Pohled Vladimira
Probudil jsem se a šel jsem vzbudit kluky. "Harry, Andy, vzbuďte se!" Andy se vzbudil první a tak jsem se ho zeptal. "Andy, jak to dnes bude?" "Měl by přijet po obědě." Přikývl jsem a šel k Harryho posteli. "Harry? Si vzhůru?" "Ne nejsem. Jasně že jsem." "Jo. Vklidu." Šel jsem k tabuli a potkal jsem Lejsi s Nikem. "Vlade, komu Andy posílal ten dopis?" "To ti říct nesmím. Uvidíš po obědě." Lejsi pokrčila rameny. "Aspoň budeme něco dělat." Pousmála se a dala najevo Nikovi, že už jdou. "Vlade!" Zavolal na mně Steve. "Pojď mi pomoct!" Doběhl jsem k Steveovi. "S čím?" "Připravit jeviště v hnědé hale." "Aha." Šel jsem se Stevem. Nad jevištěm jsme vyvěsili kytky a vyvěsili jsme je i kolem jeviště. Připravili jsme světla a lejzry. Z venku jsme slyšeli zatroubení. Vyběhl jsem ven a rychle jsem přivítal Biersacka. "Vy už jste tady? Nějak brzo." "Já vím, ale musel jsem si prohlídnout jeviště." "Ještě není dokončený." "Neva." Zavedl jsem ho k jevišti. "Co, to, je?" Na jeviště se koukal s hodně vyjeveným výrazem. "Jak to myslíš?" "Okamžitě ty kytky dej prič a přidej dým." Udělal jsem to, co chtěl. "No výborně. To je lepší." Nechápal jsem, ale ok. Zavedl jsem ho k Steveovi. "Steve, Biersack je tu." Steve vyšel. "Ach. Dobrý den." "Tykej mi. Hej?" "Dobrá. Za chvíli se tábor sejde na obědě. Připravte se." Biersack pokývl hlavou a odešel. Za pár minut k nám přišla Caitlin. "Kluci, mužů pozvat Vi?" "Proč ne?" Cait se pousmála a odešla. Šel jsem na oběd a řekl vše Andymu. Po obědě jsme s Andym svolaly všechny po obědě do hnědé haly a řekli, ať se baví. Steve vyšel na jeviště a začal mluvit do mikrofonu. "Mí přátelé, s Andym a Vladem jsme se domluvili, že se potřebujete trochu odreagovat. Představuju vám Andrewa Dennise Dean Biersacka..." "Musíš to tak prodlužovat." Přerušil ho Biersack.

Pohled Caitlin
Ten nevipadá špatně. Koukala jsem se na něho, jako kdysi na Jayce. Jeho pohled směřoval směrem do davu. Nedá se říct dav, protože nás tu bylo jen třináct, plus Biersack a jeho skupina. Prohlížel si nás jednoho po druhém a pak se otočil směrem k Fairymu a Lejsi. Proč všechny Lejsi zaujme na první pohled. "Caitlin? Proč si tak zamyšlená?" "Já? Ne." "Né, vůbec. Přizněj se. Tobě se Biersack líbí, že?" "Možná trochu." Vi se rozesmála. Zamračila jsem se a otočila jsem se k Steveovi a pokynula hlavou. Steve zvedl ruku a dal tak Biersackovi najevo, ať začne zpívat. Biersack začal z lehka, ale skončil tvrdě. To nebyla hudba, to byla.. já ani nevím co. Rozhlédla jsem se kolem, ale Lejsi už tu nebyla. "Fairy, kde je Lejsi?" "Ta hudba jí moc nesedla." Najednou jsem neslyšela metalovou hudbu, ale klidnou, trochu nevyrovnanou píseň. Lejsi s údivem vešla do hali a zamířila k nám. "Co se stalo?" "To by mě taky zajímalo." Vrátila jsem se k Vi. "Teď je to mnohem lepší." "Jo, je. Klidná hudba je v pořádku." Obě jsme se usmáli a šli tancovat.

Pohled Lejsi
Ne, ne, ne, ne, nechci žádný metal, prosím. Prosila jsem jen v mysli. Naštěstí Biersack nespustil ani tóninu metalu. Byla jsem ráda, že metal už neuslyším. "Jak se ti to líbí, Lejsi?" "Už je to lepší. Nemá špatný hlas. Sice má chraplák, ale ten mám i já." "Co kdybys šla na pódium s ním." "Jako, zpívat?" "No." "Si dělaš srandu, ne?" "Ale vůbec ne." Fairy mě odvlekl až k pódiu a mrkl na Biersacka. Biersack mě vytáhl nahoru a postrčil mě. "Pánové a dámy, Lejsi Green." Teď sem byla v koncích. Nezbylo mi nic jiného, než se přispůsobit. Všichni se na mně dívali s nadějí že něco řeknu. Měla jsem takovou trému, že jsem mikrofon držela tak křečovitě, až sem ho málem upustila. "Lejsi, klid. Dělej mi druhý hlas." Šeptl na mě uklidňujícím hlasem. Uvolnila jsem se. Biersack začal zpívat a za chvíli jsem mu dělala druhý hlas bez problémů. Bylo to celkem supr. Po skončení písňe mi Biersack dal ruku na rameno. "No vidíš, teď to obrátíme." Byla jsem rozespívaná a tak jsem neměla problém. Tak to šlo až do jedenácté hodiny. Po skončení ke mě přišel Fairy. "Výborně Lejsi." "Díky." "Já jdu dnes brzo spát, tak dobrou." "Dobrou." Ještě jsem chvíli posedávala a popíjela vodu. Přišel ke mě Biersack. "Máš úžasný hlas." "Díky. Že vi jste se s Fairym domluvili." "Dokonce si i chytrá." "Bylo mi to jasný, protože si nemohl vědět moje druhé jméno." Šla jsem s Biersackem za halu a chvíli jsme si nevině povídali. "Víš, že si celkem super." "A víš, že to mi říká kde kdo." "Si opravdu jiná, úžasný hlas, heský vzhled, chytrost a nadání na všelicos. To je ta nejlepší kombinace." "Přestaň, začnu se červenat." "To nedokážeš." "To mě neznáš." "Chci tě poznat." "Skoušíš semnou flirtovat?" "Když ti řeknu, že jo." Nebezpečně se ke mně přiblížil. "Moc se ti to nedaří." Začali jsme šeptat. "To si nemyslím. Nechtěla by si ke mě zítra přijít." "Ty tu zůstáváš?" "Ano, ale moje kapela ne." "Zase sólo." "A ty si, sólo?" "To záleží na tobě." Přiblížil ke mě rty. V tu chvíli jsem si zpoměla na Fairyho. "Promiň, nemůžu." Poodešla jsem od něj. "Proč?" "To.. nic." Utekla jsem. Přišlo mi to trochu trapný. Otevřela jsem dveře chatky, abych popřála holkám bobrou noc, místo toho mě spíš přivítali ony. "Kde si byla?" "Trochu jsem se zdržela." Holky mně probodávali podezíravýma očima. "Tak.. dobrou." Zabouchla jsem dveře, šla jsem ke stromu a opřela jsem se o něj. Chytla jsem se za hlavu a chtěla jswm řvát. Bylo mi tak trapně. "Co se děje, Lejsi?" Zaslechla jsem zamnou. "Blizarde. Ale nic." "Jsem tvůj drak, dobře vím, že tě něco trápí, ale nevím co." "Co to dělám Blizarde?" Začala jsem nervózně přešlapovat sem a tam. "Neděláš blbost, jen přestáváš Fairyho milovat. Proto se necháš málem zbalit od Biersacka." "Fairy je chlap, kterého jsem milovala, miluju a budu milovat." "Nevěř tomu." "Přestaň! Biersack je pohledný, ale neznám ho." "Fairyho si snad znala?" "Určitě jsem ho znala několik dní a né jako Biersacka, ani ne den." "Počkej za týden." "Za týden už tu nejsem." "Jak to?" "Tenhle tábor má jen týden." "Ne. Jako minule, dva týdny." "Zbalila jsem si jen na jeden." "Já ti věci přinesu, ale teď se di z toho všeho vyspat." Poslechla jsem Blizarda a šla na strom. Než jsem usnula, myslela jsem na Biersacka a na Fairyho. Najednou mi přišlo, jakoby bylo pět hodin ráno. Z chatky vyšla Divine. "Lejsi ty si už taky vzhůru? Nevíš kde je slunce?" Nevím, ale já sem ani nespala." "Si divná? Vždyť je šest hodin ráno." "Koukala ses?" "Ne. Asi proto se cítím tak unavená, ale v hlavě mám čas, pět hodin ráno." "Neříkala si náhodou před chvílí šest hodin?" "Ne, počkej." Vešla do chatky a zase vyšla. "Je něco po půlnoci." "Tak to sem blázen." "Buď je blbej čas, nebo mi." "Nebo někdo zblbnul časovou frekvenci v našich myslích." "Jak to myslíš?" "Ne nic,jen přemýšlím nahlas. Tak dobrou." "Dobrou." Divine zašla do chatky. No super a ještě nemáme správy pojem o čase. Ta blbá dvanáctka. Usnula jsem.