Pohled Tonnyho
Probudil jsem se, šel jsem ven na lavičku a viděl Harryho jak mává hůlkou sem a tam. "Co to furt dělaš?" "Nudim se." "Byl si už na snídani?" "Ano." "Nevíš kolik je hodin?" "Dvanáct." "Co? Všichni spí, já ještě nesnídal a ty tvrdíš, že je dvanáct hodin?" "Já sem vzhůru už pěkně dlouho." "Pojď semnou." Šli jsme za Stevem. Zaťukal jsem a čekali jsme pár minut. Otevřeli se dveře a vyšel Biersack jen ve spodním prádle. "Co nás budíte tak brzo?" "Vždyť je dvanáct." Řekl naštvaně Harry, já jsem se jen udiveně díval a kochal se jeho svaly. "To ti řekl kdo?" Ohlédl se dozadu, nejspíš na hodiny. "Je sedm hodin." "Ale nene. Jdou ti špatně." "A ty si to zjistil kde?" "Zeptal jsem se mysli, sem přece kouzelník." "Tak si asi blbej kouzelník, když ti hlava řekne že je o pět hodin víc, než ve skutečnosti je." "To se mi nikdy nestalo." "Kluci, pták." Přidal jsem se, ale nevěděl jsem co jsem momentálně řekl. "Co?" Řekli současně. "Už odletěl." A najednou se oběvila Lejsi. "Promiňte, to byl Valor." Lejsi se usmála. "Proč nás sleduješ?" "Tak zaprvé, nesleduju vás, za druhé, Valor mě chtěl informovat o změně časové frekvence a nevěděla jsem, že si vybere vás." Projela očima Biersacka. "A za třetí, neměl by ses oblíct?" Biersack odfrkl a zašel do chatky. Za chvíli se vrátil oblečený. "Výborně." "Jaká časová frekvence." Zeptal jsem se. "Harryho kouzelné schopnosti dokáží přečíst časovou frekvenci naší mysli přesně, ale něco, nebo někdo mu jí popletl. To samé se stalo nám s Divine včera večer." Pořád jsem to nechápal, ale dělal jsem, jako kdybych to pochopil. "Jak to myslíš Lejsi?" "Jeden veliký nepřítel Piltovernu ovládá čas a vše co je s ním spojený. Zaun nedávno Piltovern napadl, ale Ekko odmítl jakoukoli souvislost s tím napadením a.." "Čekej. Ekko?" "Ten časový týpek." "To jméno mi něco říká." "Je ze světa Runetery. Nemohl si ho nikde potkat. Maximálně ve snu." "Především ve snu. Co je zač?" "Je to pán času, vynálezce a nepřítel. Víc o něm nevím, protože je to obyvatel Zaunu a můj největší ryval." "Jak se dokáže dostat lidem do mysli?" "To já nevím. Buď má nějakého spojence, který to umí, nebo je ještě silnější než si myslím." "Zatím to necháme být." Já spolu s Harrym jsme na jejich konverzaci jen koukali a nechápali o čem to mluví. Radši jsme šli zpátky do chatky a na snídani.

Pohled Ezreala
Na snídani mi Tony řekl co se odehrálo. Bylo to divný, ale já věděl kdo je Ekko zač. Šel jsem za Lejsi a pak s ní za Caitlin. "Proč Ekko?" "Já nevím, právě Ekko má s náma smír." "Říkal že celý Zaun, ale o tom pochybuji. To by na nás Jinx nezaútočila." "Nudila se." "Ty Ekkovi věříš?" "Ne, ale co když je to pravda?" "Možná ano, možná ne." "Je jasné, že nám Ekko plete hlavu a nevím proč, ale Biersackovi leze do snů." "Pokud to tak půjde dál, budeme se hádat o čase." "Moc času nám už nezbývá." "Ano, za chvíli je oběd." "Zatím je vše dobré." "Pokud si někdo nebude jistý časem, ať přijde zamnou. Sluneční hodiny nikdy nelžou." Rozloučil jsem se s nima a šel do chatky. "Konečně ses vrátil Ezreali." "Jsme od sebe půl hodiny a tobě se stýská?" "No.. jo." Zavrtěl jsem hlavou a šel si lehnout. "Nelehej si. Za chvíli se de na oběd." Oznámil Fairy. "Bože, ani odpočinout si nemůžu." Fairy protočil oči. "Čekám na vás venku." Slezl jsem z postele. Políbil jsem Tonyho a šel s ním za Fairym. Společně jsme šli na oběd a Fairy se od nás oddělil a šel k Lejsi.

Pohled Lejsi
Dojedla jsem a chtěla odejit, ale kolem mě prošel Biersack. "Platí ten večer. Pokud jo, stav se u mě v devět." Zašeptal mi do ucha a odešel. Fairy se na mně zamračil. "Co? To on." "Dávej si pozor, nevipadá to dobře." "Ale, co by se mi tak mohlo stát?" Pokračovali jsme k mé chatce. "Radši, nikdy nevíš." Rozešli jsme se do chatek. "Lejsi, proletíme se?" "Somozřejmě Blizarde." Nasedla jsem na mého draka a vzlétli jsme do mraků. Milovala jsem ten pocit,když si vítr hrál s míma vlasama. Stoupla jsem si Blizárdovi na ocas a roztáhla jsem ruce. Ta volnost, ten vítr. Nemusela jsem na nic myslet. Pak jsem si uvědomila, že bych se měla rozhodnout, ohledně toho večera. Samozřejmě, že Blizard mojí myšlenku zachytil. "Hlavně neudělej žádnou pitomost." "Nebuď jako Fairy." "Oba máme hold o tebe strach." "Jsem Lejsi. Nejlepší válečnice Noxu, lovkyně stínů, zachránkyně Bundle City, dračí jezdkyně a nositelka Dýdrycké zbroje a zbraní. Dokážu se ubránit." "Já vím, ale já ti po boku věcně nebudu. Dnes večer mám voraz." "Budu v pořádku, neboj." Lehla jsem si na Blizarda a do přistání jsem odpočívala. Přistáli jsme po několika hodinách. "Do prdele, Blizarde, kolik je." "Nevím jestli ti lžu, ale podle mně je šest hodin večer." "Divine!" "Co řveš?" "Kolik je?" "Šest." "Ok." "Tak Lejsi, čau zítra." Blizard odletěl. "Kam letěl?" "Nejspíš na dovolenou." Pousmála jsem se a s holkama jsme šli na večeři a potom jsme do půl deváté hráli karty, nebo jiné hry. "Já už jdu." "Kam?" "Nevím." Zavřela jsem za sebou dveře a šla k Biersackovi. Dorazila jsem a než jsem stačila zaklepat, dveře se otevřeli. "Tak si nakonec přišla." "Nemám co dělat, tak proč nezajít?" Šla jsem dovnitř. "Kde je Steve?" "Někam šel a vrátí se až zítra odpoledne. Nepodíváme se na nějaký film?" "Proč ne?" Jen tak jsme tam seděli a koukali na film. Byla jsem celkem unavená a tak jsem si opřela hlavu o Biersackovo rameno. Koukla jsem na něj a on na mně. Usmál se a nahodil flirtující pohled. "Nechtěla by sis lehnout. Do té postele tě odnesu jestli chceš." "Můžeš to skusit." Vzal mě pod koleny a podepřel mi záda, odnesl mě do postele a sedl si vedle mě. "Si silnější než vipadáš." "Ne, jen ty si moc lehká." "Celkem si mě urazil." "Promiň,to sem nechtěl. Nepomohlo by tohle." Dal mi polštář pod hlavu a lehl si ke mně. Měla jsem na sobě blůzu a kraťasi, ale proč se teď bavím o oblečení. "Je mi tu celkem horko." "Pomůžu ti." Pomalu mi rozepínal knoflík po knoflíku a sundal mi blůzu. Přitáhla jsem ho k sobě a začali jsme se líbat. Přejížděl mi po tváři, ke krku, po boku až k pasu. Hladil mě po stehně. Byl něžný a vášnivý, i trochu nebezpečný. Přešel na druhou stranu pasu. A já jsem mu přejížděla po zádech, až jsem se konečně dodrala k sundání mu tryka. Stále mě líbal. Málem přešel až moc dolů,ale najednou přestal. "Lejsi, obleč se, půjdeme se projít." Totálně jsem to nechápala, ale udělala jsem to, co chce. Vyšli jsme ven a šli směrem do lesa. To mi připomělo minulý rok s Fairym, ale to se nemohlo stát. "Lejsi, počkej tu." Mrkl na mě a v jeho očích se prohnala zelenomodrá jiskra, tu obvikle používám já, na odstrašení nepřátel,ale zelenou. Tak teď to bylo divný. Dlouho se nevracel a já jsem uviděla před sebou siluetu postavy. "Biersacku?" Uchechtla se. "To si vážně tak naivní." A do prdele, dostala jsem se do pěkných nesnází. "Co si provedl s jeho myslí a jak dokážeš ovládat naše časové frekvence?" "Jednoduše." "Není dobré si zahrávat s lidskou myslí a hrát někomu jinému na city." "Někomu? Ten někdo je vrah." "Já nejsem vrah." Otočil se na mně a dal mi pod krk svůj světélkující meč,takže sem mu viděla do tváře. Byla plná zloby. "Zabyla si ho. Zabili ho tvoje šípi." "O kom to.... Ayuna." "Takže si vzpomínáš." "Já mu nic neprovedla. Byl to prýma kluk." "Vracel jsem čas pořád dokola aby zůstal na živu, ale tvůj jed byl silnější, jed tvých šípu." "Moje šípi jsou tvořeny magii, nemají žádné vedlejší účinky. A kdo ti tohle namluvil?" "Garen a Fiora. Nezapíráš že si ho zabila." Přitiskl mi meč tak blízko k hrdle, že jsem pomalu ani nemohla mluvit. "Demácie,kromě Quinn, mně chtějí zabít. A proč bych zabíjela někoho tak neviného?" "Si to ty." "Ty o mě nic nevíš." Rukou jsem mu šla po meči,ale bylo to na nic. "Nelži!" V jeho očích jsem vyděla náznak slz. "Ekko, vím jak je to těžké. Máš za sebou tolik neprožitých životů." "Nevíš jak se cítím, protože si jen bezcitná mrcha!" To mě už štve. Najednou se něco pohlo ve křoví a Ekko zmizel. "Neviděli jsme se naposled." To byla jeho poslední věta. Přišel Biersack a já jsem mu padla do náručí. "Chci domů." Fňukla jsem. Biersack mě odnesl do jeho chatky a položil mně na postel. "Dobrou." Políbil mě na čelo a odešel spát do obýváku.