Příchod do blázince
Pohled Lejsi
Přišla jsem na tábor pro zvláštní lidi jako jsem já, společně s Ezrealem a Divine. Nevěděla jsem co nás tu čeká, ale byla jsem si jistá že tu nebude nuda. Prošli jsme bránou a uviděli chlápka jak na nás mává, byl větší než dospívající. Usuzovala jsem že to bude vedoucí. Přistoupili jsme k němu s kufry a batohy. "Vítejte v Táboře Jedinečných, řekněte svoje jména." "Lejsi, Ezreal a Divine." "Dobrá běžte do bílé haly tam za rohem a kufry si nechte tady." Šli jsme k bílé hale. Poté co jsme otevřeli dveře a vešli do vnitř, se na nás podívalo nekolik lidí. Začali si šeptat. Jediný kdo nás pozdravil byla vedoucí Caitlin, kterou jsme dobře znali. "Ahojte, tak konečně jste přišli. Lejsi prodloužili se ti křídla a máš delší ocas." S údivem řekla. Trochu jsem to nechápala, ale bylo mi to jedno. Sedli jsme si mezi ostatní a dál čekali.
Pohled Andrewa
" Konečně jsem tu." Řek jsem udýchaně a běžel k vedoucímu. "No hurá. Jsi tu jako poslední, nech si tu kufry a pojď za mnou." Šel jsem za nim do bílé haly. Otevřel a v hale bylo plno zvláštních lidí. Co bych také čekal od táboru kde mají být divní lidé. Všichni se na mě podívali. Někteří se uchechtli a někteří si začali něco šeptat, ale vedoucí a dvě holky nic neudělali. Sklopil jsem uši do zadu a sed jsem si také. Byl jsem nervózní a v depresi. "Vítáme vás na tomto táboře. Mate už rozdělené chatky, tak poslouchejte. Chatka číslo jedna Ezreal, Tony a Fairy. Chatka číslo dvě Andrew, Loki a Vladimir a chatka číslo tři Divine a Lejsi." Zvedl jsem se společně s ostatníma a šel jsem si dát věci do chatky. S nikým sem nepromluvil, až teprv kdy se mě jeden spolubydlící zeptal na jméno. "Ahoj jak se jmenuješ?" "Andrew. Ty?" Odpověděl jsem roztřeseným hlasem. "Ja jsem Vladimir." Odpověděl a šel si dál vybalovat věci.
Pohled Ezreala
Po vybalení jsem si lehnul na spodní část palandy, která na mně zbyla a odpočíval.
"Ahoj kdo jsi?" Zeptal se mě spolubydlící nademnou. "Moje jméno je Ezreal. A tvoje?" "Já jsem Tony, Tony Stark." Slezl jsem z postele a šel ven. Tony šel zamnou. "Kam jdeš?" "Za svou sestrou." Pokračoval jsem v chůzi. "Můžu jít také?" Zeptal se mě a dál mě následoval. "Ano."
Pohled Lejsi
Postel v chatce byla na mně moc malá a tak jsem si řekla, že budu spát na stromě vedle chatky. Vyšla jsem ven a v dáli uviděla dvě postavi blížící se k nám. Byl to můj brácha a ještě někdo. "Ahoj Lejsi, tak jak." "Dobrý ale budu muset spát na stromě." "Tobě to nevadí. Tohle je Tony. Tony tohle je moje sestra Lejsi." Představil mi svého spolubydlícího a mrk na mně. "Ahoj Tony." "Ahoj."
Pohled Steva
"Všichni se ubydleli v chatkách, zatím to vypadá dobře." "Ano, ale jsou plnoletí, aspoň někteří a ty víš co se občas stává."
"Noa, nikdo jim to nezakazuje." Obrátil jsem se na mojí chatku a vešel jsem do ní. Udělal jsem pár papírů a šel jsem vyvěsit dení rozvrh. Po cestě jsem si všim že Loky je osamocený a Fairy taky, zatím co Ez a Tony jsou společně s holkama a Vladimir si povídá s Andrewem. Šel jsem za nima. "Ahoj kluci, proč nejste ve svých chatkách?" "V mé nikdo neni." Odpověděl Fairy. "A já tam být nechci." Zamračeně trhl hlavou Loky. "Tak aspoň vy dva si povídejte." A odešel jsem prič.
Pohled Lokyho
"Jaké je tvoje jméno?" "Jsem Fairy. Ty?" Já jsem Loky, proč nosíš tu kapucu?" Zamyšleně jsem se podíval na toho divně vypadajícího týpka. "To tak asasíni maj a já se toho držím." Protočil jsem oči a vydal jsem se směrem k mojí chatce. "Ahoj sem tu." Oznámil jsem a sed si na postel. "Co si dělal venku Loky?" Koukl jsem se dolů na protější postel, na Vladimira. "Seznamoval jsem se s nějakým asasinem." "Aha." Koukl jsem se kolik je hodin. Bylo půl sedmé. "Půjdeme už na večeři?" "Jo, dem." Šli jsme na večeři do hnědého stavení. Přišli jsme tam jako první, sedli jsme si ke stolu a čekali až přijdou ostatní.
Pohled Divine
Společně s Lejsi, Ezrealem a Tonym jsme přišli na večeři jako poslední. Jakmile jsme dostali jídlo, tak jsme se pustili do jedení. Po dojedení jídla jsme táci odnesli a šli spatky do svích chatek. Bylo jedenáct hodin a začala nám večerka. Já jsem šla spát a Lejsi ještě seděla na stromě a koukala na hvězdy, nakonec taky usla.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro