Pohled Lejsi

Přes Fairyho smrt jsem se už přenesla, ale bude vždy v mým srdci. Všichni víme, že Biersack a Harry odešli, Harry šel do bradavic, prý je zase opravili a zprovoznili a teď tam dělá ředitele. Takže v táboru zůstali jen: Steve, Unknow, Nataša, Caitlin, Vlad, Tony, Ezreal, Divine, Andy, Já a Ehret. Celkem se náš tábor zmenšuje. Koukla jsem se na oblohu a uviděla měsíc. Že by byl dnes úplněk? Slezla jsem ze stromu a šla ke Stevovi. Zaklepala jsem na dveře. "Steve, je dnes úplněk?" Řekla jsem ještě před tím, než mi otevřel dveře. "Ano, proč?" "Abych to řekla Vladovi." "Jo jasný." Usmál se. "Všechno?" Ještě se zeptal. "Ano, díky." Odešla jsem za Vladem, za sebou jsem slyšela Ehryho hlas jak se Steva ptá, co jsem chtěla. Ehret se hned po tom, co se objevil v Táboře stal jedním ze tří hlavních mágů. Je jedinečný, sice se s Fairym zrovna nemusel, ale jinak je cel.... hodně fajn. Mám pocit, že se tento den se něco stane, nejenom, že ten měsíc je podivně fialový, ale cítím ve vzduchu... pavouky? Cože? Šla jsem ke svému stromu, obešla jsem ho ze všech stran, ale pavučinu jsem nenašla, tak kde jsem cítila ty pavouky? Uviděla jsem Divine a Unknow. "Divine, Unknow, pojďte sem!" Křikla jsem na ně. "Potřebuješ něco?" Zeptala se mě Unknow. "Mohla by si nahlédnout do budoucnosti?" "Samozřejmě." Chvíli se Unknow soustředila se zavřenýma očima a potom málem přepadla dozadu. "Vidím fialový úplněk a velkého pavouka." "Tak proto jsem cítila pavouky." "No vidíš." Přidala se Divine. "Já jsem se jen musela přesvědčit." Šla jsem se vydat na lov pavouků. Šla jsem daleko do lesa, vůbec jsem netušila kolik je. Pach pavouků byl stále silnější a silnější. Najednou jsem spadla do jaksi díry. Byla jsem rázem celá od pavučin. Svedla jsem se a dál jsem se prodírala pavučinami až na konec chodby. Dorazila jsem do samotného středu pavoučího doupěte. Pomalu jsem se plížila k velkému vejci. Chvíli jsem přemýšlela a poté jsem se uchýlila k něčemu, k čemu jsem se nikdy uchýlit nechtěla, zničila jsem ho. Okamžitě jsem se s drásavým svědomím vrátila do tábora. Než jsem se dostala ven z toho hnízda bylo půl sedmé večer a už svítil měsíc fialovou září. "Lejsi, kde si byla?" Zeptal se mě Ehret. "Jen jsem se šla projít do lesa." "Proč?" "Proč tě to zajímá?" "Jen tak, nechtěl jsem,aby se stalo to co Fairymu." "Ty se o mě bojíš?" "Tak nějak." Začala jsem mít divný pocit na hrudi. "Aaaaha. No dobře... Kde se Vlad?" "V chatce, jak si mu řekla." "A nevíš, co se stalo s měsícem?" "Ne, ale ostatní si tu krásu náramně užívají." "Dobře, že tak" Šla jsem na můj "OP" kopec, usadila jsem se tam a zahleděla jsem se na měsíc.

Pohled Ehreta

Dnešní úplněk byl nádherný. Voda se v jeho fialovém svitu jen leskla a Lejsiiným očím ten fialový záblesk slušel. Najednou jsem slyšel za sebou zapraskání, otočil jsem se a naklonil jsem se ke keři přede mnou. Chvíli se nic nedělo, ale pak z keře vyskočil obrovský pavouk sloních rozměrů. Skončil jsem na zádech a všichni se na mě otočili. Podíval jsem se dozadu, ale Lejsi se pořád upřeně dívala na měsíc. Proměnil jsem se ve vlka a postavil jsem se před pavouka. Vypadal naštvaně, hodně naštvaně. Vrčel jsem, ale nepomáhalo to. Couval jsem blíž k ostatním. Divine se ke mě postavila a začala vyvolávat magické slova. Když ho znehybnila poručila: "Běžte pod vodu do jeskyně!" "Já nejdu." Odmítl Ez. "Musíš." "Sama to tu nezvládneš." "Potřebuji, abys je zatím vedl. A na víc mám Lejsi." Když to dokončila, proměnil jsem se zpátky. "Lejsi nic udělat nemůže, je naprosto zhypnotizovaná." Podotkl jsem. Divine se podívala na Lejsi. "Máš pravdu, ale stejně." Ez protočil oči a šel s ostatníma napřed. "Ty jdi taky, Erete!" Přikývl jsem a chystal jsem se ponořit. Jenže se najednou objevil další pavouk, menší, ale mnohem rychlejší. Zakousl se mi do boku a najednou mě zasáhla svírající, až mučící bolest. Cítil jsem jak se mi po těle rozlívá jed. Pavouk mě uzemnil. Cítil jsem jak mě jed zžírá zevnitř. Cítil jsem jeho chodidlo na mé hrudi. Měl jsem čím dál tím víc těžší víčka a necítil jsem svaly. Upadal jsem do polospánku. V něm jsem ale cítil, že mě pavouk najednou pustil a slyšel jsem jeho řev. Hned poté jsem ucítil teplo, hřejivou, jemnou, živou energii, která mi prošla tělem a odstranila všechen jed. Konečně jsme mohl v pohodě usnout.

Pohled Divine

Lejsi klečela u Ehretova těla a svojí magií ho léčila. "Můžeš ještě?" Lejsi těžce oddychovala. "Ano." Vyčerpáválo jí to jako nikdy jindy. "Proč se teď snažíš? Vyčerpá tě to." "Nesmím znova zklamat." Lejsi náhle přestala a jen tak tak se udržela v sedě. "Jsi vyčerpána." Klekl a jsem si k ní také a chytla jsem jí kolem ramen. "Nestačí to, nezachráním ho." "Nezkoušej to dál, tvá magická energie je na pokraji." "Já vím, ale..." Z jejího oka ukápla slza a rozprskla se o Ehretovu hruď. Na tom místě se vytvořila spirála. "LEJSI! Magie života." Lejsi okamžitě nabrala nové síly. Upřeně se dívala na magii jak se vine podél Ehretova těla. Když zmizela Lejsi se k Ehretovi naklonila a zatřásla s ním. "Ehry?" Ehret se překulil na bok a zamručel. Chvíli trvalo než otevřel oči, ale když je otevřel první jeho pohled směroval Lejsiině do očí. "Lejsi?" Lejsi se najednou rozzářila jako sluníčko a objala Ehreta. "Ono to vyšlo." Špitla a položila Ehreta zpátky na zem. Lejsi se podívala na oblohu a z ní se najednou snesl Blizard. "Odnes ho do jeho chatky, já se tu zatím postarám o všechny pavouky." Řekla mu a postavila se. Blizard odletěl. "Lejsi, nemáš dost síly." Strachovala jsem se. "Magické síly, bojovat ručně ještě můžu." "Magická energie je tvůj život." "Neboj, vždy si nechávám zálohu." Za námi i před námi se zjevili další a další pavouci, menší, ale i větší. "Divine, já si vezmu ty větší, ty si pohraj s těma menšíma." Přikývla jsem a začal boj. Lejsi skákala z jednoho pavouka na druhého a já jsem vrhala magické koule do všech menších pavouků. "Divine, a jak to, že se těch pavouků nebojíš?" "Vzala jsem si elixír bojácnosti. Takže teď bych se neměla bát ničeho." "To je užitečná věcička." Řekla přímo ve chvíli kdy probodávala posledního pavouka. Když jsme byly hotovy, šli jsme za ostatníma. "Můžete se vrátit do chatek, naštěstí se nikomu nic nestalo a pavouci jsou mrtví." Povzbudila Lejsi ostatní a společně jsme se pak vydali do chatek. Lejsi ještě šla za Ehretem. Co tam dělala nevím, ale já jdu spát.