Pajusska

Nevím, zda něco takového na wattpadu je, ale tak mě napadlo, že bych s tím mohla začít...o co vlastně půjde? Bude to jednoduché...pokaždé přidám autora nějaké mé rozečtené nebo přečtené knihy a udělám jako kdyby recenzi, nejedná se však o knihy zde na wattpadu, ale normálně tištěných knih. Budeme si o nich zde povídat, vždy vás s knihou seznámím, napíšu co na autorovi mám ráda, co se mi v knize líbí a nebo nelíbí a poté se vrhneme do komentářů, jakoby k malému chatu, protože mne bude velice zajímat, zda knihu nebo daného autora také znáte. Pokud ano jaké knihy od něj znáte, co se vám v nich líbí, nebo nelíbí...pokud jste je nečetli, jestli tou mou malou recenzí, jsem vás alespoň trochu navnadila si ji přečíst v knihovně a nebo zda nemáte, nebo máte vztah k tomuto žánru...Budu velice ráda, jestli se vám tohle bude líbit... a jestli se už těšíte tak jako já :D…

Pajusska

Pro všechny milovníky Twilight ságy, tady máme příběh o Carlislovi a Esme...Doufám, že se vám příběh bude líbit (16.2.2017) č. 106 v kategorii Upíři (20.2.2017) č. 92 v kategorii Upíři (22.2.2017) č. 48 v kategorii Upíři (26.11.2018) č. 20 v kategorii twilight…

Pajusska

Příběh je o sedmnáctileté dívce, která miluje ze všeho nejvíc tanec. Narodila se pro něj. Jaké spády si pro ni a její přátelé z taneční skupiny život přichystá se dozvíte v následujícím příběhu. Více neprozradím, jen....bude to mazec. č. 264 v kategorii Romance…

Pajusska

Představuji vám můj zcela nový příběh, který bude plný magie a kouzel. Ponese se v duchu Harryho Pottera...více už neprozradím :D…

Pajusska

Rozjíždím takovou malou novinku...zajímá mě, jak se tomu povede :D jak už můžete vidět podle názvu, půjde o mnou vymyšlené příběhy na přání...vždy budu brát jen první tři nejrychlejší zájemce takže rychle pište :D ...do komentů stačí jen napsat jestli se vám líbil nebo nelíbil zrovna daný příběh, popřípadě, co byste na něm změnili a hned pokračovat vaším příběhem...do jaké kategorie by měl příběh spadat? (horor, fantasy, upíři, Twilight a další..) popřípadě bych se ještě doptala....příběhy budou vždy krátké... tak co, dáme se do toho? Co myslíte? Těším se s vámi na spolupráci a přeji všem rychlou volbu a přeji ať se vám příběhy líbí Vaše Pajusska…

Pajusska

Soutěžní příběh!! (určen pro Zlatonka)…

Pajusska

Příběh je o dívce jménem Lydia už po několikáte jí rodiče pošlou na jeden tábor, na kterém to Lydie nenávidí a nesnáší za to své rodiče. Ale Lydie to nemá v životě jen tak jednoduché. Celkem často vidí záblesky věcí, které potom kreslí, někdy to může být i velmi důležité. S tím co se jí děje moc přátel nemá a je skoro na vše sama, a proto touží po někom, kdo by byl jejím přítelem. Touží po přátelském objetí.Akano Christopher Jefferson je záhadný a tajemný lékař, který přijal práci na táboře jako lékař. Proč je tolik tajemný? Zlý? A nenávistný? Dokáže na to přijít Lydia? Proč nikdy nemluví o své minulosti ani o sobě? A cítí k sobě vůbec něco? To se dozvíte, jestli budete číst tento příběh :) Vaše Pajusska…

Pajusska

Žijeme ve světě, vekterém nejsou jen obyčejní lidé. Žijeme ve světě, kde mezi obyčejnými lidmižijí…upíři, vlkodlaci, duchové…a mnoho tajemných bytostí o kterých si lidémohou nechat jen zdát. Nevěří v jejich existenci, přitom kolem nich každýden chodí. Toulají se stejnými ulicemi, jezdí stejnými hromadnými prostředky. V tomhlesvětě, už před několika staletími propukla válka mezi vlkodlaky a upíry. Válkana život a na smrt, mezi dvěma silnými klany a přetrvává do dnes. Ale nevždycky to musí skončit smrtí jednoho s druhu. I ta největší pomsta můžeskončit jinak než smrtí. Nevěříte?…

Pajusska

Dívka sklánějící se nadhrobem svého přítele smutně plakala a vzpomínala na tu strašlivou noc, co sevšechno událo. Tu střelbu, která ho zasáhla, když se jí pokusil ochránit předbandou kluků opilých na mol, kteří si na nevinné dívce chtěli jen užít. Steklají na jeho hrob další slza a do ticha zašeptala jeho jméno. Odpovědí jí všakbylo, jen tiché šumění oceánu. Zavzpomínala na ten strach, když jí strhlioblečení a ke stehnu jí přiložili nůž. Silně dívku stiskli za ruce a nohy, alei když se dívka snažila křičet a plakat bylo jí to k ničemu. Její příteluž byl po smrti. Zabili ho. Obětoval se pro ni, ale stejně jí nenechali být,stejně to bylo k ničemu. Takhle to bylo pro dívku ještě horší. Musela celýživot žít s tím, že přišla o svého přítele a taky pořád vzpomínat na to cojí udělali. Silně jí drželi za ruce a nohy aby se ubohá dívka nemohla bránit aostatní jí znásilňovali. Dívka plakala a prosila je, at toho nechají. Vše všakmarně. Nechali jí krvácet na zemi a jediná vzpomínka, kterou si pamatovala,byla strašlivá bolest, když do ní vrazili nůž a její srdcervoucí křik a pláč.Dívala se na hrob svého přítele a vzlyk se jí vydral z hrdla. P…proč?Vykoktla ze sebe a objala hrob. J…já už dál nemůžu. Proč jsi to musel udělat.Proč jsi mě musel chránit. Mohl jsi žít. Zašeptala dívka k hrobu.…

Pajusska

Sedímna koberci ve svém pokoji uplakaná a přemýšlím jaké to asi je, cítit tenneskutečný pocit, že za chvíli vše konečně skončí a od všeho utečete. Cítit tu dokonalouúlevu, když vidíte, jak vám rudá krev stéká po ruce a vaše tělo slábne. Že užbude dobře. Žádné slzy, násilí,lži nic...Přetáčím žiletku v prstech. Mám to udělat? Nebo ne?Přátelé říkají, že ne, v žádném případě. Ale já...já už to nedokážu. Nenávidímho, zničil mi život a bylo mu to úplně jedno, tak, at se do mě, ted nestará.Zase jsem se tiše rozplakala. Já...já potřebuji, chci… cítit ten pocit. Tiševzlykám. "Páji...sbohem" trochu se pousměji, zašeptám do ticha jménosvé nejlepší kamarádky. "Prosím odpust měla jsem tě hrozně moc ráda"zašeptám, ještě si přiložím žiletku k zápěstí a říznu. Tělem mi projedeneskutečná bolest, ale hned ho vystřídá uspokojení, klid, úleva. Žádný strach.Pousmála jsem se. Ano...tohle jsem potřebovala. Dívala jsem se na svou ruku apotoky krve, které se mi z rány řinuly na koberec a cítila jsem neskutečnouúlevu. Zavřu oči a nechám se unášet do bezvědomí. Náhle jsem otevřela oči a viděla někoho, u kteréhojsem si myslela, že ho už nikdy neuvidím. Viděla jsem svou tetu, která umřelapřed asi 7 lety. "Zlatíčko, co jsi to udělala? Ty..ty sem ještěnepatříš!" zašeptá. "Teto, tetičko" zakřičela jsem a vrhla se jíkolem krku. "Já...já se tam už ale nechci vrátit" kroutila jsemhlavou a rozplakala se nanovo. Přitulila jsem se k ní. Všechno kolem mě začalopotemnovat, cítila jsem jako by mě od ní něco táhlo pryč. Natahovala jsem po níruce. "Ne tetičko ne, neopouštěj mě" pláču. Náhle vše potemnělo a jáuž jí nikdy nespatřila.…