Ráno mě vzbudil nepříjemný zvuk telefonu. Chvíli mi trvalo, než jsem po něm sáhla a vypnula budík. Audrey už v posteli nebyla a tak jsem přes sebe hodila župan a odešla do kuchyně, kde se ozývaly zvuky talířů a kdo ví, čeho dalšího. Po domě voněla čerstvá káva a vůně vajíček. Jen jsem se usmála a neslyšně se vplížila do kuchyně. Na stole byli hrnky a dvě konvice. Na každé straně byl talíř a příbor a v prostředku připravený talíř se zeleninou, pečivem a míchanými vajíčky. Nestačila jsem se divit a sama jsem uvažovala, jak tohle všechno stihla.

„ Dobré ráno, jak jsi se vyspala?" zeptala jsem se v momentě kdy jsem jí chytila kolem pasu. Překvapilo mě, že se Nelekla, ale místo toho se o mě opřela.„ Nelekla jsi se? Jak je to možné?"

„ Celkem dobře, vzhledem k včerejšku se i divím. Tvoje snaha o to, abys nebyla slyšet, byla marná. Tvoje kroky nelze přeslechnout. Jak jsi se vyspala ty?"

„ Kdybych se probudila vedle tebe, bylo by to dokonalé, ale to nevadí. Jak jsi tohle celé stihla?" zeptala jsem se a došla pro notebook, který ležel na stole v obýváku. Audrey se na mě vyčítavé podívala, neměla ráda, když jsem i při snídani pracovala.

„ Vstala jsem brzy a došla koupit nějaké věci. Musíš hned po ránu zapínat notebook?"

„ Výjimečně ho tedy nezapnu, ale jen kvůli tobě," odpověděla jsem a posadila se ke stolu. Notebook jsem odložila druhou stranu a vyčkala až se posadí i Audrey. Společně jsme se daly do jídla a já přemýšlela, jak tenhle den zpříjemnit, aby nemyslela na včerejšek.„ Musím dneska sjet do firmy, vyplatit řidiče a něco vyřídit, ale potom by jsme mohly něco podniknout, co ty na to?"

„ To není špatný nápad. Taky se musím stavit v práci. Co bys chtěla podniknout?

„ Můžeme se jít projít, dát si někde dobrou večeři a večer zakončit tady doma. Nezní to skvěle?"

„ Zní to dokonale. V kolik se sejdeme, ve dvě?" zeptala se já přikývla hlavou na souhlas. V klidu jsme se najedli a každá vyrazila svojí cestou do práce. V práci jsem svoje věci vyřídila poměrně rychle a v poledne jsem měla hotovo a vše vyřízené. Přemýšlela jsem nad tím, co do dvou hodin podnikání, ale nenapadalo mě nic rozumného. Pořád jsem si prohrávala s myšlenkou, abych se stavila za Demi a zkusila jí přesvědčit. Věděla jsem, že Audrey by nesouhlasila, ale nechtěla jsem, aby byla trestaná za mojí chybu. Sedla jsem do auta a vyrazila do hotelu, kde se Demi nacházela. Zastavila jsem před vchodem a rychlými kroky vyrazila do jejího pokoje.

„ Odejděte, nechce s nikým mluvit," řekl mi muž u jejich dveří a já nad tím jen mávla rukou. Já s ní mluvit musela a to ať se jí to líbí nebo ne. Bez jakéhokoli varování jsem vešla do pokoje a pohledem vyhledala Demi. Seděla na gauči a sledovala televizi. Dělala jakoby se nic nestalo a vše bylo v naprostém pořádku.

„ Přišla jsi, zřejmě ti na ní překvapeně skutečně záleží," řekla a stočila ke mě svůj pohled.

„ ano, záleží a hodně. Chci se rozumně domluvit, aby jsi stáhla to oznámení."

„ Takže jsi přišla, aby jsi se dohodla. To zní zajímavě, jaká by ta dohoda měla být?" zeptala se a tázavě mě sledovala. Nervózně jsem přišla blíže a opřela se o zeď. Nevěděla jsem jak toho docílit, ale muselo to nějak jít.

„  Sakra Demi, podívej se na to jak se chováš. Jsi jak se malý dítě, který se vzteká, protože nedostalo, co chtělo. Tobě vůbec nejde o Audrey, ale o mě. Co mám udělat proto, aby jsi to stáhla?"

„ Takže ty chceš, abych to oznámení stáhla? Řeknu ti důvody, které mě od toho odrazují. Skončila jsi skoro na ulici, protože jsi neměla práci. Já ti jí dala a dostala tě z toho nejhoršího. Díky mě jsi se stala slavnou, byla jsi po mém boku a brala dost velké peníze. To, co bylo mezi námi vynecháme. Nikdy jsi mi nepoděkovala a nebyla ani vděčná za to, co jsem pro tebe udělala. Místo toho jsi mě donutila ti vyplatit odstupné. Pak tě po třech letech najdu a chci si jen promluvit. Dám ti jen přátelskou pusu a o hodinu později přijde tvoje žena a skoro mě zabije. Nevidím důvod, abych to oznámení stáhla," řekla a já sklonila hlavu. Ve všem měla naprostou pravdu. Tenkrát to byla pro mě vše samozřejmost a bylo mi vše jedno. Ale za poslední tři roky jsem se dokonale změnila a možná za to mohla právě Audrey.

„ Máš pravdu, brala jsem vše jako samozřejmost. Měla bych ti být vděčná, že jsi mi dala tu šanci a já se i díky tomu vše dostala až sem. Ale to není důvod ničit život Audrey. Znič ho mě, ale jí nech být. A pokud jde o tu, jak ty říkáš pusu, sama víš, že o přátelskou nešlo. Udělám cokoliv, co budeš chtít, ale stáhni to oznámení, prosím," řekla jsem a bezradně se na ní podívala. Byl to boj mezi mnou a jí, ale platila za to žena, kterou jsem milovala.

„ Ale já to udělala, protože mě zamilovanost nepřešla. Nedokázala jsem zapomenout a chtěla tě zpátky. To oznámení jsem už stáhla, můžeš v klidu jít," řekla a já se pousmála. Byla jsem ráda, že to stáhla a nás to nedostane do problémů. S radostí jsem jí objala a políbila na tvář.

„ Děkuji, věděla jsem, že jsi férová a nechceš druhým dělat problémy. Přeji ti v životě hodně štěstí," řekla jsem a poté se vydala k odchodu.

„ Jo, vám taky. Doufám, že nebudu mít další návštěvu," řekla a ja jen zakroutila hlavou. Poté jsem pokoj opustila a s radostí jsem vyrazila domů, kde jsme se mělo s Audrey sejít. Věděla jsem, že tenhle den, bude naprosto výjimečný.