Teddy se vzbudil v komnatách svého profesora lektvarů.

Když je vyhnali z velké síně zašel se do komnaty nejvyšší potřeby převléct a ,už zase jako své modrovlasé já, vnutil profesorovi svou přítomnost.
K ničemu nepřístojnému nedošlo ale jak se jednou oba usadili v konverzaci s tím druhým ani jednomu se nechtělo to skončit.

Takže Teddy ani neví v kterém momentu přesně usnul na gauči ale je si stoprocentně jistý, že neusnul přikrytý dekou ve zmijozelských barvách.

Mžoural do tmy a čekal až mozek naskočí než si uvědomil co ho vzbudilo.

Za dveřmi další místnosti se ozývali tlumené výkřiky a bolestné syčení. Upřímně mu to tak alespoň přišlo než si uvědomil, že má díky tomu kousnutí zlepšené smysly.
Nikdo jiný by to neslyšel.

Vyhrabal se zpod přikrývky tak rychle, že by ho ani na Nimbusu nedohnali a klopítal ke dveřím zpoza kterých se to ozývalo. Jeho rozespalý stav je jediný moment kdy se svou nešikovností blíží dovednostem své matky a to bylo možná jeho jediné štěstí.

Místo tichého plížení na způsob záškodníka doslova propadl dveřmi a přistál hrudníkem k zemi na koberci v místnosti. Kdyby se obtěžoval víc rozhlížet asi by mu došlo, že jde o Severusovu ložnici ale k tomu se nedostal.

Postava na posteli se vzpřímila jako když do ní uhodí blesk a zmateně se rozhlížela na všechny strany s hůlkou v ruce. Teprve tehdy mrzimorovi došlo jaké měl s tím pádem vlastně štěstí, kdyby stál určitě by ho trefilo nějaké opravdu ošklivé kouzlo.

,,Vše je v pořádku,"zašeptal dostatečně hlasitě aby ho muž slyšel.

Prvně to vypadalo, že neví ani odkud ta slova přišla ale pak celou místnost rozzářila bledá jiskra na konci zmijozelovy hůlky.

,, Můžete mi vysvětlit, pane Lupine, co děláte na podlaze?"zeptal se jedovatě ale v jeho tónů bylo něco nepatřičného.

,,Uznal jsem, že nejlepší způsob jak se dnes večer vyspat na něčem lepším než gauč vyžaduje, plazit se vám u nohou, Severusi,"řekl lehce s pousmáním a podíval se mu do očí. Nechtěl dávat najevo, že slyšel jeho noční můru a někde zaslechl, možná od Harryho, že sdílení postele pomáhá proti nim.

Odfrknutí od zmijozela bylo dost blízko pobavení což moc nečekal ale to co se stalo poté ho dorazilo.

Lektvarista lehce poklepal rukou ve které neměl hůlku na prostěradlo vedle sebe a mrzimor nemínil čekat až si to rozmyslí.

Jeho bunda mu padla z ramen téměř současně s tím jak se vymrštil na nohy. Krátce uvažoval i o tom,že se svleče z kalhot. To by nejenom trvalo dlouho ale také by to mohlo muže vyplašit. Spát vedle sebe je jedna věc a druhá když je jeden polonahý.

Lehl si zatím nahoru na postel aby nenarušoval mužovo soukromí.

,,Vím, že vlkodlaci jsou obecně zvířata ale rozhodně vám nebudu tolerovat, když se tu stočíte do klubíčka a budete vrtět ocasem,"zavrčel na něj nedůtklivě a přejel ho podezřívavým pohledem.

,,Mám si na náš postelový rozhovor sundat kalhoty?"zeptal se ho s pozvednutým obočím, které téměř kopírovalo to co dělal Snape když mluvil s ostatními studenty.

Slovní odpověď na to sice nezískal ale zmijozel jen jednou mávl hůlkou a jeho kalhoty leželi na zemi vedle jeho hůlky. To odhalilo jeho černé boxerky s mrzimorským jezevcem u kterého je bublina s textem.
,, Pohladíš mě po srsti?"

Nebylo to zrovna to v čem se chtěl prezentovat hlavě zmijozelské koleje ale dala mu je Medy k Vánocům.

,, Dobře, odlehčení atmosféry jsem splnil,"řekl naoko utpně a vklouzl pod přikrývku, protože mu po kůži lezla zima. ,,Už mi řekneš o čem byla ta noční můra?"

Černé oči ho probodávali dýkami ale on na to příliš nedbal.
,,Bylo to o smrti Lilly? O Voldemortovy? O..." Další otázky zastavil rozrušený hlas.

,,Co chceš slyšet?! Že mě každou noc pronásleduje válka?! Že nemůžu zamhouřit v noci oko aniž bych neviděl tváře všech ,které jsem zabil?! Že raději každou noc bloumám po hradě a hlídkuji?!"vybuchl na něj všechno co si nejspíš nechával pro sebe.

,,Stále slyším křik obětí, které Smrtijedi umučili k smrti a vidim následky kleteb tak černých, že i noc je proti nim bílá. Pokaždé když zavřu oči se mi v hlavě přehrávají moje nejhorší momenty a rozhodnutí."pokračoval než se jeho hlas stáhl v něco co připomínalo jen bolestný šepot.,,A já si vlastně nemám právo ani stěžovat."

,,Jak to můžeš říct?"zeptal se Teddy šokovaně do ticha, které Severus zanechal.

,,Vybral jsem si to dobrovolně,"odpověděl tónem jako by to vysvětloval malému dítěti. ,,Měl jsem možnost volby a já si vybral tohle."

,,Nebyla to volba v pravém slova smyslu,"opravil ho téměř stejným tónem. ,, Protože kdyby tomu tak bylo mohl by jsi odejít v okamžiku kdy po tobě chtěli něco co si nechtěl udělat."

,,Ale.."zkusil to ale byl rychle přerušen.

,, Žádné ale, Severusi Snape,"zavrčel a tentokrát se vlk skutečně prodral k povrchu. Oči mu zlatě zářili a v uších mu hučelo. ,,Udělal jsi chybu, všichni je děláme a když jsi to zjistil udělal jsi vše co bylo v tvých silách aby jsi to napravil. Opakovaně jsi riskoval a snášel nepředstavitelné mučení aby jsi získal informace a nakonec si pro svou věc obětoval i život."

,, ještě nejsem mrtvý,"protestoval chabě lektvarista s očima rozšířenýma šokem. Jen nebylo jisté jestli z toho, že mu někdo odporuje nebo proto, že nečekal takovou obranu jeho charakteru.

,,To nejmenší co by pro tebe měla Brumbálova strana udělat je dopřát ti možnost stěžovat si a někoho důvěryhodného komu se můžeš svěřit,"řekl pevně a spíš instinktivně sevřel jednu jeho ruku ve svých. ,, Zasloužíš si každý zlomek štěstí co si můžeš ukořistit a někoho kdo tě podpoří bez všech teď pokryteckých odsuzujících keců nebo očekávání něco na oplátku."

,,Každý něco chce,"odfrkl si pohrdlivě zmijozel. ,, Život mě až příliš důkladně vyškolil v tom, že nic není jen z dobroty srdce. Nic není zadarmo."

,,To možná platí u všech ostatních, kromě mrzimorů,"řekl s pousmáním a přejel palcem po jedné jizvě na hřbetu jeho ruky. ,,Jsme loajální až za hrob a nikdy neočekáváme nic naoplátku. Je to naše osobní kouzlo."

,, Zatracení mrzimoři,"zavrčel tiše Snape ale pak povolil. Zhroutil se jako loutka které přeřízli vodící provázky a ten pohled byl pro Teddyho mnohem děsivější než to jak vypadal předtím.

Teddy mu odhrnul prameny vlasů z tváře než si přitáhl muže do své náruče a jemně kolem něj obmotal ruce.

,, Sladké sny, Severusi,"zašeptal do ticha prostoru a sám zavřel oči. Bude tím co jeho zmijozel potřebuje.