Pohled Divine

Omg... další nudný den v táboře, kdy se něco stane? Ptám se sama sebe a taky si odpovím... Já nevím. "Budeš tu sedět a přemýšlet nad nesmrtelností chrousta?" Otočila jsem se za Lejsi hlasem. "Hm... co jiného, hrát pexeso?" "Pff to je pro děcka, ale co kdyby jsi si na chvíli vzala Kogyho?" "Tu hnusnou housenku?" Lejsi si povzdechla a viděla jsem jak se pomalým dýcháním uklidňuje. "Ano... tu..." Řekla nakonec. Věděla jsem, že má moc práce a že vážně bych si měla tu příšeru vzít. "Dobrá, ale ať to netrvá dlouho." S velkým problémem se Lejsi usmála a poděkovala, nechala mi tu "Kogyho" a odešla. "Takže... nic nenič a seď na místě." Kog'mawovi padla hlava na stranu. "Co nechápeš?" "Hlad." Vypustil ze sebe šeredným hlasem. "Nic nemám." "Hlad." Zopakoval. "Bože... pojď." Otevřela jsem dveře a šla  sním do jídelny. 

"Posaď se a nic nedělej, za chvíli se vrátím." Usadila jsem ho k jednomu stolu a šla ukořistit něco do kuchyně. Když jsme se vrátila, nenašla jsem příšerku sedící na židli, ale jen tu židli. Práskla jsem se do čela. "Lejsi mě zabije..." Pomyslela jsem si. Vydala jsme se tedy Kog'mawa hledat. Obešla jsem chatky s otázkou na Kog'mawa, ale nikdo ho neviděl. Mám čas do tří odpoledne než se Lejsi vrátí. Možná to stihnu, ale potřebovala bych pomoct. Podívala jsem se na oblohu do jasného slunce a vzpomněla jsem si na Leonu s Dianou. Moje zbroj by mi nepomohla... Tak dál... Zadívala jsem se na světlé místo v lese a poté jsem si všimla, že to není jen blbě prosvítající světlo, ale zvláštně podaný led. Vydala jsme se tou cestou s nadějí, že najdu Kog'mawa. Procházela jsem ledovým lesem, až mi byla zima, proto jsem si radši vykouzlila pěkně hřejivý kabát. Led procházel skrz stromy a kamení. Našlapovala jsme opatrně a kontrolovala jsem všechny strany, kdybych zahlédla Kog'mawa. 

Po dlouhém hledání jsem došla na konec ledové stezky, rozhlédla jsme se a zavolala Kog'mawovo jméno. Jediné, co se ozvalo, byla má ozvěna v liduprázdném lese. Za sebou jsme ovšem uslyšela praskání ledu. Prudce jsem se otočila. Uviděla jsem vysokou siluetu zvláštního stvoření. Svítilo mi do očí slunce, takže jsme rozpoznala jen, že to má rohy, nemá to nohy a pohybuje se to na ledě. "Co zde děláš?" Zavolala jsem na to. "Já mám právo být všude." "Jsi led?" "Jsem pomsta." S nepochopeným výrazem jsem couvla. "Pomsta?" "Ano, slyšela jsi dobře." "A po mě něco chceš?" "Hm... i když ano. Znáš Avarosu?" "Ano, Lejsi mi o ní vyprávěla... počkat. Jsi strážkyně kvílející propasti?" "Ne... Jsem královnou Freljordu." "Ne... královna není nikdo... Liss..." "Ty znáš mé jméno? Jsi z Runeterry?" "Ano... ale ty tu nemáš co dělat." Lissandra se sklouzla po ledě až ke mě. Zaklonila jsem se, protože ona se nad klonila nade mě. "Já můžu být kde chci a kdy chci." Řekla ledovým hlasem. Už jen z principu, že mě bolely záda, jsem se narovnala. "Ne nemůžeš." Vzájemně jsme se probodli pohledem. Najednou Lissandřiny ruce svázal provaz hozený odněkud z lesa. "Siryldo..." Postěžovala si. "Ty jsi nepoučitelná..." Roztrhla provaz jako nic a namířila ledovým ostřím někam za mě. "Zapomeň na trůn sestřičko... Trůn náleží mě a Avarose." "Avarosa je mrtvá!" Křikla, až se to rozléhalo po lese. Syrilda vyšla na světlo. Spíš mi připadala jako méně obrněná Sejuani bez prasete. "Avarosa žije..." Řekla s bolestí v hlase. "Ej... já jsem tu pořád..." Ozvala jsem se. "Ne vážně? Já myslela že jsi jen kus ledu..." Ta ironie... ten sarkazmus... to už jsem někde slyšela. "Kdo jsi?" "Kdo jsem? Jsem dědic trůnu Freljordu, jsem spasitelka, jsem válka a boj." "Nechápu tě..." "Ah... jsem Syrilda." "To jsem pochopila, ale... proč máš stejný styl komunikace jako Lejsi?" "Ah... Lejsi... myslíš tu úžasnou bojovnici? Nevím, ale ráda bych zase slyšela její hlas." Tak teď jsem v piči... Proč všichni mluví o Lejsi jako o nějakém hrdinovy? Tolik toho neudělala... 

Pohled Lejsi

Vracela jsem se do Tábora, když v tom jsem zahlédla ze hřbetu Blizarda Kog'mawa. Letěla jsem mu napřed a na zemi jsem seskočila. "Co tu děláš?" Vzala jsem ho do náručí. "Hlad." Jediné co řekl, jako vždy... "Kde je Divine?" Nic neřekl. "Lejsi..." Otočila jsem se na Blize. "Už to také cítím." V tu chvíli jsem měla pocit, že zamrznu. "Vem Kogyho do tábora, já se tu trochu porozhlédnu." Naložila jsem potvůrku na Blizův hřbet a šla se porozhlédnout po okolí. Procházela jsem lesem zamořený štiplavým studeným vzduchem, jenž mě pořád šimral v nose. Měla jsem co dělat abych se neprozradila kýchnutím.

Nejspíš jsem měla omrzliny třetího stupně, jak jsem v tom lese strávila nejmíň půl hodiny, ale stále nic. Že bych to zakřikla? Přede mnou se zjevila pára vedoucí k jádru lesa, šla jsem po ní. Schovala jsem se za strom a sledovala událost, boj, hádku... nevím. Ale přes tu páru jsem nic neviděla, jen slyšela. "Ah... Lejsi... myslíš tu úžasnou bojovnici? Nevím, ale ráda bych zase slyšela její hlas." Zaznělo, okamžitě jsem nastražila uši. Zas tak zmrzlá nejsem, aby sem měla halucinace. Vylezla jsem z úkrytu a postavila se do nitra dění. "Mluvil tu někdo o mě?" "Lejsi?" Řekla Syrilda s Divine sborově... huh? Syrilda, Divine? "Co tu děláte? A... co tu dělá Lissandra?" Prohodila jsem si s každým pohled... teda... jestli se to o Liss říct dá. "Já jsem tu pouze náhodně." Dala Divine ruce do obranného gesta a o krok ustoupila. "Liss jak chápu tu nemá co dělat, jsem tu pro ni." Syrilda zaútočila svou zbraní. "Jak nemam co dělat? Můžu být kde chci." Uraženě odvětila ta jediná zlá z třech sester. "Obě tu nemáte co dělat, kdo bude hlídat Freljord?" Obě se na sebe s nejistotou podívali. "Má Sejuani s Ashenou." Nakonec mi odpověděla Syrilda. "Moc nástupkyním věříš." "No a?" "No a nic. Nemusejí to zvládnout.. mají být tři, jsou jen dvě." Podívala jsem se na Liss, jedinou, která si ani nevybrala nástupce. "Nedívej se tak na mě... kdyby Avarosa nebyla tak blbá, nemusela umřít... mohli jsme žít věčně." "Liss... za prvé, Avarosa žije a a druhé, ledový strážci by vás zničili, vládli mocí, kterou ve větší míře nezvládnu pomalu ani já." "Avarosa je mrtvá..." Lissandra mi dál odporovala.  "Nechám tě tvým lžím. Syrildo?" Dala jsem povel k útoku. Syrilda vrhla svojí zbraň, aby Liss znehybnila. Ta se ovšem přemístila za ní a po střele ledového střepu ji uvěznila v obrovském kusu ledu. Z mých nehtů se vytvořily drápy a já je se skřípavým zvukem zostřila o kus ledu vyučujícího ze stromu. Podívala jsem se na ní vražedným pohledem a sekla jsem po ní. Divine se mezi tím ohnivý kouzlem pokoušela o roztání ledu, bez účelně... temný led se nedá roztát. Trefila jsem Lissandru do hrudi, jen zakvílela a nečekanou rychlostí mi uvěznila ruku v jejím sevření. Cítila jsem tu sílu, cítila jsem jak se mi led rozkládá po ruce, jak se mi dostává do žil... toho jsem využila. Vstřebala jsme temnou sílu a smísila jí s mojí. Jakmile mě pustila, modrou rukou pokrytou ledovkou jsem se dotkla země, z níž se po chvíli vynořila kra a málem probodla Lissandru skrz na skrz. "To je má moc?" Nechápavě se mě zeptala. "Ano, vstřebala jsem jí, když si se pokoušela mě zmrazit." "To není možný." Kývla hlavou ze strany na stranu a pomalu ustupovala. Poté narazila do stromu a pomalu polkla. Miluji, když má někdo ze mě strach. Má paže se proměnila v led na konci dost špičatý na to, aby jsem jí dokázala roztříštit její ledové srdce. Přeložila jsem špičku k jejímu hrudníku, kde měla ještě šrámy po mém škrábnutí. "Je konec." Promluvila jsem pomstychtivým hlasem a trochu zatlačila. Lissandra zasténala a kompletně to vzdala. Ale nebe se najednou otevřelo a mě oslepilo zářivé světlo. "Není konec." Po pár mycích jsem se rozkoukala a před sebou viděla královnu Freljordu, měla z ledu ušité šaty, dlouhé do copu zapletené vlasy s korunou z pravého ledu na hlavě a v ruce svírala luk z modřínového dřeva pokrytý ornamenty. "A... Avaroso?" Vykoktala jsem ze sebe. Avarosa máchla rukou a Syrilda byla volná, má ruka byla v pořádku a temná síla zmizela, společně s tím jsem si uvědomila, že jsem to nebyla já. Nikdy bych nezavraždila  jednu ze strážkyní Freljordu, vlastně bych nezabil a nikoho, kdo by nic neudělal. Kývla jsem na dík Avarose a ta se společně s Liss a Syrildou vznesli do oblak se slovy: "Nikdy nepropadni temnotě." Chvíli jsem tam jen stála s pohledem na oblohu. Než mě vyrušil stín Blizardových křídel. "Co se stalo?" Zeptal se nás. "Na delší vyprávění." Odpověděla za nás obě Divine. Beze slov jsem nasedla na draka a vyrazili jsme zpátky.

U táboráku s Kog'mavem na klíně jsem vyprávěla co se stalo. Baxovi a jeho partě se to zřejmě zamlouvalo. Nezapomněla jsem ani příběh, jenž se stal před několika stovkami let, aby věděli kdo jsou Tři sestry Freljordu, ala Syrilda: boj, Lissandra: pomsta, Avarosa: jednota...

Beam! Část z Lejsi pohledu jsem psala rozespalá v autě, tak na to berte ohled. A jinak... jak jste se těšili na další díl Táboru? Přemýšlím, že to ukončím předčasně, mám hrozně práce... U další, možná poslední kapitoly Čuuuuuuuuuuuuuus...