Upozornění na začátek kapitoly: V této kapitole se mohou vyskytnout sexuální scény nebo scény, které by se vám nemohly líbit. Dobře přemýšlejte, zda jí chcete číst ;-)
______

Nevím jak dlouho jsme tam seděli a povídaly si. Probraly jsme snad všechno od začátku našeho vztahu a občas se i zasmály. Obě jsme měli uložené fotky v telefonu a tak jsme si je postupně ukázaly a zjistily, že jedna druhou fotila i potají.

„ Ty máš mojí fotku z letiště, když jsi záhadně zmizela a poslala pro mě svojí sestru? Proč jsi si mě fotila?"  zeptala jsem se když jsem zahlédla jednu z fotek, která nebyla z doby, kdy jsme spolu byli. Trochu jí zarazila moje otázka a na chvíli se odmlčela. Zřejmě nechtěla, abych tu fotku zahlédla, ale zahlédla jsem jí a chtěla jsem vysvětlení.

„ Už tenkrát jsi se mi zalíbila. Byla jsi jiná než ostatní. Něčím zajímavá a svým způsobem tajemná. Proč tě to tak zajímá?" zeptala se a já mávla na číšníka, aby jsme mohly zaplatit.

„ Protože si mě normálně nikdo cizí nikdy nefotil, když jsem o to nevěděla.  Proč jsi čekala tak dlouho? Trvalo to téměř půl roku než jsi se nějak projevila."

„ Na to samé, bych se mohla ptát i já," řekla a já číšníkovi zaplatila. Měla pravdu, mohla by se ptát na to samé. A pravdu by měla i v tom, že se o tom nechceme ani jedna bavit. Alespoň ne dnes. Netrvalo to ani deset minut a došli jsme domů, ale sotva se za námi zavřeli dveře, přitiskla mě na ně a začala vášnivě líbat. Jediné, co jsem stihla bylo, zout si boty a více bylo v její režii. Boty následovalo sako, na schodech skončila košile a její šaty skončili těsně nad schody. Vypadaly jsme jako nějaký puberťáci, kteří  jdou z nějakého flámu. Nebylo to tak. Byli jsme pouze dva milující se lidi, kteří stáli i spojení našich dvou těl. V pokoji už následovaly zbytky našich svršků a já se nechala líbat svojí dokonalou ženou na každém kousku mého těla. Své ruce jsem vynořila do jejích čokoládové hnědých vlasů, které pro mě bylo vždy těmi nejkrásnějšími. Nebyla jsem zvyklá, že tu iniciativu většinou přebírá ona, protože jsem nebyla ta, která si to nechává líbit. Od ní mi to, ale nevadilo. Nevěděla jsem čím to je, ale spíše mi to na ní imponovalo.

Když sjela na mojí hruď a začala se plně věnovat mým ňadrům, neudržela jsem svůj vzdech, který prošel skrz mé rty. Pro ní to bylo snad jako povzbuzení a k jazyku a rtům zapojila něžně i zuby. Nebolelo to, bylo to dost příjemné. Po chvíli začala sjíždět níže na bříško a stále níže až ke stehnům, která líbala po vnitřní straně. Dlaní se lehce otřela o můj klín a já opět nahlas zavzdychala. Věděla, co chci, ale vždy mě chvíli trápila. Snad z toho měla radost, nebo jen chtěla, aby to bylo nezapomenutelné. Pro mě to ovšem bylo nezapomenutelné vždy a předpokládala jsem, že dnešek bude něčím jiný. Na chvíli se mi přestala věnovat rukama a věnovala se mi pouze rty.

„ Mám takové malé překvapení, doufám, že se ti bude líbit," řekla a já se trochu zarazila. Netušila jsem, co může být teď důležitější, ale zabránit jsem jí v tom nemohla. Nebo spíše jsem nechtěla.„ Je to teda i dárek pro nás obě," řekla ještě dodatečně a cosi vytáhla z pod postele. Zaslechla jsem jen krabičku, ale nic žádný papír. O chvíli později mě opět vášnivě líbala a prsty si hrála na mém nejintimnějším místě.

„ Řekneš mi, co to je?" řekla jsem mezi vzdechy a snažila se soustředit. Šlo to těžko. Její prsty byli šikovné a dokázaly neuvěřitelné věci.

„ To poznáš za chvíli," šeptla mi do ucha a jemně ho zkousla. Ruce už jsem raději dala vedle sebe a nehty zatínala do matrace postele. Věřila jsem i tomu, že kdyby mohla matrace mluvit, teď by rozhodně plakala bolestí. Trvalo to snad jen pár vteřin, než jsem ucítila něco, co jsme dodnes používaly jen občas. Měly jsme několik pomůcek, ale pravda byla, že jsme se mnohdy vystačily samy a je. Jsme využívaly, když jsme na to měly náladu. Když se naše těla začala třít lehce o sebe, dokázala jsem jen těžko nějak reagovat. Svoje ruce jsem dala na záda Audrey a užívala si každý dotek našich těl, polibek jejich rtů na mých nebo mém krku, každý vzdech, který vycházel z jejích úst. Sama jsem neměla sebemenší ponětí jak dlouho toto trvalo, ale hádala bych že téměř dvacet minut, než jsme obě vyčerpáním spočinuly v objetí vedle té druhé.

„ Tohle bylo naprosto dokonalé. Strašně moc tě miluju, Dee," řekla jsem a snažila se popadnout dech. Dee na tom byla stejně, přitulila se ke mě a dívala se mi upřeně do očí.

„ Taky tě miluju, Scar. A budu dokonce života. Děkuji ti za dnešek a dárek," řekla a líbla mě na rty.

„ Neděkuj, protože já bych ti měla poděkovat za ten nádherný řetízek. Jdeš do sprchy se mnou nebo sama?"

„ Radši jdi sama, protože kdo ví, jak by to dopadlo," šeptla a já během chvilky zmizela v koupelně. Dee mě následně vystřídala a poté jsme šly spát. Hodiny ukazovaly půl desáté večer a my šly spát. To se stávalo málo kdy.

Tak jak se vám líbila kapitola? Jste s ní spokojeni, nebo by jste něco změnily? Mám ještě pokračovat a připravit jim v životě ještě nějaká překvapení, nebo to mám ukončit? Co by jste si přály?