Pohled Lejsi

Probudim se hodně brzo. A už vím proč. Usliším ve křoví hluk, trhnu sebou rozevřu křídla a pomalu se natáhnu pro luk. Namířím na křoví a vyčkávám. Kolem naší chatky se něco pohnulo. Ostře natáhnu tětivu a vystřelím. Byl slyšet ženský výkřik. Rozletěla jsem se tím směrem. Naše chatka se rozsvítila. A jejda probudila jsem Divine, ale aspoň vidím na toho zloděje. Trefa do ruky aspoň, že tak. Je to dívka, kolem 17let, démon bez křídel? Co? "Co se děje. Kolik je." "Pššššt." Divine se udiveně koukla na dívku. Vzala jsem ji do chatky a ošetřila ji ránu. "Jak se jmenuješ a co tu hledáš?" "Moje jméno je Unknow. Sem duch démonky, která přišla o křídla a teď je hledám." "A proto kradeš?" Dál jsme ji vyslýchali. "Nechtěla jsem krádst. A proč si mně střelila?" "Sem to já. A navíc sem cítila něco divného. Nakonec si to byla ty." Ještě jsme ji vyslýchali a pak šla Divine spát a já s Unknow za Natašou. "Natašo mám tu zlodějku." Zaklepala jsem na dveře. Nataša otevřela dveře. "Je zraněná. Lejsi! Dobře nechám to. Kdo je?". "Duch démonky bez křídel a teď je hledá." "Aha . Pojď semnou." Unknow šla s Natašou a já spátky na strom.

Pohled Unknow

Ta rána mně bolela jak prase. Co je to za lidi? A jakto, že je mezi nimi dračí bojovnice Lejsi? "Posaď se." Nabídla mi ta žena. "Povídej o sobě." "Jsem vražedný duch démonky, která stratila křídla. Za těch let jsem se naučila ovládat lidi. Lidi, ne mutanty nebo neobyčejné lidi." Cítila jsem chuť někoho zavraždit, ale jak sem zjistila, tady normálního člověka nenajdu. Možná jednoho a to Starka. Ja nikdy neodpočívám sem duch. "Dám ti návrh, přidej se k tomuto táboru a nic se ti nestane." Celkem mně tato nabídka lákala. "Dobrá." Žena mi nabídla abych si odpočinula. Odmítla jsem, protože já neodpočívám. Už jsem to říkala.

Pohled Tonyho

Probudim se a cítím příšernou bolest hlavi. Zase kocovina. Opravdu jsem to neměl přehánět. "Přinesete mi někdo snídani?" Požádal jsem, jelikož sem se nemoh ani pohnout. "Co se říká?" To je otrava ten Fairy. "Prosím." "Dobrá. Dem Ezi." Oba odesli na snídani, když se po patnácti minutách vrátili přinesli mi i snídani. Opatrně jsem se zvedl. "Dekuju." "Neni zač." Dojedl jsem snídani a zase usnul.

Pohled Vladimira

Ráno bylo v klidu. Loky byl už dávno na snídani. Strčil jsem do Andyho. Ten se probudil a spad na zem. "Au! Vladimire." "Nekecej a pohni dem na snídani." Zapotácel se a oblékl se. Vyrazili jsme na snídani. Cestou jsme narazili na Lejsi a Divine. Na snídani jsme potkali Lokyho. "Čau Vladimire a koťátko." Loky a já jsme se zasmáli. Andrew nebyl zrovna dvakrát nadšenej. Po snídani jsme se shromáždili uprostřed tábora. Byli tam všichni, doslova. I Steve, Caitlin a Nataša a ještě někdo. "Prosím o pozornost. Tohle je naše nová spoluůčasnice tábora Unknow. Přistupujte k ní opatrně a přátelsky." Ta holka měla ránu od šípu, takže ji chytla Lejsi. Lejsi je super ale moc se zastává ostatních. Stejně jako Fairy. "Je to duch démonky bez křídel." No super další démon, ale já sem taky jako démon. Zdá se mi to nebo je jako já. No to je jedno hlavně, když nebude dělat potíže.

Pohled Ezreala

Nová holka, bude bydlet s Divine a Lejsi, určitě. Po oznámení jsme se rozešli do chatek. Tony i přes bolest hlavy šel s náma. S Fairym jsme šli hrát fotbal. Přizvali jsme i Vladimira a Lokyho. Skončilo to 2:3 pro nás s Fairym. "Dobrá hra, ale měli by jsme jít na oběd. " Řek Fairy a šli jsme. Já jsem ještě šel pro Tonyho. U oběda jsme si povídali o ty noví holce. Lejsi, ona a Divine seděli spolu. Nojo, co mám čekat od mé sestry.

Pohled Divine

Po obědě jsme šli s Lejsi pomoct Unknow se zabydlováním. Celkem jsme si rozuměli. Je podobná Lejsi, ale Lejsi je přece jenom má nejbližší. Do večeře zbívali tři hodiny. Najednou nám někdo zaklepal na chatku.
Otevřela jsem dveře. "Tady máte úkol na dnešek. Poraďte si s tím sami." Caitlin zase odešla. Celkem sem to nechapala, ale bylo mi to jedno. "Holky tady je úkol na dnešek. Vytvořte z čehokoliv vaši vlajku a hůl." "Vsechno?" Zeptala se Unknow. "Očividně ano." Podívala jsem se na Lejsi. "Jdu do lesa pro dřevo, výřežu z něho tvar hole. Dál vám pak řeknu, ale teď jděte najít obrovský list." Dořekla Lejsi a odešla. Já s Unknow jsme šli najít ten list.

Pohled Andyho

"Tak jednoduchý úkol." Okomentoval úkol Loky. Já jsem jen seděl a poslouchal příkazy. Měl jsem jít nazbírat smůlu. Proč já. Já si nechci olepit uši. Šel jsem do lesa na smůlu. Měl jsem jí docela dost, teda do té doby, než jsem nezakop o kořen. Měl jsem o lepený ocas, uši, vlasi a ruce. Takový nemehlo mužů být jen já. Nazbíral jsem ji znovu a tentokrát jsem si dával pozor. Polepený jsem se vrátil do tábora. Loky a Vladimir se mi smáli. Kdo by se mi nesmál. Oni už mněli vlajku a hůl hotovou. Do hole nalili mezi kousky slámy a malích třísek smůlu. Zapálili to a ono to hořelo. To sem se divil, ale okamžitě jsem šel k rybníku se umít. Moc to nešlo. Strávil jsem tak hodinu smíváním smůly. Nakonec se mi povedlo ji smít.

Pohled Fairyho

Před večeří jsme se shromáždili uprostřed tábora. Holky měli úžasnou hůl a šílenou vlajku z listu. Hůl byla vyřezaná ze dřeva jako proplétaná. Nahoře měla obarvený kámen jako kristal a okolo něj součást hole, jako drápy. My jsme měli prak s dlouhou tyčí za kterou se drží. Vlajka byla z kůry. A Vladimir s Lokym a Andym měli tyč s prohlubní nahoře, která hořela. Vlajka byla z papíru. Steve nás pochválil. "Výborně. Vlajku si vyvěšte na chatky a hůl si ponechejte v bezpečí." Vau to byl proslov."Dem na večeři." Pobídl mně Ez a šli jsme. Po večeři jsme naštívili holky. "Ahoj Lejsi, Divine a Unknow." Ahoj Fairy a Ezi, kde máte Tonyho?" Sedli jsme si na postele. "Nechtěl s námi jít, protože se ještě zpamatovává z kocoviny." "Tony nechce být ve společnosti holek jo? Divný." Řekla Divine. "Nezahrajeme si flašku?" Nabídla Lejsi. "Jo super deme na to." Odpověděl Ezreal. Do večerky jsme hráli a pak jsme odešli do chatek. Ja měl podivné úkoli, které by se líbili Tonymu. Ale Ez měl horší a co teprve chudák Lejsi. Byla aspoň sranda. Divine a Unknow to měli ještě dobrý. Ale řekněte kdo by neměl úchylné nebo nesplnitelné úkoli. Možná Andy, ale ten s nami nehrál a ani ten by se tomu možná nevihnul.