Zrovna jsem se zvedala, když se na dveře ozvalo lehké zaklepání. Pozvedla jsem hlavu a čekala, kdo se ve dveřích objeví. Byl to pouze Carl. Vypadal zamyšleně a aniž bych ho vyzvala, vešel dál.

„ Budeš tu zavřená navěky, nebo se zvedneš a půjdeš dolů?"

„ Nechci jí lézt na oči. Raději si dojdu pouze pro jídlo a pak zase zalezu sem. Možná se půjdu projít," řekla jsem a hodila přes sebe lehčí mikinu.

„ A myslíš si, že tímhle něco vyřešíš? Nebylo by lepší jít za ní a popovídat si?"

„ Bylo, ale první pokus, skončil fiaskem. Vyhodila mě. Máš snad nápad, jak jí přimět, aby semnou mluvila?" řekla jsem a vydala se na chodbu.

„ Mluvil sem s ní a sama je z toho špatná. Tak buď tak hodná, vezmi rozum do hrsti a jdi za ní," odpověděl a na něj nevěřícně koukala. Chvíli jsem snad myslel, že slyším špatně, protože jsem vážně nechtěla, aby se do něčeho pletl.

„ Proč se do toho pleteš? Jak teď budu vypadat."

„ Úplně normálně, pokud za ní dojdeš," řekl a já se podívala do chodby. Viděla jsem na dveře Theresy a chvíli jsem váhala, zda tam jít nebo ne.

„ Takže si myslíš, že by se mnou mohla mluvit?"

„ Určitě ano, protože láska k tobě je silnější než nenávist," řekl a já se pousmála. Měl pravdu, milovala mě a láska jí nedovolí všechno vzdát.

„ Zkusím to. Chtěla bych druhou šanci, ale zřejmě jí nedostanu," šeptla jsem skoro neslyšně a vyšla z pokoje. Žaludek mi naznačoval, že bych se měla najíst, ale srdce mě vedlo ke dveřím. Lehce jsem zaklepala a po několika vteřinách vešla dovnitř.

„ Tess, prosím. Musíme si promluvit. Takhle to dál nejde," řekla jsem s posadila se k ní na postel. Byla ke mě otočená zády, ale věděla jsem, že mě poslouchá. Natáhla jsem ruku a chtěla jí za ní chytit, ale včas uhnula. Jen jsem s povzdechnutím sklopila hlavu.

„ Máš pravdu, takhle to opravdu dál nejde. Bude lepší, když, co nejdříve odejdeš," řekla a já na ní překvapeně pohlédla. Čekala jsem cokoliv, ale tohle ne. Možná trochu ano, ale nevěřila jsem tomu, že by to udělala.

„ Tess, tohle nemůžeš. Chci ti vysvětlit to, proč jsem utekla. Chci ti toho říct mnohem víc, vyslechni mě prosím," řekla jsem a měla, co dělat, aby jsem udržela slzy za očními víčky. Donutila jsem jí, aby se ke mě otočila a dívala se na mě. Měla oči červené od pláče a po tváři jí jedná slza stékala.

„ Tess, neplakej. Nemohu odejít, protože tě miluji. Utekla jsem, protože jsem potřebovala uzavřít jednu důležitou věc. Tvoje polibky se mi líbily a to vážně moc, ale nemohla jsem. Vybavila se mi jedna nehezká událost a to mě donutilo tě odstrčit. Věř mi, Tess. To, co říkám, myslím vážně. Nelžu ti," řekla jsem a znovu se pokusila jí chytit za ruku. Tentokrát se nechala, ale její stisk nebyl opětován. Jen se na ruce podívala a poté pohled stočila ke stolu, kde měla skleničku s vodou a kapesníky. Napila se a poté pohlédla ke mě.

„ Proč? Proč bych ti měla věřit?"

„ Protože mě miluješ a chceš, abychom se k sobě vrátili. Zkus mi prosím věřit a dej nám šanci," řekla jsem prosebně a sledovala jí.„ V den když jsi se semnou rozešla, jsem nám koupila dárek. Aby jsme spolu zase něco zažily, ale ty? Ty jsi odešla a nechala mě tu," pokračovala a já se nezmohla na jediné slovo.

„ Už si tím nejsem tak jistá, jestli o to stojím. Nejdříve jsi se semnou rozešla kvůli práci. Mě se celý život zhroutil jak domeček z karet. Pak se sem vrátíš a já se pokusím to vrátit, ale dvakrát jsi utekla. Tak proč bych ti tu šanci měla dát? Scarlett, bojím se. Bojím se toho, že zase utečeš pryč," řekla a otřela si slzy. Vzala si kapesník a poté se znovu napila. „ V den, kdy jsi se semnou rozešla, jsem koupila pro nás dárek. Chtěla jsem, aby jsme spolu něco zažily, měla jsem plány, ale ty? Ty jsi odešla a nechala mě tu," pokračovala a já jen sklopila hlavu. Moc dobře jsem věděla, jak jsem jí ublížila.

„ Já vím, ublížila jsem ti. Ale už neodejdu. Už nikdy. Udělám, cokoliv proto, abych ti dokázala, že vše, co říkám, je pravda. Tess, prosím, dej nám šanci," řekla jsem a přisedla si blíže k ní. Chytila jsem jí pevně za ruku a dívala se jí do očí.

„ Dokaž mi, že je to pravda. Nebudeš to mít jednoduché, protože ti nevěřím ani slovo. Nemáš ani tušení, jak moc jsi mi ublížila a na to...," nestačila větu dokončit, protože jsem spojila naše rty. Přitáhla si mě blíže k sobě, ale já jí lehce odstrčila a podívala se jí do očí. Nechápala a a chtěla už něco říci, ale na rty sem jí položila prst.

„ Oblékni se a za dvacet minut vyrazíme. Já mezitím zajistím program," řekla jsem a než stačila jakkoli zareagovat, odešla jsem z pokoje pryč. Došla jsem k sobě a že skříně vyndala několik věcí. Začala jsem váhat, co si na sebe vzít a, co s Tess podniknout.

Jaký program asi Scarlett vymyslí? A bude to stačit? Co by musela udělat vaše drahá polovička, aby jste jí odpustili a znovu jí věřili?