,,Už jsi vzhůru?"zeptal se Severus ledovým hlasem když uviděl oči, které mu po dobu úplňku tak moc scházeli.
Přesto by to nahlas nikdy nepřiznal, ani sám sobě.

,, Rozhodně ne,"prohlásil Teddy a zahrabal se ještě hlouběji do přikrývek na ošetřovně. ,,Budu teď spát minimálně týden."

Severus si pobaveně odfrkl a dal mu svými dlouhými štíhlými prsty vlasy z čela.
,, Nebudu se ptát jak jsi věděl co se ten den stane, protože počítám s tím, že minulost je pro tebe jako otevřená kniha,"řekl neochotně, protože měl z té jeho eskapády stále divný pocit v žaludku.,,Místo toho se tě raději zeptám, proč jsi to musel udělat sám. Mohli tě zabít a já bych se o tom nemusel ani dozvědět.'

,, Dozvěděl by ses to, v té nevědomosti bych tě nikdy nenechal, Severusi,"řekl pevně. Vysoukal se z přikrývky dostatečně aby navázal oční kontakt a mohl ho vzít za ruku. ,,Dobby měl dopis, který by ti předal v případě, že bych to nezvládl."

,, Zatracená Potterova výchova,"zavrčel frustrovaně a vstal. Byl téměř nepříčetný z toho co vše se mohlo stát a Teddy tam v tu chvíli neměl nikoho kdo by mu kryl záda. Stačilo aby tam v tu chvíli nebyl červíček sám a mohlo to dopadnout mnohém hůř.

Aby toho nebylo málo, ten mrzimor měl tu drzost se zasmát.

,,Harry s tím nemá moc společného, "odporoval až příliš klidně Teddy. ,,Pouze bylo bezpečnější to v podobě vlkodlaka udělat sám. Kdybych do toho zatáhl ještě někoho dalšího mohlo to vše dopadnout špatně."

,, Samozřejmě, fakt že jsi měl v noze zapíchlý kus hůlky není dostatečně hrozný,"poznamenal lektvarista sarkasticky.

,, Vlastně ne, původně červíček Cedrika zabil a rituálem znovu vzkřísil Voldemorta."odpověděl s pokrčením ramen vlkodlak a rozhlížel se po ošetřovně. Tvrdohlavě ignoroval jak sebou zmijozel při zaslechnutí toho jména cuknul.

,,Tak to tě asi potěší zpráva, že pan Diggory žije a s Potterem už prohledávají hrad aby zjistili kdo je jejich tajemný zachránce,"sdělil mu novinky a slovo zachránce zaznělo s takovým odporem jako by to byla nejhorší urážka,kterou může kdokoliv vyslovit.

,, Nezdá se vám, že jste trochu dramatický, pane profesore?"zeptal se Teddy provokativně a váhavě se posadil. To mělo za následek bolestivé syčení jak si pohl s nohou.

,,Ani ne, mrzimore."odsekl téměř okamžitě. ,,Oba se nezapomněli zmínit jak těsně tě minula neodpustitelná kletba. Jen o pár stop níž a už bychom spolu tenhle rozhovor nevedly."

,,Jsem přijatý vlkodlak, Severusi. Není jisté, že by na mě měla ta kletba stejný učinek jako na ostatní,"zkusil mu to rozumně vysvětlit.

,, To ale neznamená, že by tě to stále nestálo život,"zavrčel.,, Vím, že nejsem zrovna nejvyhledávanější partie ale myslel jsem, že to co máme stojí za to aby ses udržel naživu."

Snažil se znít co nejbezcitnější ale pravdou bylo, že se mu ten kluk dostal pod kůži.

Teddy se zatvářil zasmušile a uhnul pohledem.
,,To co máme stojí za víc než můj život ale nemůžu to postavit nad životy ostatních, když mám informace co mnohou zachránit stovky jiných. Bylo by to příliš sobecké,"vydechl roztřeseně. ,,Pokud ovšem přežiju Voldemortův návrat, nikdy se tě nevzdám."

Než k tomu ale Severus dostal příležitost něco říct, políbil ho.

,,Ještě jsem neskončil, Severusi,"pronesl vážně. ,,I když si Brumbál maluje jak po dostudování zůstanu v Bradavicích pod jeho dohledem, není to možnost. Je příliš věcí co musí být udělána pro vítězství Harryho strany."

,, Není tvůj úkol vyhrát nám válku,"protestoval lektvarista, když měl konečně kousek prostoru.,, Žádné dítě, nebo student by neměl být zodpovědný za to jak dopadne největší konflikt naší historie. Bez ohledu na věštby."

,, Severusi Snape,"zavrčel Teddy na hranici mezi kouzelníkem a vlkem.,, Nepovažuj se naznačovat, že nejsem dostatečně muž."

Ani zranění mu nezabránilo prudce odhrnout přikrývku a postavit se na roztřesené nohy.
Neměl sice dostatek síly aby pomocí svých schopností vyrovnal jejich výškový rozdíl ale byl natolik naštvaný aby na tom nezáleželo.

,,Teddy, to jsem přece vůbec nenaznačoval,"bránil se Severus. Nikdy nechtěl mrzimora natolik rozrušit, protože po tom všem potřebuje odpočívat aby se uzdravil.

,,Máš pravdu, ty jsi to totiž přímo řekl,"vyjel na něj a dvěma kroky se dostal k němu tak blízko aby mohl pevně sevřít přední stranu jeho hábitu. Ale neudělal to, držel mezi nimi tu pomyslnou hranici.,, Nejspíš sis tedy myslel, že jsem jen naivní maličkost se kterou si můžeš hrát dokud se neobjeví nějaký plnohodnotný partner, který tě bude hoden."

Poté se mu ve tváři jen na okamžik probleskla taková bolest, že se zmijozelovy sevřelo srdce.

,,Teddy,"oslovil ho mírně i když si nebyl jistý co mu vlastně chce říct.

,,Ne, Severusi, neponižuj sebe i mě omluvou, kterou nemyslíš vážně,"zarazil ho dřív než zvládl dát dohromady víc než jméno. ,,Jsem rád, že mám jasno v tom jak nás vidíš."

To byla jeho poslední slova než si z nedalekého křesla vzal župan, aby mohl odejít zpět na kolej.

,,To jsem si nikdy nemyslel a nemyslím,"zavrčel podrážděně Severus a sevřel jeho zápěstí.

,, Souvisí to spolu, Severusi,"vydechl tiše. ,,Nemůžeš si jedním dechem dovolit mi být s tebou a zároveň mi zakázat rozhodovat o vlastním osudu."

,, Jinými slovy, pokud věřím v tvoje i svoje city musím tě nechat jít?"zeptal se Severus s výrazem jako by mu někdo trhal zuby. Zmijozelové nikdy nejsou dobří v nechání rozhodnutí na někom jiném. Své věci i lidi si nechávají blíž než blízko.

,,Ano,"odpověděl Teddy prostě jako by to bylo to nejjednodušší na světě.,, Protože když mě necháš tentokrát odejít, až se vrátím už mě nikdy nemusíš pustit."

,,Jo, do chvíle než zjistíš co se sebou dále dělat,"řekl Severus maličko kysele. ,,Pak se nebudeš chtít vázat k vykopávce v podobě jednoho mistra lektvarů, když za branami Bradavic čeká celý svět."

To možná nevhodně vyvolalo u Teddyho úsměv.

,, Nenechte se mýlit, pane profesore, mám v plánu se po válce vrátit a požádat o místo učitele obrany proti černé magii,"objasnil až příliš klidně na to jak doteď vypadala jejich diskuze. Asi o tom přemýšlel až příliš dlouho. ,,A až mi to Brumbál dovolí, protože mě bude chtít mít na očích, pak ho požádám o komnaty co nejblíže jednomu z nejstatečnějších mužů co znám."

,,Učitel obrany proti černé magii?!"vydechl Severus šokovaně a veškeré předešlé protesty mu odumřely na rtech.
Jen ta myšlenka, že Teddy se rozhodl pro jediné povolání v kouzelnickém světě díky kterému by zůstal na hradě ho téměř omráčila.

Ano, věřil slovům, která mu Teddy řekl ale očekával, že ho bude vídat pouze o víkendech a dovolených.
Ani v nejdivočejších snech ho nenapadlo, že by mu bylo dovoleno mít vlkodlaka ve svém prostoru každý den téměř celý rok.

Mrzimorovi tváře byly narůžovělé jako by byl celé hodiny v mrazu a v očích se mu odráželo tolik nejistoty až se Severusovi chtělo řvát.

Teddy nikdy neměl vypadat tak zranitelně.
Ne muž, který doslova odporoval všem zákonům kouzel i času jen aby se s ním setkal.

,, Vím, že se říkalo jak moc po tom postu toužíš a taky vím jak miluješ svoje lektvary,"váhavě pokračoval Teddy, který měl pocit že je třeba nějak objasnit proč se pro to rozhodl. ,,Takže jsem myslel, že by ti třeba nemuselo tak vadit, kdybych to místo vyzkoušel a sám musíš uznat, že mám mnohem větší motivaci než všichni ostatní zůstat déle než rok."

,,Můžeš dělat cokoliv budeš chtít,"protestoval Severus,který se alespoň trochu vzpamatoval. ,, Můžeš jít kamkoliv. Vidět svět. Být s kýmkoliv a dělat cokoliv. Proč by jsi se u všech Merlinových vousů chtěl zahrabat v Bradavicích a učíte nevděčné nevzdělané spratky mávat hůlkou? Jen kvůli mě?"

,,Vím, že je to pro tebe možná nepředstavitelné ale miluju Bradavice,"pronesl s křivým úsměvem. ,, Miluju rozlehlé pozemky. Miluju zakázaný les i černé jezero. Miluju každou chodbu, posuvný schod i pohyblivý obraz. Miluju hradní kuchyň i se všemi skřítky. Toho všeho bych se ale během mrknutí oka vzdal za celý život po tvém boku."

Severus zíral do jeho očí a čím déle chlapec mluvil tím víc se do něj zamilovával.
Miloval jeho lidskou i vlkodlačí část ale nejvíc to odhodlání co spalo uvnitř mladého mrzimora.

,,Miluju tě, ty paličatý zmijozele, bez ohledu na to co uděláš nebo řekneš aby jsi mi to rozmluvil."

Ta slova z Teddyho rtů bylo jako bombarda do mrtvolně tiché místnosti. To jak lehce se přiznal bylo pro Severuse jak nepromíjená kletba do nechráněného místa jeho duševního štítu.

Nechali ho zranitelného, odkrytého a úplně bez obrany. Vydaného na milost a nemilost tomu bláznivému mrzimorovi.
Nejděsivější na tom ale byl fakt, že Severus Snape se poprvé v životě nebál svěřit své srdce do rukou někoho jiného, protože věděl že Teddy tu rozbitou, zbídačenou věc bude chovat jako ten nejcennější poklad. On totiž ví, jakou váhu má jeho důvěra.

,,Tak si jdi,"vydechl lektvarista nakonec místo opětování vyznání. V jeho světě to totiž bylo totéž. Riskovat, že se nevrátí se v jeho světě rovná vykřičení nehynoucí lásky do celého světa. ,,Ale pokud se do dvou let nevrátíš, nemůžu ti slíbit že se budeš mít k čemu vracet."

,, Dáváš mi dva roky? Dvacet čtyři měsíců na to abych udělal něco co Brumbalovi trvalo celou dekáku?"zeptal se Teddy ale místo hněvu nebo rozrušení mu v hlase znělo jen dobromyslné pobavení. ,,Jo, to mi rozhodně stačí."

,, Stačí?"zeptal se Severus nevěřícně a ani si neuvědomil,kdy místo toho, že mu svíral zápěstí se chytili ale Teddyho prsty ho teď drželi v sevření velmi podobném krajtě.

,, Bohatě stačí,"souhlasil aby Severus věděl, že si z něj nedělá srandu.,, Až budu mít OVCE vyrazím a vrátím se co nejdříve. Nebudu hřešit na to že mám dva roky, protože každý den, kdy budu vědět že tě smím mít a nebudu vedle tebe bude utrpením,"

,, Sladké řečičky na mě neplatí, toho sis už mohl všimnout,"upozornil ho Severus varovně a srovnal svou tvář do bezvýrazné masky.

,, Severusi Snape,"zavrčel na něj Teddy.,,Měl by jsi už dávno vědět, že na sladký řečičky nejsem ten správný vlkodlak. Jsem přímí jak rána basketbalovou pálkou. Tvrdý, přímí a pokud si nedáš sakra bacha, něco ti zlomím."

To bylo tak absurdní prohlášení, že i lektvarista si pobaveně odfrkl, což byl v jeho podání téměř záchvat smíchu.

,, Edwarde Remusi Lupine,"pronesl zmijozel jako pokárání ale nemělo to patřičnou váhu, jelikož mu bez ustanovení cukal jeden koutek.,, Jestli, a jen pokud, se vrátíš nahlas a veřejně oznámím celému kouzelnickému světu, že ty a já jsme pár."

,,Ne, neuděláš,"oznámil vlkodlak jako prostý fakt s pokrčením ramen. ,,Jsi absolutně soukromí co se týče tvého osobního života, a já bych to ale jinak nechtěl."

,,Pokud se vrátíš, udělám to,"pronesl profesor odhodlaně.,, Protože každý by měl vědět co se mu stane ve chvíli kdy se odváží dotknout toho co považuji za své. No a ty Teddy, v tomhle případě budeš rozhodně můj."

,, A já myslel, že vlkodlaci jsou majetničtí,"poznamenal s ušklebkem Teddy, ale v jeho slovech nebyl ani zlomek odsouzení za jeho skutek. ,,Každý máme právo vsadit svůj nárok na osobu co vlastní naše srdce ale pouze v případě, že to bude v rozumných mezích. Stačí, že mě ministerstvo vidí jako věc.  Ty mě nesmíš vidět jako svůj majetek, ale smíš mě vidět jako součást své budoucnosti."

,, Součást mé budoucnosti...."vytrhl to sousloví z celého toho proslovu jen aby mohl vyzkoušet jak ta slova znějí na jeho jazyku.

Severus se upřímně nikdy neodvažoval dívat dopředu. Žil převážně minulostí a když měl dostatečně optimistickou náladu tak přítomností.
Budoucnost byla tabu. Zapovězené téma, kterého se neodvažoval dotknout. Doufat, že bude žít dostatečně dlouho aby měl nějakou budoucnost se mu zdálo nepředstavitelné.

Teď ale před ním stál mladý muž, který byl doslova ztělesněním budoucnosti. Přišel z doby o které věděl, že se ho jeho alternativní já nikdy nedožilo.
Ovšem ten Severus Snape se nikdy nesetkal s odhodláním mladého Lupina.

Teddy se totiž ukázal jako plnohodnotný partner, který mu nedá nic zadarmo. Může čelit jeho nejhorším náladám aniž by byť i jen  krok ustoupil, něco co si na něm Severus brzy zamiloval.
Ten vzdor aniž by Severuse zesměšňoval nebo v něm zanechal tu pachuť méněcennosti.

,, Samozřejmě jen pokud ta budoucnost bude,"přiznal Teddy šeptem ale v očích měl tvrdé odhodlání, které jasně naznačovalo, že se o to nenechá snadno připravit.

To byl moment, kdy si Severus dovolil mít naději.
Naději v to, že oba přežijí dostatečně dlouho aby Voldemort znovu padl a tentokrát trvale.
Naději, že se jejich život spojí v jeden a jednoho krásného dne v budoucnu to bude chtít udělat Severus oficiální.

To je ale velmi vzdálená budoucnost, zatím zůstanou při zemi a budou se zabývat jen tím co Teddy udělá po Bradavicích.

* * *

Tak je tu třináctá kapitola a oficiálně poslední kapitola této výzvy od ElleMcDee .

Třináctka je v mnoha kulturách důležité číslo a příběhu Teddyho se Severusem vyloženě sluší.

Doufám, že jste si čtení užili alespoň z poloviny tak jako já psaní.

Touto kapitolou se s nimi loučím a další pokračování jejich příběhu už je pouze na vaši fantazii.
I když já osobně bych jim trochu toho štěstí přála.

🩵🖤🩵