Pohled Unknow

Po probuzení jsem se podívala na postel kde by údajně měla být Divine, ano, byla tam a když jsem se podívala z okna, Lejsi byla taky tam, kde má být. Vyšla jsem z chatky a namířila si to do jídelny, ale za mnou jsem uslyšela dupnutí, otočila jsem se, naštěstí to byla jen Lejsi. "Kam jdeš?" Zeptala se mě. "Kam asi, na snídani." Lejsi vypadala zdrceně a strašně ospale. "Stalo se něco?" "Jen jsem se blbě vyspala." Koukla se na mě a hlava jí spadla na bok, takže vypadala spíš jako zombík. "Tak si jdi ještě lehnout, nechtěla jsem tě vzbudit." Máchla rukou, šla k jídelní hale a já jí následovala. Po snídani jsme se vrátili a já se koukla kolik je hodin. Bylo teprve pět hodin ráno. "Já si jdu ještě lehnout a ty by si měla také." "Dobře." Lejsi se ztěžka vyhoupla zpátky na strom. Chvíli jsem se na ní z okna koukala. Převalovala se a já jsem se po chvíli cítila tak unavená, že jsem si prostě lehla na postel a okamžitě jsem zdechla. Probudila mě až Divine. "Půjdeme na snídani?" Podívala jsem se na ní s ospalým výrazem, asi jsem to chytla od Lejsi. "Já už byla." "Jak to?" "Já a Lejsi jsme vstali v pět ráno a tak jsme se šli na snídat." "A jak je Lejsi?" Proč by Lejsi něco bylo? "Byla strašně ospalá a vypadala strašně. proč?" "Ona ti to neřekla?" "Co?" "Že Fairy je mrtev." Při této větě si zableskli oči. nevěděla jsem co říct.

Pohled Tonyho

Po snídani jsem šel s Ezem k rybníku. "Tony, nevíš kam se poděl Fairy?" "Ne. Asi se někde zdržel, nebo jsme se nějak minuly." "Příjde mi to divné." "Ani ne." Ez jen pokrčil rameny a rozložil si deku. Zase bylo hezky, jak jinak, předpovědi počasí hlásili, že by mělo být i čtyřicet stupňů, ale to jsem nevěděl co příjde kolem druhý, ale to opravdu už předbíhám, vraťme se k desáté ranní.

Pohled Ehreta

Vstal jsem hodně pozdě a jako obvykle jsem šel do kuchyně. Potkal jsem tentokrát Steva a ne Biersacka. "Kde je Biersack?" Musel jsem se zeptat. "Odešel, prý na nějaký jeho "Homecoming" Tour či co." "Aha." Odplazil jsem se ke stolu, ještě ospalý a sedl si na pohovku. "Ná, tu máš vajíčka." "Dík." S chutí jsem se pustil do jedení. "Kde si byl včera večer?" zeptal se mě najednou Steve. "V lese." "A proč si přišel tak pozdě?" No víš... ono to tam bylo zábavné." "Jasně... a teď pravdu, Fairy se třeba neukázal vůbec." Sklonil jsem hlavu a zavřel jsem oči, do níchž se mi draly slzy. "Fairy...." Nedokázal jsem to doříct. "Co?" "Je pryč." "A kde je?" "Na onom světě...." Chvíli bylo ticho a pak se Steve rozhodl, že se to musí říct i ostatním. "Po obědě uprostřed tábora, jako vždy." Oddychl jsem si a šel na čerství vzduch. Pohlédl jsem na oblohu a pak na strom, kde byla Lejsi. Teď byla pod ním a opírala se o něj. Přišel jsem k ní. "Lejsi?" Lejis zvedla hlavu, neměla oči od slz, ani se netvářila zdrceně, ale přece na mě působila dojmem, který mám většinou, když je někomu fakt zle. "Ano?" Hlas měla trochu rozklepaný. "Steve se rozhodl, že.... ty víš co, se má říct všem." "Dobrá." Vzala to jako samozřejmost a koukla se na oblohu. "Blíží se bouře." Dodala, nesmyslnou větu. "Co? vždyť je krásně." "Teď.." "Si ještě rozklepaná, pojďme raději na oběd." Lejsi kývla hlavou a odstrčila se od stromu. Na obědě Steve zopakoval, že se máme sejít uprostřed. Když jsme se tam konečně všichni sešli, začal proslov. "Chci vám zdělit jistou špatnou správu.Fairy Harvestr již není mezi námi.Zemřel..." Podíval se na mě a ukázal mi, abych šel k němu. "Řekni jim, jak to bylo." Chopil jsem se mikrofonu a začal něco říkat. "Včera jsme byly, jak asi všichni víte, v lese, společně s Lejsi, Divine a i Fairym. Fairyho z nenadání bodla dýka..." Nadechl jsem se a zkusil zadržet slzy. "Byla to dýka nájemného vraha, Shaca. Byly jsme nejspíš ve špatný čas na špatným místě, anebo je tu možnost, že si ho někdo na Fairyho najal. Byla to tragická událost..." Podíval jsem se na Lejsi, jen tak tak se udržela na nohou. "Pohřbili jsme ho a někde v tamtěch lesích leží." Ukázal jsem na lesy kolem tábora. Podal jsem mikrofón Stevovi a rychle seběhl k Lejsi. Na poslední chvíli jsem ji zachytil. "Si v pořádku?" "Je mi mdlo." "Odnesl jsem Lejsi k chatce, ale tam se mi vysmykla z rukou. "už je to v pohodě." "Ne není to v pohodě, to vidím." Lejsi trhla hlavou a šla ke stromu. Zablesklo se jí jen jedno oko, to bez jizvy. Podívala se na mě smutným výrazem a padla mi do náručí. Stiskla mě tak pevně, že jsem nemohl chvilkama dýchat. "L.. Lejsi, nemůžu... dýchat." Lejsi mě pustila. "Promiň." Zčervenala. "To je v pořádku." Byla tak roztomilá, když se červenala. Pomohl jsem jí na strom a šel jsem do chatky.

Pohled Lejsi

Dívala jsem se na oblohu a viděla jsem jak se schylují mraky, rychleji než normálně. Cítila jsem temnou energii. Rozhlédla jsem se po táboře a když nikdo nebyl venku, slezla jsem ze stromu. Šlo to ze západu, okamžitě jsem přestala myslet na Fairyho a soustředila jsem se na tu zvláštní bouři. necítila jsem déšť, ani kroupy, vlastně ani vítr. Mraky byly sem tam nafialovělé až do černa. Šla jsem tomu na proti. Když jsem se přibližovala blíž a blíž, cítila jsem temnotu. Bouře byla prázdná, až moc tichá a já jsem si dělala čím dál tím víc obav. Síla temnoty byla silnější každým mým krokem. Přede mnou jsem viděla fialově svítící kouř. Šla jsem k tomu blíž a podívala jsem se do toho. Byla to brána do prázdnoty. Co by tady, ale dělala brána z prázdnoty a ještě k tomu z Runetrrský prázdnoty. Tím, že jsme do lidského světa začali chodit mnohem častěji, jsme porušili přírodní zákony a teď se Runeterra a lidský svět propojili. Ale co teď? Na tohle jsem byla krátká. Zavolala jsem si Blizarda. "Co se děje?" "Prázdnota se dostala i sem." "Co s tím chceš udělat?" "Nevím, ale zacpat tohle a odehnat tu bouři." Vyčarovala jsem nějaký kus rychle schnoucího kovu a dala ho na otvor, když byl už suchý a zalepil pevně tu díru do prázdnoty, nasedla jsem na Blizarda a vzlétli jsme k té bouři. "Leť dovnitř!" "Si se zbláznila, ještě bych chytil nějakou Ebolu." "Neskuhrej a leť." Vlétli jsem do bouře a já jsem začala zkažený vzduch vsakovat do lahvičky. "To je poprvé, kdy na něco používáš předmět a ne své vlastní tělo." Rýpl si Bliz. "To víš no, změny jsou život." "U tebe to platí vážně, kdyby si teď použila své tělo, byla by si nejspíš na tom dost špatně." Přikývla jsem. Když byla bouře konečně pryč a já s Blizardem v táboře, vylezli všichni ven. Přišli ke mě Divine, Ez, Tony a Ehret. "Kde si byla? Mohlo se ti něco v té bouři stát." Zeptal se mě starostlivě Ezreal. "V lese." Odpověděla jsem. "Ale stejně je to nějaký divný, najednou se zjeví fialová bouře, nebo co a pak hned zmizí, v tom budou nějaké čáry." Vyndala jsem lahvičku a koukla se na ni. Ehret se na mě otočil a očima se mě na něco ptal, já jen přikývla a on se usmál. Bylo celkem pozdě a tak jsem šla spát.