Pohled Łejsi

Protáhla jsem se, podívala se na sluce, jenž právě vycházelo za obzorem a hlavou mi proběhl dnešní den. Mám suprový nápad, co dneska udělám. Seskočila jsem ze stromu. Potřebovala jsem nevinnou oběť a nevybrala jsem si nikoho jiného než Divine. Zaklepala jsem na chatku vedle mého stromu a až překvapivě rychle mi otevřela dívka, tentokrát s červenými vlasy. "Potřebuješ něco?" "Ano," Bez váhání jsme jí odpověděla. "mám plán, ale potřebuji pomoc, doufám že to klapne." Cestou na snídani jsem jí vše vysvětlila a ona souhlasila. Ale na snídani jsme nedošli.

Pohled Ehreta

Obvykle sedávám s Lejsi, Lokim a Divine, ale jelikož Divine ani Lejsi nepřišli na snídani sedl jsme si k Baxovi a spol. Pohodově jsme se bavili, ale začínalo mi být divný, že Lejsi snad ani ještě nevstala. "Kluci, nevšimli jste si, jestli byla Lejsi na stromě?" Herdyn a Bax se na sebe podívali a pokrčili ramena. Vedry se zamyslel. "Myslím, že jsem jí na stromě neviděl." Podíval jsem se z okna na naše chatky a myšlenkově jsem pověřil Beatrice úkolem najít jí. Chvíli jsem jí sledoval, ale ani nemrkla. "Omluvte mě." odešel jsme od stolu a šel k Beatrice. Cestou jsem se podíval na strom, nebyla tam. "Děje se něco?" Podíval jsem se jí do očí. Byla jakoby zkamenělá. "Beatrice?" Máchl jsem jí rukou před zobákem. Žádná reakce. Vzal jsme jí do ruky, ale byl z ní kámen. Nebyla těžká, ale její pírka se ve větru ani nepohnula. Vzal jsem jí do chaty. Než na něco příjdu musím se jen dívat. Šel jsme zpátky k jídelně. Všichni byli po snídani a stály před jídelnou, před nimi unavená Divine a na sobě oči celého tábora ptající se jí, co se stalo. Přidal jsme se k nim. Divine se mezi tím rozdýchala a podívala se na nás. Její oči vypovídali hodně, strach, bolest, smutek. "Co se teda stalo?" Ujal se slova Steve. Divine se pořádně nadýchla. "Lejsi..." polkla, "Byli jsme v lese, ale někdo, nebo něco nás napadlo. Všechny kdo tam byl zkameněl, včetně Lejsi. Mě se podařilo utéct. Beatrice, Valor a Blizard jsou zkamenělí." "Beatrice... už dávno to vím." Přidal jsem se. Divine se na mě otočila s prosebným pohledem. "Prosím, musíme jí najít. Bliz a Valor jsou na místě." "Loki, Ehrete, Ezreale a Baxi běžte s Divine. Nemusíme tam jít všichni." "Steve... potřebují válečníky jako jsem já, a ne Bax." Vzpíral se Tony. "Ne Tony... věř mi." "Vážně se nic nestane, mají mě." Vmísil se Ezreal mezi ně. Tony přikývl a naposled probodl Steva pohledem. Vydali jsme se tedy na cestu. 

Došli jsme k Blizardovi s Valorem, k místu, kde se to všechno údajně událo. Přišel jsem blíž k obrovskému tělu draka. Pohladil jsem ho rukou po tvrdé šupinaté pokožce. "Je chladný." Pohlédl jsem na Divine. "Ano, je tu na to dost dlouho." Rozhlédl jsem se po zemi kolem těl. Potřebuji vlčí smysli. Řekl jsem si a na to jsem se proměnil do psí formy. Zavětřil jsem a připnul čumák k zemi. Nezachytil jsem žádnou stopu. Štěkl jsem a proměnil se zpátky, abych mohl mluvit. "Jak to vypadalo?" "No já nevím, vím ale, že to bylo celé zahalené v plášti a jako by to levitovalo." "To vysvětluje, že tu nejsou žádné stopy. Jak to odneslo Lejsi?" "Za prvé, odneslo jí to tudy. Za druhé, chvíli jí to vláčelo po zemi a pak si jí to přehodilo přes rameno, nebo jí to prostě nějak zvedlo." Odpověděl za Divine Bax. "Jak to víš?" Podivil jsem se nad znalostí obyčejného člověka. "Tady je krátký šrám po něčem těžkým a pak to jen tak mizí." Přišel jsem k němu. Měl pravdu. "Si bystrý." Jen přikývl. "A Tony tě tu nechtěl." Doplnil Ez. "Pojďme tím směrem kudy mizí ta stopa." Navrhl jsem, udělal jsem krok tím daným směrem a doprovodil ho ukázáním prstem ruky. Ostatní mě následovali. Z Divineina obličeje nepřestal mizet nepokoj. "Divine, co že si tak neklidná. My Lejsi najdeme a pomstíme se." Chtěl jsem znít co nejbojácněji, i když jsem i já měl strach. Divine se na mě usmála a přikývla. 

Divine nás vedla dál a dál do lesa, jakmile dostala vedení do rukou. "Kam to jdeme?" Zeptal se Loki. "Instinkt mi velí, že je to správná cesta, a že co nevidět na něco narazíme." "Takže nevíš kam jdeme." "Ne, jinak nevím kam jdeme." Loki rozhovor skončil pokrčením rameny a šlo se dál. Přišlo mi to divné, že by se až tak lehce nechala Lejsi chytit. Stále by mě zajímalo, co tam dělala Beatrice a proč byla najednou v Táboře. Nedalo mi to a musel jsem se zeptat. "Myslela jsme si, že si toho nevšimneš, tak jsem jí nenápadně posadila na to bidlo." Tak zněla její odpověď. Chvíli jsem se zadíval na místo a zapřemýšlel jsem, ale stejně jsem nic nevykoumal, tak jsme dohonil ostatní. 

"Jdeme už snad hodiny... Jsi si jistá, že je ten tvůj Instinkt tak dobrej?" Znuděně, unaveně se po dlouhé době ozval Bax. "Ano, jsem, ale jestli chceš, můžeme si na chvíli odpočinout." Bax si s úlevou sedl. Na chvíli jsem se proměnil do podoby černého vlka, lehl jsem si a zavřel oči. Spoléhal jsme se momentálně jen na sluch. "Divine, není možný, že ten přízrak prostě už zmizel?" "Ne Ezi, musí tu být naděje, co když si příjde i pro nás?" "Je nás moc, netroufne si." "Když si troufl na obrněnou holku, holku s červenými vlasy a draka s dvěma ptáky tak tohle nebude problém." Najednou se ale Ezreal začal příšerně smát. Já když to pochopil, tak jsem se jen usmíval. "Ezi... ty víš jak jsem to myslela..." Ez se uklidnil. "Jo, už dobrý." Zaznamenal jsem pohyb ve křoví nedaleko nás. Vystřelil jsme hlavu tím směrem a nastražil uši. Všichni se na mě otočili. "Děje se něco?" Přeměnil jsme se. "Slyšel jsem šramot v tomhle křoví." Ukázal jsem před sebe. Najednou mi zamrazilo v zádech a ucítil jsme jemný pohyb vzduchu. Někdo tu je.

Pohled toho někoho

Bylo zajímavé vidět ty děcka jen tak v lese. Když jsem dokázala tamto, dokážu pořádně vystrašit toho vlka. Škodolibě jsem se usmála a lehce jsem zvedla chodidla od země. Zahalena v kápi jsem předstoupila před skupinu. Vlk mě okamžitě zaměřil a proměnil se zpět. "Kdo jsi!" Ostatní si mě poté všimli také. "Kdo si myslíš?" "Únosce? Kde je Lejsi?" Probodl mě vražedným pohledem. "Kdo že? Myslíš tu černovlásku?" "Ano." "Je v pořádku... možná." Zle jsem se zasmála. "Jsi holka... dokázala jsi unést Lejsi, víš kdo to je?" "Moc dobře." Divine se rozhodla na mě zaútočit neškodnou koulí magické energie. Snadno jsem se jí vyhnula. "Jak sis dovolila..." Uraženě jsem vypadala dívce s červenými vlasy a jedním máchnutím ruky jsem jí znehybnila. "Divine!" Zařval Loki a přiběhl k ní. "Teď se ti pomstím!" Doplnil řevem Ehret. A ve formě vlka společně s Ezrealem se připravili na mě zaútočit. Já se jen prohnula a udělala ve vzduchu salto. "Nejste přesní." Vysmála jsem se jim. Ez se ale zastavil a pohlédl na mě podivným pohledem. "Kdo jsi? Máš moc dobrý reflexy... na přízrak." "Nejsem přízrak." Odvrátila jsem jeho teorii. "Víla?" "Připadá ti, že mám křidélka?" Nudně jsem zívla. "Kdo teda jsi?" Nabil si rukavici energií. "Nic." Provokativně jsem odsekla. Ehret se zatím proplížil za mě. Abych nebyla tak dobrá, schválně jsem si ho nevšímala. "Nejsi nic, tak by nevadilo, kdyby jsi nebyla už vůbec nic." Vystřelil rychlou střelu a já jsem se jí vyhnula tak, aby Ehret mohl zaútočit. Svalil mě k zemi. A zkoušel mi sundat kápi. Jenže ta nešla, zakrývala pod sebou nic, jen tmu. Ehret se stáhl. "Co si sakra zač." Donutila jsem ho se proměnit zpátky a využila jsem jeho postavení ke mně. Kouzlem jsem odhalila svou tvář a zhluboka jsem ho políbila. Když se naše rty střetly, cítila jsem jemnou strukturu jeho úst. Nevěděla jsem že kdy budu cítit svobodu a tak silnou oboustrannou lásku jako u Fairyho. Byla to chvilka, potřebovala jsem oznámit tu slavnou Aprílskou větu. Oddálila jsem rty od těch jeho a vymotala jsem se z jeho sevření. Postavila jsem se a otřepala se. "It's a PRANK!" Křikla jsem na ostatní společně s Divine. Ehry se nemotorně postavil a s Ezrealem se mi podívali do očí. "Víš jak jsem se báli?" Řekli sborově. "Je to Apríl. Jasně, že jste se měli bát." Usmívala jsem se. "Avaroso veď mě..." Vzdychl Ezreal. "Mám další plán. Mějte mě jako vězně a přiveďte mě do tábora. Já se vysvobodím a budu chtít zničit všechno, ale pak přeruším kouzlo a řeknu, že je to Apríl." Navrhla jsem další plán. "To zní dobře." Schválil mi nápad Bax ostatní jen přikývli hlavou. Jen Ehret stál jak přikovaný. Znova jsem se přeměnila. A uvěznila se v řetězech. Cestou jsem byla ještě volná. Přišla jsem k Ehrymu. "Si v pořádku?" "No.. jo ano... jsem v pohodě." Vykoktala ze sebe. "Víš... ten polibek, nebyl Apríl. Já tě miluji." "Čekám další prenk..." "Ber to vážně... tohle NENÍ PRANK." Zřetelně jsem vyslovila poslední slova. "Není to možný, Fairy..." Přerušila jsem ho. "Je pryč, a já musím jít dál. Začala jsem k tobě něco cítit, ale také jsem tomu nevěřila. Poté jsem zjistila, že bez tvé společnosti nemůžu být." Polkla jsem a byla jsem ráda za tu kápi, cítila jsem, jak se začínám červenat. "Já tě miluji už dlouho... ale pomalu jsem ztrácel naději." Přerušili jsme konverzaci, jelikož jsme byli poblíž táboru, na místě, kde ležel Bliz s Valorem. Pohladila jsem je a oba ožili. "Už jsem se bál, že se toho nedočkám..." Postěžoval si Bliz. "Nefňukej..." Odvrátila jsem zrak a nechala se chytnout za řetězy od pout.

Dorazili jsme do tábora. "Vedeme toho zločince, Lejsi jsme bohužel nenašli." Praskl řetězy Loki. Trhla jsem sebou. "Ale vždyť je to prázdná kápi." Podivil se Vlad. "Ano, je to nic, ale je to silný." Odpověděl Bax. V tom jsem sebou trhla víc až praskly řetězy. Vyletěla jsem do vzduchu a začala jsem čarovat obrovskou kouli energie. "Dokázala jsem ze zemského povrchu odstranit tu vaší holku, proto dokážu zahubit i vás a celý tenhle tábor. "Použila jsem hrůzu nahánějící hlas s ozvěnou a připravila jsem se spustit kouzlo. Napadl mě v té chvíli ohňostroj a tak jsem vypustila kouli nahoru. S hrůzou se na mě všichni podívali, ale magie se přeměnila do krásného ohňostroje, vzala jsem na sebe krásné šaty a snesla jsem se na zem. "Apríl!" Divine a spol se usmáli, Steve s ostatníma se jen na nás  nechápavě a zaraženě podívali. "Wow... nečekal jsem to." "To nikdo." Mrkla jsem na něj. Šli jsme na večeři a já jim všechno povyprávěla. Byl to vážně super den. Hlavně pro moje povedené Apríly.

Beam! Speciál nesměl chybět, ale pozor: TOHLE ROZHODNĚ NENÍ SPECIÁL! Je to trochu speciál, ale jak je známo, u mě mají speciály málo slov. Doufám, že se vám líbil, takže u další kapitoly Čuuuuuuuuuuuuuus