Pohled Divine
"Pokud hned něco neuděláš, tak všichni zemřeme!" "Jak to myslíš? To tu snad Lejsi neni?" "Ne. Nechala nás, nezáleží jí na nás." "I kdyby tohle udělala, podlehne touze po pomstě a zabije každého, kdo se jí postaví do cesty." "Dobrá.. Je mrtvá." Ezrealovi tekli po tváři slzy a mně se chtělo také brečet. Musím něco udělat. Vyběhla jsem před všechny, jako to kdysi dělala Lejsi, trochu jsem je ochránila štítem a zaútočila na Ekka, Jinx a Twitche, ti co přežili. Trochu jsem je odstrašila. "Divine, bojuj!" Už vím jak se cítila Lejsi, když všechny zachraňovala. Sebrala jsem všechnu svou sílu a bojovala. Přidali se ke mně Vlad, Unknow a Ezreal, i když ten v pohodě zrovna nebyl. Jinx a Twitch byly z kola venku a zbýval jen Ekko. Všichni se stáhly, až na mně. Byl to těžký boj. Něco jako s Dianou. Nemohly jsme ani jeden. To co jsem udělala Dianě, to jsem udělala i teď. Vrhla jsem na něj půlměsíčně tvarované kouzlo a jelikož neměl dost sil, padl k zemi. Já ovšem také, ale jen na kolena. Přiběhli ke mně všichni kdo zůstaly. Bylo jich jen pár, Ezreal, Andy, Unknow, Vlad, Steve a Caitlin. Naše stráty byly obrovské, ale jejich ještě větší. Přišli jsme spět do tábora a pohřbili všechny padlé, samozřejmě naše padlé. Lejsi, to se snad nemohlo stát. Dlouho jsme stáli pod jejím hrobem. Andy mně objal a začal tiše vzlikat. Všichni byly smutní. V keři za Lejsiinym hrobem se něco pohlo a když jsem zaostřila v malé skvíře mezi větvemi jsem zahlédla žlutě zářící vlčí oči. Chtěla jsem to někomu oznámit, ale z keře na mně vyskočil černě zbarvený, desivě vypadající a hrůzu nahánějící vlk se žlutavými znaky na jeho naježené srsti. Vykřikla jsem zděšením a otevřela oči. Nademnou stála Unknow s Lejsi. "Dobré ráno siréno." Lejsi se pochechtla. "Co se ti zdálo? Noční můra?" Sedla jsem si. "Boj se Zaunem, tvůj pohřeb a černý vlk." "Stručný popis." Zvedla jsem se a rozkoukala. "Máš tu snídani, vstala si hodně pozdě." "Díky." Snědla jsem snídani a vyšli jsme ven. Bylo krásné slunečné dopoledne. Za chvíli byl oběd a tak jsen šli.

Pohled Lejsi
Jak se Divine mohl zdát takový sen? Přišlo mi to absurdní. Vlk, c. To sem si myslela, dokud jsem ho já neviděla na vlastní oči. To bylo hned po obědě, když jsme se s Blizardem kochali nádherně neposkvrněnou a poměrně rozrostle úžasnou, zeleně zářící krajinou na našem kopci. V keři jsem zahlédla pohyb. Okamžitě jsem vyskočila na nohy a natáhla tětivu. "Vylez!" Křikla jsem v naději, že někdo vyleze. A povedlo se. Předemnou se oběvil černý vlk. Upně stejný jako vlk z Divineina snu. Sklopila jsem luk. Nevypadal nebezpečně, spíš ustaraně. "Umíš mluvit?" Štekl. "Beru to jako ne." Poté jsem si všimla, že se kouká na Blizarda. "Říká, že ve vlčí formě ne." "Jak ve vlčí formě." Upřeně jsem se koukala na Blizarda. "Jsem zvěromág." Otočila jsem se zpátky k vlkovi... tedy... k muži. Místo vlka tam stál chlap s dlouhýma vlasama a místo lidských rukou měl démonské ruce. Vypadal dost brutálně. Na rameni mu přistál havran. "Jmenuji se Ehret." "Já sem Lejsi." "Vyděsil jsem tě?" "Mě nejde vyděsit, jsem zviklá." "Kdo vlastně si?" "Jsem dračí jezdec, žiju na Runeteře v Piltovernu. Bývala jsem nejlepší Noxijskou válečnicí a další věci." "A co dělaš tady?" "Jsem na táboře. Stalo se to naší tradicí." "Můžeš mi ho ukázat?" "Proč ne? Pojď zamnou." Šli jsme do tábora. Přišel ke mě Fairy a jak jsem viděla, tak si zase myslel, že nekoho zase beru do tábora. "Lejsi? Neříkal jsem ti něco?" "To není tak jak to vipadá. Jen chtěl ukázat tábor." Protočil očima. "Čus. Kdo si?" "Jmenuji se Ehret a jsem zvěromág." "Zvěromág?" "Měním se na vlka." "Ten do našeho táboru patří." Usmál se a šel s náma. Uviděla nás Divine, Unknow a Varus a přiběhli k nám. "Kdo to je?" "Ehret." "Že zůstane místo Varuse." "Kdyby si viděla jeho druhou podobu tak by si skákala ještě víc, ale Divine asi ne." "Co?" Ehret se proměnil, posadil se a nahodil rostomilí psí výraz. "Ooooo to je cute." Unknow se nad nim rozplývala, ovšem Divine se tvářila, jako kdyby ji někdo vrazil dýku do zad. "Ne.. Lejsi!" "Klid, byl to jen sen. Ve skutečnosti je míli." "Nevěřím mu." "Zvikneš si." "Co když je to další Ekkova hračka." "Po tom co jsem mu udělala se jen tak neopováží přijít." Poklepala jsem ji na zádech a pousmála jsem se. Divine přikývla. Stejně jako s Varusem a ostatníma jsme šli za Stevem a požádali ho aby tu zůstal a spal tady. "Dělejte si co chcete, stejně to uděláte i bez mého svolení. Steve se zasmál a mávl rukou. Pokrčila jsme rameny. Šli jsme k lavičkám, sedli jsme si a povídali. Já s Ehretem jsme si stoupli.

Pohled Fairyho
Ehret se proměnil ve vlka a zavil. Lejsi se škodolibě usmála. Ehret se protáhl, popošel, zavrčel a na prázdno kousl. Potom se proměnil spátky. Lejsi se zasmála, otočila se a šla rovně. Na zádech se jí oběvila křídla a ona vyskočila a popoletěla nahoru. Zastavila se, volným pádem padala zádama k zemi dolů. Těsně nad zemí se otočila, proměnila se ve lva a ukrutně zařvala, že mi to skoro roztrhlo ušní bubínky. Rozběhla se na Ehreta, ale před ním se proměnila na něco fakt malého a prolezla mu pod nohama, za ním se proměnila na havrana a stoupla si vedle jeho havrana. Nikdo je nepoznal. Lejsi se proměnila spátky a usmála se. "Tohle je proměna." Ehret na to koukal jen s otevřenou pusou. "To je jinačí podoba neskrotné dračí i magické síli." "Díky." "Kde ses tu magii naučila?" "Nikde." "To není možné. Pamatuješ si své dětství." "Jo. Teda.. ne." "Aha tak to odpovídá. Asi vím kdo by ti ho mohl ukázat." "Kdo?" "Aurelion Sol." "To je kdo." "Drak hvězd." "Hvězdy?" Ozval se Varus a Lejsi dohromady. "Varusi, co tu ještě dělaš?" Varus mávl rukou. "Už du." A odešel portálem pryč. "Ale jen tak ho někdo nevidí." "Jo. Dnes to nebudeme řešit, pojďme na večeři." Šli jsme na večeři, vrátili jsme se všichni do chatek a někteří šli spát, jen Valor a Ehretův havran si spolu povídali. Chvíli jsem odposlouchával a pak sem se koukla na oblohu jestli neuvidím Aureliona. Hvězdy byly v klidu a tak jsem usl.