Pohled Vlada

Probudilo mě jisté vrzání dveřmi. Otevřel jsem oči, ale nikdo tu nebyl. Andy byl nejspíš na snídani, jako všichni v tenhle čas a Harry je pryč už dlouhou dobu. Možná jen průvan, nebo nějaké zvíře mi ťuklo do dveří. Vstal jsem a protáhl jsem se. Připravoval jsem se jít na snídani, když v tom se pohnuly dveře od skříně. Zbystřil jsem a šel ke skříni. "Andy?" Zeptal jsem se do prázdna, ale co by dělal Andy sakra ve skříni? S nejistotou jsem otevřel skříň. Nikde nikdo nebyl. Asi ten průvan, ale odkud šel? Okno je zavřené a dveře jsou pootevřené, protože jsem je ještě nezavřel, to jsem hned napravil. Máchl jsem rukou nad "kouzelnou" skříní a šel na snídani. 

Sedl jsem si k Andymu a Divine a začal jsem jíst mou zeleninu. "Andy, od kdy se ta skříň, co máme v chatce, sama od sebe otevírá?" "Jak to myslíš?" Podíval se na mě nechápavým výrazem. "No... probudil jsem se a najednou se skříň z ničeho nic otevřela." "To nechápu." "Já taky ne. Nejdřív jsem si myslel, že je to průvan, protože to samí udělaly dveře, ale pak jsem se koukl na okno, bylo zavřené. Nemohl to být průvan." Andy se zdál vyděšený i na Divine to působilo zle. "Nech to být, nějaký vítr." Řekla Divine, když vstávala od stolu. Andy se usmál. "Divine počkej." Všichni tři jsme se obrátili na Ehreta. "Děje se něco?" "Co by se dělo, nic. Jde se dnes k rybníku, jen vám to oznamuji." Vysvětlit Ehret a zamířil k východu, kde stála Lejsi a Ez. "Ok." Řekli jsme sborově a Divine konečně mohla odejít z jídelny. My jsme šli skoro hned za ní. 

"Vidíš, tu skříň jsem zavíral, když jsem odcházel." Ukázal jsem na skříň v chatce. "Tak má asi špatné uzavírání, to se stává." "Jsme tu už třetím rokem, v té a samé chatce, nikdy se to nedělo." Andy se zamyslel. "tak to prostě zalepíme, nebo jinak zajistíme a bude to." "My tam mámě věci." "Říkám, že to uděláme nějak jinak, ale šikovně." "A jak?" "Zatím tam dáme jen zámek." "Ok." Jeho návrh se mi líbil. Dali jsme na skříň zámek a klíč dali pod můj polštář. "Jdeme teda k rybníku?" Zeptal jsem se. "Já si tu ještě chvíli pobudu, možná půjdu." "Jak chceš." odvětil jsem a šel k vodě. 

Zastavil jsem se na břehu. Podíval jsem se do vody, ani nevím proč. Prostě mi to přišlo normální, jen tak se zastavit na břehu a čumět do vody. "Na co tak vejráš Vlade? Hledáš zlatou rybku?" Slyšel jsem za sebou. "Ne, já nevím." "Neboj, zlatá rybka tu není, hledáš na špatném místě rybáři." Rýpla si do mě Lejsi. "Jo dobrý." Protočil jsem oči a šel do vody. Byl sice oběd, ale nikdo tam nešel, tak proč i já?

Pohled Divine

"Andy podle všeho zůstal v chatce, mohla bych ho navštívit a kouknout se na tu skříň." Pomyslela jsme si a také jsme to udělala. Zaklepala jsem na dveře. "Divine? Co tu děláš?" "Já nevím. Řekla jsem si, že se podívám na tu skříň." "Aha..." Pustil mě dovnitř a sedl si zpátky na postel. Podívala jsem se na skříň na proti mě. "Vy jste ji zamkli?" S nechápavým pohledem jsem se koukla na Andyho. "Jo, aby měl Vlad lepší pocit." "Divný, ale ok." Usmála jsme se a šla si sednout k němu. "Co hodláš celý den dělat?" Zeptala jsem se. "Já nevím, sedět a čumět." "Proč, nechceš jít k vodě?" "Nemám nějak chuť." Pokrčila jsem rameny. "Tak já zase du." Zvedla jsem se. "Počkej." Povalil mě zpátky na postel. "Co děláš?" Vyjekla jsem. "Chci mít společnost." Převrátil mě na záda. "Společnost? Není to nějaké krycí slovo?" "Možná ano, možná ne." Šibalsky se usmál. "Andy." "No?" "Co máš za lubem?" "Nic, co by se ti nelíbilo." Přitiskla jsem ho blíž ke mně a začali jsme se líbat. Hladila jsem ho po zádech, on jen spokojeně předl. Práskl mě ocasem do stehna a já zasyčela. "Opravdu chceš používat ocas jako bič?" "Když budu muset." Probodla jsem ho pohledem. Sjel mi rukou po boku až ke stehně kam mě švihl ocasem a hladil mě. "Doufám, že to až tak nebolí." "Budu tam mít možná modřinu, ale jinak to moc nebolí." 

Když už se připravoval, že ze mně strhne oblečení ta původně zamčená skříň se otevřela. Oba jsme se lekli. "Co to bylo?" "Ta skříň se otevřela, ale ten zámek je stále zamčený, ale pouze na jedné klice." Upravila jsme si oblečení a šla blíž ke skříni. Prohledala jsem jí, ale nic v ní nebylo. "Duch?" "To těžko, něco takového neexistuje." Zamítla jsem Andyho názor. "Půjdu za Lejsi." "Jdu s tebou." Přikývla jsem na souhlas. 

"Lejsi, v chatce Andyho a Vlada je něco jako duch." Křikla jsem na Lejsi, když jsme došli k rybníku. "Cože?" Přejela nás nechápavým obličejem, jestli jsme se náhodou nezbláznili. "Jen tak jsme si seděli na posteli a najednou se zamknutá skříň otevřela a ten zámek byl jen na jedné klice." "Mi jsme jí zamykali řetězem, ten byl pohozený na zemi." Doplnil Andy. "Ok... třeba jste to jen blbě zamkli." "Lejsi, něco se děje, ve vzduchu cítím temnotu." Zkoušela jsem jí přesvědčit, aby se na to šla aspoň kouknout. Máchla nad tím rukou, ale šla. 

"Sáhli jste na to nějak?" Zněla první otázka, kterou Lejsi vyslovila, když jsme vešli do chatky. "Ne, šli jsme hned za tebou." Přikývla a zvedla řetěz ze země. Chvíli si ho prohlížela a pak ho hodila na postel. Podívala se na strop a pozorně si ho prohlížela, jako kdyby tam něco našla. "Divine, vidíš ty stopy po nějaké kyselině, nebo co to je?" Zaostřila jsem na strop. "Ne? ty snad nějaké vidíš?" "Ano, ale pro vás to asi je  neviditelné, ale ty jsi z Runeterry." "Ty si myslíš, že je tu někdo z Runeterry, někdo neviditelný?" "Ano." "Kdo by to tak mohl být?" "Nevím, ale někdo z Voidu nebo ze stínových ostrovů. Tím, že máme portály mezi světy, jsme narušili osu a je možné, že se Void dostal společně se stínovými ostrovy sem." "Zajímavé tvrzení. je to nějak nebezpečné?" "Snad znáš Void a hlavně znáš strašidelnice." "A no jo, strašidelnice." "Zkusíme se na to podívat zítra, teď se mi to nechce řešit, ale Andy, dávejte si pozor, myslím, že si Kog'Maw oblíbil vaší skříň." Andy přikývl. "Kdo je ten Kog'Maw?" "Je to hmyz který plive kyselinu. zkráceně řečeno." "Dobrá..." Řekl moc nejistě a šel si lehnout. Já a Lejsi jsme opustili chatku a šli k rybníku. Večer jsme po večeři šli opékat buřty. Já jsem si šla lehnout dřív, kvůli bolesti hlavy.