Pohled Lejsi

"Rané ráno raníčko, proč nesvítí sluníčko. K rybníku chcem putovat. Žabičky vidět poskakovat. než slunce zapadne a květina vydechne. Pokoušet se najít zítřejší ráno." Říkala jsem si básničku, kterou jsem vymyslela, jelikož jsem se tak moc nudila. Řekla jsem si jí ještě dvakrát a začala jsem se řehtat. Málem jsem i spadla ze stromu. okamžitě ke mně přiběhla poplašená Divine. "Lejsi? Co se stalo?" Rozdýchávala jsem ten záchvat smíchu a podívala jsme se na ní. "Nic, jen jsem se smála básničce." "Jaké?" Předříkala jsem jí tutéž básničku, které jsem se smála. Začala se také smát. "Bože Lejsi. Co to sakra je?" "No to nevím. Nejsem si tak úplně jistá." Divine a já jsme se vydali do jídelny a cestou jsme narazili na Fairyho. Se smíchem v hrdle jsem ho pozdravila a šli jsme dál. "Fairy to neuvěříš, co se stalo. ze mně bude normálně další Saifrt." Fairy na mě jen tupě zíral pohledem, který u něj není zvykem. "Děje se něco? Proč nemluvíš?" "Ne neděje. Promiň, jen jsem se zamyslel." "Aha." Došli jsme k hale a vešli jsme. "Beam panstvo!" Zařvala jsem na celou halu. Všichni se na mě podívali jak na blázna a zas sklopily hlavy nad svůj talíř, kromě Ehreta. "Jsi mentálně v pořádku?" Zeptal se mě, když jsem si k němu přisedla. "Ano, jen mám dobrou náladu." Rozhlédla jsem se po okolí, ale Fairyho jsem neviděla. "Hej, Divine. Nevíš, kde je Fairy?" "Nevím, asi si šel pro jídlo." "Holky, co to tu povídáte. Fairy je mrtev." Nechápavě jsem se na něj podívala a pak mi to došlo. "Máš pravdu, tak kdo byl ten druhý Fairy?" "Co?" Divine vypadala vystrašeně. "Než jsme sem přišli, mluvila jsem s Fairym." "Nemohla jsi." "Já jsem ho také viděla." "Nemohli jste, Fairy je pohřben v lese, daleko odtud." Zamyslela jsem se, jak to, že jsem s Fairym mluvila a jak to, že ho viděla i Divine, ale zmizel? Nedávalo mi nic smysl. Kdybych ho viděla jsem já, tak bych si vyvodila, že mám jen halucinace z jeho smrti, ale i Divine ho viděla a slyšela. "Co se tu děje?" Obrátila se na mě Divine. Zakroutila jsem hlavou. "Nemám tušení, ale běhá mi mráz po zádech. Právě jsem mluvila s mrtvým člověkem." Začala jsem šílet. "Klid, to se nějak vysvětlí." Chytl mě za ramena Ehret. "Jak, to se nedá vysvětlit. kdybych byla při smyslech, určitě bych cítila, že je to něco divného, ale jelikož jsem byla zaneprázdněná mým smíchem, nedokázala jsem identifikovat chybu v Metrixu." Tikala jsem očima z jednoho rohu stolu na druhý a snažila se vstřebat co se děje. "Pojď, teď tě potřebují Vlad a Andy. Zas ta skříň." "Dobrá, pojďme." Přikývla jsem a zvedla se od stolu. 

Dorazili jsme k jejich chatce a  zaklepala jsem. "Lejsi?" "Ano, to jsem já." Vlad otevřel a já mohla vejít dovnitř. Okamžitě jak jsem přišla ucítila jsem hnilobu. "Vlade, hnije ti tu krev." Vlad se zarazil. "Co? Dnes ráno jsem jí kontroloval a je v naprostém pořádku." "Tak co tu tak hnije." Zakuckávala jsem se. "Něco cítím, ale že by to bylo až tak výrazný, to zase ne." Přidal se Andy a to byl kočka. "Skříň?" Dokázala jsem ze sebe vypravit. "Ano, pořád se otevírá a večer někdy slyším i strašně divné zvuky." "Ano, Kogi má hodně rád jídlo, možná by jste mu mohli něco dát." "To tu jako máme krmit nějakou zrůdu?" "Pžžžt. On je velice neškodný a roztomilí." "Je to hmyz a plive kyselinu." Protočila jsem oči a vyndala z kapsy jeho nákres.

  "Vidíte? Je roztomilí." "Ale vypadá dost divně." Odvětil Vlad a já myslela, že mu jednu fláknu. "Vlade. Vždyť ho znáš. Je z Runeterry a je to jediný tvor z voidu, který se nebojí lidí."  "Nevzpomínám si." Práskla jsem se do čela. "To je jedno. Prostě jdi na snídani a přines něco Kogimu." "Proč mu tak říkáš?" "Je to kratší a hezčí." Vlad máchl rukou a s Andym mě i Divine doprovodili k chatce sami šli potom do jídelny. "Lejsi, ukaž mi ho ještě." Vyndala jsem papír znova podala ho Divine. "Ten je strašně cute!" Rozplývala se nad ním ještě asi půl hodiny a já jsem se stačila proletět na Blizardovi. Naposledy se na něj koukla a vrátila mi ho. Najednou se z nebe snesl paprsek duhy, či co to bylo a poté, co světlo utichlo, se vynořil muž v zeleném oděvu a s žezlem v ruce. Nejdřív jsem ho nepoznala, ale když ano, okamžitě jsem ho objala. "Loki, ty jsi se vrátil." "Ach ano, mí přátelé." "Strašně dlouho jsem tě neviděla od té doby co jsem měla Blize." "Ano, odešel jsem, jelikož jsem měl jiné plány a ano, nebavilo mě to tu." "Doufám, že už jen tak neodejdeš." "Nemusíš se strachovat." Usmála jsem se, ale hned mi úsměv zmizel. "děje se něco?" "Za tu dobu se tu stalo hodně věcí, přišli nový lidé, ale i odešli a... zemřel Fairy." "Fairy? Ten blonďák?" "Ano." "To je mi líto. Upřímnou soustrast." "Nech to plavat a co ty?" "Já a můj bratr jsme porazili temné elfy a já jsem se stal králem Asgardu." "To jsou úžasné zprávy." Přikývl. "Pojď dovedu tě do tvé chatky." Šli jsme k Vladovi a Andymu. Ti ho přivítali a myslím, že mu řeknou vše. Mezitím jsem se vrátila k Divine, ale ta nebyla tam, kde jsem jí nechala. Viděla jsem její stopy jak jdou do lesa, ale pak už nic. Měla jsem vcelku strach. Šla jsem za ní. Jednu ruku položenou na dýce a druhou připravenou pálit jsem procházela temným lesem v  odpolední čas. "Divine?" zeptala jsem se do lesa trochu hlasitěji. Uslyšela jsem zamnou křupnout větev a reflexivně jsem se obrátila. Připravovala jsem se vyndat dýku z pochvy, když v tom jsem uviděla Divine obličej. "Vyděsila jsi mně, kam jsi zmizela?" "Nevím, něco mě táhlo do lesa." "Neviděla jsem tvé stopy." Divine se na mě zmateně podívala, ale okamžitě se její obličej změnil. Vypadala spíš, jako kdyby viděla stvůru. "Divine?" Polkla jsem, když jsem ucítila odporný zápach hned za mou hlavou. neudržela jsem se na nohou a klekla jsem si. "Lejsi, ani se nehni." Poručila.

Pohled třetí osoby

Lejsi se asi neměla v plánu jakkoliv hýbat. Divine ustupovala hlemýždím krokem dozadu. Lejsi se konečně odhodlala otočit se, ale to co viděla jí dostalo ještě hlouběji. Přestala dýchat a sledovala to nepopsatelné stvoření, jak si hraje se svou lopatou. "Pane Mori. to mi nemůžete dělat. bez urážky, ale páchnete jak hniloba a zkažené vejce dohromady." Promluvila, ale ruku měla stále u pusy. "Jak to mám brát bez urážky?" Divine se dívala na to velké stvoření pokryté něčím, co by se dalo popsat jako bláto, jak na liche. "Zkus a prosím, jdi ode mne trochu dál. mám velmi citlivý čich." Pak to Lejsi došlo. "Mori, co tu děláš? A nebyl jsi to náhodou ty kdo vyslal Fairyho?" "Ano byl jsem to já a co tu dělám? Nemám tušení." "Odejdi portálem, který ti vytvořím." "Když už jsem tu, tak nikam nepůjdu." "Tohle je svět lidí, ne Runeterra." "Vím, ale přišel jsem za svou dcerou." "CO!?" Řekli Divine i Lejsi skoro současně. "Divine. Ty jsi má dcera." "Co? Ne. Nemohu!" Nechápala Divine a couvla o kousek dál. "Ty a Varus jste mí potomci." "To musí být omyl." "Není." Lejsi se zvedla a přiskočila k Divine. Ten zápach nemohla vydržet. Divine se v hlavě motalo tolik otázek, ale ani na jednu se nezeptala. "Rád jsem tě zase viděl." Divine neměla slov. "Dobrá. VVau. Rodina se sešla, ale teď musí jít tatínek pryč." "Lejsi Green, nepůjdu, jelikož jsem řekl ghoulům, že tu zabijeme pár smrtelníků." "Yoricku Mori, výslovně ti to zakazuji a jestli okamžitě neuděláš to, co ti řeknu, skončí to s tebou hodně špatně!" Z klidné věty dokázala vytvořit hrůzu nahánějící větu, která vystrašila Yoricka dost na to, aby udělal čeho si žádá. Lejsi vytvořila portál na stínové ostrovy a Yorick jim prošel. Poté společně s dezorientovanou Divine odešli zpátky k chatce. Trvalo to dost dlouho, proto bylo tak jedenáct hodin. Lejsi pomohla Divine do postele a sama se pak vyhoupla na strom a usnula.