lechtal mě na žebrech, cukala jsem hrudníkem v marné snaze uhnout.

,,Nech toho." chechtala jsem se.

,,Až mi odpovíš." Sklonil se, vzal moji levou bradavku do úst a nasál.

Místo smíchu jsem vzdechla a snažila se ho od sebe odstrčit.

Povolil a podíval se na mě. ,,Kolik?"

,,Neřeknu." vyplázla jsem na něj jazyk.

,,Jak myslíš." Zaútočil na druhé prso.

Zaklonila jsem hlavu a snažila se ovládnout své hladové tělo.

,,Tak kolik?" nedal se odbýt.

,,Mučení je zakázané." zaprotestovala jsem.

,,To jsem ještě nezačal." sjel mi prsty do klína.

Snažila jsem se přitáhnout stehna k sobě, ale Hansi měl mezi nimi napasované koleno. Trápil mě pevným prstokladem. ,,Vzdej se." šeptl mi do ucha.

,,Nikdy." chraplavě jsem se zasmála a kousla ho nad klíční kost.

Zajížděl do mě dvěma prsty a hranou dlaně se natvrdo opíral o klitoris. ,,Kolik jsi jich měla v sobě?"

,,Hansi, prosím." zaúpěla jsem.

Zrychloval tempo, ale ne dost. Tlačil, ale ne dost. Zlehka se dotkl zakázaného území za hrází. ,,Nebo jsi někoho pustila sem?"

Divoce jsem zavrtěla hlavou, až nás oba propleskly mokré prameny vlasů.

Hrál si, v očích mu svítilo divokou žádostivostí zkříženou se zvědavostí. Na odpovědi nezáleželo tolik, jako na samotné hře. Nebyla naše první.

,,Hansi." vypustila jsem jeho jméno mezi rty jako malého nenasytného démona. Zaryla jsem mu prsty do potetovaných paží a přitáhla si ho blíž k sobě. ,,Povím ti to, až budeš ve mně."

Přehodil si moje stehna přes předloktí a plynulým pohybem  mě naplnil. Až po okraj. Nehýbal se, jen tázavě zvedl obočí.

,,Bylo jich patnáct."

Na zlomek vteřiny se na mě nechápavě díval.

Zhluboka jsem se nadechla a začala se zběsile smát.

Přirazil a hned vytáhl svou chloubu na krajíček a znovu přirazil. ,,Amy, Amy." Další příraz. ,,Ty budeš moje smrt." Zajel ještě hlouběji.

,,Tak. To. Um.ře.me.Spo.lu." každou slabiku ze mě katapultoval. Kousla jsem ho do spodního rtu. Ani jeden jsme nevydrželi útok přicházející extáze.

Držel mě pevně, přitisknutou zády k svému hrudníku, kolena natlačená do ohbí mých kolen, dotýkajíce se na největší možné ploše. Paži měl přehozenou přes můj bok, dlaň zaparkoval na prsu. Poslouchala jsem jeho prohlubující se dech, sama příliš unavená na jakékoliv přemítání, řešení, rozebírání. ,,Hansi?" zašeptala jsem do ticha.

,,Hm?"

,,Neměla jsem nikoho." cítila jsem, jak celý ztuhl a po pár vteřinách zase povolil.  Nadzvedl se nade mne a ve tmě našel moje rty. Líbal mě něžně, od jednoho koutku k druhému. Jemně se mě dotýkal, jako by mi nevěřícně děkoval.

Jen jsem doufala, že se nezeptá proč.