Pohled Divine

"Jak je jim?" "Jsou v pořádku, ale Ehret víc." "Myslela jsem si to. Mohu se na ně jít podívat?" "Lejsi ještě vzhůru nebude, ale Ehret jo, nebude chápat co se kdy stalo." Natasha se na mě usmála a já vešla do místnosti. "Dobré odpoledne, Růženka ještě spí?" Otočila jsem se na Lejsi. Ehret pootočil hlavou. "Snad to vidíš... em... co to mám s nohou?" "No víš... Ez dal návrh, že by ti v Piltoveru udělali novou robotickou nohu, je dobrá a když si na ní zvykneš, nepoznáš, že ji máš." "Co má vlčí forma?" "To nevím, ale měla by se přeměnit spolu s tebou." Nevěřícně se podíval a vstal z postele. "Co blbneš?" Udělala jsem jeden rychlí krok kupředu, ale Ehret mě gestem zastavil. "Uvidíme." Jeho poslední věta před pomalou proměnou ve vlka. Vítězoslavně štěkl poté, když zjistil, že opravdu technika funguje a pomalu zahýbal tou jedinou robotickou nohou co měl. Štěkl ještě jednou, ale to jsem na něj zasyčela. Zakývala jsem hlavou a pronesla větu: "Lejsi ještě spí." Na to jen protočil oči a proměnil se zpátky. "Spí už dvacet hodin vkuse." "To je moc, dostává jídlo, nebo pití?" "Vidíš snad nějaké trubičky do jejího těla?" Znuděně oznámil, sedl si na její postel a zadíval se jí do očí pohledem s jasným náznakem strachu. "Je čas jí vzbudit." Rozhodla jsem. "To nemůžeme, utrpěla moc velký nátlak a odpočinek..." Větu nedořekl. "Odpočinek dvacet hodin bez jídla, pití a kdo ví čeho. To není dobrý, musíme jí vzbudit a když mi nepomůžeš udělám to sama." Probodla jsem ho pohledem při opravě jeho věty. Sklopil zrak a vzdychl. "Dobrá." Řekl to ale s jistou nechutí. Přišla jsem k Lejsi blíž a zatřásla jsem s ní. "Nulová odezva." Postěžovala jsem si. "Skus jí políbit, třeba je fakt zakletá do stoletého spánku." Ehret se na mě podíval pohledem, který značil něco jako: "To nemyslíš vážně." nebo "Děláš si prdel?". "Ok tak ne."

Dlouho jsem ještě přemýšlela, co by tak mohlo zabrat, násilí jsem nechala jako poslední, ale asi je to jediná možnost. Vyčarovala jsem si ostré drápy na rukou. Když to Ehret zavětřil okamžitě mi strhl ruku. "Ne, to i ten polibek by byl lepší." "Tak dělej princi Krasoni." Rýpla jsem si do něj. "Za 1. nejsem blonďák a za 2. Nejsem princ." Ale nakonec se k ní naklonil a políbil jí na čelo. Frkla jsem. "To je slabí." Hodil na mě vražedný pohled. Lejsi se ale náhle pohnula a já zbystřila. Něco zamumlala, ale nebylo jí slyšet a ani jsem jí neviděla hýbat rty. Hrudník se jí zvedl vysoko a pak klesl, jako kdyby se po dlouhé době znova nadechla. "E.. Di..." Jediné co jsem pochytila. "Lejsi, jsem tady." Instinktivně se otočila na naší stranu. Položila jí svou ruku na její a mírně jí bodla. Její reflexy se nastartovali a Lejsi při plném vědomí zvedla s jedovatýma rukama a málem mi vykloubila ruku. Její sevření bylo silné, ale pořád ne dost silné na to, abych věděla, že je spět. Ehret se na ní díval jak na zjevení. Ona trochu jako duch vypadala. Byla bledá, v očích prázdný výraz a jen tam seděla a lámala mi ruku. Snažila jsem se dostat z jejího sevření, ale nešlo to. "Tohle jsem neměla v plánu." "Super, je z ní zombík."

Pohled Lejsi "Zombíka"

Viděla jsem před sebe, viděla jsem, jak se Divine svírá v bolestech, ale nedokázala jsem nic udělat. Tupě jsem hleděla do prázdna, až mě pálili oči, ale ani mrknout jsem nemohla. Počkala jsem tak deset minut, nic. Dalších dvacet, nic. Divineina ruka snad celá zfialověla a Ehry se jen nepřítomně díval. Než aby něco udělal se zvedl a šel si prohlížet Divineinu ruku, která fakt neměla zdravou barvu. Z celé svojí vůle jsem se snažila povolit ruku. Trochu se mi to podařilo a to Ehryho trochu nakoplo. Zamával mi rukou před obličejem. WoW to si jako myslí, že mě tohle probudí? Mé tělo se zvedlo a s Divineinou rukou v jeho ruce šlo z nemocničního pokoje. Kulhající Ehry se nás pokoušel zastavit, ale "já" jsem ho surově odstrčila, přitom jsem si to vyčítala, ale nemohla jsem nic udělat. Kdy to skončí, kdy budu moct se normálně pohybovat podle svého?? Otázky, na které jsem neznala odpověď ani já. "Ehry dělej něco, zavolej Eze, nebo Cait." Snažila jsem se aspoň myšlenku vyslat, ale nebyla jsem si jistá, jestli mě slyší. Zřejmě nás uviděl Ez a přiběhl ke mě, ale v tu chvíli mě praštil do hlavy. 

Otřásla jsem se, ano... já jsem se otřásla, ne někdo jiný. Zcela jsem pustila Divineinu ruku a zvedla jsem se ze země na které jsem se objevila. "Jsi v pořádku?" S těmi to slovy mi Ehry pomohl na nohy. "To bych se spíš měla ptát já." Po chvíli jsem se otočila i na Divine s pohledem tázající se na její zdraví. "Já jsem v pořádku." Ujistil mě. "No... aspoň se momentálně barvou ruky neliším od bráchy." Usmála se a já s ní. "Ale od svého otce se lišíte až moc." Dodala jsem. "Když jsi to zmínila, tak jsme vlastně s Varusem původem z ostrovů." Zapřemýšlela. přikývla jsem hlavou a otočila jsem se na kluky. "Díky Ezi." Poděkovala a rychle pozvedla hlavu a zaostřila smysli na vchod do tábora. Drcla jsem do party a ukázala na dva obyčejně vypadající týpky. Jeden měl v ruce kameru a společně s tím druhým se do ní díval. Hlava mi spadla na bok na náznak nechápavosti a šla jsem směrem k nim. Divine, Ez i Ehry mě poslušně následovali. Oba dva stáli a cosi mluvili. 

Podívala jsem se na obě strany dozadu a pak vpřed na chlapy vzdálené od nás sotva pár metrů. "Přejete si něco?" Snažila jsem se o nejzdvořilejší hlas. Ten bez brýlí s lepším účesem snížil kameru a podíval se na nás, poté se přidal i druhý s děckým výrazem. Dívali se na nás, jako na zjevení a pohledem se oba zastavila na Ezovi. I já a zbytek jsem se otočili v domnění, že je na něm něco divného, ale vše bylo v normálu. "Jsme na nějakém karnevalu, nebo na srazu cosplayerů?" Všichni čtyři jsme se na ně podívali nechápavým výrazem a slova se ujala Divine. "Ne, jste na zcela normálním táboře." Pokoušela se jim vysvětlit kde jsou. "Jo jasný a proč tu cosplayujete Ezreala a ona má na sobě zbroj a zbraně?" Ukázal na mě a já jsem se ujala slova. "To je má bojová zbroj a zbraně nosím u sebe pořád a tohle není nějaký cos... něco Eze, ale je to Ezreal sám." Nechtěli nám nic věřit. Plácla jsem se do čela a zahvízdala. Náhle se z oblohy snesl Bliz a já jsem si konečně změnila PROJECT zbroj na mé normální oblečení. Ez pozvedl ruku a vystřelil z ní vlnu magie. Oba muži byli zaskočení, ale vypadalo to, jako kdyby Eze znali. Napadlo mě, že by znali i Cait a Vlada a tak jsem pro ně poslala pomocí Valora, toho také znali. 

"Počkat, takže znova. Vy jste z Runeterry, jste normální šampioni z ligy a jenom jste na dovolené?" Stručně zrekapituloval jeden z nich, asi ten chytřejší podle brýlí. "Tak nějak." Odsouhlasil Vlad. už mě nebavilo vysvětlovat proč, kde jsme a kdo jsme a tak jsem převedla řeč jinam. "Jaké jsou vaše jména?" "Štěpán buchta, ale asi by jste mě znali pod jménem Baxtrix." Představil se urostlý mladý muž s hnědýma vlasama a tmavýma očima. "Já Radek Vedral, neboli WedryLP. Stačí jen Wedry." Promluvil hubený mladík s rádoby svaly a brýlemi na očích.

Atmosféra se uvolnila, když jsme konečně těm dvěma vysvětlili, že jsme opravdový a že se nezbláznili. "Nechcete tu zůstat?" Zeptala jsem se po pár hodinách poznávání našich hostů. "Jste mi sympatičtí." Dodala jsem. "Mohli bychom ale... Momentálně musíme najít našeho dalšího člena party." Bax trochu sklesl. "Pomůžeme vám, jen nás naveďte kam." "Nevíme o něm nic, ztratil se nám před očima. Jeho jméno je Pavel Mikeš , přezdívka Herdyn." Promluvil za Baxe Wedry a já si povzdechla. "To abychom rovnou postavili novou chatku." Usmála jsem se, ale při pohledu na Baxe mi úsměv zmizel ze tváře a usoudila jsem, že by bylo lepší hledat ho z oblohy. "Mohu poslat draka, nebo radši Valora?" Nevěděla jsem, jestli ho mám hledat jako ztraceného, nebo uneseného. "Lejsi, radši Valora, něco mi nesedí." Podívala jsem se na Unknow a pokývla jsem na souhlas a zahvízdala. "Potichu a nenápadně, Hledej." Ukázala jsem mu fotku Herdyna." Valor vzletěl do vzduchu a netrvalo ani půl hodiny, když se vrátil a oznámil mi dost špatnou zprávu. "Co kdyby Herdyna chytlo chapadlo a stáhlo ho do temnoty?" Opatrně jsem se zeptala. "Neříkám, že se to stalo." Dodala jsem na ujištění. Všichni mlčeli a tak jsem jim na rovinu řekla o tom, jak Valor zaznamenal objekt vypadající jak Herďa jak pomocí chapadla padá do Voidu. Vedry a Bax se zarazili a Ehry s Divine si uspořádali tábor v jejich prospěch. Ano... všechny poslali do chatek a sami se postavili k vchodu do tábora s úsměvem na tváři. Bouchla jsem se do čela a ujistila kluky, že vše bude v pořádku a že já a má parta ho zachráníme, bohužel se nedali odbít a šli s námi. 

Valor nás zavedl na místo, kde ho viděl naposled. Přišla jsem k propasti ozářenou fialovým plamenem a mírně jsem se naklonila. Z propasti se ale jako blesk vysunulo chapadlo a já automaticky ještě rychleji vytáhla dýku a uřízla jsem tu zrádnou podlouhlou fialovou věc, která se mi teď kmitala u nohy. "Je zřejmé, že to tam bude bezpečně, tohle není svět her kde zemřete a znovu se zrodíte, bohužel, a proto by jste měli zůstat tady." Řekla jsem přes rameno. Cítila jsem obou pohledy plné odhodlání a tak jsem nečekala na jejich odpověď a při seskoku do propasti jsem ještě dodala: "Tak se ale držte za námi a zkuste se nám neplést pod nohy.".

Po dlouhém bloudění uličkami v podzemí, které ovládla temnota, jsme narazili na místnost se zamknutými, vysoko vzhlížejícími dveřmi z jakéhosi slizu a s okem uprostřed. Podívala jsem se nahoru na oko, které podle všeho hlídalo vstup, a trochu jsem se otřásla, když to na mě mrklo. Vzala jsem svůj luk a střelila do víčka té nechutné věci, předpokládala jsem, že celé ty dveře budou jedno velké stvoření. Nechutně zavrzaly a s prasklíma bubínkama jsme pokračovali dál. Rozhlížela jsem se X-rayem, ale viděla jsem max. tak hovno. Btw ten X-ray jsem měla zabodovaný v PROJECT zbroji, kterou jsem si musela dát znova, jelikož byla na tohle určená. 

Konečně jsem uslyšela zvuk něčeho neidentifikovatelného, ale bylo to živé a znělo to jako normální hlas, tak jsem k tomu zamířila. Krom toho, že jsme cestou minuli nejmíň dvacet mrňavých roztomilých tvorečků se třema očima a roztomilýma malýma nožičkama, jsme nic nenašli. Než jsme došli k něčemu co vypadalo jako mučírna a vězení v jednom. "Temnota má jiné chutě." Zaslechla jsem za sebou a pomalým pohybem a s pohledem: "To nemyslíš vážně" Jsem otočila hlavu na Ehreta. Ten dal ruce do vzdávajícího se gesta a já pokračovala v chůzi.

Pohled Ehreta

Nebyl jsem si jist, kam nás Lejsi táhne, ale radši jsem držel hubu. Když jsme procházeli kolem dvacátého-prvního tvora, rozhodl jsem se, že se na něj podívám trochu z blízka. Pobídl jsem ostatní, aby pokračovali. (Lejsi nic netušit... pžžžžt) Vzal jsem si ho do rukou a chvíli jsem si s ním hrál, než mě sevřela spalující bolest a padl na kolena vysílením. Z dálky jsem slyšel Lejsiinu nadávku a běh. Za sekundu byla u mě a podepírala mě svým tělem. "Si cvok?" Naštvaně se mě řečnicky zeptala. Já radši ani neodpovídal. Najednou se před námi objevila tajemná levitující postava s šátkem kolem krku a tím tvorem u sebe. "Malzahar." Řekli Bax a Wedry společně. Lejsi přikývla. "Vidím, že mě znáte." "Bohužel." Odfrkla Divine. Malza se zatvářil uraženě. "Co tu pohledáváte?" Zeptal se nakonec s mírně příjemným tónem. "Hledáme jistého muže. Má hnědé vlasy a.... je to prostě člověk." Lejsi popsala Herďu trochu zvláštně, ale dávalo by to smysl, protože ve Voidu nejsou normální lidi. "Nikoho takového jsem neviděl, ale možná by vám poradil Vel'koz." Bax vypadal zamyšleně a Wedry se ho na něco ptal, jenže jsem neslyšel na co a bylo moc neetické si najednou jen tak For Fun dát vlčí uši. Nechal jsem to být a doufal, že to zaznamenala i Lejsi s Divine. "Zaveď nás k němu." Nařídila Malzovi Lejsi a ten bez váhání šel cestičkami, až k té samé bráně u jaké jsme bili minule. Tentokrát se otevřela sama a mi vešli do jakého si sálu plného světla, na rozdíl od ostatních částí. Nebylo tam nic, jen světlo a červený koberec směřující k velkému tvorovy s dvěma chapadly. Malzahar nás opustil a Lejsi jako vždy předstoupila. Když se ale zastavila a zaostřila na monstrum uvědomila si to, co já. Ano, mělo to dvě chapadla, ale bylo zřejmé, že to třetí mu chybí. Přesně... byl to ten tvor, který stáhl Herďu, který se pokusil stáhnout i Lejsi a teď s ním máme komunikovat? Pche. "To ty jsi ten, co mě nedávno chtěl stáhnout do temnoty jako toho nebohého chlapa?" Ostře se na něj podívala a šla pomalým krokem k němu. "Ano." Jednoslovně odsouhlasil. Neměl pusu, ani nos, nic. Bylo to jen obrovské oko s chapadly. "Ale moc se ti to nepovedlo co?Teď mi okamžitě řekni, kde je ten mladík." Vyzvala ho Lejsi. "Nebo co?" Poloodmítnul. "Nebo ti useknu ty dvě chapadla co ti zbyla." Lejsi stáhla ruku na svůj kord. "Opravdu je potřeba násilí?" "Pokud mi ho nevydáš..." Vel'koz vzlétl a jen dvěmi chapadly utvořil jakýsi temný fialový laser, který zasáhl Lejsi do hrudi a prošel skrz ní. Všichni jsme zatajili dech. Lejsi ovšem v rukou sevřela kord a dala ho před sebe. Odtlačila laser spět na jeho stvořitele a ten se skácel k zemi. "Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se. Lejsi se jen oprášila a řekla: "Že se ptáš, ten Void, je nějaký slabý." Zrazu se otevřeli tajné dveře ve stěně a za nimi stál Herdyn. Baxovi a Wedrymu se na obličeji vytvořil úsměv a šli směrem k jejich dlouho stracenému přítelovi. "Jsi v pořádku?" Ona se prostě musela zeptat... Herdyn tedy přikývl a všichni jsme společně šli do tábora.

"Tak co, chcete zůstat?" Do několikátý se jich Lejsi zeptala, asi hodně chtěla, aby zde přebývali. Jak jsem se rozhlížel po táboru, uviděl jsem opravdu novou chatku. Byla modře natřená, tak jsem zvážil všechny fyzikální možnosti pohybu a třesu země, změřil jsem matematickými rovnicemi délku a výšku poloměru Trandlovi stupnice, a nakonec jsem porovnal chemické veličiny Sodíku a Sýry v rezovitých klatech a vyšlo mi, že vše řídil Ez. Budiž, byla v celku hezká, ale byl čas jít do hajan. Tak jsem si zalezl do své boudičky a okamžitě usnul.

STOP H8 MY! Já vím, že dlouho nic nebylo, ale já za to nemůžu... A teď k tomu něčemu, co jsem vytvořila... ehm.... já nievěm už. 1. jsem tam chtěla dát jen Baxe za 2. Mě k Herdynovi a Wedrymu překecali Ehry s Divine a za 3. Ta strašně dlouhá nesmyslná věta, která nesouvisí ani s fyzikou, chemii ani s matematikou... em.... tak to jsem se nudila. Ale je hustá XD Trandlova stupnice, tu bych se chtěla učit i ty rezovité klaty. (Ani nevím jak mě to napadlo XD)