Severus Snape se zrovna chystal zamknout dveře svého kabinetu a vydat se do svých soukromých komnat. Letošní ročník byl pro něj obzvlášť náročný. Potter se jako obvykle dokázal dostat do situace ohrožující jeho život a ani se nemusel příliš snažit.

Držel klíč v ruce a otáčel ho svými dlouhými prsty, během cesty ke dveřím.
Po několika pokusech o vykradení jeho lektvarových zásob se rozhodl pro radikální řešení. Očaroval zámek a klíč aby to byl jediný způsob jak dveře zamknout i odemnout. Žádný sebelepší kouzelník už se do jeho kabinetu bez souhlasu nedostane.

Celým prostorem se rozlehlo hlasité bušení takové síly až se dveře otřásly v pantech.
Severus si pro sebe zavrčel ale stejně raději dveře otevřel aby mu je osoba na druhé straně nevyrazila.

,,Pane profesore, potřebuju vaší pomoc?!"vyhrkl vytáhlý kluk, kterému mohlo být sotva sedmnáct.

Měl rozčepířené modré vlasy na jedné straně vyholené, v levém uchu několik náušnic a oči v odstínu hnědé, který v životě neviděl. Byly téměř žluté a skrývaly toho mnoho.

Na první pohled by řekl, že je úplně obyčejný ale roky ve službách temného pána ho naučili nedát na první dojem. V tom chlapci se mohlo ukrývat mnohem víc a nejenom proto, že ho tu ještě nikdy neviděl.
On si pamatuje každého studenta, který mu kdy skřížil cestu a tento mezi nimi určitě nebyl.

,,Kdo si u Salzara myslíte, že jste?"zeptal se mrazivým hlasem, který devět z deseti studentů přiměje se roztřást od hlavy až k patě bez ohledu na to jak oprávněni se cítili ho oslovit.

,,Teddy,"řekl jako by to pro něj měla být známá informace. ,,A vy jste profesor,mistr lektvarů Severus Snape, který umí uvařit vlčí zhoubu,"

,,Kdo vám to řekl?!"položil další otázku a kdyby to roky praxe dovolili na místě by zbledl.
Jen omezené množství lidí vědělo, že Lupinovi vařil jeho lektvar a téměř nikdo z nich nebyl ve věku tohoto chlapce.

,,Jste to vy,"oddechl si chlapec a pak se mu vážně podíval do očí. ,, Měli bychom si promluvit někde v soukromí, pane profesore."

Snape zahodil zbytek slušnosti, kterou v tuhle hodinu ještě dokázal dát dohromady a vtáhl kluka do nitra svého kabinetu. Zamkl za nimi dveře a ještě z čisté paranoi přidal několik kouzel soukromí.

,,Kdo jste a kdo vám o mě řekl?!"uhodil na něj tvrdě a snažil se pomocí nirozpytu zjistit mnohem víc než by mu byl ochoten říct

,,Jmenuji se Edward Lupin,"řekl bez velké ochoty po tom jak s ním zacházel a opřel se bokem o velký psací stůl uprostřed místnosti.

,, Další Lupin,"zaúpěl si tiše pro sebe a pak mu to došlo.

,,Moment,"řekl a mimoděk i zvednul ruku, což byl důkaz jak moc ho to zaskočilo.,,Remus Lupin neměl bratra."

,,Nejsem jeho bratr,"odpověděl už sebevědoměji Edward. ,, Moje celé jméno je Edward Remus Lupin a o vás mi řekl můj kmotr, Harry Potter."

,,Potter!"zavrčel už spíš instinktivně než začal přemýšlet nad vším ostatním co mu sdělil.
Remus Lupin měl syna, což je nemožné, protože teprve nedávno se začal dvořit Tonksové a nikdo jiný neprojevil o vlkodlaka zájem.
Nemluvě o tom, že jejich zákony stále nepovolují aby byl kmotr nezletilý. Není tedy možné aby byl Harry Potter jeho kmotr.
Ledaže...

Ta myšlenka byla ale natolik šílená aby si vůbec dovolil přijmout jí jako možnost.

,,Ano, jsem z budoucnosti pane profesor,"řekl s ušklebkem,který Snapovy až příliš připomínal Nymfadoru. ,,Přesněji z roku 2015."

,,Ještě jste se ani nenarodil,"spočítal si Severus v hlavě s hrůzným poznáním. ,, Váš výlet do minulosti může způsobit hrozné věci a způsobit, že se nemusíte narodit už vůbec."

,,Já vím, "přiznal s pokrčením ramen jako by se změna historie zdála jen drobně nepříjemná. ,,S Harrym jsme to probírali do nejmenších detailů i s obrazem Albuse Brumbála, jenže nebylo jiné východisko. Tak alespoň provedli několik kouzel aby mě ustálili v minulosti. Museli mě uzamknout aby mě nic co se v minulosti stane neovlivnilo, což ale udělalo mou cestu do minulosti jednosměrnou. Už nikdy se nebudu smět vrátit do své doby a vidět lidi na kterých mi záleží."

,,Proč by jste ve jménu Merlina něco takového podstupoval?"zeptal se zamračeně a založil si ruce na hrudi na znamení nesouhlasu.

,,Kousl mě vlkodlak,"řekl prostě jako by se nechumelilo, i když by mu tenhle drobný detail mohl udělat ze života peklo.

,, Hloupé dítě,"utrhl se na něj.,,Nikdo ti neřekl jak nebezpečné je o tom mluvit?! Navíc semnou? Nevíš kdo tehdy udal tvého tátu,když učil v Bradavicích!"

,,Vím, ale vy to musíte vědět aby jste pochopil,"řekl klidně a vyhoupl se aby si sedl na stůl o který se doteď opíral. ,,V mé době není žádný kouzelník dostatečně zručný a zběhlý v lektvarech aby dokázal uvařit vlčí zhoubu.
A než vás to vůbec napadne, žádný Zmijozel, kterého jste učil lektvary nemá v mé době dovoleno od ministerstva vařit natolik pokročilé lektvary."

,, Žádný?"vydechl Severus zděšeně když mu došel dopad války na jeho kolej.

,, Žádný,"potvrdil chmurně. ,,Takže si Harry vzpomněl na jediného lektvaristu o kterém si myslel, že by mi mohl pomoct. Plus nejspíš doufal, že moje přítomnost v minulosti zabrání nějakým zbytečným úmrtím během války."

,,Ten kluk se nikdy nepoučí,"povzdechl si Snape a cítil přicházející bolest hlavy, kterou si soukromě pojmenoval Potter junior.,,Nikdy si nezahravej s minulostí,"

,,Říkal, že to řeknete,"řekl s sentimentální úsměvem, který má každý kdo opustil někoho na kom mu skutečně záleží.

,,Nebyl to jen oblíbený kmotr?"zeptal se a překvapil tím i sám sebe.

,,Vychovala mě babička, byl nejblíže otci co jsem v kdy měl,"přiznal s pokrčením ramen.

,,A teď z tebe udělal můj problém,"řekl se svým typickým sarkasmem.
Představa toho, že by mu ten samý Potter kterého nyní učí svěřil zodpovědnost za svého skoro syna mu přijde směšná.

,, Buďte rád, že jsem to byl já a ne, James,"řekl a ušklebkem. ,,Na druhou stranu Albus je tak hrdý, že se jmenuje po vás, že by se klidně přihlásil na cestu do minulosti i sám. Jen by mu asi chyběl Scorpius. "

,,A co se sebou nyní máš v plánu?"zeptal se narovinu protože ta situace celá byla natolik absurdní, že už se vzdal jakéhokoliv hledání logiky v tom co mu tu mladý Lupin předkládá.

,, Už jsem byl za ředitelem, je přesně tak vstřícný jak mi ho Harry popsal,"řekl s velkým a dost falešným úsměvem. Potter se asi během let dozvěděl o řediteli něco co starce sesadilo z piedestalu ale nejspíš v něj stále uchoval nějakou důvěru, když za ním poslal svého kmotřence. ,,Předal jsem mu veškeré své vysvědčení z Bradavic a od pondělí nastoupím do Mrzimoru. No a po prázdninách navrhuje abych zůstal v Bradavicích pod záminkou učňovství u mistra lektvarů,"

V duchu už proklínal Brumbála každou kletbou, kterou znal a to byl moment,kdy se Teddy rozhodl pro poslední hřebíček do jeho rakve.
Vlasy mu narostly dlouhé a černé, nos se mu prodloužil a tvar nabrala nezdravě bledou barvu.

,,Tak kdy začneme s vařením lektvaru, Sevie?"zeptal se až příliš vesele jako někdo na koho měl příliš velký vliv více než jen jeden Potter.
A jediný co mu zabránilo vytáhnout hůlku a proklít toho spratka do příštího pokolení bylo, že měl užitečné informace, které by mohli změnit celý průběh války.

,,Neříkej mi Sevie,"zasyčel na něj podrážděně ale otočil se na patě. Zamířil do své laboratoře, protože uvařit vlkodlačí lektvar trvá dlouho a úplněk už jim klepá na dveře.
Ani se neohlédl aby zjistil jestli za ním Lupin jde nebo ne.

Je mu úplně ukradené, co dělá.
I když teď díky dědictví po matce vypadal téměř jako jeho já, až na ty oči.
Ty zůstali uhrančivě mosazné.