Main = hráč, který hraje hlavně, ale opravdu hlavně toho jistého šampiona.

Pohled Lokiho

Co jsem slyšel od ostatních, tak mezi tím co jsem tu nebyl se změnilo hodně a dokonce jsem i slyšel o nějaké housence plivající kyselinu. No budiž, ale začíná se to tu moc plnit. Teď, když přišel Bax, Herdyn a Vedry. Přitom jsem jen smyšlenka, vlastně všichni co nejsou z teto planety, vždy, když se vymyslí nová postava, zjeví se na jiné planetě kde má žit, ano je to vskutku divné. Eee plete mi to hlavu, kdo se v tom má vyznat. Jdu radši na snídani. Přestal jsem nějak myslet a opravdu jsem vyrazil na snídani.

"Dobré ráno králi." Pozdravila mě s hlubokou poklonou Lejsi. Usmál jsem se společně s pokýváním hlavy a dal jsem gestem rozkaz, aby se narovnala.
"Pro tebe jen Loki." Mrkl jsme na ní. Přikývla a obešla mě s jemným pohlazením mého ramena.
Po snídani jsem šel prozkoumat tu zvláštní jeskyni pod vodou,o které mi všichni vyprávěli. Vzal jsem si tedy rostlinu umožňující dýchat pod vodou a ponořil se do vod. Vstoupil jsem do jeskyně a šel jsem tunelem osvětleným přitlumeným bílým světlem až do velké síně. Byla to menší společenská síň s krásným vybavením a příjemným nádechem. Poté jsem si všiml dalšího vchodu. Vstoupil jsem do něj, tato místnost se ani tak nepodobala té před tím, jako kvádrovému královskému sálu. Byla bílá, sem tam se zlatými orgamenty na stěnách a uprostřed velký stul s knihou a dalšími věcmi. Opravdu byla ohromná, ale prázdná. Rozhodl jsme se tedy jít ven.

Poté, co jsem vyplaval na břeh uslyšel jsem kroky z lesa. Dělal jsme jako by nic a šel za Lejsi. Cestou mě kroky pronásledovali jako stín. Až teprve u Lejsiina stromu, kde jsem zastavil, utichly. "Potřebuješ něco?" Zeptala se mě rázně. "Mám pocit, že mě někdo sleduje. Lejsi se podívala za mě a na tváři se jí zjevil výraz, který nedokážu popsat. "Oooo kogy, jsi pořád tak roztomilý." Otočil jsem se a nechápavě se podíval na Lejsi mazlíci se s tou housenkou. "Roztomilý?" Zeptal jsem se pro jistotu, jestli je slyšel dobře. Lejsi se na mě podívala vražedným pohledem. "Chceš mi snad říct, že není roztomilý?" Dal jsem ruce do obranného gesta. "Ne, to ne, ale pro některé, neříkám že pro mě, by to mohlo byt na opak." "Pche... Ať si říká kdo chce co chce, ale toto stvoření je dokonale sladké a roztomilé." Ok, Lejsi se asi zbláznila. Nic jsem radši už neřekl. Oprášil jsem si oděv a šel jsem radši o dům dál.

Pohled Lejsi

Konečně jsem ho našla, teď otázka, jestli ho budu schopná vrátit a jestli on bude chtít. "Dobrá, našla jsem tě a teď budeš muset jít spět." Podíval se na mě tak roztomile a nevině, ale smutně, že mi bylo jasný, že zpátky do Voidu nechce, kdo by chtěl. Usmála jsme se a vzala ho do náručí. Podívala jsem se na oblohu a ze slunce jsem usoudila, že bude oběd a tak jsem i s ním šla do jídelny. "Určitě máš hlad." "Hlad." Řekl jeho voidským hlasem. Dorazila jsem do jídelny, ale všechny oči nesměrovali do talířů, ale na mě. Přišli ke mně Vlad a Vedry. "Co to táhneš za housenku?" Zeptal se mě Vlad. "Už jsem ti říkala, že je to Kog'maw." Probodla jsem ho očima. "Je zvláštní vidět příšeru jako je Kog'maw tady." "Buď zdvořilý není to příšera, ale naprosto normální zvířátko." "Promiň Lejsi, ale tohle je monstrum z Voidu." Nahodila jsem uražený výraz a se zvednutou hlavou jsme si šla sednout k prázdnému stolu. Kogyho jsem na něj položila a šla pro něco k jídlu. Všechno snědl a pořád měl hlad. Znala jsem jeho historii a jeho neukojitelný hlad. Asi bych s tím měla něco dělat a hlavně držet Kog'mawa daleko od  Malzahara. Začala jsem přemýšlet nad tím, jak zamezit voidu přístup na tuto planetu. Došla jsem k názoru, že pokud uzavřu portál na věky, Void, ale ani jiní z Runeterry se nedostanou sem, pásmo bude zase v normálu, ale nebude žádná komunikace mezi Runeterrou a planetou Zemi. Bude konec tohoto tábora, teda, aspoň Valoraňané nebudou moc být táboru součástí a bez nás to opravdu nebude ono. Mohu Ehretovi nabídnout místo v Piltoveru a zároveň v Lize, má na to být legenda z ligy. Ale s ostatníma, kteří žijí na teto planetě se budeme muset rozloučit. Loki je v pohodě, ten zná všechny cesty k nám, ale třeba Bax a další... bude se mi stýskat. Z hlubokého přemýšlení mě vyrušila ohlušující rána vycházející z venku. Znělo to spíš jako výbuch atomový bomby. Na chvíli jsem nic neslyšela. Zvedla jsme se, vzala Kogyho a spěchala ven. Rozhlédla jsme se, ale nic neodvyklého jsem nespatřila, poté jsem ovšem zahlédla tornádo jak míří směrem k nám. Položila jsem Kog'mawa a přivolala Blize. "Nahoru a znič ten vír." Přikázala jsem a Bliz se mnou vyletěl na úroveň tornáda. Následně ho proti větrem ze svých křídel zničil a vír se rozprostřel do okolního prostředí jako normální vzduch. "Hledej příčinu toho smrtícího tornáda." Vydala jsem další příkaz. "Samozřejmě, ale ty víš, kdo by to mohl udělat." "Yasuo? Co by tady dělal?" "Kdo ví. A hlavně, proč používá své dovednosti s větrem." "Něco na zamyšlení." Skončili jsme debatu a letěli dál směrem, kterým se před tím  šířil vír, při tom jsem se dívala na zem, jestli něco neuvidím.

Po delší době jsem na zemi viděla zřetelné pohyby větru a střeli. Bliz už věděl co a letěl dolů. Vzal to rychle střemhlav a po přistání mohutně zařval. "Ale..." Řekla sem mu do mysli na náznak že to nebylo nutný a sesedla jsem. S mým pláštěm a vlasy si pohrál vítr. Podívala jsem se Yasuovi do očí tázajícím se pokynem hlavy. "Co tu vyvádíš?" "Co tu dělaš ty?" Vrátil mi otázku. "Dovolená, ale ty tu nemáš co dělat, jak si se sem vůbec dostal?" "Jen tak jsi du po lese a najedou se mi změní směr větru, přijde mi to divný ale dobrá, podívám de ovšem za sebe a vidím ji a svět, který jsem nikdy nespatřil." Při slově "ji" Ukázal za mě. Otočila jsme se a mé zorničky se zůžily na přiměřené minimum. "Takže ty, nechceš si radši hrát se stíny? Proč se pleteš do větru? A jak si získala přenosný portál? Ukradla? Či vyrobila?" Zasypala jsem mojí rivalku otázkami. "Ehem..." odkašlala si. "... má dráha přítelkyně, jsme si jistá, že si sem přišla určitě pro účely dobra. Ale... vždyť víš jak to u nás chodí. Pokud někdo poskvrní Demácii, je okamžitě zabit. Bohužel je to s Yasuem trochu komplikovanější." Plácla jsme se do čela. "No to si děláš srandu? Yas co si řekl?" Obrátila jsem se na Yasua. "Že je Demacie jen vězení, že kdyby nehrozilo smrtí, tak tam nikdo nezůstane... že je to nesvobodné město a okolí se ho straní, kvůli jeho nesmírně debilním kodexem." Usmála jsme se. "Dobrá práce Yas, ale to neznamená, že spolu musíte soupeřit." "Ona mě chtěla zabít." Řekl rychle a zřetelně. "Já vím, já vím." Máchla jsem rukama klidným pohybem dolů. "Vayne, vím, tvůj kodex ti povoluje vraždit stinné tvory, ale ne Yasua, je to Ioňan, ne Noxian nebo někdo ze stínový ostrovů či voidu. Pokud vím, tak je Demacie s Ionii ve smíru. Chceš to zkazit a získat dalšího soupeře?" Odfrkla si. "Ne..." Pokývla jsem a po celou tu dobu jsem se snažila být co nejklidnější. "Teď odejděte." Vayne vytáhla druhý zpáteční portál a hodila s ním o zem. Vytvořila se anomálie a oba dva jí prošli. Vydechla jsem dlouho potlačovaný dech a nasedla jsem na Blizarda. "Letíme do tábora, kdyby se něco stalo, vyřídí si to Demácie a Ionie, naštěstí Demácijský kodex zakazuje vytvářet spory mezi umírněnými městy." "Nesnášíš Demácii, ale víš o ní víc než samotný císař." Zasmála jsem se. "To zas ne, ale to co potřebuji vím."

Dorazili jsme do tábora právě na večeři. Vyrazila jsme na ní a chovala jsem se  jako by nic. "Kde jsi celý odpoledne byla?" "Na výletě s Blizem." Jednoznačně, ne moc pravdivě jsme odpověděla Divine a po snědení večeře jsem šla k rybníku, kde jsem potkala naší trojici. "Hej, hádejte, koho jsem dneska potkala!" Z dálky jsem na ně křikla. "Tak to fakt nevíme." Promluvil za všechny Vedry. "Vayne jak bojuje s Yasuem." Usmála jsem se. "Proč by to dělali? A tady?" Všechno jsem jim vysvětlila a dál jsme si povídali o dalších členech Ligy. Vyprávěla jsem jim snad o všech. Mé obzory jsou velmi rozšířené v tomto směru a tak mužů říct, že já a historie ligy jsme jako jedno.

Po dlouhém povídání a vyprávění o lize jsem se konečně rozhodla jít spát. Rozloučila jsem se s kluky a vyskočila jsme na strom, kde jsem následně usnula.

Beam! Další kapitola juhuuuuuuuuuuuu... problém je, že jsem to psala v autě a taky jsem nic neměla připravené, je tato kapitola celkem krátká a nudná tak se za to omlouvám.         
A u další kapitoly čuuuuuuuuuuuuus.