,,Jste ale jiný, než jakého vás popisovali,"promluvil když sledoval jak zručné ruce s dlouhými prsty a bílími manžetami krájí ty nejodpornější ingredience pro jeho lektvar.

,,To se mi nechce věřit,"ozval se sytý hlas, který nejlépe vynikne když muž vrčí. ,,Nechte mě hádat, pane Lupine, byl jsem popsán jako nepříjemný strohý muž s velkým nosem, bledou kůži a černým habitem, který se vyžívá v týrání studentů."

,,Ve zkratce, ale ano, hlavně od strýčka Rona,"souhlasil Teddy bez rozpaků a lépe se uvelebil na svém místě. Sice to oficiálně je psací stůl ale usoudil,že je to ideální pozice pro tento rozhovor. Vidí všude a zároveň nepřekáží.

,,Tak v tom případě myslím, že přesně odpovídám popisu,"řekl mu s nehezkým úšklebkem, který by pro profesora očividně mohl být ekvivalentem pro úsměv. ,,Jeden nevrlý, sklepní netopýr, přesně jak bylo slíbeno."

,, Vlastně vůbec nejste takový,"přiznal s pousmáním, které vůbec nebylo kajícné.
Moudrý klobouk ho sice poslal do Mrzimoru stejně jako tam byla jeho matka, ale byla to spíš z nouze ctnost. Dlouho s ním diskutoval, protože měl alespoň jednu vlastnost díky které by mohl přijít do každé z kolejí ale žádná nebyla dominantní.,, Vím, že v současné době je to víc maska špiona než vy osobně ale když sleduju váš pohled pokládám si otázku, proč jste nepřekazil svatbu Harryho matky s jeho otcem. Stal by se tím z vás sice nejspíš otec Harryho Pottera ale jsou horší uděli, obzvlášť a ohledem na to, že jste až do smrti tvrdil jak moc jí milujete."

,,Jak to víš?!!"vyštěkl podrážděně a málem převrhl kotlík do kterého si připravil vodu.

,,Harry mi vyprávěl každý pozitivní příběh o vás na který si vzpomněl, obzvlášť těch několik momentů kdy jste mu zachránil život,"řekl s pokrčením ramen. Častěji než ne se ocitl mezi Jamesem a Albusem, Potterové byly velice temperamentní i ve svých lepších dnech a to jejich hádky určitě nebyly.
,, Nejraději ale měl vaše vzpomínky co jste mu předal těsně před koncem války, vaše přátelství s Lilly Evansovou a láska co jste k ní choval."

,,Ano, miloval jsem jí, ale ne tak jak si myslíš,"řekl tiše, tak až si málem nebyl jistý jestli správně slyší. ,,Byla pro mě jako sestra a já si nejvíc ze všeho přál aby byla šťastná."

,,Jak je to dlouho, kdy jste to vyslovil naposledy nahlas?"zeptal se méně sebejistě a uhnul pohledem. Toto byl hodně intimní rozhovor a i když ho podnítil, neočekával, že přijde zrovna tohle.

,, Dlouho,"přiznal aniž by mu věnoval pohled. ,,Ale když všechno víš je ta přetvářka zbytečná, obzvlášť když si myslím, že tuhle válku nepřežiju. Měl by být alespoň jeden člověk co zná pravdu."

,,Budete mít krásný pomník,"řekl upřímně Teddy a prohrábl si vlasy až mu několik pramenů spadlo do očí.
,,Když jste ke mě byl upřímný, navzdory povaze, měl bych také."

Snape se hořce zasmál a konečně mu věnoval plnou svojí pozornost. Jen síla toho temného pohledu se vyrovnala zakázané kletbě.

,, Konečně zjistím jak zkaženou povahu má vlkodlačí potěr?"zeptal se sarkasticky.

,, Mrzí mě, že vás zklamu ale ne. Žádné temné tajemství, jen ta vlčí zhouba nebyl jediný důvod, proč mě poslali přímo za vámi."řekl s vlastním variantou hořkého úsměvu. S jeho životním příběhem měl dvě možnosti. Buď zatrpnout, kvůli všemu špatnému a zapomenout na těch pár dobrých věcí nebo si vzít těch několik dobrých věcí a soustředit se na ně.
Když ti život dá citróny, řekni si ještě o sůl a tequilu.
To byl oblíbený citát jeho a Jamese.

,,Nech mě hádat, neteř Sibyli Trelawneyové ti předpověděla z křišťálové koule, že umřeš mladý strašlivou smrtí a jediné co tě zachrání je její tetička z minulosti,"řekl Snape sarkasticky a vrátil se k vaření lektvaru.

,, téměř,"řekl Teddy s úsměvem.,, Když jsem nastoupil do prvního ročníku Sibyla Trelawneyová ještě stále vyučovala jasnovidectví a na první hodině měla to své věštecké zjevení."

Odkašlal si dost nahlas a uchopil dvě prázdné baňky od lektvarů aby s nimi mohl imitovat velké brýle staré profesorky i když to stále nestačilo. Na ty popelníky co obvykle nosila je to stále malé.

,,Vyvoleného prvorozený, nepokrevní,
z ústraní na něj vlk zuby cení,
prokletí přechází z otce na syna
nejtemnější úplněk mu brzy začíná,
netopýr ze sklepení má v kapse klíč
skrývá to spasení a bolest je pryč
pro starou válku může mít rozhřešení
vlk, chlapec, muž v jednom ztvárnění
záchrana ale vždy něco stojí
domů už se nenavrátí, ať nabízí cokoli."

Jeho snaha o napodobení hlasu sice neuspěla ale za ten odporný pohled od Snapa to stálo.

,,Nechceš mi doufám tvrdit, že jsi v prvním ročníku,"řekl mu kysele a přidal další přísadu.

Tenhle komentář si ale od Teddyho vysloužil pobavený smích.

,,Ne, "řekl když se trochu uklidnil. ,, Přiznávám, že na jedenáct už dávno nevypadám. Každopádně jsme si všichni mysleli, že je to jen abstraktní vzkaz. Nikoho nenapadlo, že by kmotřenec i kmotr získali velkou věštbu."

,,Co změnilo jejich názor?"zeptal se Snape, když jeho špionská stránka začala vystrkovat růžky.

,,Když mě před několika dny kousl vlkodlak,"řekl Teddy s pokrčením ramen jako by skutečně o nic nešlo.

Ale v nitru si pamatoval každou minutu noci, která mu změnila život. Vše co slyšel, vše co zahlédl a hlavně tu bolest když mu ostré tesáky zajeli do masa. Slyšel příběhy o tom jak jeho otce změnili, když byl malé dítě jako pomstu a napadlo ho, že nejspíš nikdy nedocenil co mu to dalo.
Jak dítě dospívá vzpomínky ztrácejí na ostrosti ale prokletí zůstává.

,,Salazare,"kletba sklouzla z jeho rtů nejspíš mimoděk ale svým způsobem ho to potěšilo.
Slavný dvojitý špión Severus Snape má pochopení pro jeho situaci natolik až to zavání jako by soucítil.
Což mu k jeho charakteru šlo ještě méně než si něco uvědomil.
To poznání do něj uhodilo tvrději než splašený potlouk.

,, Nebyl jste v podobném věku, když vás tehdy Sirius Black o úplňku nalákal do chroptící chýše..."řekl to spíš jako úvahu než otázku, protože i kdyby byl rozdíl rok nebo dva tolik na tom nesejde.
Zná a rozumí tu hrůzu, když člověka pronásleduje lítá bestie s jediným úmyslem....trhat.

,,Ano, tehdy jsem se dozvěděl, čím byl tvůj otec a nebyla k tomu ani zapotřebí věštba."