Uháněl lesem až se mu nedostávalo dechu. Musel tam dorazit včas aby mohl změnit vývoj války.

Když se ho ptaly kdy by se chtěl vrátit, měl jasno. Během poslední zkoušky ohnivého poháru je zabít Cedric Diggory a Lord Voldemort povstane.

Dnešní noc byla jednou z nejhorších v životě jeho kmotra a on chtěl využít příležitosti to změnit. Pokud se mu podaří zabránit znovuzrození temného pána dnes v noci získá čas navíc aby mohl vypátrat všechny viteály a ukončit válku dřív než začne.

To byl alespoň jeho plán ale není si jistý, že on sám dnešní noc přežije. Může se pokazit tolik věcí počínaje faktem,že je dnes úplněk.

Napsal tedy dopis pro Severuse jako takovou pojistku. Skřítek, který to má v držení má za úkol mu ho předat pokud dnes v noci nepřežije.
V opačném případě ho má ale spálit.

Kdyby se ty informace dostali do jeho rukou nic, ani Brumbál, by ho nezastavilo. Jenže by to taky mohlo být to poslední co udělá. Teddy by ale chtěl pro Severuse život bez strachu z temného pána a stínu války nad hlavou.

,, Nemůžu mu to dovolit,"zašeptal jen pro sebe v tichu lesa a zpomalil když uviděl hřbitov v Malém Visánku.  Byl tu dřív než ohnivý pohár přenese oba Bradavické šampiony. Věděl, že až dorazí bude úplněk vysoko na obloze.

Od doby co dorazil do minulosti prožil tři úplňky. První byl pod lektvarem, protože si úplně ještě nevěřil ale od té doby ušel dlouhou cestu. Zkoumal všechny aspekty přijatých vlkodlaků a o další úplněk už zvládl sám za sebe.

Je rád, že našel nový způsob jak se přizpůsobit úplňku, protože mu na škole vyprávěli ten hrůzný příběh jak vlkodlačí profesor obrany proti černé magii zapomněl na svůj lektvar a málem zabil tři studenty.

Když ho vlkodlak pokousal jeho největší děs byla ztráta kontroly o úplňku.
To byl hlavní důvod proč se vrátil do minulosti, i když se mu to Harry snažil za každou cenu rozmluvit. Nechtěl aby jeho kmotřenec musel čelit válce, která byla v té době na spadnutí ale Teddy to chtěl risknout.

Nebyl sice dost starý aby ho válka ovlivnila přímo ale také si z ní odnesl své jizvy. 
Nejenom, že každou noc až do svých tří let usínal za zvuku pláče své babičky, která byla nejsilnější ženou, kterou znal.
Jeho kmotr se budil politý ledovým potem ze svých nočních můr kdykoliv ho hlídá a bolest v očích strýce George mu trhala srdce vždy bez ohledu na to jak byl starý nebo kolik času odběhlo od války.
On byl kvůli válce sirotkem. Nikdy nedostal příležitost vidět poťouchlý úsměv na tváři své matky nebo vlídný hlas svého otce. Všichni ho ujišťovali, že by ho Remus s Nymfadorou milovali a byly by mu úžasnými rodiči  ale co znamená pár slov, když si celý život musel vystačit bez nich.

Z úvah o válce ho vytrhl zvuk lámání jeho vlastních kostí. Bez ohledu na ulehčení přeměny, když přijmeš vnitřního vlka je přerovnávání kostí a růst srsti stále nepříjemný. Vše bolí jako by ho přejel náklaďák a pak ho znovu složili ve špatném pořadí jako puzzle.

Mysl se nakonec uklidnila a on zaslechl přemístění. Na trávu před jeho pohledem přistál obtloustlý kouzelník v černém. Každý instinkt uvnitř vlka křičel krysa a on si byl jistý, že sleduje Petera Pettigrewa. Nechvalně známý nebelvírský zrádce, který stál život většinu svých přátel ze školy. Ta odporná osoba zůstala ve stínu neviděna a vyčkávala.

Pokud je tu tedy on brzy tu bude i Harry s Cedrikem. Plížil se tiše směrem k nim a ostražitě sledoval okolí.
Jako vlk je nenápadnější za což je rád.

Prvně slyšel Harryho hlas.

,,Kde to jsme?"zeptal se a druhý hlas, Cedrik mu odpověděl. Diskuzi ohledně poháru neslyšel ale dokázal si to domyslet. Měl jen pár okamžiků než zazní od zbytků Voldemorta ta pamětná věta, která bude Harryho děsit v nočních můrách ještě za deset let.

Byl jen pár kroků od nich, když syčivý hlas promluvil: ,,Toho přespočet zabij."
Ten rozkaz i když tichý byl rozsudek smrti nad starším Mrzimorem.

Vlkodlak skočil a schodil oba studenty z trasy smrtící kletby směrem k poháru. Smrtící kletba mu proletěla srstí těsně nad hřbetem.

Upřímně by se teď nejraději otočil a roztrhl té kryse hrdlo ale mrtvola nemůže  být vychlechnuta ministerstvem pod Veritas sérem ani jí nemůže políbit mrzkomor, takže se musí ovládat.

Postavil se do útočné pozice a cenil zuby když oba šampioni konečně vzpamatovali. Pomalu se plazili k poháru za jeho zády a Teddy věděl, že musí odejít s nimi. Jinak by to dopadlo špatně, štěkl tedy na ně v naději, že ho tu nezapomenou než skočil.

Nemířil na krk i když ho to stálo dost ovládání a místo toho mezi zuby sevřel čarodějovu hůlku.
,,Ne!!"vykřikl bývalý nebelvír a upustil uzlík skrývající pána zla do trávy s tupým žuchnutím.

Pro vlkodlaka to nebyl ani plnohodnotný klacek. Jen tenká věc, která by mu mohla vyklouznout kdyby jí nedržel správně.
Přesto to překousl alespoň na tři části než chytil hábit zhrouceného kouzelníka do zubů a odtáhl ho k přenášedlu.

Snape by mu rozhodně vynadal za jeho pýchu nebo za zamlžený úsudek úspěchem ale Teddyho vůbec nenapadlo, že by kouzelník bez hůlky nemusel být úplně bezmocný.

Tento omyl mu Pettigrew dokázal dost důrazně, když mu jeden ze zbytků vlastní hůlky zapíchl hluboko do stehna.

Nebyl si jistý čeho konkrétně chtěl dosáhnout.
Jestli mu šlo pouze o malichernou pomstu nebo to byla zoufalá snaha aby ho vlkodlak pustil. Obě možnosti byly reálné ale žádná neuspěla.

Pohár je přenesl přímo doprostřed startu před tribuny publika. Harry byl zelený z přenášení, Cedrik otřesen z toho jak blízko byl ještě před pár okamžiky smrti a Peter Pettigrew se mu stále snažil vykroutit.
Tahle podívaná nechala všechny diváky bez dechu i bezeslov alespoň do chvíle než přišlo něco ještě překvapivějšího.

Brumbál k nimi šel svým rozvážným tempem ale těsně za ním se zjevil obávaný Severus Snape. Nechal řediteli na starosti studenty i Pettigrewa a zaměřil svůj pronikavý pohled přímo na jeho stehno.

,,Z toho zůstane jizva, vlku,"zašeptal tak aby ho nikdo mimo Teddyho neslyšel ale jeho starost prosákla do každé slabiky toho sdělení.