O rok později

,,Tatííí. Mamka už zase blije." zaslechla jsem našeho hlavního zpravodaje, poté, co otevřela dveře do koupelny a shlédla mojí polohu v kleče. V odpověď přišel záchvat hrdelního smíchu následovaný rodičovskou poučkou. ,,Ali, když tak zvrací nebo blinká. A kdybys mamku nechala chvíli o samotě, tak by to bylo super."

,,Díky za podporu vy dva," zavrčela jsem a zvedla se od toalety. Vyčistila jsem si zuby a zahleděla se do zrcadla. Prý, že kluci přidávají na kráse, prdlajs. Byla jsem unavená jako kůň, což se projevilo temnými kruhy pod očima, pupínkatá a poslední čtyři měsíce jsem každé ráno strávila v předklonu nad záchodem.

Hansi přišel za mnou, objal mě kolem nemilosrdně se zvětšujícího břicha a políbil do vlasů.

,,Už jen pět měsíců," uchechtl se.

,,Hansi, ještě slovo a praštím tě. Už před měsícem jsem měla mít pokoj. A vůbec, za tohle můžeš ty," zašklebila jsem se na něj do zrcadla. 

,,Proč pro boha dvojčata?"

Pohladil mě po extrémně citlivých prsou. ,,Protože, paní Maxdorfová, jsem ti nevěřil a příroda evidentně taky ne, že bys mě nechala spáchat ještě třetí pokus." Vyplázl na mě jazyk a pokračoval v bloudění nenechavými prsty jižním směrem.

Děkuji Vám všem, kdo se mnou vydržel a příběh dolouskal. Byla bych moc ráda, kdybyste mi napsali co se vám líbilo, nelíbilo, nebo Vás vyloženě naštvalo:-) Teď budete mít ode mě chvíli klid:-)