Pohled Divine

"Co to čteš?" Otočila jsem se a za mnou stála Unknow. "Eragona." "O čem je?" "O klukovi co našel dračí vejce, ze kterého se poté vyklubalo drače. Naučil ho létat a najednou vyrostlo. Umí spolu mluvit přes myšlenky a Eragonovi, tomu klukovi, umřel strýc. Začal putovat s takovím týpkem a naučil se jezdit na Safiře, jeho dračici. Dál už jsem to nedočetla" "To musí být zajímavý." "To je a nejpodivnější na tom je, že je to podle skutečnosti." "Takže Eragona můžeš potkat jen tak na ulici?" "Podle všeho ano." "Super. Ani bych se nedivila, kdyby nám proletěl nad táborem." Najednou se z venku ozval řev. Rychle jsme vyběhli z chatky a automaticky jsme se koukli na oblohu. Nad táborem opravdu něco proletělo. Byl to drak a měl napůl andělská křídla. Zakroužil na obloze a přistál uprostřed tábora. Přiběhla k němu Caitlin. "Baf!" Nachvíli se mi zastavilo srdce, protože jsem se tak lekla jako nikdy předtím. "Lejsi! Já sem se hrozně lekla." "To byl účel." Pousmala se na mně a upřela pohled na draka. "Lejsi, nevíš kdo nebo co to je?" "Nemám páru." Všichni stáli před chatkama.

Pohled Caitlin

"Vítej." "Děkuji za pozvání do tábora." To nic, musíme je nějak zabavit." "To věřím. Co máte v plánu?" "Hodina šermu a střílení z luku, ale pokud zase něco nevyvedou." "A já je mám učit." "Ano, ale jen šerm, luk si bere Lejsi." "Rád bych se s ní seznámil." "Jistě pojď zamnou a draka si můžeš nechat tady." Drak zůstal namístě a my jsme se vydali směrem k Lejsi. "Lejsi můžeš nachvíli?" "Ano, ale půjde s náma i Anna." "Dobrá." Lejsi zavolala Annu a šli jsme někam mimo ostatní. "O co de?" "Jen ti chci někoho představit." "Lejsi tohle je Eragon. Eragone tohle je Lejsi." "Těší mně. Prý si vezmeš nastarost cvičení lukostřelby." "Ano, to vezmu." "Sestřel tamtu šišku." Lejsi vzala luk. V ruce se jí oběvil šíp. Natáhla tětivu a bez jakéhokoli zdlouhavého zaměřování střelila. Trefila šišku, která poté spadla na zem. "Pěkná trefa. Myslím že budeš dobrá učitelka." "Děkuji." "Tykej mi." "Dobře. Jak dlouho se tu zdržíš?" "Tak tři dny." "Super. Budeš bydlet se Stevem?" "Nejspíš jo." "Tak. Lejsi obvolej chatky ať se shromáždí u bílé haly. A Eragone zatím se zabydli." Vložila jsem se do jejich rozhovoru. Rozdělili jsme se.

Pohled Ezreala

"Kluci?" Zaklepala nám nějaká holka na dveře. Šel jsem otevřít. "No? Co se děje ségra?" "To později, teď se máte shromáždit u bílé haly." Lejsi odešla a já sem zavřel dveře. "Sami ste slyšeli. Tak sebou hněte." Vykročil jsem z chatky a chvíli čekal na kluky. Šli jsme kolem mohutného draka, až k bílé hale. Byli tam všichni a nějaký chlapík. "Mládeži, nebo jak vám mám říkat, tohle je Eragon a jeho dračice Safira. Po obědě se sejdeme na louce, protože vás Eragon bude učit šermovat a Lejsi střílet z luku." Slyšel jsem holky vedle mě si povídat o něčem zajímavým. "O čem si povídáte?" Zašeptal jsem. "Dnes ráno jsem si četla knihu o něm a Unknow řekla, že by se ani nedivila, kdyby nám přeletěl nad táborem a ono se to stalo." "Divná náhoda." "Jestli to vůbec je náhoda. Unknow?" Podívala se na Unknow. "Dobrá řekněme, že jsem to čekala." Holky odešli a já jsem s Tonym a Fairym šel do chatky.

Pohled Vladimira

"Loky co blázníš?!" Loky se balil na odchod. "Už mně to tu nebaví." "Děláš si srandu?" "Ne. Mám tohoto tábora po krk." "Ale.."
"Ne Vladimire. Nesnaž se mně zastavit." A odešel z chatky. Naposled se na mně podíval a zmizel. "Jsme tu sami, Andy." "Vidím. Můžu ti něco říct?" "Ano." "Od té doby co si se dal dohromady s Unknow si milejší." "Asi ano. Deme na oběd." Šli sme na oběd a poté na louku. Byli tam připraveny terče a stojany s meči. Někdo si vybral luk někdo meč, ale každý měl něco. Po půl hodině jsme si dali pauzu. Náhle nad námi proletěli dva draci, otočili se ve vzduchu a snesli dolů. Jeden vychrlil oheň a ten druhý zautočil na Eragona. Eragon popadl meč, zavolal Safiru a společně proti nim bojovali. "Ti co se učili lukostřelbu, popadněte luky a střílejte do draků!" Zavelela Lejsi. Holky, Ezreal a Fairy se chopili luku a stříleli. Lejsi se přidala také, ale ze zhora.

Pohled Lejsi

Kde se tu vzali? Jeden z draků na mně zautočil. Bouchl mně ocasem a shodil dolů. Dal mi drápy kolem krku a připravoval se vychrlit oheň. V tom se oběvil další drak, ale ten ho shodil na bok a začal ho kousat a škrábat. Vychrlil na něj zeleně zářící plamen a sežehl ho. Po drakovi nezbyla ani památka. "Lejsi zvedni se a pojď bojovat." Řekl mi do mysli. Vstala jsem a ostře sem střelila šíp do hlavy druhému drakovi. Rozpadl se a zmizel jako ten předtím. "Díky Lejsi a díky Blizarde." "Co je to za draka a proč mi mluví do mysli?" "Nerozčiluj se. Ten je tvůj." "Cože? Sice má potrhaná křídla a je černý se zeleným plamenem, ale to neznamená že je můj." "Slyšíš jeho myšlenky a on slyší tvoje. Je tvůj, ale tajil to a neukazoval se." "Mluví pravdu. Vylíhl jsem se, když si byla malá. Naučil jsem se lítat sám a řekl si že bude lepší, když o mně nebudeš vědět." "Co? Tak teď jsem zmatená. Tak proč jsem se stala já drakem, když už draka mám?" "To je jen prokletí. Začaroval tě černokněžník." "A jak se ho mám zbavit?" "Až bude nov, musíš vypít vývar z řas." "To je zítra a kde mám asi vzít řasy?" "V rybníce ne asi." Nechápala jsem vůbec nic, ale jestli jsem něco jako Eragon... Radši to nechám být. "Draka si tu nech. Buď jako já a Safira." "Dobrá. Skusím se zbavit prokletí, ale jestli ste si toho nevšimli bude večeře. Měli by sme jít." Ostatní se na nás dívali jako na pytel blech. Také nechápali co se tu děje, ale na večeři šli. Po večeři jsem holkám a ostatním účastníkům tábora vysvětlila, že absolutně nevím o co se tady jedná. Zašla jsem k Blizárdovi a ten mi to trochu vysvětlil. Všichni už spali, ale já sem přemýšlela a nakonec jsem usla také.