
Přežij v divočině Den 2.
Pohled Unknow
Probudila jsem se v neobvyklém prostředí, v pralese. "Vladimire vstávej." Probudil se a promnul si oči. "Mi jsme na Krétě. Takže to nebyl sen." Postavil se. "Ne nebyl. Zbylo nám ještě ovoce. Dáme si ho ke snídani." Pustili jsme se do jídla. "Ovoce nám na oběd stačit nebude. Já jdu najít vhodné kameny a ty jdi pro trochu silnější klacky." Rozešli jsme se do pralesa a já jsem měla klacky nazbírané poměrně rychle. Vrátila jsem se k táboru. Čekala jsem asi patnáct minut než se Vladimir vrátil. "Uděláme sekeru, větší nůž na lovení a menší nůž na ovoce.
Pohled Ezreala
Probudil jsem se a ostatní už snídali ovoce. Ja jsem si také vzal. "Ale víte, že na oběd budeme muset mít maso." Podotknul velmi inteligentně Loky. "Ano a proto by jsme si měli udělat nože." Já s Tonym jsme šli pro kameny a Loky šel pro nějaké větve. Já s Tonym jsme se vrátili později, protože najít kvalitní kámen bylo těžké. Udělali jsme nože a ze zbytků kamení a lan jsme udělali sítě.
Pohled Andyho
Já s Divine jsme byli probuzení celkem brzo. Najedli jsme se a koukli jsme se po okolí. "Uděláme si zbraňě na lov zvěře z větví, lan a ostrých kamenů." "Jdu pro kameny." Divine šla pro větve. Zdálo se mi to jako věčnost než sem našel aspoň tři kameny s ostrými hroty. Nakonec jsem se vrátil do tábora a udělali jsme si zbraňě.
Pohled Fairyho
Po jídle se Lejsi rozhodla nalovit zvěř. "Proč tak brzo?" "Není brzo slunce je skoro nad námi." "Jdu s tebou." "Dobrá, ale budeš jen přihlížet a budeš potichu." Šli jsme pralesem a narazili jsme na stádo nějakých zvířat. "Máme společnost. Loví tu ještě tygr, tak si dávej pozor." Přikrčil jsem se. Lejsi potichu nandala na luk tři šípi. Natáhla luk a vyčkávala. Tygr se plížil blíž a blíž ke zvířatům. "Nikam nechoď." Nařídila mi Lejsi. Lejsi současně s tygrem zaútočila. Rozběhla se ke třem zvířatům, které usmrtila a jedno hodila tygrovi, který měl v tlamě svojí kořist. Zdálo se, jakoby tygr pokývl hlavou a tím poděkoval. Lejsi se ke mně vrátila s kořistí a společně jsme se vrátili k táboru. Rozdělali jsme znova oheň a dali opékat zvířata stáhlá z kůže, která vypadala jako zajíc s rohamy, kratšíma ušima a větší výškou. Byl čas na oběd a tak jsme se pořádně najedli a šli si lehnout.
Pohled Divine
Ulovili jsme jenom pár myší nebo co to bylo, ale najedli jsme se a to je to hlavní. Dál jsme jen seděli, dávali pozor na nebezpečí a čekali na červenou světlici, která značí, že přijeli vedoucí a mi máme jet zpátky do tábora. Oheň jsme nepotřebovali, jelikož bylo horko.
Pohled Lokyho
"Dnes k obědu budeme mít asi červi pokud něco neulovíme." Řekl jsem ostatním v naději že půjdou na lov. "Si skus něco ulovit, chytráku." "Zase se nebudeme hádat jo." Pan Ezreal dělá chytrýho. Rozhodl jsem se že něco ulovit skusím. Vzal jsem si síť a nůž a šel hledat potravu. Našel jsem plno celkem velkých ještěrek. Hodil jsem na ně síť, pár mi jich uteklo ale zbytek jsem vzal do tábora. "Nic lepšího jsem nenašel." "Aspoň něco. Upečeme je." Ani díky mi neřekli. Přemýšlím o tom, jestli se mám vůbec dělit. Konec konců za pár hodin přijedou vedoucí a mi se vrátíme do tábora.
Pohled Unknow
"Jak se ti ho podařilo chytit?" Zeptala jsem se Vladimira nesoucího mrtvého ptaka na oběd. "Já ani nevím." Bylo mi jedno jak a kde ho našel hlavně, že byl oběd. Po uvaření jsme se najedli, zbalili věci a šli dál pralesem. Narazili jsme na Tonyho a spol. Pozdravili jsme se a šli dál.
Pohled Lejsi
Zbudili jsme se, když už byla tma. Fairy rozdělal oheň aby bylo lépe vidět. Kolem nás něco chodilo. Pomalu jsem sletěla dolů ze stromu, bylo to spíše plachtění. Ve tmě zářili žluté tygří oči. Tři žluté tygří oči. Byla to tygřice s dvěmi mláďaty. Tygřice se přiblížila ke mně, byla to ta tygřice, která semnou lovila. "Fairy hlavně žádné prudké pohyby." Natáhla jsem ruku k tygřici a podrbala ji za uchem. Náhle se na obloze rozprostřela světlice. Pomalu jsem přišla k ohni a uhasila jsem ho. "Fairy pomalu vstaň a jdi směrem ke světlici, ale pomalím krokem." Fairy odešel a já jsem pohladila tygřici po zádech. "Já už musím jít zůstaňte tady." "Umřel otec mích dětí. Nemám proč tu zůstávat. Chci jít s vámi lidmi, protože nejsem obyčejný tygr." Cože? Ona mluví? Trochu mně to rozhodilo. "Dobrá pojď zamnou." Šla jsem ke světlici a tygřice s mláďaty šli zamnou. Dorazila jsem na pláž, kde už byli všichni. "Lejsi? Co to zase táhneš za sebou?" "Tohle není tygr. Je to mluvící tygr a chce jit s námi. Přispůsobí se a na nikoho nezaútočí. Že?" "Ano." Poté co tygřice promluvila se všichni vyděsili. "Dobrá, ale na starost ji máš ty. Jak se jmenuješ?" "Moje jméno je Anna a tohle je Niko a Hanry." Šli jsme všichni do člunů i Anna a odpluli jsme na loď. Když jsme byli na lodi pořádně jsme se najedli. "Vsichni ste úkol splnili. Podrobnosti slyšet nechci." Řekl Steve, když jsme nasedali do letadla. Anna se trochu bála ale nakonec se i s mláďaty na palubu letadla dostali. Odletěli jsme spátky do České republiky a nasedli do autobusu. Já bych tomu říkala prostorný karavan, ale jedno. Odjeli jsme spátky do tábora a vystoupili z autobusu. Všichni se rozešli do chatek a padli. Kromě mně a Fairyho. Chvíli jsem si s Fairym povídala a pak jsme šli také spát. A Anna s mláďaty se uvelebili u mně pod stromem. "Je to tu zajímavé." "Ano je a je tu i spoustu legrace."
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro