Pohled Ezreala

"Čus." Pozdravila mě Lejsi, když dorazila na snídani. "Si tu také brzy." "Ano, vzbudila jsem se dřív." "To bych netušil." Lejsi si povzdychla a zakroutila hlavou. "Jak je vlastně Ehretovi?" Zeptal jsem se ještě. "nevím, dneska jsem tam ještě nebyla. Můžeme tam zajít jestli chceš." Pokrčil jsem rameny. "jestli chceš." Lejsi se usmála. "Dozvěděla jsem se od Caitlyn, že máš nějakou novou výzbroj, či co." trochu mě to pobavilo. "Já, výzbroj, jakou?" "Nevím, prý něco s umělou inteligencí." Nevěděl jsem o čem to mluví. "Vím, že v Piltoveru jsme tak daleko, že by ke mě promlouvala nějaká umělá inteligence v nějaké zbroji, ale o ničem takovém nevím." "Tak to asi zjistíš až doma." "Možná, jestli vůbec něco takového existuje." "Určitě, jsme Piltover." Protočil jsem oči a vstal ze stolu. "Lejsi, co budeme dnes dělat?" "No.. kromě té návštěvě Ehreta o ničem nevím." "Ok.." Řekl jsem zamyšleně. Lejsi se uchechtla. Poté, co odnesla tác, jsme šli ke Stevovi chatce. Lejsi zaklepala. "Pojďte dál." Řekl zevnitř Steve. Lejsi jen pokrčila rameny a vešla dovnitř. "Kde je Ehri?" Zeptala se Lejsi dívající se na palmu. "Ve vedlejší místnosti, kde asi." "Nebuď hned nepříjemný." Steve tam jen nemotorně seděl a koukal na televizi. Lejsi se na mě podívala. Kývl jsem hlavou na stranu, jako náznak, aby jsme šli za Ehretem. Lejsi se zhluboka nadechla a zmizela za rohem, já jí poslušně následoval až k Ehretovi. "Ahoj, jak se cítíš?" Přisedla si k němu Lejsi. Já jsem se posadil na židli před postelí. "Už lépe, díky za optání." Lejsi se na něj sladce usmála. Vetšinou se takhle dívala na Fairyho, ale.. Ne. Řekl jsem si v duchu. Lejsi měla ten nejdivnější, ale zároveň dost hezký úsměv, protože se usmívala jen jedním koutkem. Přišel k nám Steve. "Promiň, jestli jsem se choval divně." Nervózně se podrbal na hlavě. "To je v pořádku, děje se něco?" Otázala se podezíravě Lejsi. "Ne, jen jsem byl zamyšlený." "Dobrá a nad čím jsi přemýšlel?" "Nad dnešním divadlem, nemáme loutky." "Jakým divadlem?" "Vy jste se nepodívali na tabuli?" "Ne, dneska jsem šla rovnou na snídani." "Aha, bude stínové divadlo, ale nemáme loutky." Lejsi se usmála. "Tak proč to nezahrát, jako živé." Steve se na ni nechápavě podíval. "My bude ty loutky. Co chceš hrát?" "To taky nevím." "Ok." Všichni tři jsme se najednou koukli na Lejsi nechápavým výrazem. "Ok? Vždyť nevíme co hrát." "Budeme improvizovat, já, Ehret a Ez budeme hrát." "Jen vy?" "Jen my?" Přidal se Ehret. "Máme ještě naše zvířata." "Co chceš dělat?" "Na kopci u rybníku může být jeviště a nad rybníkem vyvěsíme obrovské plátno, skoro přes celou šířku a bude i vysoké. Moje magie vytvoří dost silné světlo na to, aby ozářilo celé plátno a mi budeme mít dost prostoru." Dořekla své zajímavé, ale těžko realizovatelné plány. "Ale mi létat neumíme." "Ale ano, umíte." Nahodila svůj polovičně ďábelský úsměv. Stáhl jsem se hlouběji do židle. "Divine vám dala schopnost na chvíli dýchat pod vodou, tak nám dá i schopnost na chvíli létat a chodit po vodě." "Myslíš, že to dokáže?" "Nemyslím, já to vím. Budeme chodit normálně, ale ve vzduchu, no uvidíme." "Ok.." Nechápal jsem Lejsiin plán a už vůbec jsem nechápal, proč tam mám hrát já, proč ne třeba Divine. 

Pohled Andyho

Po obědě jsem šel spolu s Vladem k tabuli, protože jsme tam ještě nebyli a když jsme tam došli, bylo tam napsáno na menším papíře: 

Dnes v sedm hodin na kopci u rybníku se koná stínové divadlo pro tábor. Účinkují: Lejsi Green, Ezreal Green, Ehret a další zvěř. Prosím dostavte se včas na plac, na kopec. Váš vedoucí Steve

"To je super, že jo Vlade." "Jo, aspoň nějaká zábava, jak znám ty dva." "Tři." Podotkl jsem. "dva, protože já Ehreta až tak moc neznám, ale Lejsi s Ezem jsou samý průšvih." "Aha..." Šli jsme do chataky a zahráli si karty. "Za chvíli bude sedm." Řekl Vlad, když pokládal na moje Eso, to jeho. "Vyhrál jsi, můžeme už jít, aby jsme tam byly když tak dřív." "Jasně." Vyšli jsme ven. Většinou Vlad nadává jaké je tu horko, ale k našemu údivu, bylo příjemně a byla tma. "Od kdy je tak brzy tma?" Pokrčil jsem rameny. "Nevím." Řekl jsem. Vlad zvedl obočí a prohrábl si své bílé, nahoru vyčesané kadeře. U rybníku jsme se zastavili. "To máme vylézt tam?" Postěžoval si Vlad a ukázal na kopec, na kterém většinou sedávala Lejsi. "Jo." Vlad se praštil do hlavy, vzdychl a šel ke kopci. Sedli jsme si na okraj a sledovali Beatrice s Valorem jak připravují plátno. Bylo fakt hodně velký. Dole jsme zahlédly Lejsi s Ezem a Ehretem, jak si povídají s Divine a  ta na ně používá nějakou magii. Jo, prostě má tady moje láska zase hlavní roli. V duchu jsem pochválil Divine a usmál jsem se. Vlad se koukl na hodinky. "Za deset minut by to mělo začít." Poznamenal. Přikývl jsem na souhlas. Přišli i ostatní a najednou se rozsvítilo zezadu světlo. "Vítejte na stínovém představení." Uvítal nás hlas Lejsi, byl hlasitý, jako kdyby měli repráky. "Budeme dnes hrát, příběh, nebo spíš ty nejlepší, ale i ty nejhorší vzpomínky, které se pojí s táborem. Nuže, začínáme." Ukončila proslov a na plátně se zjevili postavy. Hráli, jak jsme se poprvé všichni potkali, jak různí členové táboru přišli, ale i odešli, takže i nedávnou událost s Fairym. Dále se Lejsi snažila naznačit, jaké zde číhá nebezpečí, a že je tu všude temnota. Přicházejí tvorové s prázdnoty a z jiných míst jako byl nějaký les, nějaké ostrovy a další, ale co mě opravdu nejvíc zaujalo, byla poslední scéna, byla nejspíš vymyšlená, ale také proto byla nejlepší. "Lejsi! Dávej si pozor kam šlapeš, jediný chybný krok a jsme mrtví." "Já to chápu Ehry, nemusíš mi to připomínat." Podrážděně promluvila. "Co to je?" Ez ukázal na nějaký předmět. "Nějaké hovno, nebo co." Poznamenal Ehret. Lejsi se otočila. "Jaký hovno?" Řekla pobaveně a začala se smát. Skoro všichni se začali smát. "Já nevím, je ho hnědý, malí a nehýbe se to." Řekl Ehret, když se vše uklidnilo. bylo vidět jak se Lejsi praštila do čela. "Ty si negramot." Přišla blíž k Ehretovi a zadívala se na tu vět taky. "Vždyť je to chlupatý." Ehret se zasmál. "Tak je to chlupatý hovno." Lejsi mu dala pohlavek. "Kuš už." Lejsi to vzala do ruky a otočila to. Najednou se z toho vymrštila nějaké tlapa a po ní další tři. "Vždyť se to malé koťátko." Lejsi si ho začala chovat, ale najednou se to proměnilo v cosi velkého. "Bylo to fakt kotě?" "Vypadalo to tak." Couvali před tou velkou zrůdou. "Bylo tohle v plánu?" "Nevím." Slyšel jsem jak se mezi sebou baví. Najednou se tam objevil Black. "Blacku, odvez Eze." Ez nasedl na Blacka a odletěl. "Co si zač?" Zeptala se Lejsi v domnění, že jí to odpoví a taky se tak stalo. "Gnar, nechci ublížit vám, jen já ztratit se." "A co děláš tady a proč taky umíš lítat?" "Když sedět ty na drak, oni očarovat tebe, já spát na ocas a kouzlo do mě jít, pak já bum a teď já být tady." "Zajímavé, eeee.. po dohrání se postaráme o tvůj návrat na Runeterru." Monstrum se proměnilo zpátky na malého tvora. "Proč ses proměňoval?" "Já nevědět." Lejsi pokrčila rameny. Najednou se plátno stáhlo, světlo se přesunulo k nám, aby oni byly vidět a všichni se otočili na nás. "Děkujeme za shlédnutí tohoto představení, doufáme, že se vám líbulo a těšíme se zase příště, Čus!" Všichni se poklonilia mi jsme se rozešli do chatek.

Pohled Lejsi

"Aspoň si nám to udělal zajímavější." Řekla jsem Gnarovi. "Být šťastný." Usmála jsem se. Teď pojď zamnou, odvedu tě do Rneterry. Vy dva se vraťte do chatek a můžete si odpočinout." "Můžeme? Musíme, vždyť je celkem pozdě večer a zítra je den, jdeme spát." Poslední větu Ez vyslovil výrazněji. "No jo." Protočila jsem očima. Šla jsem s Gnarem k portálu a dovedla ho do Lesa kam patří, pak jsem se vrátila a šla spát."